Jak dál levice? Hlavně KSČM?

Levicoví sociologové spolupracující prostřednictvím Klubu společenských věd, sociologické sekce s KSČM dlouhodobě opakují svá upozornění – stížnosti, že výsledky jejich sociologických výzkumů za poslední přibližně 3 desítky let, jakož i výsledky jiných, jimi vyhodnocovaných průzkumů prováděných různými agenturami, jsou zajímavé, často burcující, ale nenacházejí dostatečnou praktickou odezvu ve straně, především není podle jejich názoru adekvátní reakce vedení strany a jejích odborných orgánů. Máme přes sebou nový průzkum, zaměřený na širší levici v České republice. Je do značné míry shrnující aktuální stav z několika pohledů a snaží se poukázat na činnost vybraných dílčích složek české levice a jejich výsledky tak, aby následná reakce jejich vedení mohla vést ke zlepšení všeobecně pociťovaného, a hlavně skutečného krizového stavu. V tomto příspěvku je snaha vyzvednout závěry a navrhnout potřebná opatření, hlavně pro KSČM, která by byla kladnou odezvou na zjištěné údaje a jejich hodnocení.

Pokud jde o samotný průzkum, ukazují sami autoři na nedostatečný počet účastníků , kterým mohou být některá data průzkumu poznamenána. U značné části údajů však také upozorňují a velkou shodu s výsledky průzkumů jiných agentur a také na návaznost nebo trendy vývoje na jejich průzkumy z posledních let.

V té souvislosti je vhodné hned na začátku zmínit rozpor, na který ukazují výsledky průzkumu: Jeho účastníci jsou na jedné straně plni skepse, že by mohly mít úspěch nově vznikající levicové subjekty. Ty současné většinově označují jako nacházející se v krizi. Že jsou alespoň částečně v krizi, si myslí 82 % účastníků! – Je možné být v krizi částečně? Zajímavé by možná bylo zjištění, ve kterých směrech v krizi nejsou, kde si vedou dobře. – ¾ mají názor, že tato krize je souběžná s krizí celé české společnosti. To také znamená nepřímou kritiku současné levicovosti, která se ve společnosti málo prosazuje. Průzkum poukazuje na skutečnost, že jádro levicových stran mezi voliči, které tradičně bylo silné, s klesajícím počtem členů stran, především KSČM, výrazně slábne. Neochota volit a neuvedení volebních preferencí v průzkumu okolo 25 % „levicových" (v uvozovkách to uvádím proto, že některé údaje zjištěné průzkumem nejsou v tomto směru jednoznačné) účastníků svědčí o neochotě se angažovat a o nejistotě a nerozhodnosti – o nepřesvědčivých projevech (levicových) stran směrem k „levicovým" voličům.

Jak z krize? Je zřejmé, že podobně jako v jiných oblastech současná celosvětová epidemie covidu prohlubuje některé nepříznivé jevy a zároveň je činí zřejmějšími. I uvedený průzkum potvrzuje, že to má větší dopad na sociálně slabší skupiny obyvatel, mezi kterými lze očekávat větší podíl voličů levice: lidi předdůchodového a důchodového věku, se základním vzděláním, lidi žijící na venkově, ti, kteří jsou závislí na příjmech z vlastní činnosti, a ženy. To je ovšem významná část lidí, za jejichž zájmy by se měla levice angažovat a o jejich volební přízeň usilovat. Je to pro ni tedy také příležitost.

Na pokles levice nutno reagovat:

