Für Jenny
Die Lampe brennt so stille,
Und wirft mir milden Schein
Sie scheint mit mir zu klagen,
Als kennt’ sie meine Pein
Má lampa světlem tichým
vrhá svůj mírný svit
Zdá se, že chce se mnou sdílet
Mou bolest a teskný cit
Sie sieht mich stets so einsam,
In meine Brust versenkt
Wenn tiefe Geistgestalten
Die Phantasie erdenkt
Vždy samotného mě shledá,
jak v hloubi mé hrudi žal
fantaziím mým smysl hledá
Významné výročí zaslouží vzpomínku, a to bez zřetele k ambivalentním postojům národa.
Označovat vynálezce motorové pily za lumpa kvůli tomu, že se s ní někdo pořezal je stejně hloupé, jako spílat výrobci auta za to, že se v něm nějaký ztřeštěný řidič přizabil. Tady bychom snad byli zajedno. Složitější je to při hledání viníků v ideologických sporech.
_Přede dvěma roky vztyčili k 200. výročí narození Karla Marxe jeho pětimetrovou sochu v rodném Trieru; stalo se tak, úměrně svému významu, za přítomnosti evropských politických špiček na čele s J-C. Junckerem. To však rozhněvalo řadu kritiků, kteří pokládají Marxe – po různých zkušenostech s VUMLy a násilnostmi padesátých let – za strůjce společenského zla. Kritika, ještě decentní, zazněla od Prof. V. Klause, kterému připadlo, že to lze pokládat za „_výsměch dějinám, za výsměch obětem režimů, které vznikly na bázi Marxova učení, za výsměch dnešku". Hůře však zaútočili někteří nenávistní kontraideologové, jako rakouský Richard M. Ebeling; ten se rozčílil, že „svět i nadále obchází strašidlo" – tohoto „inspirátora diktátorů a masových vrahů, duchovního otce ničivého centrálního plánování a komunistických totalit..". Řada zahořklých lidí, odsouzených ke zjednodušování všeho, by byla ráda, kdyby takto hulvátská prohlášení mohla být pravda. K trapnosti těch vyjádření je ovšem vede pohled desetkrát překrouceným prizmatem událostí, které za dalších 100 let proběhly.
Mahathir bin Mohamad (1925)
Měl jsem čest a možnost seznámit se s bývalým premiérem Malajsie již v konci devadesátých let během návštěvy v Německu v rámci spolupráce s Dr. Mahmudem Bodo Raschem, kterému jsem věnoval část úvodu příspěvku. Prakticky a na jeho pozvání jsem přijel do Malajsie pracovat v rámci vládního MSC programu (dříve známý jako Multimedia Super Corridor).
Program MSC byl oficiálně zahájen premiérem Mahathirem Mohamadem 12. února 1996. Zřízení programu bylo zásadní pro urychlení cílů Vize 2020 a transformaci Malajsie na moderní stát do roku 2020 s přijetím rámce znalostní společnosti. Účelem projektu bylo spustit a podpořit iniciativy MSC Malaysia a vytvořit centrum pro inovativní výrobce a uživatele multimediálních technologií. Konsorcia zahrnující místní a zahraniční společnosti (MNC) spolupracovala s vládními agenturami a ministerstvy na posílení socioekonomického rozvoje Malajsie v informačním věku. Vize a poslání multimediálního superkoridoru (MSC), jak je vyjádřil Dr. Mahathir, čtvrtý premiér Malajsie té doby, představuje v podstatě toto:
Halenka nebo mobil jsou z módy i za dva roky. Vládne jim plánované zastarávání.
Jsou však i případy, s nimiž si neví rady. Tak třeba Karel Marx. Narodil se už před 205 roky (5. 5. 1818). Do starého železa ho stěhují jen dvě sorty. Jedna si léčí komplexy IQ tykve. Druhou usvědčil z nebetyčného farizejství. Dnešek mu dává za pravdu ještě víc, než cokoli dřív.
Může si za to sám kapitalismus. Do tektonické krize se řítil už koncem 80. let. Druhý dech chytil jen díky katastrojce (řečeno s Alexandrem Zinověvem, jedničkou ruského disentu). Rodiště postkomunismu degradovala na dobytá území. Loupež tisíciletí pokračovala globalizací. Což je, jak utrousil i Henry Kissinger, jen jiný název po americký imperialismus. Elity, ovládající většinu zdrojů planety, by se vešly do jediného vlaku. Tím dál pokročila nadvýroba kapitálu, jak příčinu krizí definoval autor Kapitálu. Miliardám lidských zdrojů se platí jen zlomek výnosu, který generují. Tím menší je trh hmatatelných artiklů. Faraonský konzum, v němž soutěží horních deset tisíc, s tím pořídí pramálo.
