2021

Politické chování příznivců radikální levice v ČR

V druhé polovině minulého desetiletí se začalo ukazovat , že určité naděje, které se odvíjely od lepších výsledků levice (té, kterou můžeme označovat za radikální, autentickou apod.) v evropských volbách do EP (2014) a i v některých místních, regionálních či parlamentních volbách v některých zemích EU, nenašly svého dlouhodobě platného naplnění. V dalších letech a národních evropských volbách se tato levice opět dostala na trajektorii stagnace, popř. mírného, ale trvalého poklesu.

Pokračovat ve čtení

Ladislav Martínek a jugoslávské monumentální sochařství

Na jižní Moravě se nacházely (jedna ještě nachází) dvě realizace znakových betonových skulptur od sochaře Ladislava Martínka (1926 – 1986), které plní funkci monumentální sochy upomínající na zásadní události místního dělnického hnutí pomocí abstraktního symbolu – více volného tvaru než stylizovaného převodu konkrétního předmětu či děje. Jenže právě tyto kompozice organických tvarů, v něčem upomínající dřevné,betonové či mramorové reliéfy Hanse Arpa, se stávají životnými plastikami, o to atraktivnějšími, že neztratily nic ze své výtvarné hodnoty zvětšením a že jim neobrala ani určitá konkrétní funkce.

Pokračovat ve čtení

Wolker jinak

Nedávným výročím se i pro oblast sochařské tvorby znovu po dlouhé době otevřela otázka zpodobnění básníka Jiřího Wolkra, který se sice dožil pouze necelých 24 let, ale který zasáhl svými sbírkami i teoretickými spisy více, než kdokoli jiný z jeho generace. Wolker se stal už krátce po své smrti námětem pro sochařské portréty, konkrétně pro hlavu sochaře Ducháčka, mramorovou bustu Julia Pelikána či pro pamětní desku a medaili od olomouckého sochaře Karla Lenharta.

Pokračovat ve čtení

K Olomoucké soše – portréty sochaře Oldřicha Peče

Větší význam než výstava Oznámení o Ikarově pádu měla pro mé vnímání poválečného olomouckého sochařství výstava Unie olomouckých výtvarníků Olomoucká socha, ve větší míře a bez předsudků reflektující to dobré, co bylo v hanácké metropoli v tomto oboru umělecké činnosti vytvořeno. Pro mě to byla rovněž satisfakce, že bylo po desítkách let konečně připomenuto jméno mého dědečka Oldřicha Peče, na čemž jsem se také částečně podílel. Podstatná pro mě byla možnost vystavit jeho sochy, možnost konfrontovat je s ostatními umělci jeho doby a znovu se ujistit, že i přes předčasný skon a pouhých patnáct let samostatné činnosti je jeho místo ve vývoji olomouckého sochařství stabilní.

Pokračovat ve čtení

Laudův Lenin

Zřejmě prvním Leninovým portrétem v našem sochařství je hlava od sochaře Jana Laudy. A to i přes myšlenku modelovat ruského revolucionáře, kterou nosil v hlavě sochařův učitel Jan Štursa, jak připomněl profesor Nejedlý. Lauda je však prvním českým sochařem, který se zhostil úlohy vtisknout tvar tváři revolučního Ruska a bylo tomu tak v již v době probíhajícího osvobození Prahy v květnu 1945. Socha nevznikla bez předchozích skizz, jsou však v podstatě neznámé.

Pokračovat ve čtení

Komunistická levice: Quo vadis?

Celých třicet dva let je součástí českého politického systému i segment, který je možno označit za „komunistický". Je možno diskutovat, co přesně zahrnuje, ale předpokládejme, že do něj patří ti, kdo uznávají marxistickou koncepci emancipace občanů, třídní rozdělení společnosti a to, že ekonomická základna předurčuje celou politickou a ideologickou nadstavbu. A jsou toho názoru, že bez zásadních změn ekonomické základny nelze podstatně změnit ve společnosti nic podstatného. Jsou to ti, kdo jsou připraveni dávat v různých volbách svůj hlas, subjektům, které se takto deklarují nebo je tento postoj u nich všeobecně předpokládán.

Pokračovat ve čtení

PANDEMIE COVID-19: Konec neoliberální globalizace?

Na první pohled se zdá, že pandemie se stala dalším katalyzátorem probíhající krize západních společností a západního systému nadvlády, jak ho známe od počátku 16. století. V takovém scénáři se bude jednat o pokračování negativní krize, tj. krize, která nebude využita pro tak potřebnou reformu (či chcete-li revoluci). Je tu ale stále druhá možnost – totiž ta, že pandemie přispěje k obnově, jejíž nedílnou součástí musí být odmítnutí neoliberálního dogmatu, který bez přehánění (a nejen v časech korony) zabíjí.

Pokračovat ve čtení

Jak dál levice? Hlavně KSČM?

Levicoví sociologové spolupracující prostřednictvím Klubu společenských věd, sociologické sekce s KSČM dlouhodobě opakují svá upozornění – stížnosti, že výsledky jejich sociologických výzkumů za poslední přibližně 3 desítky let, jakož i výsledky jiných, jimi vyhodnocovaných průzkumů prováděných různými agenturami, jsou zajímavé, často burcující, ale nenacházejí dostatečnou praktickou odezvu ve straně, především není podle jejich názoru adekvátní reakce vedení strany a jejích odborných orgánů. Máme přes sebou nový průzkum, zaměřený na širší levici v České republice.

Pokračovat ve čtení

Tři pomníky obětem války

Řada autorů, etablujících se těsně před válkou, za časů okupace, či v letech následujících po osvobození, se až na vyjímky spokojila s vyobrazenímzaužívaných schémat. Řada kreativních návrhů zůstala jen ve skizzách, realizace byly spíš znakem kompromisu. I přes počet realizací a talent tvůrců se cesta monumentálního umění probíjela složitě, především omezena ve svých počátcích až násilným roubováním cizích vzorů, schemat, která byla našim tradicím i soudobému vývoji cizí. Tento text nemá ambice porovnávat každé ze vzniknutých děl, opomíjí i ty nejvýznamnější, jako jsou pomník Partyzána a Vítězství nad fašismem od Vincence Makovského ve Zlíně a v Brně (spolu s reliéfem „Blíží se konec mého utrpení" téhož autora) či Soutěžní návrh na pomník popravených studentů od Karla Lidického.

Pokračovat ve čtení

Olomoucké sochařské tání

Období 50. let je v sochařství spjato především se socialistickým realismem, s komorní tvorbou i realizacemi v tomto duchu, v omezení možností sochařské formy i zvolených motivů, možností experimentovat a nacházet osobitou autorskou formu. Na příkladu tří rozdílných olomouckých sochařů bych chtěl ukázat, že se i v této dnes tabuizované době odehrávalo nejen tzv.tání, ale že talent umělců si dokázal najít prostředky ke svému vyjadřování. Tato cesta sice nebyla snadná – tak jako v kterékoliv době -, avšak byla možná.

Pokračovat ve čtení