Autor: Dagmar Truxová | 29. 4. 2021
Stejně jako v minulých letech, tak i letos vzpomeneme událostí, které se odehrály před 76 roky, z jara roku 1945. Událostí, které následovaly po sobě – pražské povstání, konec druhé světové války a osvobození naší vlasti spojeneckými silami, při kterém hlavní roli sehrála Rudá armáda. Každoročně se konají vzpomínkové akce, kladení věnců a kytic k památníkům a hrobům padlých. V současné době, kdy se stupňuje napětí ve světě, je nanejvýš žádoucí připomínat statečnost a obětavost našich předků, ale klást si i otázku, zda bychom byli jako oni a zachovali se úplně stejně.
Na přelomu let 1944 a 1945 prošly Českou republikou stovky transportů smrti. Jejich účastníky byli vězni koncentračních táborů, váleční zajatci, hladoví, vyčerpaní a zmlácení muži, ženy i děti. Bojovali za holé přežití. Jeden z transportů smrti zastavil 29. dubna 1945 v Roztokách na místním nádraží.
O tomto transportu byl natočen dokumentární film pod názvem „Vlak smrti na cestě za svobodou". Občané Roztok a okolí intenzivně napomáhali k záchraně vězňů – jídlem a oblečením a s nasazením vlastních životů je převáděli přes nádražní čekárnu na svobodu. V Roztokách se podařilo z transportu osvobodit kolem 300 vězňů. Začátkem května 1945 se konal za veliké účasti občanů Roztok, i některých osvobozených vězňů, pohřeb obětí transportu smrti na hřbitově na Levém Hradci, kde ve společném hrobu je pochováno jedenáct obětí z transportu smrti. Každoročně se u mohyly zastavují lidé, vzpomínají a kladou květiny.
Člověk se hrdinou nenarodí, stává se jím činy, jak se v kritické životní situaci zachová, bez ohledu na to, jaké nebezpečí hrozí jemu samotnému. Pomoc občanů Roztok a dalších vězňům z vlaku transportu smrti byla spontánní, měla zcela nečekaný rozsah a intenzitu. Vzpomínkových akcí se účastní stále méně lidí, nesouvisí to jen s tím, že pamětníků ubývá. Na utrpení obětí války nelze zapomínat a je třeba ho připomínat i dalším, mladším generacím.
Připomínat odkaz těch, kteří neváhali nasadit vlastní život ve jménu lepší budoucnosti pro další pokolení. Je naší povinností zabránit, aby se hrůznosti všech zločinů již neopakovaly. Ztracené životy se nikdy nevrátí.
