Blog

Konfrontace: Ladislav Snopek a Zdenko Kalin

Náhodné shlédnutí archivního dokumentu jugoslávské televize o jednom z nejvýznamnějších monumentálních sochařů SFRJ Zdenko Kalinovi podnítilo zamyšlení o konfrontaci dvou rozdílných přístupů k zdánlivě podobnému tématu, o tom, jak inspirovaný sochař předčil skromnějšími prostředky svého předchůdce. Dvojice pomníků ze slovinské Lublaně a ze slovenské metropole Bratislavy nám ukazuje rozdíly v tvůrčím přístupu sochařů, kteří ačkoli zpracovávali stejné téma figurálního pomníku relativně současné historické osobnosti a kteří dokonce užili skoro shodné kompoziční schéma, přesto se dobrali rozdílných kvalitativních výsledků, v nichž uměřenost a zvýšená míra civilnosti převyšuje expresivní patos a až přehnané měřítko pomníku.

Pokračovat ve čtení

Konfrontace - Jan Hendrych 1963

Stránky významného časopisu, mapujícího výtvarné dění 50. a 60. let, obsahují i pohledy do ateliérů jednotlivých tvůrců. Časopis tak většinou v osmi či desíti fotografiích informuje čtenáře o aktuální tvorbě umělce. S odstupem času se dá říct, že překvapením roku 1963 v oblasti sochařství se stala prezentace šestadvacetiletého Jana Hendrycha, která sice nezapírá chuť po radikálních přeměnách tvaru v duchu soudobých tendencí. Přesto se však mladý sochař stále váže na figuraci, i přes silně abstraktní transformaci neutíká z bojiště o aktuální pohled na lidskou figuru, prostý jakékoli popisnosti a úprku k dříve preferovanému tradicionalistickému tvarosloví.

Pokračovat ve čtení

Klasik slovenské sochařské moderny

Jako klasika slovenské sochařské moderny hodnotí název katalogu výstavy v Nitranské galerii sochaře a profesora VŠVU Jozefa Kostku. Je tomu zajisté právem. Kostkova tvorba po absolutoriu na pražské Uměleckoprůmyslové škole (ateliér prof. K. Dvořáka) a po studijním pobytu v Paříži nese znaky výrazného talentu, který po návratu na Slovensko oživuje svým až dramaticky laděným temperamentem i chutí experimentovat poněkud stojaté vody slovenského sochařství a v tandemu s Rudolfem Pribišem buduje základ umělecky velmi kvalitní sochařské tvorbě slovenského poválečného umění, inspiraci a pedagogickou přípravu nastupujících generací nevyjímaje.

Pokračovat ve čtení

Sochař Karel Hladík a neorealismus

Blížící se konec 50. let 20. století znamenal u některých informovaných sochařů – figuralistů střední a mladší generace příklon k impulsům, které poskytlo objevování děl italských neorealistů z posledních 20 let. Nejvýrazněji a kvalitativně nejvýše se toto ovlivnění podepsalo na tvorbě sochaře Karla Hladíka, toho času asistenta a budoucího profesora na pražské AVU. V příštím roce si připomeneme 110. výročí narození tohoto významného tvůrce a 55. výročí jeho tragické smrti, která československou výtvarnou scénu připravila o výraznou osobnost.

Pokračovat ve čtení

Zemřel sochař Karel Hořínek

Olomoucká výtvarná scéna přišla o vynikajícího sochaře Karla Hořínka (1936 – 2021), pokračovatele kamenosochařského rodu Hořínků. Karel Hořínek se narodil do rodiny významného olomouckého sochaře Vojtěcha Hořínka (1906-1998), autora řady vynikajících portrétů a komorních děl, ale především realizací v kameni a restaurátoru řady barokních soch. Byl vnukem Karla Hořínka, zakladatele sochařského rodu, mimo jiné autora dvojice lvů před olomouckým soudem či soch sv. Cyrila a Metoděje pro průčelí kostela na prostějovském Tetíně.

Pokračovat ve čtení

Jan Lauda: Moje vzpomínky na J. Mařatku

Pronést několik úvodních slov na výstavě Josefa Mařatky je pro mne věc co nejosobnější. Vzpomínky na Josefa Mařatku, vzpomínky na dobrého člověka a vynikajícího umělce, vryté v paměť, jsou pro mne z nejkrásnějších životních vzpomínek, které mi život přinesl. Mařatka mi dal mnoho pro moji uměleckou práci a v mých sochařských začátcích sděloval mi, mladému sochaři, své bohaté životní i umělecké zkušenosti. Setkal jsem se s ním za první světové války jako voják, a tehdá při sochařské práci ve vojenské nemocnici, kde jsme se snažili se sochařem Fojtíkem vydržet vojnu, korigoval Mařatka naše studie, které jsme modelovali ve skleníku.

Pokračovat ve čtení

Zapomenuté výročí Ivanského

Minulý rok bylo opomenuto výročí spjaté především s ostravskou výtvarnou scénou. Totiž, že se před 120 narodil a před 20 lety zemřel sochař Antonín Ivanský (1910-2000), jehož život i dílo jsou pevně spjaty s Ostravou a s Moravskoslezským krajem. Ivanský se narodil v Přívoze v rodině železničního zřízence z Haliče. Studoval řezbářství na Státní odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi, poté se stal žákem slavného sochaře Josefa Mařatky na pražské Uměleckoprůmyslové škole.

Pokračovat ve čtení

Jan Hendrych a tematická tvorba

V předválečném období, v době nacistické okupace i v prvních letech po porážce fašismu přirozená otázka moderního umění v podobě tzv. umění bojujícího, jak jej u nás prezentovala díla Filly, Makovského nebo Sychry a v zahraničí práce Picassa, španělských emigrantů či Renata Guttusa, dospěla od 70. let v našem umění spíše k jakémusi unavenému plnění výročních úkolů, z jehož výsledků se vytrácela upřímnost a bezprostřednost tvůrce i novátorství formy. S odstupem času je zcela zřejmé, že přes rozsáhlou produkci odolají času jen některé realizace, jen některá díla.

Pokračovat ve čtení

Raná tvorba Václava Frydeckého

Je tomu právě deset let, kdy českou sochařskou scénu opustil sochař Václav Frydecký, olomoucký rodák, který od doby svých vysokoškolských studií žil a tvořil v Praze. A právě v době tohoto výročí jsem se dostal ke katalogu rané sochařovy tvorby, který i přes nepříliš objemný formát (ale i díky velmi kvalitním fotografiím děl a nemáně dobrému tisku) doslova uhranul. Frydecký patřil ke generaci, která na výtvarnou scénu nastoupila po druhé světové válce, konkrétně v průběhu 50.

Pokračovat ve čtení

Sochař Václav Frydecký v Nové síni

Ke kulatým výročím narození a úmrtí významného a neprávem opomínaného sochaře Václava Frydeckého (1931-2011) přikládám i tento svůj text, který je inspirován katalogem vydaným k souborné výstavě sochařova díla v pražské Nové síni na počátku 90. let. Kromě úvodního textu od Dr. Františka Dvořáka se především poprvé setkáváme s celou řadou fotografií předtím kuse zmiňovaného Frydeckého díla, jejichž objem předčila až krátce před umělcovou smrtí vydaná Dvořákova monografie (2009). Zrak diváka jako první upoutají Frydeckého portréty, prosté jakékoli konvenčnosti či dobové manýry, spoléhající na svůj výtvarný cit a zkušenost sochaře.

Pokračovat ve čtení