Autor: Martin Peč | 9. 4. 2021
45 let od smrti sochaře a profesora pražské AVU Karla Lidického, rodáka z Hlinska na Českomoravské vrchovině, si můžeme připomenout i výběrem ze záběrů světoznámého fotografa Josefa Sudka, jehož objektiv zachytil reprezentativní podobu některých ze zásadních děl tohoto umělce.
Karel Lidický vystudoval hořickou kamenosochařskou školu, vyhlášené učiliště našich předních sochařů a následně Akademii výtvarných umění u profesora Španiela. Po náhlém úmrtí profesora Hladíka převzal vedení sochařské školy AVU.
Josef Sudek zaznamenal Lidického dílo především z období 30. a 40. let 20. století. Expresivní momenty Lidického díla reprezentuje pískovcová socha schoulené postavy Marnotratného syna, nejradikálnějšího ozvuku díla barokního mistra Matyáše Brauna (spolu se současnou postavou starce a obdobně odstíněnou variací na Štursovu Pubertu, sochou Dospívající z hlinecké galerie), studie hlavy Viktorina Kornela ze Všehrd,výrazově exponovaného Bolestného Krista, polopostava Starce (jehož pískovcová busta byla umělcem darována Rudé armádě po osvobození Československa) a detail soutěžního návrhu hrobu světce sv. Vojtěcha pro chrám sv. Víta. Barokizační tendence v díle Karla Lidického pak vrcholí v postavě truchlící ženy, Dolorose. Žena zahalená v dramaticky rozdrásané drapérii s rukama zakrývajícíma tvář plačící. Je to symbol tragických osudů válečných let, symbol odchodu bez návratu, dnes umístěný na hrobě na Vinohradském hřbitově a v interiéru Strašnického krematoria. Opačný pól Lidického tehdejší tvorby nalezneme v maillolovsky laděném oblém vitálním torzu, kde bílé žíly černé žuly dávají tušit pulsující krev ženského těla.
To nejcharakterističtější z Lidického sochařského umění jsou portréty, v nichž osobitým způsobem reaguje na poučení svého učitele Otakara Španiela z díla mistra francouzského moderního sochařství Charlese Despiaua. Je to naprosto suverénní pozvolna narůstající galerie hlav sumarizovaných na detaily více či méně zatížený vejčitý tvar hlavy s citlivě odstíněnou drapérií pokožky a především detailů očí, úst a nosu. Lidického portréty jsou dobovou alternativou produkce ovlivněné návraty k Myslbekovi a Štursovi. Narážíme zde na maximální míru produchovnění formy, maximální míru charakterizačních schopností, které však nevedou k rozdrobení tvaru a jakési expresivně teatrální psychologizaci. Tyto zmiňované složky jsou vždy podřízeny sochařskému záměru přehledného tvaru.
Divák mezi těmito hlavami postupuje od prvních z vynikajících portrétů, hlavě Aleny Čapkové, dále notoricky známá Lidického hlava Novinářky z Melantricha či Podobizny Dr. Blažkové, které věstí význam poněkud později nastupujícího sochaře. Žeň kvalitních hlav pak následují další z období okupace, které jen potvrzují rozvinutí umělcova talentu v mistrovství. Jsou jimi hlavy Štěpánky Radové, Martičky Kerhartové, Inky Peřinové, malíře Václava Rabase a Hanuše Jelínka (v bronzovém odlitku na hrobě portrétovaného na vyšehradském Slavíně),paní Kovárnové a Vaníčkové.
Sudkova dokumentace Lidického soch se uzavírá obdobím po osvobození republiky, jmenovitě praqcovními záběry reliéfu Milosrdenství (bronzový model na vyšehradském hrobě malíře Miloslava Holého) a pomníku obětem nacismu a války v Poděbradech, postavě zahalené truchlící ženy s barokním motivem lebky. Tato série snímků, ačkoli není vyčerpávající dokumentací umělcovy tvorby, ukázala mnohé podstatné ze sochařova díla. Prezentuje sochy, které mohly svou kvalitou udivovat návštěvníky tehdejších výstav spolku Umělecké besedy či Lidického první samostatné výstavy.
Karel Lidický patřil coby významná osobnost do kontextu nejen našeho, ale i evropského sochařství, o čemž vypovídá i jeho přátelský vztah s italským sochařem Giacomem Manzú,který jej navštívil na ateliéru pražské AVU v roce 1973.
Dílo Karla Lidického je zastoupeno ve stálé expozici v hradecké galerii (model Marnotratného syna v pálené hlíně) a v Galerii výtvarného umění v Jihlavě (mramorové torzo Tuberkulózní dívky). Největší zastoupení mají Lidického sochy v hlinecké galerii, která nabízí rozsáhlý exkurs do díla svého rodáka. Komplikovaná doba posledního léta bohužel poněkud přehlušila významnou výstavu celoživotního díla profesora Lidického, kterou uspořádalo Městské muzeum a galerie v Hlinsku ve spolupráci s dcerami umělce. Z dokumentace můžeme i dnes spatřit zásadní i méně známá díla sochaře ve vhodně zvolené instalaci.
Dílo Karla Lidického i po řadě desetiletí od jeho odchodu z československého výtvarného života vybízí k zamyšlení nad nepřehlédnutelnými výsledky v oblasti potrétní i monumentální tvorby, výsledky zvýrazněné porovnáním s dnešní produkcí.
Vybrané práce umělce zachycené objektivem Josefa Sudka můžete shlédnout na stránkách www.sudekproject.cz