Kulatý stůl s tématem: Bilance uplynulých 30 let po roce 1989

V sobotu 16. 11. 2019 uspořádal Institut české levice kulatý stůl, který se věnoval vývoji posledních 30 let od listopadových událostí roku 1989. Hlavními referenty byli sociologové Jiří Boháček a Lubomír Vacek, ekonom a historik Václav Průcha byl omluven ze zdravotních důvodů. Takže jako třetí referent byl přizván psycholog Stanislav Hendrych.

Jiří Boháček předložil svůj příspěvek, kde provedl bilanci vývoje po roce 1989 do současnosti a to na základě empirických dat z různých sociologických výzkumů, jakož i z dat statistického úřadu. Poukázal zejména na vztah výzkumů veřejného mínění v době před listopadem 1989 a dnešní dobou. Nejzajímavější bylo zjištění, že v roce 1989 považovalo 45% respondentů tehdejší systém za demokratický. Stejný počet ale byl opačného názoru. To samé se ukazuje v současnosti, kdy sociologické agentury sice nepokládají otázku, zda je dnešní systém demokratický, ale ptají se na to, zda demokracii lidé považují za důležitou. Ze získaných dat plyne, že přibližně 40% je v zásadě jedno, zda budeme mít demokracii nebo nikoliv. Jedná se o úzkou souvislost s výzkumy z roku 1989 ve vztahu k demokracii. Dle jeho příspěvku byl zlomovým rokem rok 2013, kdy opět narůstá spokojenost lidí se svým vlastním životem

Lubomír Vacek se zaměřil na problematiku mezi vykořisťovanými. Dle jeho názoru proletariát v našich podmínkách neexistuje už minimálně od 50. let 20. století. Pokládá otázku, zda lidé v důchodovém věku jsou také vykořisťováni, protože jich značná část pracuje. Z toho plyne, že naše společnost je ryze kapitalistická se svými klady i zápory. Svůj příspěvek zaměřil také na problematiku životních hodnot, které utvářejí současného člověka i společnost jako celek. Považuje za důležité neustále dělat výzkumy veřejného mínění při zkoumání proměn společnosti. S tím ale souvisí otázka, kdo výzkumům věří a kdo nikoliv.

Stanislav Hendrych, který přednesl svůj příspěvek za omluveného Václava Průchu, zaměřil svůj příspěvek do oblasti psychologie a nastínil vztah kapitalismu a socialismu z tohoto pohledu. Dle jeho hypotézy do procesu výrobní síly vstupuje nová generace, která je odlišná od té předchozí, která žila v industriální době. V průběhu dějin se totiž měnily přístupy k výrobním nástrojům. Poukázal na rozpor, že i dnes volí pravicové strany dělníci, byť je to v rozporu s jejich třídními zájmy. Dle něj je největším současným problémem výchova v rodině, kam se prolíná konzumní způsob života. Na prvním místě je strání sám o sebe a až poté o společnost. Z jeho přednášky vyplynulo, že egoisty a individualisty těžko přesvědčíte k socialistickým hodnotám.