Ekonomická teorie a koronavirus

Pavel Janíčko - Ekonomická teorie a koronavirus

Koronavirová infekce vyvolala (a zřejmě do budoucna ještě vyvolá) řadu většinou negativních ekonomických a samozřejmě také humanitárních efektů s celosvětovým dopadem. Kromě těchto negativních důsledků však opět přinesla i některá pozitiva zejména z pohledu levicově orientovaných lidí a ekonomů. Především došlo (po finanční krizi 2008-2010) k dalšímu podstatnému zpochybnění stávajícího politicko-ekonomického paradigmatu. založeného na teoretické bázi neoklasického modelu s podporou jeho různých makroekonomických a sociálně ekonomických adaptací v podobě ekonomického a politického liberalismu. Teorie neoklasicismu v zásadě říká, že:

• jediným racionálním mechanismem regulace ekonomiky a společnosti vůbec kritériem efektivity je trh
• pokud se subjekty (jednotlivci, firmy, ale nakonec i celá společnost)řídí tržními principy, jednají efektivně, pokud se od nich odkloní, jednají neefektivně
• těmi jedině správnými tržními principy jsou maximalizace osobního (individuálního) prospěchu (užitku ze spotřeby, zisku při podnikání) a minimalizace nákladů k jejich dosažení
• cílem je nakonec dosažení tržní rovnováhy všech subjektů, kdy nabídka se rovná poptávce a kdy jsou efektivně využity všechny zdroje společnosti a stejně tak efektivně upokojeny všechny potřeby

Dýkami do zad tohoto skvělého a automaticky fungujícího systému, který jako jedině historicky prověřený má schopnost přivést lidstvo k tak očekávaným světlým zítřkům, jsou všechny zásahy, které deformují to skvělé tržní prostředí a zamezují mu k finálnímu vítězství v podobě dokonale konkurenčního systému, Sem patří především zásahy státu, které omezují vlastnickou suverenitu subjektů jejich komandováním a omezováním, nebo dokonce přímým zespolečenštěním vyjmutím z hájemství soukromého vlastnictví. Sem patří i zbytečné nářky některých žalobníčků a závistivců, kteří poukazují na to, že se jim nedaří dobře, že jsou nezaměstnaní, chudí, nemají kde bydlet, že s nimi majitelé firem nezacházejí korektně. Tito lidé jen dostatečně nepochopili, že systém dává všem stejné šance a že jejich nedobré, ba přímo zoufalé postavení je důsledkem buď výše popsaných ingerencí do správného fungování trhu, nebo jejich vlastní neschopnosti.

Proto po vypuknutí „konce dějin" po kolapsu socialistického utopického systému, který likvidoval lidskou přirozenost a ekonomickou racionalitu a domníval se, že je nesprávné a v zásadě neefektivní, aby vedle sebe existovali multimiliardáři a bezdomovci, bylo naprosto přirozené, že se vodítkem ekonomické praxe stal tzv. washingtonský konsensus:

Washingtonský konsenzus je desatero hospodářských pravidel, sepsaných roku 1989 ekonomem Johnem Williamsonem jako pomoc rozvíjejícím se státům. Představují standardní reformní balíček pravidel, jež uznávaly washingtonské instituce, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka a ministerstvo financí USA. Obsahuje tato doporučení:

1. Fiskální disciplína bez velkých fiskálních deficitů k HDP.
2. Přesměrování veřejných výdajů od těch diskriminujících a růst potlačujících k oblastem, jako je vzdělání, zdravotnictví a infrastruktura.
3. Daňová reforma – rozšíření daňového základu a snížení mezních daňových sazeb.
4. Finanční liberalizace – tržně určované úrokové sazby.
5. Konkurenceschopný měnový kurz, který přinese rychlý růst netradičního exportu.
6. Liberalizace obchodu s důrazem na nahrazení dovozních kvót za cla, která mají být postupně snižována.
7. Zrušení bariér pro vstup zahraničních přímých investic.
8. Privatizace státních podniků.
9. Deregulace – zrušení těch regulací, které brání vstupu nových firem nebo omezují konkurenci s výjimkou regulací v oblasti bezpečnosti, životního prostředí, ochrany spotřebitele a dohledu nad finančními institucemi.
10. Ochrana vlastnických práv.