V KSČM je třeba pozvednout aktivitu strany jako celku od předsedy ÚV, ostatních členů vedení po každého člena (a zakotvit to výrazněji do stanov) – vyzývat k tomu, organizovat to a být příkladem. I ve stanovách vyřešit otázku těch, co se už nemohou zapojovat plnohodnotně – např. čestné členství takřka bez povinností, ale s možností využívat členská práva. Funkcionáři – od nich je nutné požadovat iniciativu, náměty, denní účast na organizaci stranického života, a především prokazování výkonu ve svěřené oblasti politické a veřejné práce, včetně činnosti v zastupitelských sborech nebo ve stínové vládě. Zvolení nebo jmenování do funkce je zároveň závazkem k soustavné aktivitě, návrhům inovací a odpovědnosti za správný chod svěřené oblasti. Člen strany nemůže být (v souladu se stanovami), pokud nejsou mimořádné okolnosti, např. nemoc, v politické činnosti pasivní. Jednání jsou třeba co nejčastěji, od členských schůzí. Se závěry, úkoly (vnitrostranické i směrem k veřejnosti), kontrolou jejich plnění, s informacemi pro vyšší orgány a rozšířením jejich koordinační činnosti. O jednání sjezdu, konferencí, ÚV a VV ÚV pravidelně informovat, včetně podrobné informace o vystoupeních a diskuzi, přednesených návrzích a výsledku jejich projednání. Strana nemá vůči veřejnosti utajované skutečnosti – naopak otevřeně informuje členy, sympatizanty i celou veřejnost. Jak tak je možné prodiskutovat i sporné věci a vyvodit potřebné závěry. V ÚV posílit zastoupení členy zvolenými sjezdem (a s náhradníky) na úkor zastoupení okresů. Organizovat (povinné) stranické vzdělávání všech členů (obsažené i ve stanovách) zaměřené na

a) aktuální problematiku činnosti a stavu společnosti,

b) teorii vědeckého socializmu a její aktuální rozvoj,

c) odborné zaměření podle stranické funkce a stupňů řízení.

Jednu skupinu i pro členy nejvyššího vedení (nejlépe vedenou předsedou ÚV).

Pro KSČM není dobrou vizitkou výsledek průzkumu, že vysokoškoláci nejčastěji nepříznivě mění volební preference, ač se aktivně zúčastňují voleb. Tomu je také možné rozumět tak, že nepříznivě posuzují odbornou úroveň strany, nepřesvědčuje je. S věkem zájem o volby roste, čím mladší, tím menší. K uchování (a posilování) volebního jádra je důležité umožnit mu aktivitu, vliv a (rozumné, kladné) reakce na kritické postoje. Málo aktivity, snížené působení na své okolí i na veřejnost jako celek se nakonec projeví i kolísáním mezi volebními stranami při volbách.

Ke skladbě sympatizantů z hlediska profesních skupin : V porovnání třeba s dobou 1. republiky je nedostatečně se projevující (problémové) zastoupení inteligence, odborných pracovníků a lidí ze správních složek (profesí), kteří stále aktivně působí. Projevuje se také rozdílné levicové působení a uvědomění mezi muži a ženami. To naznačuje nedobrou nebo nedostatečnou činnost (a vztahy) levice vůči ženám. Samozřejmě jsou zde i významné vlivy jiných působení, stran, politických směrů, sdělovacích prostředků… Tématu ženy v politice přiřazují i „levicoví" účastníci průzkumu (v souladu se situací v celé české společnosti) relativně malý význam. To se pak projevuje i v některých odlišných hodnoceních a stanoviscích žen. Rozdíl mezi pohledem žen a mužů, pokud jde o „socialistický" pohled na svět, který zastává 58 % mužů proti 42 % žen, pak ukazuje na přetrvávající nerovnosti i v rámci levicových stran a aktuální potřebu zlepšit stav. Od neplodné diskuse o zapojení žen do funkcí a neuskutečňovaného posuzování projednávaných otázek i z pohledu dopadu na jednotlivá pohlaví je aktuální přejít k praxi, například podle vzorů ze Skandinávie nebo postupů používaných v německé straně Levice.

Ještě potřebnější je zlepšení ideového vědomí mládeže a mladých (mladší střední věk). Rozšíření, obnova a omlazení členské základny jsou nezbytné, a to o mnoho členů – využít zkušeností jiných (komunistických stran i jiných levicových subjektů). Výrazně podpořit činnost Komunistického svazu mládeže i jako zdroje nových členů a nastavit spolupráci na všech organizačních stupních – pomoci při zřizování nových místních a specializovaných organizací, případně i dětských organizací, a úzká spolupráce v oblasti informační politiky, HaNo, internetu… – znovu se vrátit k možnosti rozhlasového a televizního vysílání se zaměřením na levicové myšlení a kulturu. KSM je nejen zálohou nových členů, ale i rovnoprávným partnerem a spolupracovníkem a podporovatelem strany. Aktivní činnost komisí mládeže tomu není na překážku. Jejich členové jsou už dnes kádrovou zálohou strany.

