Autor: Věra Beranová | 26. 4. 2021
Otázky kultury obecně, a umění zvlášť, jsou vždy součástí společenského dění, ideové, až politické orientace. Je tu však jeden problém a tím je, míra reflektování těchto otázek ve společnosti. Jak je společnost vnímá. Jedná se jen o jakousi pasivní polohu, nebo má kultura a umění své aktivní místo v konkrétním společenském dění?
Položíme-li si otázku jakou úlohu, tedy myšleno, samozřejmě tu aktivní, sehrála kultura a umění v rámci levicového nasměrování a tedy svým způsobem i v orientaci KSČ, ve dvacátých a třicátých letech 20. století, odpověď nebude snadná.
Jistě se v této souvislosti objeví řada problémů. Chtěla bych upozornit na ten, podle mého názoru podstatný, a tím je odkrývání konkrétního myšlení, ale i konání levicově orientovaných osobností, bez ohledu na pozdější možné povrchní interpretace. V této souvislosti je nutné upozornut na široký vějíř různých přístupů a řešení. Z metodologického hlediska považuji za podstatný návrat k pramenům, při hledání odpovědí, a z nich pak i možného poučení. Hlavním důvodem je zde snaha vyvarovat se dobového interpretačního klišé, objevujícího se v různých etapách výkladu levicové kultury, konkrétně i kulturní politiky KSČ.
V rámci stránkového omezení vyplývajícího s možnosti uplatnění tohoto příspěvku, jsem se soustředila na 20. a 30. léta, pro která je charakteristický široký výklad levicového přístupu k otázkam kultury a umění. Svým způsobem právě v této šíři vidím i jistou inspiraci současného chápání, deklarování otázek kultury a umění a tedy, ve svých důsledcích, kulturní politiky KSČM.
Celá stať ke ke stažení v pdf zde
