Regionální volby v ČR – říjen 2020

Regionální volby v ČR – říjen 2020

Čísla : regionální volby se týkaly 13 krajů (regionů), neprobíhaly v Praze (hlavní město má zvláštní statutem), kde se zastupitelstvo volí podle jiného zákona (společně s místními volbami v obcích).

Celkově mohlo volit 7399299 voličů, platných hlasů bylo odevzdáno 2769361 hlasů, tj. 37,4 % (celková volební účast 37,95 %).

Počty (souhrnné za ČR) získaných hlasů: ANO 604441 (21,83 % z celkových hlasů); Piráti 333153 (12,03%); ODS 192946 (6,97 %); STAN 167459 (6,05 %); SPD 167459 (6,14 %); ČSSD 136427 hlasů + v rámci 2 koalicí celkem za tyto koalice 9023 a 24529 hlasů (4,93 % + 0,33 % + 0,57 %); KSČM 131770 hlasů (4,76 %); KDU-ČSL 141477 (5,11 %) – tato strana byla ještě v řadě dalších koalic; Zelení 4868 hlasů + koalice s ČSSD 15726 a s Lib. ekolog. stranou 5586 hlasů (0,18 % samostatně), Demokratická strana zelených 19297 hlasů (0,70 %); Levice (býv. SDS + hnutí Skutečná levice) 203 hlasů – kandidovala v jednom kraji (0,05%)

Získané mandáty a změna oproti volbám 2016:

ANO 178 (+2); Piráti 91 (+88); ODS 53 (-23); STAN 40 (+16); SPD 35 (+33); KDU-ČSL 33 (-9); ČSSD 28 (-97); KSČM 13 (-73); Zelení 0 (4 mandáty pro koalici s ČSSD); Dem. strana zelených 0

Účast v krajských zastupitelstvech (13): KSČM 4; ČSSD 6 + 1 v koalici se Zelenými

Výsledky v regionech (rozpětí): KSČM 3,22 % - 6,26 %, průměr 4,75 %; ČSSD 2,16 – 11,86 %, průměr 4,92 %; ANO 17,85 % - 30,24 %, průměr 21,83 %; Piráti 9,86 % - 14,41 %, průměr 12,03 %; SPD 4,63% - 8,94 %, průměr 6,14 %.

Ve všech krajích kandidovaly tyto strany samostatně: ANO, SPD, Piráti (z toho jeden kraj v dvojčlenné koalici), KSČM, ČSSD (samostatně v 10 krajích + 3 kraje v dvoučl. koalici). U všech dalších subjektů šlo o koaliční kandidátky alespoň v části regionů.

Komentář:

Přes zhoršující se koronavirovou krizi byla účast ve volbách nadprůměrná, druhá nejvyšší za celou historii existence regionů od počátku století. Některé komentáře naznačují, že snad mohla být poněkud nižší účast u starších voličů, kteří jsou normálně disciplinovanější.

Ve většině krajů byla nejvýznamnější tendencí co nejvíce oslabit hnutí ANO. Řada subjektů byla vedena při tvorbě koalic právě touto snahou (např. TOP 09 nikde nekandidovala samostatně). Jde o přípravu na parlamentní volby (podzim 2021), kdy se formuje blok anti- Babiš.

Předvolební kampaň byla poznamenána omezeními danými karanténou. Z tradičních levicových stran byla z hlediska PR daleko aktivnější ČSSD. KSČM měla podle PR odborníků velmi matnou kampaň. Strana Levice se pokusila o kontaktní, aktivistickou kampaň ve kraji, kde kandidovala (výsledek byl tristní 203 hlasů, odečteme-li hlasy kandidujících, získala pouze cca 185 hlasů v kraji s 978 tisíci voliči).

U ČSSD došlo v některých regionech k vnitrostranické krizi, kdy se odštěpily určité skupiny funkcionářů, kteří pak kandidovali samostatně (jen s dílčím úspěchem). V KSČM se podařilo sestavit plnohodnotné kandidátky ve všech krajích s relativně přijatelným věkovým průměrem – 53 let (i když průměrný věk členské základny je více než 70 let) oproti průměru 48,25 let, také měly průměrný počet žen na kandidátkách– 26,4 % (celkově 27,5%), mladých kandidátů do 29 let bylo 5,22 % (celkově 8,47 %).