Podobně je ve stranických řadách malé zastoupení inteligence (všeho druhu – kulturní, vědecké, správní, technické…). V této oblasti je v KSČM k nápravě nutná změna přístupu k jednotlivým skupinám podle sociálního a profesního zařazení. Odpovědnost za to mají především úseky odborného zázemí a spolupráce s jinými organizacemi, spolky a iniciativami: Odbory stále jsou (měly by být, měli bychom o to usilovat, pomoci tomu) na stejné lodi a je s nimi třeba udržovat pravidelný kontakt a spolupracovat na nejvyšší úrovni. Vliv v kultuře mohou kromě odpovědných funkcionářů zprostředkovávat především členové strany působící v této oblasti. Různé skupiny inteligence a odborných pracovníků mohou ovlivňovat a kontakt udržovat především členové strany s příslušným zaměřením v čele s odbornými komisemi a sekcemi.

Na druhé straně je účastníky průzkumu vyjádřena poptávka po levicovosti, levicovějších a rozhodnějších přístupech v existujících subjektech spíš než po nových subjektech, a to přesto že jejich vlastní sebehodnocení levicovosti klesá! To je s velkou pravděpodobností důsledek celkového růstu skepse, rozdílu slov a jednání (činů) v celé společnosti, pociťovaný i u jejího levého spektra. Jde o zdůvodněný odraz skutečnosti.

Nové organizace: hnutí, strany, zapsané spolky, iniciativy, koordinační sdružení… (u nás přestranováno, z. s. nepřehledné, podobně jako jiné typy existujících subjektů). Vzniku a existenci (v rámci rozumného právního řádu) nelze bránit, nutný průběžný rozbor a vlastní iniciativa k možné spolupráci. Jde o znak touhy po změně, pokud ji v dostatečné míře neposkytuje současná levice. Vznikají nové pokusy, formy, nová úsilí. Pokud jde o perspektivu nových prvků politického spektra, dobu působení, průběhu jejich života, ovlivnění politického života jsou i v české společnosti celkem jednoznačně nepříznivé zkušenosti.

SZ, zařazená v průzkumu poněkud sporně mezi levici, stále není závažnou součástí ani závažným konkurentem na levici. „Zelená" politika je slabá, málo promyšlená, její radikálnost zaměřená ne vždy dobrým směrem v celé české společnosti. Hlásí se k ní i KSČM se stejnými nedostatky. Některé rozpracované a zdůvodněné závěry a hodnocení (např. J. Zemana) nacházejí malou odezvu v její konkrétní politické praxi.

Zájem o nové směry v levicové politice je trochu sporně zjišťována pomocí relativně nových pojmů pro řešení dílčích oblastí nebo označení nových směrů – participativní rozpočet, nepodmíněný základní příjem, ekosocialismus, nový zelený úděl (new green deal) a transhumanismus. Není to vystiženo moc dobře. Nové subjekty, nové pojmy pro levici představují spíš: systémová změna od kapitalismu k jinému (socialistickému?) uspořádání, inovace, změny – reformy, Společnost 4.0 a její charakteristiky (v levicovém pojetí); rozbor a způsoby řešení současných problémů v rámci rozvoje (nejen spotřeby, životní úrovně a hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje), vztah k demokracii a jejím možnostem a omezením, humanizace, globální/lokální, válka/mír, město/venkov, průmysl/zemědělství, kriminalita/postihy, tresty, výchova… Nikdo se nevyhne novým poznatkům, metodám, řešením ve všech oborech – a když, tak nejméně z dlouhodobějšího pohledu ke své škodě. Znovu: Potřeba vyhledávat a podporovat inovátory, aktivisty, organizátory, podnikavé lidi. Jejich politické zařazení by mělo přirozeně být v levici , a to spolu s širokým uplatňování kolektivismu a solidarity, internacionalismu a vlastenectví. A potlačovat škody z vykořisťování, zpátečnictví, pasivity a pohodlnosti.

