Autor: A. V. Buzgalin | 15. 4. 2021
Kde je Západ, když porušuje lidská práva Rijád?
Vstupujeme do období stých výročí – plán GOELRO, NEP (v březnu t. r.), velké stavební projekty, nové umělecké trendy, geniální básně a filmy – období století velkých úspěchů sovětského Ruska a od prosince 1922 SSSR.
Vstupujeme do období obtížných debat, pro SSSR je první, a tedy povýtce rozporuplná (a co vyvstává bez rozporů?)… Zkušenost přechodu do budoucnosti obrovské země – světa ležícího »na druhé straně« tržní konkurence a měnového fetišismu, světa, ve kterém byly samozřejmostí dostupnost vzdělání a medicíny, záruka práce a důvěra v zítřky. A zároveň světa, ve kterém se lidé řídili přísnými ideologickými standardy a kde stáli lidé ve frontách…, světa, který lidstvu poskytl moře vítězství ve vědě, umění, technologii, vzdělávání a který v 90. letech opustil historickou arénu. Zatím odešel.
Hádali jsme se a budeme i dál
Bylo to velmi odlišné, náš SSSR - v éře Lenina a Stalina, Brežněva a Gorbačova. Byl velmi rozdílný u dobrovolníků z Komsomolu, kteří nejen v písni, ale i v praxi viděli slunce někdy před úsvitem, a tak nacházeli štěstí; a pro ty, kteří trpěli nemožností koupit si žigulíka mimo pořadí. Hádali jsme se a budeme se dohadovat o poučeních z naší země. A tento spor začneme především obdobím Nové hospodářské politiky (NEP), která začala před sto lety. Důvod je prostý: právě tehdy, když jsme vyhráli občanskou válku, jsme začali budovat novou společnost, v jednu chvíli jsme se důsledně odkláněli od patriarchátu, feudalismu, kapitalismu a nadvlády byrokracie. A protože dnes, o sto let později, v Ruské federaci v roce 2021, musíme řešit přesně ty samé úkoly - překonání všeobjímající moci kapitálu a byrokracie, zbavení se iluzorní víry v »dobrého cara« a klerikalismus. Proto zkušenost NEP je pro nás tak důležitá. O tomto období se toho už hodně napsalo. A je dobré knihy, které ho popisují, číst. A nyní proto – bohužel jen stručně – o hlavních mýtech a rozhodujících poučeních ze SSSR ve 20. letech 20. století.
Za prvé a nejdůležitější: byla to země rozvíjející se sociální kreativity, masivní, zahrnující desítky milionů lidí, a nadšení. Dělník, rolník, učitel se stali hrdiny země a začali dělat to, co se po staletí zdálo nemožné. Proletkult se stal prostorem, kde se miliony lidí naučily psát a rozumět poezii, divadlu a hudbě. Jejich - dělnické – básně byly občas primitivní, podobné spíše bučení, ale v klubech Proletkultu se navzdory rozporům v politice jeho nejvyššího vedení, staly předměty uměleckého spoluvytváření, které je dostalo do postavení tvůrce. Neexistují žádné geniální básně – geniálně důmyslný je nový sociální vztah společného začlenění do kultury. Totéž je ve sportu. V konstrukci letadel. Při otevření trasy k Severnímu moři.
Jde o nový život
Při výuce dětí a žen na vesnicích a v asijských osadách nejde jen o gramotnost – jde o nový život, ve kterém nejsme otroci. A také o vznik univerzit, výzkumných ústavů, tisíců různých uměleckých sdružení a kroužků různých směrů v zemi zničené 1. světovou válkou a občanskou válkou. A co je nejdůležitější: šlo o svobodu vytvářet komuny, družstva a … soukromé podniky.
Za druhé. Tehdy byla zvláštní politická atmosféra. Neexistoval kult vůdce, vůdce ještě neexistoval. Byli tam Rykov, Dzeržinskij, Kirov, Stalin, Bucharin, Trockij … Existoval skutečný socialistický systém více stran, oděný do podoby vnitřního stranického boje. Existovala jasná, důsledná, tvrdá, ale ne nesmyslně krutá linie: z NEPu Ruska bude socialistické Rusko. A pak – komunistické. Toto je mimochodem kvalitativní rozdíl mezi NEPem a moderní Čínou, která buduje »společnost průměrné prosperity«, nikoli komunismus. Tento systém, opakuji, byl tvrdý. Buržoazní odpor proti politické moci nebyl povolen. Liberální myšlenky nebyly šířeny v novinách a filmech. Ve skutečnosti byli antisocialističtí filozofové vyloučeni ze země. Ale jak? Nabídkou alternativy, jako je pracovat v regionech nebo odejít do zahraničí, a na cestu dostali značné množství cizí měny. A to bylo v chudé zemi!
Za třetí. NEP nabídla světu nový vektor rozvoje – teorii a praxi ekonomiky, politiky, kultury, které dosud nebyly nikde jinde testovány. Dlouhodobé plánování, řešení problémů nejen grandiózních vědeckých, technických a ekonomických, ale také – možná nejdůležitějších – kulturních a vzdělávacích posunů. Teorie a praxe formování smíšené ekonomiky s konkurencí mezi dvěma sektory, kdo je efektivnější. Systém iniciativ pro rozvoj účetnictví, kontroly, samosprávy v boji proti byrokracii a množství postupů pro vytváření otevřených veřejných odborů a hnutí (nyní nazývaných »občanská společnost«)…
Tlama měšťáctví
Ne, neidealizuji NEP. Měl také temnou stránku. Tehdy se v sovětské zemi zjevila »tlama měšťáctví«. Tehdy se zrodily základy stalinismu. Buďme upřímní, NEP nebyla schopna důsledně realizovat impuls, který je v ní obsažen, ekonomicky porazit soukromý kapitál, buržoazii kulturně (pamatujte na příběh Alexeje Tolstého Zmije), opozici demokraticky. Technická a kulturní zaostalost ruské říše, vynásobená následky dvou válek (světové a občanské), neumožňovala vytvoření společnosti, která by ekonomicky očividně předčila kapitalismus. Duchové minulosti – byrokracie, touha po moci, patriarchát – znetvořili sovětský systém. Avšak to, co se tehdy dělo, za těchto extrémně nepříznivých podmínek, ukázalo kolosální potenciál sociální energie probuzený socialismem. A nový sovětský člověk, který položil červenou čáru světových dějin, navzdory vnitřnímu a vnějšímu tlaku sil odcizení – byrokracie a kapitálu, patriarchátu a měšťáctví – je toho důkazem. Nestojí za to absolvovat tato poučení v moderních podmínkách? Není čas znovu si říci: dnes potřebujeme Rusko NEPovské, aby se zítra stalo socialistickým Ruskem?
(Autor Alexandr Vladimirovič Buzgalin, ruský marxistický ekonom, profesor Moskevské státní univerzity, levicový publicista, koordinátor Ruského sociálního fóra.)
Překlad Jiří MÁLEK, SPED