Das Hornberger Schießen
Jedná se o událost, která dala vzniknout rčení: Bude to jako střelba v Hornbergu. Tato fráze se používá, když je záležitost oznámena s velkou slávou, ale pak z ní nic nevzejde a skončí bez výsledku. Pokud se nemýlím, existují dvě verze vysvětlení:
Podle první verze hlídka pokaždé vyhlásila falešný poplach a všechen prach byl vystřílen, když vévoda konečně přišel. Někteří Hornbergerové se snažili napodobit hřmění děl řevem. Některé zprávy také odhadují vévodovu návštěvu na konec 17. století. Tato verze se pravidelně hraje v létě na jevišti pod širým nebem v Hornbergu (dnešním Baden-Württemberg) jako lidová hra.
Udeřila smutná zpráva. Čtvrtého května nás opustila Doc. PhDr. Věra Beranová, CSc., přední česká teoretička a historička umění. Zdobil ji půvabný čtyřlístek. Spojoval nevšední erudici a pokrokový étos - s vlastenectvím a charakterem, které nejsou na prodej. Právě jejich souhrou uměla oslovit desítky ročníků svých univerzitních posluchačů. V Praze i Bratislavě, Olomouci, Ústí nad Labem i Prešově.
Knižních monografií vydala rovný tucet. Počínaje Estetikou socialistického způsobu života (1986) přes dvoudílné Kapitoly z dějin českého estetického myšlení (2000 a 2003) až po svůdně nazvané Dějiny v umění, umění v dějinách (2015). Řadu odborných statí publikovala v žurnálu Výtvarný život a sbornících Acta Culturologica, Acta Universitatis Purkynianae, také však Facultatis Philosophicae Universitatis Presoviensis a dalších zahraničních odborných periodicích.
Vážení pozůstalí,
přijměte, prosím, upřímnou soustrast. Docentka Věruška Beranová byla i naší skvělou kolegyní. Svůj pokrokový étos zdobila nevšední erudicí. Obojím uměla kultivovat desítky ročníků univerzitních posluchačů. Bezpočtem moudrých vystoupení vracela naději v českou levici i mnohem širší veřejnosti.
Moc a moc tak bude chybět i nám všem.
Čest její světlé památce!
I jménem celého kolektivu Institutu české levice, z. ú.
PhDr. Josef Skála, CSc.
ředitel
Úvod
Salcbursko je pestrou zemí s pestrou kuchyní a pestrou politickou scénou. Můžete tu ochutnat mnoho zajímavých pokrmů a slyšet mnoho politických názorů. Někteří se sem za oblíbenými jídly, sportem a povídáním rádi vracejí. Kouzlo salcburské kuchyně, včetně té politické spočívá především v regionálně rozmanitých dobrotách z těch nejkvalitnějších surovin a politických názorů a extrémů.
Zatímco co například červené zelí je trvanlivé, zdravé, bohaté na vitaminy a živiny, dietní a přitom chuťově lahodné a je ještě nabitější vitamínem C než jeho bílá varianta, hlávkové zelí má spoustu vitamínů a v německy mluvících zemích také mnoho různých názvů. V severním a středním Německu se nazývá Weißkohl, v Rakousku a jižním Německu Kraut nebo Weißkraut a ve Švýcarsku Kabis nebo Weißkabis. Ze zelí lze připravit celou řadu chutných a zdravých pokrmů. V Salcbursku jsou oblíbené například kuřecí špízy se zelným salátem, plněné zelné listy nebo zelná polévka. Symbolem léta v salcburské gastronomii jsou lišky.
Úvod
19.března se v Kazachstánu konaly předčasné volby poslanců Mazhilis - parlamentu Republiky Kazachstán a Maslikhats. Podle volební komise bylo do seznamu voličů zapsáno 12 035 578 občanů oprávněných volit, z nichž se hlasování zúčastnilo 6 366 441. Podrobnější informaci přinesla i některá česká média, včetně - České novinky, První zprávy a další.
Pro úplnost informace o volbách připomínám, že strana Amanat získala 3 431 510 hlasů (53,9 %) a 40 mandátů; Lidová demokratická vlastenecká strana “Auyl” - 693 938, (10,9%), 8 křesel; Demokratická strana Kazachstánu “Ak Zhol” – 535 139, (8,41%), 6 křesel; Lidová strana Kazachstánu - 432 920, (6,8%), 5 křesel; strana Respublica - 547 154, (8,59 %), 6 mandátů; Národně socialistická strana - 331 058, (5,2%), 4 mandáty; Kazašská strana zelených Baytak – 146 431 (2,3%) nezískala žádné křeslo v Majilis. “Proti všem” bylo zvoleno 248 291 Kazachstánci (3,9%).
President Si Ti-pching po ukončení Všečínského shromáždění lidových zástupců vystoupil 15. března s 30 minutovým projevem před více než 600 účastníky video konference na zasedání ÚV KSČ v dialogu se světovými politickými stranami na vysoké úrovni.
Jako jeden z účastníků videokonference si dovoluji nabídnout několik osobních dojmů z úvodního referátu, které považuji za aktuální a současně i nadčasové.
Podle prezidenta Si je pro mírový rozvoj ve světě zásadní tolerance a soužití. Proto navrhuje Globální rozvojovou iniciativu. Její hlavní tézi představuje jednoduchá, ale v době krize demokracie, politických elit a politiky bez vize, především na Západě, komplexní věta: Cesta k modernizaci: odpovědnost politických stran.