Současná levicovost tedy neuspokojuje, žádá se jiná „levicovější", radikálnější, jednoznačnější, zdůvodněnější, pochopitelnější a praktičtější. To vyžaduje významnější teoretickou, programovou, výchovnou činnost a aktivní uplatňování jejích výsledků vůči veřejnosti.

K problému spolupráce levice poskytuje i průzkum jednoznačný pokyn: „Spolupracovat, komunikovat, vzájemně se chápat a jednotněji postupovat," jednat, jednat, jednat – věcně, následováno akcemi. Vzájemná výměna dokumentů – programů, stanovisek, přípravy a hodnocení akcí, očekávaná podpora a kritika – na ni reagovat. Důležité pro spolupráci je větší aktivita ve SPaS, případně podíl na zpřesnění jeho role, a věcná spolupráce s různými organizacemi (odbory, ženy, mládež – i studenti, zapsané spolky zaměřené doleva, občanské iniciativy…), a to včetně společných kandidátek, případně koalic pro volby. S účastí i vedoucích funkcionářů.

Je zřejmé, že současná programová činnost je neuspokojivá: Neodráží dostatečně teoretické trendy rozvoje vědeckého socialismu ani praktické zkušenosti rozvoje společnosti.

Nový, prodiskutovaný program pro současnou dobu a výhled vidím jako nezbytný. Pro jeho tvorbu, diskuze o něm a jeho osvojení je nezbytné, aby se zúčastnili také vedoucí funkcionáři. Podkladů je zpracováno dost. Jde tedy o spojení sil všech autorsky zúčastněných a dovedení celého procesu konečně do dokumentu, který by mohl být předložen k projednání a schválení sjezdu nebo celostranické konferenci.

Krátkodobě přijímat akční programy se stanovenou zodpovědností za organizaci plnění dílčích úkolů a jejich splnění. S vědomím, že strana chce být a je zástupcem lidí, kteří jsou v kapitalismu vykořisťováni, nemají dostatečné zastání, jistoty ani možnosti a jejichž status je nezbytné změnit, aby měli rovná práva, možnosti využití jejich fyzických i psychických sil pro rozvoj společnosti i povinnosti. Činnost strany je přece v jejich prospěch.

Zpřesnění pohledu na soukromé vlastnictví a na kolektivní (skupinové) vlastnictví nebo vlastnictví složek veřejné správy: Podnikavé lidí (podnikatele) společnost potřebuje. Soukromé (i ostatní?) podnikání zajišťovat (povinným?) pojištěním, ne ždímáním státu. Podobně pojištění společenského vlastnictví (mimo státního). Role veřejné správy v hospodářství (v celé škále – od obcí a jejich částí po stát a mezinárodní organizace). Aktuální příklady ze zemí na cestě k socialismu, např. Číny, zemí Latinské Ameriky apod. Přehodnocení minulých i současných zkušeností s hospodářským systémem v zemích, které se vydaly na cestu k socialismu.

Kultury se průzkum jen dotýká otázkou zaměřenou na péči o kulturní dědictví jako součást levicovosti. Kultura vcelku, nejen umění (zajímavá a důležitá součást) – především konkrétní znalost faktů (opak převažující současné televizní a rozhlasové praxe s jednostranným zaměřením). Oblast kultury je třeba v programu ještě víc rozvinout. Kultura života, politiky. Kulturní dědictví vlastní i (se stejným významem) cizí. Podobně k současné kultuře.

Roste význam celkového výchovného a vzdělávacího procesu (působení) od rodin přes školský vzdělávací systém až po systém celoživotního vzdělávání s odpovědností MŠMT.

Rozvoj teorie socialismu – u nás cesty k socialismu – lidé všech generací to potřebují vidět. Nutné udržování důvěry a její průběžné získávání – držet programy, slovo, cíle – ty také jednoznačně věcně a reálně stanovovat.

