2022

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XXI.

Šedesátá léta se programově, ale také i spontánně, vrací k myšlenkovému dědictví předcházejících desetiletí. Tak se to také týká našeho uměnovědného - estetického myšlení. V podstatě se jednalo o otázky chápání umění ve společenském kontextu. Jedním z konceptů, který se zdál zvlášť přitažlivý a který měl své hluboké zázemí v domácím i zahraničním prostředí byl strukturalismus. Byla to především osobnost Jana Mukařovského /1891 – 1975/. Strukturalismus, měl sice na první pohled akademickou podobu, rozvíjející se především v prostředí vysokých škol, avšak, když se domyslela jeho základní východiska, svým způsobem se týkal, či spíše se mohla týkat, konkrétní kulturně společenské, až politické praxe.

Pokračovat ve čtení

Vincenc Kramář: Picassův boj za mír

Tvůrce mírové holubice Pablo Picasso připojil v r. 1952 k svým dosavadním politickým dílům, bojujícím proti reakci a za lepší společenský řád, rozsáhlé obrazy Války a Míru, které umístil ve staré gotické kapli u Vallauris na francouzské riviéře, a tím proměnil křesťanskou svatyni ve chrám Míru. Idyla Míru, obecně symbolizující šťastný život a práci svobodného člověka, je jistě útěšná a povzbudivá, ale účinnější a vůbec významnější je Válka, vytěžená z třídních protikladů naší doby a z bojovného postoje pokrokového umělce.

Pokračovat ve čtení

Rozhovor s Giacomettim

Vracíme se ještě k úmrtí Alberta Giacomettiho a otiskujeme jeden z jeho posledních rozhovorů, zaznamenaný a publikovaný v knize „Mluví k vám tito malíři". red. Giacometti obchází kolem své sochy. V ateliéru je málo místa, je plný tenkých, křehkých plastik ze sádry, pod kterou lze tušit železnou armaturu. Kousek sádry Giacomettimu zalepil víčko. Modeluje však s vervou dál bustu, která už začíná mít protáhlý tvar. Každou chvilku musíme uhnout, aby se mohl volně pohybovat.

Pokračovat ve čtení

Robert Desnos: Pablo Picasso

Jako všichni surrealističtí básníci první vlny byl i Robert Desnos spjat se svými výtvarnými druhy. Přivedl do skupiny Yvése Tanguyho, malíře autenticky surrealistické obraznosti, Masson, Labisse, Malkine, Picasso vyzdobili jeho sbírky a portrétovali ho, s Bretonem napsal text pro katalog kolektivní surrealistické výstavy v roce 1925, na níž se podíleli Arp, Chirico, Ernst, Klee, Masson, Miró, picasso, Man ray, Roy, a v katalogu výstavy Maxe Ernsta rok nato byla jeho báseň vedle Eluardovy a Péretovy.

Pokračovat ve čtení

Poesie a tendence

V mnohých výrocích, které jsem četl nebo slyšel v naší diskuzi o realismu, jeví se sklon zaměňovat realismus s dobrou malbou. Myslím, že to je ideologický omyl. Bez dobré malby nejenže není realismu, ale ani malby – postačí dorozumět se o tom, co je to dobrá malba a neupadnout při tom v omyly Théophila Gautiera, podle kterého Courbet neuměl kreslit a měl sádrovou hlavu; nebo barona Grose, kterému Delacroixův Masakr na Chiu byl masakrem malířství; nebo pana Mauclaira, kterému jméno Cézannovo označovalo největší podvod století.

Pokračovat ve čtení

Paul Eluard o umění

Před pěti lety, 18. listopadu 1952, zemřel jeden z největších básníků Francie, Paul Eluard. Jako Baudelaire, Apollinaire, Aragon byl i on úzce spjat s vývojem francouzského moderního výtvarného umění. Psal o svých malířských druzích, propagoval je, byl jimi ilustrován, uváděl jejich výstavy svými verši i projevy, je autorem četných statí, na příklad o Picassovi, vydal tři svazky výroků umělců a teoretiků všech dob o výtvarném umění. Některé z jeho myšlenek o umění otiskujeme.

Pokračovat ve čtení

Majakovskij o Légerovi

Posledním dílem Légerovým, které už nedokončil, byl dvojportrét Vladimíra Majakovského a jeho ženy. K reprodukci tohoto obrazu otiskly Les lettres francaises neznámý článek Majakovského o Légerovi, uveřejněný počátkem dvacátých let v Izvěstijích. přinášíme překlad tohoto článku i detail z dvojportrétu Légerova. Léger, malíř, o kterém slavní znalci umění mluví poněkud spatra, udělal na mne vskutku veliký a příznivý dojem. Muž pevné postavy s vystupováním pravého malíře dělníka, který nepovažuje svou dovednost za božské vnuknutí, nýbrž za vášnivou a nepostradatelnou potřebu jako každou jinou práci.

Pokračovat ve čtení

Konfrontace: Ladislav Snopek a Zdenko Kalin

Náhodné shlédnutí archivního dokumentu jugoslávské televize o jednom z nejvýznamnějších monumentálních sochařů SFRJ Zdenko Kalinovi podnítilo zamyšlení o konfrontaci dvou rozdílných přístupů k zdánlivě podobnému tématu, o tom, jak inspirovaný sochař předčil skromnějšími prostředky svého předchůdce. Dvojice pomníků ze slovinské Lublaně a ze slovenské metropole Bratislavy nám ukazuje rozdíly v tvůrčím přístupu sochařů, kteří ačkoli zpracovávali stejné téma figurálního pomníku relativně současné historické osobnosti a kteří dokonce užili skoro shodné kompoziční schéma, přesto se dobrali rozdílných kvalitativních výsledků, v nichž uměřenost a zvýšená míra civilnosti převyšuje expresivní patos a až přehnané měřítko pomníku.

Pokračovat ve čtení