Autor: Martin Peč | 13. 4. 2021
Jako souznění fotografa a sochaře by se dal nazvat soubor snímků soch největšího básníka mezi našimi sochaři, jaroměřského rodáka a Štursova žáka Josefa Wagnera. Ten se narodil před 120 lety. Kromě návštěvy stálé expozice Otakara Španiela, Josefa Šímy a Josefa Wagnera v jaroměřském muzeu můžeme sochařovo umění obdivovat právě v tomto rozsáhlém fotografickém archivu, který by ve své úplnosti mohl sloužit pro nějakou budoucí aktualizovanou monografii. Je teď asi přebytečné znovu hovořit o poetickém náboji Wagnerových soch, o jeho poezii v práci s kamenem i dřevem i o barokní inspiraci sochaře, který chodil kolem Braunova jaroměřského sloupu, který obdivoval alegorie Ctností a Neřestí na Kuksu a především který byl v bezprostředním kontaktu s Braunovým Betlémem u Kuksu, který dokonce (podobně jako Sen sv. Luitgardy na Karlově mostě) nedaleko nějž měl ve srubu svůj ateliér až do doby nacistické okupaci a jeho vyrabování německými vojáky.
O významu Wagnerova díla vypovídají nejen články, monografie a výstavy, ale i respekt jeho generačních druhů a žáků na VŠUP či podobně obdivně laděné verše i vzpomínky Jaroslava Seiferta. O blízkosti Sudka k Wagnerovi svědčí nejen počet snímků, ale i Wagnerova přítomnost v Sudkově umělecké sbírce (Torzo vycházející z rané sochy podzimu, dnes díky daru sochařovy sestry v roudnické galerii) a také mistrovský bronzový portrét pražského fotografa.
Rané dílo Josefa Wagnera reprezentuje v Sudkových fotografiích do sebe schoulená postava Zimy (dnes v expozicích Wenkeova domu v Jaroměři a v liberecké galerii), dřevěná socha Bukače, asambláře dvou torz – scénického návrhu pro hru Borise Godunova (s využitím alobalu, vosku a listí), detailem později zničeného pomníku Jendy Hofmana (alegorická postava nese podobu sochařovy manželky), portrét architekta Jana Sokola (vejčitý tvar s charakteristickými rysy, zřejmě inspirovaný římskou portrétní tvorbou), citlivě laděná pálená hlína portrétu sochařky Marie Kulhánkové Wagnerové, reliéf Černého Krista a řada útlých krucifixů, návrhy na reliéfy pro Pomník osvobození na Vítkově a ženská postava Hoře, která dnes stojí nad hrobem rodiny Wagnerovy v Hořicích, ale v bronzovém odlitku na pietním místě v terezínské Malé pevnosti.
Řada snímků vrcholných děl Josefa Wagnera je známá z monografií od J. Pečírky a od J.M. Tomeše. Jejich soubor můžeme jen zběžně zrekapitulovat. Patří mezi ně unikátní záběry nepřístupné olšanské hrobky Rytířů z Albertů s interiérovým reliéfem Kristova navštívení Marty a Marie (Kristus je zde zcela netradičně znázorněn coby stín), břevnovské Kalvárie i pozdějšího sugestivního bronzového Utrpení, které nalezneme na vyšehradském Slavíně. Tento výčet však nekončí. Jsou zde v řadě variant ty z nejznámějších a nejjímavějších Wagnerových soch – Poezie, Smutné jaro, Umění, Terpsichoré (v pískovci na olomouckém hřbitově), Květy u potoka (v majetku Moravské galerie), řezba Vavřín či poetická Oblaka. Nesmíme zapomenout ani na sochu ženy „Noc", která leží na vyšehradském hrobě malíře Vladimíra Sychry. O tvorbě válečných let svědčí rovněž sádrové soutěžní modely (spolu se zvětšeným lyricky pojatým motivem detailu ženy) sochařské výzdoby hrobek světců Václava a Vojtěcha pro svatovítský chrám.
Pozorný divák se pozastaví i nad výsledky zralé portrétní tvorby, jmenovitě nepříliš publikované hlavy ministra Jana Kaprase a především portrétům Bedřicha Smetany, mistrovského díla v kameni i bronzové busty pro Poděbrady.
Sudkův archiv nám poskytuje i pohled do Wagnerova atelieru, ale také na dávno publikované soutěžní návrhy v exponované soutěži na pomník prezidenta Masaryka konané v roce jeho skonu. Modely pro postranní sochařské skupiny k soutěžnímu návrhu Masarykova pomníku (v soutěži společně s Karlem Dvořákem, ten je autor ústřední sochy TGM) působí poněkud překomplikovaným, dnes málo čitelným dojmem, přesto zde poznáváme budoucí Wagnerovy motivy i jeho modelační rukopis.
Jakoby mimo hlavní proud Wagnerova díla pak nacházíme model sousoší pracovního motivu tří mužů pro výzdobu Elektrických podniků hl. města Prahy či mužskou bustu.
Jen těžko můžeme dovodit lokalizaci dosud neznámých návrhů náhrobků, nacházejících se snad na Olšanských či jiném pražském hřbitově, či v umělcově rodišti v Jaroměři.
Setkáváme se zde s celou řadou dl naprosto neznámých. Jsou to velké kresby uhlem, kartony snad využitelné pro budoucí a nakonec nerealizovaná sgrafita s motivy zápasu Jakuba s andělem a Jana Křtitele. Dodám, že Wagner vedl restaurování sgrafit na budově Míčovny v areálu Pražského hradu, sám navrhoval dopnění chybějících řástí, mezi nimi i naprosto homogenní alegorický motiv ženy se symbolem pětiletky.
Co se týče překvapení, která vydal Sudkův archiv, jsou to sochy Zimy (realizace ve dřevě), bronzová skica ke Zvěstování Panně Marii, komorní figura Jana Křtitele (oblíbený motiv té doby, téma zpracované rovněž Karlem Dvořákem, Karlem Lidickým nebo Vladimírem Navrátilem), reliéf Mateřství, drobné plakety či skica Pomony. Na všech z nich najdeme typický Wagnerův až barokní rukopis, velká část z nich však není ani odborné veřejnosti známá. Tyto malé klenoty se nevymykají tehdejší umělcově tvorbě, je to řada variant budoucích soch, na které vlivem běhu času i pro předčasný sklon sochaře nepřišla řada. Přesto i tyto náznaky, samostatná díla malých rozměrů, věstí, oč naše umění odchodem Josefa Wagnera přišlo. Podobně mluví i výtky děl nerealizovaných, mezi něž patří výzdoba vrat zlaté brány katedrály (Zvěstování) nebo reliéfu na paměť Květnové revoluce pro exteriér Pražského hradu. Naopak obdivuhodnou finální realizací mezi těmi neznámými díly je velmi hodnotná pamětní deska Wagnerova předka, slavného tvůrce sochařské vázdoby Národního muzea Antonína Pavla Wagnera.
Nejen umělecky,ale i technicky je zajímavý soubor snímků vážících se k pomníku Bedřicha Smetany pro Karlovy Vary, který dokumentuje cestu od soutěžního a finálního modelu v hlíně a sádře, až po sochu odlitou v bronzu, po snímky ještě nespojených bronzových dílů odlitku v Bartákově dílně. Nedokončený potrét sochařovy ženy z poloviny 50.let by mohl sloužit jako závěr tohoto cyklu fotografií.
Sochy Josefa Wagnera z archivu fotografa Josefa Sudka naleznete na stránkách www.sudekproject.cz