Fakticky nakonec z tohoto desatera zbyla především všeobjímající privatizace a deregulace, nad jeho rámec pak likvidace nebo oklešťování sociálních a zdravotních systémů. Typickým protimluvem v rámci této liberální mantry je důraz na „ochranu vlastnických práv" a zároveň na „privatizaci státních podniků" Jak je patrno, tato teorie uznává jen některá vlastnická práva, a to soukromá, nejlépe ještě jen ta týkající s velkých korporací a subjektů, a to ještě v těch rozhodujících zemích, malí akcionáři, družstevníci apod. mohou být vesele vyvlastňováni, aktiva „darebáckých" států mohou být vesele zabavována.

Po období nadšené aplikace těchto „jedině správných" opatření přišla krize 2008, která byla charakteristická především bankroty v oblasti bankovního a finančního sektoru a následně i krizí v oblasti ostatních národohospodářských odvětví. Principy dokonalé konkurence a nezasahování státu do ekonomiky byl náhle zapomenuty a stát se stal zachráncem svobodných a nezávislých podnikatelů. Stačí se trochu odebrat do nedávné historie a připomenut si:

Celkové vládní výdaje související s finanční krizí by se za nejhorších okolností mohly vyšplhat na téměř 24 bilionů dolarů (zhruba 435 bilionů Kč), tedy přibližně 80 000 dolarů (téměř 1,5 milionu Kč) na každého obyvatele USA. Uvedl to podle agentury AP generální inspektor programu vládní pomoci bankovnímu sektoru (TARP) Neil Barofsky ve zprávě pro Kongres.

Obama (tehdejší nově nastupující americký prezident) již 17. února 2009, tedy necelý měsíc po nástupu do funkce, podepsal zákon na podporu ekonomiky zahrnující stimulační opatření v objemu 787 miliard dolarů. Cílem bylo mimo jiné vytvořit během dvou let až čtyři miliony pracovních míst. Opatření zahrnovala různé daňové úlevy, pomoc nezaměstnaným či investice do infrastruktury. V březnu téhož roku Obama podnikl kroky na podporu automobilového sektoru, které zahrnovaly restrukturalizaci společností General Motors a Chrysler. Ty v následujících měsících prošly za asistence vlády režimem řízeného bankrotu. Vláda automobilkám poskytla úvěry a další finanční pomoc, za kterou v nich získala majetkové podíly. Prostě náraz ekonomické krize vedl k odklonu od tézí washingtonského konsensu a příklonu k obvyklé záchranné lodi buržoazní ekonomické vědy, tj k aplikaci (extrémního) keynesiánství K ilustraci jedna citace ( viz Steve Keen – Coronavirus BrutallyExposestheFallaciesUnderlyingNeoclassicalEconomics and Globalisation, 2020)

„Největší změna po finanční a ekonomické krizi je změna paradigmatu ekonomického myšlení. Po krizi bylo všem aktérům zřejmé, že součástí ekonomické reality je obrovská nejistota ohledně budoucnosti a rizik, která přináší. Tato rizika ještě umocňuje samotný bankovní systém, který má sklon v dobách boomu tvořit množství nových úvěrů, tedy peněz (viz aktuálně hypotéční úvěry) a v době krize zamrzá. Firmy i jednotlivci tak najednou nemají dostatek peněz na pokrytí svých závazků a přichází krize.

Ekonomové procitli ze snů o efektivních trzích, racionálních ekonomických aktérech a ekonomice, která se sama automaticky navrací k rovnováze. Teorie nyní přiznává mnohem větší vliv nevyzpytatelnosti a pudovosti v jednání ekonomických subjektů.

_Nejde o to, že by neoklasičtí ekonomové byli v jádru lháři nebo podrazáci. Mají paradigma a upřímně věří, že přesně popisuje fungování kapitalismu. V důsledku však nejsou vůbec schopni vzít potaz, že je to jinak. Takže kdykoliv jejich paradigma selže, hledají důvody, proč ve skutečnosti neselhalo – třeba že krizi nešlo předpovědět a že _kritizovat je za to, že ji nečekali, je něco jako kritizovat matematika, že neuhádl výherní čísla v Lotu. Po krizi – a pravděpodobně i během ní – budou tvrdit, že vliv ekonomie na zákonodá__rce se přeceňuje: politici se přeci sami rozhodli škrtat financování zdravotnictví a podobně.