Značná rozrůzněnost vlastních hodnocení pohledu na svět i nevyhraněnost vlastního zařazení na škále levice – střed – pravice v průzkumu svědčí o současné nevyjasněnosti zažití (přijímání) ideologie obou hlavních levicových stran KSČM i ČSSD, případně o spíš tradičním než aktuálním teoretickém zdůvodnění pohledu. Jde jen o další důkaz potřeby aktuálních teoretických zpřesnění a inovací. Víc než 30 % „levicových" účastníků výzkumu se ve světonázorovém zaměření neorientuje nebo se hlásí k nelevicovým orientacím. Jen 44 % účastníků má „ucelený levicový postoj", u ostatních se tedy projevuje nízká pevnost, přesvědčivost postoje – a 17 % „nedalo svůj levicový postoj najevo". Pak se nelze divit kolísavosti volebního chování. Závěr je jasný: levice potřebuje zvýšit působení mezi lidmi. KSČM pak silně potřebuje kromě všeobecného zvýšení aktivity vnitrostranicky vzdělávat (o stavu vědeckého socialismu, o stavu společnosti, o novinkách společenských i přírodních věd atd.), učit hodnotit a rozumět věcem. Celoživotní vzdělávání, zatím málo přijímané a nesystematicky uskutečňované, patří také mezi základní teze programu levice.

Průzkum ukázal nezájem o politickou situaci, a tedy i pasivnější, neaktivní postoj u asi 2/5 účastníků (průzkumu levicově orientovaných lidí!), větší u žen a méně vzdělaných a také u mladých. Ač mnohé volby dokumentují všeobecně ještě nižší volební účast, nedaří se levici, aktuálně i ve srovnání s pravicí, vyvíjet celkovou činnost, která by zájem o politickou situaci a o vlastní postavení každého občana ve společnosti podnítila. Ke zlepšení situace může přispět zformulovaný cíl: zvýšit sledování politické situace a schopnosti jejího hodnocení především u vlastních členů.

V hodnocení politické situace je u účastníků velký rozptyl názorů. Převažuje mínění, že není dobrá, s vážnými problémy: Okolo poloviny na ní shledává dobré i špatné věci. Jen 10 % uvedlo, že je dobrá, proti 35 % těch, kteří ji označují přímo za špatnou. Těžko říci, s čím účastníci stav srovnávají: s minulostí? S nějakým ideálem? S jinými zeměmi na škále rozvinuté, středně rozvinuté a nerozvinuté země nebo s uplatňovanou mírou demokracie a diktátu? Lidé mají potřebu slyšet ocenění dobrých věcí, na kterých se jako občané země zúčastňují. U nepříznivých věcí dokážou souznít realistickým hodnocením dopadů a návrhy řešení. Přitom je aspoň pro skutečnou, radikální levici jasné, že hlavním problémem je současné převažující kapitalistické uspořádání, což si, zdá se, dokonce i část „levicových" účastníků neuvědomuje, ač pro levici by mělo jít o základní výchozí postoj.

Nepevný postoj je, snad trochu překvapivě, také v hodnocení zahraniční (mezinárodní) politiky – tady se zřejmě měla v průzkumu na mysli zahraniční politika vlastní země – České republiky. A to i když 37 % vyjádřilo jasný nesouhlas (proti 6 % souhlasu). Výsledky průzkumu zároveň dokumentují velké neporozumění zahraniční politice (aspoň jejího levicového pojetí). Levice se nevyhne lepšímu objasňování problémů, a to také seznamováním se vzory, poukazováním na nepřijatelné postoje se zdůvodňováním. KSČM to dobře dělá, ale asi to pořád nestačí: Udržet aktivitu v mezinárodní činnosti a pokud možno ji ještě zvýšit. Jasná mezinárodní politika má být vyjadřována hlavně v souvislosti jejím projednáváním Parlamentu ČR a ve sdělovacích prostředcích: Jde o politiku porozumění a spolupráce všemi směry, oboustranně výhodně, protimilitaristicky – mírově, se solidaritou. I naše země má dobré zkušenosti například s přípravou kádrů, poskytováním expertů, politickou podporou především rozvojových zemí… Jde o politiku aktivní a nezávislou – to je zásadní problém současné politiky naší země, nesmyslná závislost na NATO, EU, USA atd. a z ní vyplývající takřka oficiální nepřátelský postoj vůči zemím, kde k tomu není žádný rozumný a ni praktický důvod. Daleko výhodnější a přijatelnější by byla spíš vyšší míra snášenlivosti, například v souladu s 10 zásadami z Bandungské deklarace (1955) na podporu světového míru a spolupráce:

