Blog

Marxistické pojetí světa v pojmech

Pochopit jakoukoli vědu, znamená porozumět pojmům, kterými je formulována, a také vztahům mezi těmito pojmy. Bez toho je jakékoli učení zbytečné, dokonce matoucí. V přírodních vědách se s pojmy nešvindluje, ve společenských vědách ano. Stačí vysvětlit je trochu jinak, a z původního smyslu je nesmysl. Tak se bojuje proti marxismu; zkreslují se pojmy, a z marxismu se dělá pavěda. Dnešní generace už zná většinou jen pojmy pokroucené dřívějším zjednodušeným výkladem, a hlavně falšované novější záměrnou dezinterpretací, šířenou školami i propagandou.

Pokračovat ve čtení

Na cestě ke střetům (2)

Střet druhý : NATO Pro porozumění načasování zveřejnění obsahu nové strategické koncepce NATO je nutné si uvědomit, že se jedná o první odpověď tzv. kolektivního Západu na společné NE Ruské federace a ČLR na pokus zavedení digitální světového řádu na základě modelu kognitivního kapitalismu. O něm jsem nedávno podrobně referoval i s odkazem na 11 stránkový dokument. Rozhodnutí rady ministrů obrany NATO ze dne 17. února nutí připomenout si, že se jedná v pořadí o osmou strategickou koncepci v historii NATO a čtvrtou v postsovětské historii.

Pokračovat ve čtení

Na cestě ke střetům (1)

Obsahu příspěvku a proč je Evropa na cestě ke střetům, které může i nepřežít, budou rozumět snadněji především čtenáři se zájmem o zahraniční politiku, ideálně od doby ukončení první světové války, jestliže si uchovali schopnost vidět vývoj společnosti za horizontem a v kouřové cloně Covid-19. Tento pro lidské oko neviditelný a hluchoněmý virus je nakažlivější než jeho originál a dělá si legraci z lidské strategie stádové imunity. Kromě toho umí se vyhýbat střetu s imunitním systémem lépe než člověk.

Pokračovat ve čtení

Politické chování příznivců radikální levice v ČR

V druhé polovině minulého desetiletí se začalo ukazovat , že určité naděje, které se odvíjely od lepších výsledků levice (té, kterou můžeme označovat za radikální, autentickou apod.) v evropských volbách do EP (2014) a i v některých místních, regionálních či parlamentních volbách v některých zemích EU, nenašly svého dlouhodobě platného naplnění. V dalších letech a národních evropských volbách se tato levice opět dostala na trajektorii stagnace, popř. mírného, ale trvalého poklesu.

Pokračovat ve čtení

Ladislav Martínek a jugoslávské monumentální sochařství

Na jižní Moravě se nacházely (jedna ještě nachází) dvě realizace znakových betonových skulptur od sochaře Ladislava Martínka (1926 – 1986), které plní funkci monumentální sochy upomínající na zásadní události místního dělnického hnutí pomocí abstraktního symbolu – více volného tvaru než stylizovaného převodu konkrétního předmětu či děje. Jenže právě tyto kompozice organických tvarů, v něčem upomínající dřevné,betonové či mramorové reliéfy Hanse Arpa, se stávají životnými plastikami, o to atraktivnějšími, že neztratily nic ze své výtvarné hodnoty zvětšením a že jim neobrala ani určitá konkrétní funkce.

Pokračovat ve čtení

Wolker jinak

Nedávným výročím se i pro oblast sochařské tvorby znovu po dlouhé době otevřela otázka zpodobnění básníka Jiřího Wolkra, který se sice dožil pouze necelých 24 let, ale který zasáhl svými sbírkami i teoretickými spisy více, než kdokoli jiný z jeho generace. Wolker se stal už krátce po své smrti námětem pro sochařské portréty, konkrétně pro hlavu sochaře Ducháčka, mramorovou bustu Julia Pelikána či pro pamětní desku a medaili od olomouckého sochaře Karla Lenharta.

Pokračovat ve čtení

K Olomoucké soše – portréty sochaře Oldřicha Peče

Větší význam než výstava Oznámení o Ikarově pádu měla pro mé vnímání poválečného olomouckého sochařství výstava Unie olomouckých výtvarníků Olomoucká socha, ve větší míře a bez předsudků reflektující to dobré, co bylo v hanácké metropoli v tomto oboru umělecké činnosti vytvořeno. Pro mě to byla rovněž satisfakce, že bylo po desítkách let konečně připomenuto jméno mého dědečka Oldřicha Peče, na čemž jsem se také částečně podílel. Podstatná pro mě byla možnost vystavit jeho sochy, možnost konfrontovat je s ostatními umělci jeho doby a znovu se ujistit, že i přes předčasný skon a pouhých patnáct let samostatné činnosti je jeho místo ve vývoji olomouckého sochařství stabilní.

Pokračovat ve čtení

Laudův Lenin

Zřejmě prvním Leninovým portrétem v našem sochařství je hlava od sochaře Jana Laudy. A to i přes myšlenku modelovat ruského revolucionáře, kterou nosil v hlavě sochařův učitel Jan Štursa, jak připomněl profesor Nejedlý. Lauda je však prvním českým sochařem, který se zhostil úlohy vtisknout tvar tváři revolučního Ruska a bylo tomu tak v již v době probíhajícího osvobození Prahy v květnu 1945. Socha nevznikla bez předchozích skizz, jsou však v podstatě neznámé.

Pokračovat ve čtení

Výhledy levice v době kognitivního kapitalismu

Příspěvek, v celkovém obsahu 11 stránek A4, je určen všem zájemcům o inspiraci a fakta umožňující zamyslet se nad politickým a hospodářským systémem, který i v prostředí podstatně omezené státní suverenity ČR by mohl nabídnout rostoucímu počtu chudých a lidí prostě bez peněz k přežití několika málo měsíců, důstojný život s pocitem sociální a právní spravedlnosti, individuálního soucitu a společenské solidarity. V příspěvku představený argument je postavený na metafoře vytvořené spojením lidského srdce a mozku a jejich funkcí.

Pokračovat ve čtení

Komunistická levice: Quo vadis?

Celých třicet dva let je součástí českého politického systému i segment, který je možno označit za „komunistický". Je možno diskutovat, co přesně zahrnuje, ale předpokládejme, že do něj patří ti, kdo uznávají marxistickou koncepci emancipace občanů, třídní rozdělení společnosti a to, že ekonomická základna předurčuje celou politickou a ideologickou nadstavbu. A jsou toho názoru, že bez zásadních změn ekonomické základny nelze podstatně změnit ve společnosti nic podstatného. Jsou to ti, kdo jsou připraveni dávat v různých volbách svůj hlas, subjektům, které se takto deklarují nebo je tento postoj u nich všeobecně předpokládán.

Pokračovat ve čtení