Jak už bylo řečeno, na podobné krize má kapitalistická ekonomická teorie a praxe vždy stejnou léčbu, a to nastolení politiky na základětzv.keynesiánství, což je teorie rozpracovaná na základě přístupů britského ekonoma J.M.Keynese, jenž žil v letech 1883-1946 a ve svých pracech reagoval na velkou světovou hospodářskou krizi ve 30. letech minulého století. Jaké jsou tedy základní principy keynesiánství"

• na makroekonomické úrovni se neuplatňuje princip automatického vyrovnávání nabídky a poptávky, tedy princip dosahování tržní rovnováhy
• příčinou je nedokonalá transformace úspor na investice a následně nedostatečná úroveň celkové poptávky v ekonomice.
• poddimenzovaná agregátní poptávka pak vede k tomu, že ekonomika se ustaluje na úrovni, která neodpovídá jejímu skutečnému potenciálu
• to se také projevuje celkovým nevyužitím zdrojů, vzniká masová nezaměstnanost
• řešením této situace proto musí být státní stimulacecelkové poptávky prostřednictvím státem financovaných investic a dalších státních zásahů

Koronavirová krize

Současnost ovlivněná pandemií způsobenou infekcí koronavirem a následnými protiinfekčními opatřeními v řadě států, jež se velmi razantně dotýkají jejich ekonomik a vedou k jejich utlumení, pak tato řešení založená na roli státu jako zachránce kapitalistického trhu a soukromého kapitálu obnovila a ještě více prohloubila. Je pravda, že tentokrát jsou základní příčiny vně stávající ekonomický systém, nicméně jeho reakce opět preferuje zachování rozhodujících soukromovlastnických struktur systému.

Jaké jsou základní odhady dopadů této krize:

Pandemie koronavirů povede v první polovině roku 2020 ke snížení světového HDP o přibližně 7%, což je zhruba dvojnásobek míry poklesu, ke kterému došlo během globální finanční krize.

U západních ekonomik, které jsou v současné době v blokování, očekáváme, že se ve druhém čtvrtletí začnou snižovat omezení, což povede k prudkému oživení aktivity ve H2. Navzdory tomuto oživení však předpokládáme, že světový HDP se v roce 2020 celkově sníží o 2,8% - v roce 2009 činil pokles globálního HDP 1,1% (zdroj: internet)

Předpokládaný nárůst nezaměstnanosti podle odhadů Mezinárodní organizacepráce (ILO) v roce 2020 bude činit až 25 milionů osob v roce 2020 se ztrátami v příjmech z práce v rozmezí 860 miliard USD až 3,4 bilionů USD. Poslední shrnutí Mezinárodní organizace práce uvádí, že současná opatření na zadržení se dotýkají téměř 2,7 miliardy pracovníků, což představuje asi 81 procent světové pracovní síly.

Očekává se, že krize zasáhne zvláště pracovníky v zemích s nízkými a středními příjmy, kde je podíl osob pracujících v neformálních odvětvích, a proto mají omezený přístup k odpovídající zdravotní a sociální ochraně, vyšší

Organizace spojených národů (OSN) vyjádřila znepokojení nad tím, že krize COVID-19 povede k obrácení desetiletí pokroku v boji proti chudobě a že se již prohloubí již vysoká míra nerovnosti v rámci zemí a mezi nimi. Krize proto nevyhnutelně a nepříznivě ovlivní provádění Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030. Očekává se, že pandemie COVID-19 negativně ovlivní téměř všechny méně rozvinuté země.

. Ekonomové OSN odhadují v únoru 2020 pokles výroby o 50 miliard USD a MMF varuje, že negativní ekonomické dopady se v rozvojových zemích, které prodávají suroviny, projeví „velmi intenzivně". Všechny tyto negativní kanály budou mít nevyhnutelně dopad na vývoz z rozvojových zemí. Ztráty v objemu vývozu budou dále prohloubeny poklesem cen energií a komodit. Projekty UNCTAD, že rozvojové země jako celek (kromě Číny) ztratí v roce 2020 téměř 800 miliard USD, pokud jde o příjmy z vývozu.

Pokud jde o ČR, pak podle odhadů některých ekonomů by česká ekonomika mohla v letošním roce klesnout kvůli dopadům šíření koronaviru o 6,5 až 11 procent. Zároveň ale ekonomové upozorňují, že odhady jsou v současnosti velmi nejisté kvůli dalšímu nepředvídatelnému vývoji situace nejen v Česku, ale i v zahraničí. Příští rok pak většinou ekonomové očekávají poměrně silné oživení ekonomiky, ta by tak mohla podle některých odhadů stoupnout až o devět procent. Na předkrizovou úroveň se ale podle ekonomů vrátí ekonomika až během roku 2022. Ještě na počátku roku před propuknutím pandemie analytici zpravidla očekávali letos růst ekonomiky o zhruba dvě procenta. Krize může ekonomiku připravit o 270 tisíc až 340 tisíc pracovních míst a výrazně zpomalit růst mezd.