1. Respektování lidských práv a Charty OSN. 2.–3. Respektování suverenity a územní celistvosti států. 4. Uznání rovnosti států a ras. 5. Zákaz vměšování se do vnitřních záležitostí států. 6. Uznání práva na individuální a kolektivní sebeobranu. 7. Odmítnutí takových forem kolektivní bezpečnosti, které by prosazovaly zájmy jen jedné mocnosti. 8. Odsouzení hrozby agrese a použití síly proti územní celistvosti a politické nezávislosti kterékoli země. 9. Podpora mírového urovnání mezinárodních sporů. 10. Podpora mezinárodního práva a smluv.

Žádnou podřízenost mimo dobrovolně smluvně převzaté závazky (s možností výpovědi a změn). Uznávání mezinárodních norem (u některých je z levicového pohledu jistě nutná revize), ne všem vojenským, případně (jednostranně zaměřeným) politickým blokům. Globalizace je přirozený, dlouho se vyvíjející jev. Přijetí jednotlivých postupů však vyžaduje kritické zhodnocení a vlastní přístupy – přebírání užitečného a pak důsledné využívání, opatrně, s rozumem. Teze typu „armáda na prvním místě" (oprávněné snad dočasně v krizové bezpečnostní situaci), „Amerika na prvním místě", „jediná cesta", „jediné řešení" omezují celkový pohled, skoro vždy je třeba se jim vyhýbat.

Vyjasnit roli a pojetí bezpečnosti a obrany – účast obyvatel, příklady – Švýcarsko a další evropští nečlenové NATO diplomatické zajišťování míru a bezpečnosti. Militarismus je nepřítel celého lidstva. Zajišťovaní nezbytné obrany a přípravy obyvatel na možné kritické bezpečnostní situace. Dlouhodobě má největší význam diplomacie zaměřená na předcházení a řešení konfliktů – měl by se jí včas přikládat větší význam než růstu armády.

Důležitá zjištění se týkají subjektivního vnímání levicovosti , z kterého lze odvodit pravděpodobné aktivní politické postoje a jednání. Silnější vliv mají složky kognitivní a emociální než konativní. Uvědomí-li si někdo levicový postoj a dosáhne emočního souladu s ním, není ještě samozřejmostí vlastní aktivita. V KSČM s vynuceným opuštěním pracovišť a postupně z nouze i velké části míst bydliště, zvláště malých sídel – poklesu ZO – se velmi snižuje vliv na dělníky, provozní zaměstnance a celkově na venkov. Jsou ideologicky opuštěni – potřebná náprava" organizování členů podle zaměstnání, profesí a společenských zájmů v klubech je dnes skoro opomíjenou cestou.

Sdělovací prostředky (otázka trochu návodná: „Říká se, že sdělovací prostředky informují veřejnost o politické situaci neobjektivně. Jaký je Váš názor?") – Potvrzuje se očekávané převážně neobjektivní hodnocení jejich činnosti (to je ovšem paušální postoj, bez rozlišení). Výsledek průzkumu znovu ukazuje na obrovskou roli sdělování, HaNo, cestou výpočetní techniky, TV, rádio, na důležitost využít všech možností i v „nepřátelských sdělovacích prostředcích s velkou sledovaností. Objasňovat základní otázky odborně, pochopitelně pro „každého", být nositelem pokroku, rozvoje, humanizace.