Předvolební koaliční potenciál KSČM byl velmi nízký, u ČSSD byl poněkud vyšší.

První nástin analýzy situace české levice:

Výsledky české levice v krajských volbách jsou nedobré. Problémem je, že levicové hlasy v regionálních zastupitelstvech bude slyšet ještě méně než v minulosti. KSČM měla posledních 8 let hejtmana (krajského nejvyššího představitele) v jednom kraji, nyní nebude žádný; ČSSD měla 5 hejtmanů, nyní je pravděpodobný jen jeden.

K politickému zlomu v síle levice v ČR došlo mezi roky 2016 – 2019, kdy v průměru pokleslo zastoupení levice v různých zastupitelských orgánech na polovinu. To se odrazilo i v těchto regionálních volbách (viz např. výsledky parlamentních voleb 2017 – ČSSD propad na 7,27 % z 20,45 % (2013); KSČM propad na 7,76 % z 14,91 %. Srovnání s EU volbami ukazuje, že počet hlasů pro ČSSD získaných v těchto volbách (2019) 83,95 tisíc voličů se této straně v krajských volbách podařilo překonat. U KSČM je situace následující v r. 151,50 tisíc (EP), krajské volby pak 131,8 tis. voličů. Bude úkolem další analýzy, zda tento pokles voličů byl zapříčiněn menší účastí tradičních voličů KSČM (pevné voličské jádro této strany tvoří cca 75 % voličů, ale starších 60 let) nebo přesunem k jiným subjektům.

Je otázkou, zda lze situaci hodnotit jen pouhým slovem „porážka" (popř. disaster), nebo je to naplnění reálných možností takové „komunistické" ale i sociálně demokratické kandidátky. Představy o výrazně lepším výsledku svědčily pouze o hluboké neznalosti reality nebo jejího podcenění. Dlouhodobější analýzy ukazují, že obě tradiční levicové strany (ČSSD a KSČM) procházejí systémovou krizí (obdobně jako levice v celé Evropě), jakákoliv „parametrická" opatření (oblasti PR, „lepší" volební programy, „noví" lidé, „zezelenění" apod.) mohou situaci pouze kvantitativně ovlivnit, nikoliv však kvalitativně změnit. U výsledků KSČM jde při hlubším pohledu do jednotlivých krajů, volebních okrsků o kvantitativní posun ve směru postupného oslabování pozic. Kvalitativně se to ovšem projevuje v těchto volbách v tom, že v mnoha případech se dosažený výsledek většiny krajů dostal jen o málo pod volební práh (5 %), ale tím došlo k tomu, že tato strana se nedostala do krajských zastupitelstev. Obecným problémem především pro KSČM se jeví malá schopnost získání potenciálních voličů přímo v místech. Je pro to mnoho objektivních i subjektivních důvodů, které bude nutno velmi kriticky analyzovat. KSČM má dosud zastoupení v řadě místních zastupitelstev a bude potřeba zhodnotit, jak se odráží práce těchto zastupitelů na krajských výsledcích. Obecně chybí KSČM dostatek „místních" osobností, kdy by jejich politická autorita a obecná znalost překračovala hranice vlastní obce nebo čtvrti a také vlastní politické „bubliny". Samozřejmě, že i před těmito volbami došlo a určité aktivizaci antikomunistických tendencí u některých poltických subjektů a ve větší části mainstream medií (i v souvislosti s mezinárodní situací), toto ale neovlivnilo podstatně volební výsledek.