Bašty světového ekonomického pořádku proto představily následující opravné scénáře:

• Evropská unie

EU jako globální aktér a hlavní přispěvatel do systému mezinárodní pomoci bude ve spolupráci s Organizací spojených národů, mezinárodními finančními institucemi a G7 a G20 podporovat koordinovanou mnohostrannou reakci. Evropská unie bude i nadále přizpůsobovat svou reakci na vyvíjející se situaci a zaměřit se na nejvíce postižené země, které potřebují podporu zdraví, jako jsou země v Africe, sousedství, na západním Balkáně, na Středním východě a v severní Africe, části Asie a Pacifik, Latinská Amerika a Karibik. Reakce EU se zaměří na nejzranitelnější osoby, včetně migrantů, uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a jejich hostitelských komunit, a integruje její strategické cíle stanovené v zelené dohodě a digitální agendě.

Řešit následky nákazy koronavirem členským státům pomůže 37 miliard eur z unijních peněz. Pro Českou republiku je v rozpočtu vyhrazeno v přepočtu třicet miliard korun.

• OECD

Rekapitalizovat zdravotní a epidemiologické systémy;

Mobilizovat všechny makroekonomické páky: měnovou, fiskální a strukturální politiku;

Zrušit stávající obchodní omezení, zejména u tolik potřebného zdravotnického materiálu;

Poskytovat podporu zranitelným rozvojovým zemím a zemím s nízkými příjmy;

Sdílení a provádění osvědčených postupů na podporu pracovníků a všech jednotlivců, zaměstnaných i nezaměstnaných - zejména těch nejzranitelnějších;

Udržujte podniky nad vodou, zejména malé a střední podniky, se speciálními podpůrnými balíčky v nejvíce zasažených odvětvích, jako je cestovní ruch.

Mezinárodní měnový fond MMF)

MMF nabízí k překonání krize tyto nástroje:

Nouzové financování

Nástroj pro rychlé úvěry a nástroj pro rychlé financování poskytují členským státům mimořádnou finanční pomoc, aniž by bylo nutné zavádět plnohodnotný program. Tyto půjčky, které by mohly dosáhnout až 50 miliard dolarů pro nízkopříjmové a rozvíjející se trhy,- mohou být vyplaceny velmi rychle, aby pomohly členským státům provádět politiky řešení mimořádných událostí, jako je koronavírus. Nouzové půjčky zemím s nízkými příjmy, které jsou k dispozici v rámci RCF, činí přibližně 10 miliard USD a pro rozvíjející se trhy v rámci RFI by mohly činit přibližně 40 miliard USD. V roce 2016 MMF poskytl Ekvádoru nouzovou půjčku pro RFI po jednom z nejsilnějších zemětřesení v posledních desetiletích.

Rozšíření stávajících úvěrových programů

MMF může podle potřeby upravovat stávající programy na podporu zemí, aby vyhověly naléhavým novým potřebám vyplývajícím z koronavirové krize.

Granty na oddlužení

MMF poskytuje granty na odpuštění dluhů nejchudším a nejzranitelnějším zemím, které pomáhají řešit katastrofy, včetně katastrof v oblasti veřejného zdraví.

Nové finanční ujednání (newfinancingarrangements)

MMF může také poskytovat podporu prostřednictvím nového finančního ujednání v rámci svých stávajících nástrojů, jako je pohotovostní režim, a to i proto, že tyto prostředky mohou být rychle vyplaceny za účelem řešení naléhavé finanční potřeby.

A reakce a návrhy z pozice odborů:

• Evropská odborová konfederace (EOK)
• Žádáme členské státy, aby upustily od veškerých kroků směřující ke snižování mezd, práv a ochrany pracovníků či podkopávání sociálního dialogu.
• Žádáme členské státy, aby bezodkladně zavedly kurzarbeit, který se bude vztahovat na všechny pracující, včetně nestandardních / samostatně výdělečně činných / v nejistých podmínkách / neformálních pracujících – a na všechny firmy všech velikostí a ve všech odvětvích.
• Žádáme členské státy, aby poskytly přístup k dávkám v nezaměstnanosti bez omezení nebo čekacích dob, prodloužily dobu trvání pracovní neschopnosti, rozšířily její pokrytí na všechny pracující a zvýšily úroveň náhrady příjmu.
• Žádáme Evropskou komisi, aby neprodleně vytvořila evropský systém pro zajištění v nezaměstnanosti (SURE), který bude intervenovat nejen do systémů podpory v nezaměstnanosti, ale zejména do opatření kurzarbeitu, aby bylo možné taková opatření zavést, provozovat a zpřístupnit pro všechny ve všech členských státech.
• Žádáme Evropskou radu, Euroskupinu a Evropskou komisi, aby zajistily, že takový evropský systém bude podporován dostatečným financováním, a to zřízením společného dluhového nástroje.
• Žádáme ECB, všechny evropské a národní finanční instituce, Evropskou komisi a členské státy, aby nastavily jasné podmínky veškerého financování poskytovaného firmám, bankovnímu a finančnímu sektoru a službám obecného zájmu: žádné propouštění pracujících, žádné snižování mezd a redukce práv, žádné rozdělování dividend příjemcům veřejného financování.

Stejnou keynesiánskou logiku má i postoj českých odborů ČMKOS:

• _ Prohlášení vedení ČMKOS _

Ekonomika České republiky je v ohrožení. Pokud nebude v co nejkratší době podpořena zásadními opatřeními státu, dojde k jejímu těžkému poškození. Od tohoto stavu nás nedělí měsíce, ale pouze několik týdnů. Dosud přijatá opatření jsou dobrá, ale nestačí. Je třeba okamžitě začít vytvářet pro českou ekonomiku masívní podpůrný systém, který pomůže české ekonomice, českým zaměstnancům, českým podnikatelům i všem občanům České republiky překlenout toto nelehké období.

ČMKOS přichází s následujícími návrhy. Je třeba, aby:

• stát s okamžitou platností na sebe převzal závazky podnikatelů ve mzdové oblasti a zajistil plynulou výplatu mezd a tím i kupní sílu zaměstnanců. Požadujeme přijmout podobná opatření jaká učinila dánská vláda – ta se zavázala uhradit po dobu tří měsíců 75 % mezd – 25 % uhradí zaměstnavatel. Podmínkou je, že se zaměstnavatel zaváže, že zaměstnanci nebudou propouštěni,
• došlo k okamžitému zastavení splátek hypoték a jejich odložení o rok bez sankce,
• byl zaveden okamžitý zákaz převodů zisků firem působících na území ČR do zahraničí,
• byla přijata podpůrná opatření pro OSVČ včetně odložení splácení nájmů o rok bez sankce.

Česká ekonomika a česká společnost jsou ohroženy. Musíme najít odvahu přijmout mimořádná opatření na její ochranu. České veřejné finance i bankovní sektor jsou ve výborné kondici. Výdajové rámce státního rozpočtu musí být výrazně zvýšeny – minimálně o 100 -150 mld Kč na řešení koronaviru.

Nyní potřebujeme odvahu, rozhodnost a rychlost. Toto my odboráři, zaměstnanci, občané očekáváme a požadujeme od zástupců státu na všech úrovních.

Poněkud odlišnou pozici lze vyvodit z následujících informací a stanovisek:

• _ Prohlášení Světové odborové federace _

Žijeme v období pandemie, kdy se koronavirus šíří do čtyř koutů světa.Jménem Světové federace odborových svazů chceme poblahopřát zaměstnancům po celém světě, protože jejich prací poskytují veškeré zboží k přežití národů. Dělníci jsou výrobci potravin, léků, služeb, strojů, dopravy, komunikace a všeho. Zaslouží si naše teplé „dobře odvedené práce".Také blahopřejeme všem pracovníkům ve zdravotnictví, kteří dávají hrdinský boj o léčbu pacientů, za riziko jejich vlastního života.

To je jedna strana řeky, tvořená těmi, kteří utvářejí svou humanitární a solidární činností sociální nabídku.

Na opačné straně řeky vidíme špínu, vykořisťování, touhu po kapitalistických ziscích. Monopoly, mezinárodní buržoazie, ukazují svou pravou tvář. Spekulace. Zisky nasáklé krví a utrpením obyčejných lidí.

Příklady:

V Aténách před deseti dny byla jednoduchá obličejová maska ​​prodána za 1 euro a dnes se prodává za 10 eur

V Turecku se před pěti dny prodalo kilo těstovin za jedné tureckou libru a nyní se prodává po 12 tureckých librách.

V Bangladéši před deseti dny byla jednoduchá maska ​​prodána za 20 taka a nyní se prodává za 150 taka.

V Madridu před pěti dny byla maska ​​prodána za 2,5 eura a dnes se prodává za 25 eur.