Reakce na zkreslování dějin – je jen nejvýš 1/6 těch, co si myslí, že převažuje objektivní hodnocení. Výrazně naopak převažuje názor, že dochází ke zkreslování naší nedávné historie veřejnoprávními médii (téměř čtyři pětiny). Zkreslování dějin, a to nejen za období „reálného socialismu" (1945-1989), ale i dějin 1. republiky, a dokonce i posledních 600 let, je tak pro levici jedním z nejcitlivějších míst. Existuje přitom stále dost historiků, kteří odborně a objektivně věci posuzují, bohužel proti obrovskému náporu vzdělávacího systému a velké části hlavních sdělovacích prostředků. Prosazování objektivity, náprava stavu jsou tedy rovněž součástí politické činnosti levice.

Výsledky průzkumu poskytují jen příliš povšechné hodnocení současného stavu uplatňování demokracie /dojmologie? (Průzkumy tohoto typu zkoumají individuální dojmy, názory, ne skutečnost, což se v této části průzkumu projevilo snad nejvíc.) Dle spokojenosti – jen méně než 1/5 spokojených, hlavně mezi mladšími. (Bohužel právě z pohledu levice důležitá otázka o posuzování demokracie podle spravedlivého poskytování odměn za vykonanou práci nezahrnuje širší oblast rozdělování společenského produktu v širším pojetí – tedy nejen výrobků a služeb – podle vykonané práce a přínosu pro společnost a uplatňováním solidarity.) Demokracii by měla příkladně uplatňovat levice. Plní to dost? Náměty na prohloubení demokracie a zároveň účinné rozhodování. Účinná a rychlá kritika porušování demokracie – především podílu na rozdělování výnosů, solidaritě, podílu na společenském příjmu (daně). Všude otevírat prostor pro (odpovědné) vyjadřování názoru – především námětů, inovací. Přednostně v levici, ve straně – inovace i ve stranické činnosti, teorii a všude zajišťovat odpovědnou reakci (ať kladnou nebo zápornou) na návrhy i kritiku. Ve všech oblastech proti pravicové ideologii (která je obecně slabá, často dogmatická) i praxi stavět odpor i levicová řešení. Projevem demokracie je i střídání/nesetrvávání ve funkcích – obvykle nejvýše 2-3 volební období. Dobu ve funkci naopak účinně a rychle využít. Užitečnost člověka s dobrými výsledky je možná i mimo (současné) funkce – v jiných funkcích, náměty, účastí na rozhodování, právo na odpověď a reakci na přednesené náměty nebo kritiku. Součástí řešení je střídání v pozicích, přesun do odborného zázemí, rozborové, teoretické nebo kontrolní oblasti. Kolektivní rozhodování se zásadou, že předseda předsedá rovným.

Důležitá organizační věc pro KSČM: Hospodaření strany daleko víc postavit na vlastních zdrojích – zvýšit členské příspěvky (nutnost) a důsledná kontrola jejich placení, výrazně zvýšit příspěvky zástupců v zastupitelských sborech. (Princip: Chceš mít silnou stranu, udržet její akceschopnost a nezbytné – placené nebo částečně placené – funkcionáře? Pak je nutné, abys přispěl ke zdrojům – finančně, případně i jinak, např. dobrovolnou prací na údržbě a rozvoji majetku.) Efektivně využívat majetek strany – odpovědnost stranických ekonomů, těch, co odpovídají za majetek i ostatních funkcionářů. I komunisté by měli projevit schopnost účelného podnikání, hledání zdrojů a hospodaření s financemi.

Mějme na vědomí, že při pečlivé programové a věcné přípravě a řízení je při zavádění do praxe nutné využívat metody „pokusu a omylu". Chyby jsou v tom případě – možné, nevyhnutelné, ale nutno neustále průběžně řešit, jak je minimalizovat, stále hodnotit a učit se.

(Vím, že toho je moc, ale snad si uvědomujeme, že je nutné zvýšit náročnost a změnit metody a přístup. Článek se zabývá aktuálními problémy levice, zvlášť KSČM ve světle hodnoceného průzkumu. Do jisté míry by to snad po úpravě mohlo být užitečné i pro levicové, zvlášť komunistické strany mimo Českou republiku.)

Kompletní odkazovaný dokument - průzkum KSV 2020, sociologické sekce, s garancí SPED naleznete v naší elektronické knihovně.