Nové subjekty hlásící se s různou intenzitou k levici se v těchto volbách téměř neukázaly. Nová strana (člen PEL) Levice postavila neúplnou kandidátku v Jihomoravském kraji. Její vůdčí postavou byl bývalá druhá osoba (nominant SDS) na kandidátce KSČM do EP. Programově se tato strana hlásí k demokratickému socialismu (v praxi jde spíše o liberální levici). V kampani byla limitována finančními prostředky a možná i nezkušeností. Kampaň prováděla především kontaktně, sice velmi aktivně, ale bez efektu. Zdá se, že mezi voliči není dostatek „poptávky" o toto programové zaměření. Sice byla první strana, která přinesla do politické kampaně oficiálně „New green deal", ale nezdá se, že by to našlo jakoukoliv odezvu u voličů. Další liberálně levicový subjekt Idealisté (vznikli částečně z „mladých sociálních demokratů") kandidoval jako součást širší (spíše středové) koalice také v tomto kraji. Zde sice koalice překročila 5% práh, ale mandáty získali zástupci jiných uskupení než Idealistů.

Určitým překvapením byla účast demokratické strany zelených (v minulosti vznikla odštěpením od zelených, má poněkud větší afinitu k levici). Ta sice nikde nezískala mandát, ale celkový zisk 19 297 hlasů je poněkud překvapující.

Stručně shrnuto: Nezdá se, že by bylo možno ukázat jen na jednu příčinu volebního výsledku v rámci celé české levice. I když se politické programy sociálních demokratů a komunistů v některých oblastech odlišovaly, celkový volební výsledek tak rozdílný nebyl. Někteří komentátoři poukazují na to, že neúspěch byl způsoben tím, že obě strany podporují ANO (ČSSD jako koaliční vládní partner, KSČM vládu toleruje), které jim pak přebralo část voličů. Avšak žádná konkrétní fakta k tomuto závěru nejsou uváděna. Na druhou stranu k podstatnému propadu volebních preferencí u voličů obou levicových stran došlo v době minulých parlamentních voleb, přitom ANO nebylo do té doby dominantně vládní stranou, bylo součástí vládní koalice. Od voleb 2017 má ANO stabilně okolo 30 % voličské podpory do parlamentních voleb a výsledky průzkumů voličské přízně spíše signalizují dlouhodobou stagnaci jak u ČSSD tak u KSČM (v intervalu 5 – 8 %) i nebezpečí, že se nemusí dostat do parlamentu. Z toho vývoje nelze vyvodit přímou vazbu mezi nízkými občanskými preferencemi levicových stran a „podporou oligarchy". K „přelití" podpory došlo hlavně při posledních parlamentních volbách (2017). ANO si velmi efektivní sociální politikou u sebe udržuje část původního levicového elektorátu, který získalo v minulých volbách a v určité míře si ho udrželo i v těchto krajských volbách. Zde ale jeho část odešla k jiným i regionálním subjektům, nicméně i tak ANO celorepublikově vcelku přesvědčivě zvítězilo a ani se na jeho volebním výsledku neprojevila kritika, která na ANO směřovala v průběhu koronavirové krize za některá vládní opatření a komunikaci s občany. Hodnocení PR aktivit (billboardy, reklama - internet, média, rozhovory a pod.) ukazuje, že sociálně demokratické kandidátky byly propagovány vcelku průměrně. Kandidátky KSČM byly takto propagovány velmi slabě. Zaznělo i hodnocení, že KSČM resignovala na PR aktivity a očekávala, že její voliči přijdou k volbám automaticky. Strana Levice v regionu vyvinula relativně aktivní osobní kampaň – návštěva nebo distribuce letáků v 28 místech (zisk 22 hlasů)

V dalším období budou politické strany analyzovat výsledky krajských voleb, neboť je lze považovat jako počátek politicky směřující k parlamentním volbám 2021. V následujících měsících se také budou konat sjezdy ČSSD a KSČM. Lze předpokládat, že tyto sjezdy současnou politickou situaci a roli stran KSČM a ČSSD vyhodnotí. Doufejme jen, že přijmou takové závěry, které přinesou přinejmenším stabilizaci, popř. postupné posilování pozice levice v ČR. Co se týče nových levicových subjektů, pokud nedojde k nějakému zásadnímu obratu (a možná i malému politickému zázraku), bude pro ně velmi obtížné se v klání o parlamentní křesla výrazněji prosadit.