Autor: Martin Peč | 12. 4. 2021
130 let od narození profesora pražské AVU, vynikajícího tvůrce slavných monumentálních děl Karla Pokorného si můžeme nevšedním způsobem připomenou nahlédnutím do digitalizované fotografické pozůstalosti Josefa Sudka. Jak již bylo mnohokrát řečeno, Sudek patřil v meziválečném období k nejlepším fotografům uměleckých děl. V jeho archivu tak nalézáme mnohdy skoro uzavřené cykly zvěčněných obrazů a soch tehdejších nejvýznamnějších umělců, jejichž dílo se v drtivé většině již dávno zapsalo mezi to nejlepší v dějinách našeho umění 20. století.
Tato zvolená cesta k poznání děl Karla Pokorného na vysoce kvalitních fotografiích jednoho z nejlepších světových fotografů si neklade ambice vyčerpávajícího výčtu sochařovy tvorby. Je to pouhý letmý vhled do ní tak, jak nám jej Sudkův archiv nabízí.
Jako u řady dalších autorů se zde setkáváme s koncem cyklu fotografií datovaným obdobím krátce po osvobození od nacismu. Přesto však v souboru Sudkových fotografií nacházíme řadu podstatných děl Karla Pokorného. Právě tyto fotografie byly následně použity pro Pokorného reprezentativní fotografii od Vladimíra Novotného. Nepíši zde o vyčerpávající dokumentaci objektivem Josefa Sudka, ale o fotografiích děl takových, jaká si přál mít sochař zvěčněn, reprodukcí zhotovených pro objednavatele. Pro rychlý vhled do Pokorného tvorby však i tento Sudkův průřez postačí.
Sudek zvěčnil rané a už zcela mistrovské Pokorného dílo, sochu mužského torza, studijní práci z Myslbekovy školy na pražské Akademii výtvarných umění. Ne nadarmo tuto studii Myslbek jednoslovně a neméně výstižně označil jako „brilantní". Její krása je umocněna pozdějším bronzovým odlitkem, který byl k vidění v Pokorného expozici v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě.
Vidíme zde také první z monumentálních realizací, pamětní desku padlým v 1. světové válce, umístěné v interiéru svatovítské katedrály. Ačkoli je to jedna z prvních realizací (po ryze civilistním pražském Husovi a především po dnes neznámém náhrobním reliéfu a pomníku ve Střelicích na Moravě), celkové pojednání i monumentální typizace tváře nás ihned upozorní na Pokorného autorství.
Konec 30. let reprezentuje hlava Matky inspirovaná podobně jako Matka Čapkova tragédií španělské občanské války, Meunierem inspirované avšak zcela osobitá a současná busta horníka „Ostrava", jejíž vznik podnítila zakázka na dar pro ředitele OKD – a která se stala jedním z nosných pilířů zpodobnění pracujícího v našem umění. Pak je to Křest sv. Ludmily do kaple svaté Ludmily svatovítské katedrály, která měla připomínat zesnulou choť mecenáše bronzové sochy, ministra Jana Kaprase. Dramaticky laděný soutěžní model pomníku Leoše Janáčka se kvůli nastupující okupaci výsledné realizace nedočkal.
Krutá válečná léta jsou zosobněna fotografiemi děl z cyklu Zima, Pieta (vycházející z návrhů na oltář Panny Marie pro Gočárův chrám sv. Václava ve Vršovicích) či Plačící (volné skici k náhrobnímu pomníku v Jincích) , usilující s až barokní dynamikou ukázat drama osudu porobeného národa, ukázat soudobé tragédie pomocí alegorie.
Ačkoli Karel Pokorný vycházel ve svém díle především z poučení dílem jeho slavného učitele Myslbeka spolu s absorbováním zahraničních vzorů (Carpeaux a Meunier), nacházíme v jeho dílech i sepětí s vlnou sociálně civilistní a sociálně kritické plastiky. Jako jedinou ukázku těchto vynikajících soch, které vyvrcholily v pomníku padlým horníkům dolu Nelson, sousoším truchlících rodičů v Oseku u Duchcova, nacházíme mezi Sudkovými fotografiemi postavu starého stojícího horníka v typické dobové deformaci, s nadsazením charakteristických tvarů postavy a zdůrazněním neidyličnosti námětu, ale naopak krásy jeho prostoty.
Mezi Sudkovými fotografiemi samozřejmě nacházíme i pozdější významná díla a skicy k nim. Tím je Karel IV. pro aulu Fragnerova Karolina, studie k pomníkům Aloise Jiráska na nábřeží a Boženy Němcové na Žofíně (i se zřejmě reklamní fotografií oblíbené rozmnoženiny skicy), notoricky známá pamětní deska přísahající ruky upomínající na oběti Pražského povstání a finální hliněný model až emblematického pomníku Sbratření pro Českou Třebovou. Tato aktualizace poučení dílem francouzského sochaře Carpeauxe se stala pro tehdejší generace jakýmsi symbolem konečného vítězství květnové revoluce a osvobození vůbec. Právě Sbratřením Sudkův soubor končí.
Neméně podstatné jsou i fotografie uhlových kreseb, které Pokorného řadí k významným představitelům sochařské kresby jakým byl například Karel Dvořák či o desetiletí starší Štursa a Španiel.
Fotografie soch Karla Pokorného v díle Josefa Sudka naleznete na webové stránce www.sudekproject.cz