V Africe v Nigérii se dezinfekční tekutina prodávala za 2 dolary, dnes se prodává za 8 dolarů.

Nadměrné ceny a spekulace se samozřejmě vztahují také na maso, rýži a všechny základní potravinové výrobky.

Nadnárodní společnosti využívají pandemii k propouštění pracovníků nebo k omezení jejich pracovních práv.

• Oxfam

Koronavirus nás všechny ohrožuje. Ale nejvíce ohrožuje zranitelné. Téměř 3 miliardy lidí v rozvojovém světě nemají přístup k čisté vodě, další miliony nemají přístup k odpovídající zdravotní péči a žijí v přeplněných slumech nebo uprchlických táborech, kde není možná sociální izolace.

Pandemie způsobila rozsáhlé utrpení v bohatých zemích a drtila některé z nejlepších zdravotnických systémů na světě. Ale vzhledem k tomu, že se tato choroba nyní šíří do mnoha zemí s vysokou mírou chudoby a nerovnosti, může být její dopad katastrofální a neúměrně zasáhnout ženy.

Oxfam je akutně znepokojen tím, že se koronavirus etabloval v chudších rozvojových zemích se slabšími veřejnými systémy, kde lidé již trpí nedostatkem přiměřené nebo dostupné zdravotní péče, nebo nejistotou potravin a vysokou mírou podvýživy.V těchto zemích žije mnoho lidí v neformálních městských osadách nebo „slumech", které jsou často přeplněné a kde je špatná hygiena. Polovina světové populace nemá přístup k základní zdravotní péči. V Malawi je pouze 25 postelí pro intenzivní péči a 7 ventilátorů pro více než 18 milionů lidí. V Zambii je jeden lékař pro 10 000 lidí.Právě teď, místo toho, aby investovaly každý dolar do podpory svých zdravotnických systémů, aby se bránily proti náporu viru, musí tyto země použít své cenné zdroje k úhradě zahraničního dluhu, což činí v roce 2020 nejméně 400 miliard dolarů. Existující nerovnosti diktují ekonomický dopad krize. Na celém světě pracují dvě miliardy lidí v neformálním sektoru bez přístupu k nemocenské, většinou v chudých zemích.

V mnoha zemích byly trhy narušeny a karantény společenství vedly ke ztrátám v příjmech. Miliony pracovníků již byly poslány domů bez odměny. Ostatní v nejméně placených a nejistých pracovních místech se nemohou izolovat od smrtícího viru.Půl miliardy lidí je ohroženo extrémní chudobou

Ale už teď vidíme, že dopady koronavirové krize jsou distribuovány zcela rozdílně podle vlastnického, tedy třídního klíče. Podle amerického Institute forPolicyStudies se jmění amerických miliardářů rozrostlo o téměř 10%. Je to velmi podobné vývoji po krizi z let 2008-2010 (v r.2017), kdy „bohatí těžili loni především z vynikajících výsledků kapitálových trhů a globální ekonomiky," stojí ve zprávě Wealth-X. Jejich bohatství loni vzrostlo o 1,8 biliónu dolarů, což je oproti roku 2016 čtyřiadvacetiprocentní nárůst. Pohádkově majetní se tak mílovými kroky vzdalují běžné populaci.„Rok 2017 byl sice velmi neklidný, ale finanční, technologický a průmyslový sektor vygenerovaly obrovské zisky. V prudce se měnícím geopolitickém prostředí bude vliv této exkluzivní skupiny na globální ekonomiku dále sílit," prohlásil šéf Wealth-X Winston Chesterfield.

Z těchto poznatků lze odvodit základní teoretické poučení, totiž že sebelépe a seberazantněji aplikované recepty a návody převzaté z buržoazní ekonomické teorie, ať už je ortodoxně tržní (neoklasicismus, liberalismus) či připouští roli státu (keynesiánství), nakonec vždy převáží základní logika kapitálového vztahu, který není těmito zásahy nijak ohrožen, ale naopak upevněn. Lze tedy konstatovat, že proces, který ukázala velká recese z let 2008-2010, tedy privatizace zisků a socializace ztrát, běží stále dokola. Máme tady prostě mechanismy ochrany horního jednoho procenta. A kdo to zaplatil? Samozřejmě daňoví poplatníci. Totéž platí pro krizi z let 2008-2010, totéž bude platit i pro krizi koronavirovou. Pokud se nezmění struktura vlastnických vztahů směrem k zespolečenštění, pak se budeme dále pohybovat v bludném kruhu.