Autor: Jan Campbell | 4. 5. 2021
Je vždy problémem na pár stránkách vyjádřit mnohé z tak obsahově komplexní a víceúrovňové historie komunistického hnutí v průběhu jednoho století. Již proto je nutné akceptovat subjektivní výběr autora někdy rozbíhajících se, někdy jen koloraturních obrazů a načatých myšlenek a s nimi spojené riziko vylučující jedinou pravdu a interpretaci událostí, současně však vybízející k samostudiu dalších materiálů a reflexi ve spojení s osobní zkušeností čtenáře.
Prolog
Žádný historik není prorokem, přesto svým výkladem minulosti nechtěně indikuje budoucnost. V ní se nachází otázka vztahů, včetně těch mezi sousedy (např. Čechy a Němci), mezi státy a (např. EU) a v neposlední řadě mezi civilizacemi (Atlantik, Euro-Asie, Asie). To proto, že každý vztah má nadčasovou kvalitu a je tak vždy přítomen a aktuální.
V kontextu vztahů mezi státy se nachází problém národní a mezinárodní politiky, zavedených politických stran a vznikajících politických a jiných hnutí. Souvislost mezi skutečnými a provolávanými národními zájmy, politickými cíli suverénních a nesuverénních států a výkladem dějin musí být proto chápána v kontextu epochy. Tento požadavek představuje pro mnohé historiky a politiky komplexní výzvu. Dokazuje to snaha o přepis dějin.
Současná historická, vědecká a historicko-publicistická diskuse je obvykle charakterizována bojem za nezávislost, soběstačnost a snahou o věrohodné vysvětlení historických vazeb a spojení. Věrohodné vysvětlení však není vždy jednoduché nebo možné. Dokazuje to vztah mezi Čechy a Němci. V minulosti to byl například dopis Františka Palackého (1798-1876),teze tisíciletého spojení Čech s říší německého nacionalisticko-demokratického spisovatele, historika a poslance Frankfurtského parlamentu Ernsta Moritze Arndta (1769–1860), Teorie státu napsaná českým historikem a vysokoškolským učitelem Josefem Kalouskem (1838 -1915), ale i historie Benešových dekretů a současná významná hospodářská závislost ČR na exportu SRN. Proto existuje potřeba znát dějiny nejenom svého národa, ale i mezinárodní politiky a způsobu myšlení v různých epochách.
Platí to i pro všechny komunistické a jiné politické strany a hnutí bez ohledu na to, kde působí a o to více dnes, v době globálních změn, otřesů a války hodnot. Přesto ale můžeme denně pozorovat, že lidé včetně politiků se z historie neučí. Nabízí se otázka: Proč je tomu tak a staly se komunistické strany, od jejichž založení uplynulo 100 let, moudřejší, nebo ani trochu?
Moudřejší, nebo ani trochu
Sto let od narození člověka, začátku nebo konce války či založení politické strany představuje výročí s výzvou pohlédnout do historie, symboliky čísla a osobních zkušeností. Pouhý popis historie dnes nestačí. Čísla a statistiky jsou pro nás samozřejmé, užitečné a fascinující. Kromě významu v matematice čísla fascinují mnoho lidí v různých kulturách svojí symbolikou a mystikou. Statistiky umožňují někomu zviditelnění, představu, jiným srovnání a některým dokonce i možnost pohlédnout do budoucnosti. Čísla a statistiky hrají důležitou roli v historii náboženství, v tradici národů, v hudbě, literatuře a samozřejmě i ve vědě. Číslo 100 přesahuje obvyklou délku života člověka, proto je často synonymem pro dlouhou dobu nebo obsáhlý a velký sociální kontext. V hebrejské abecedě číslo 100 představuje písmeno kuf. Sto květin (Hundert Blumen) byl název německojazyčného alternativního časopisu Nového sociálního hnutí s anarchistickou tendencí, který se objevil v roce 1972 v Socialistickém centru Berlína.
V díle zvaném Na jaře a na podzim (ISBN 3-424-00625-4) Lü Bu We píše: Při používání lidí je nejlepší metodou působit přes povinnost jednat, tou další (metodou) je odměna a trest. V této pravdě je část odpovědi na otázku: Moudřejší, nebo ani trochu? Jestliže je tomu tak, pak mnohé komunistické a levicově orientované strany v Evropě jsou dnes sto a více let vzdáleny od myšlenkových pramenů a možnosti realizovat alespoň některé z utopií. Například žít v míru, ve společnosti charakterizované sociální spravedlností a bez chudoby. Tato utopie je typickou pro velkou většinu států a proto i jedním z cílů práce komunistických a levicových politiků.
Krátce o dění ve světě v roce 1921
Děni ve světě v roce 1921 ovlivňuje i dnešek. Státní převrat v Persii 21. února plukovníka Rezá Chána prakticky znamenal konec vlády kádžárovských šáhů. Dne 18. března 1921 podpisem smlouvy v Rize skončila Rusko-polská válka po té, co prozatímní mírová smlouva byla uzavřena již 12. října 1920. Dne 11. července Mongolsko vyhlásilo nezávislost, 28. července Adolf Hitler se stal prvním předsedou NSDAP a 20. října Německo na základě výsledků referenda odstoupilo Polsku východní oblasti pruské provincie Horní Slezsko. O den později, 21. října se uskutečnil druhý pokus excísaře Karla I. o návrat na uherský trůn. Dne 6. prosince Irsko vyhlásilo nezávislost a v daleké Číně Sun Jat-sen se stal řádným prezidentem Čínské republiky a byla založena Komunistická strana Číny. Jí jsem věnoval část své knihy-100 let.
Co se týče umění a vědy v roce 1921 nabízí se připomenout 6. operu Leoše Janáčka Káťa Kabanová na námět divadelní hry Bouře od Alexandra Nikolajeviče Ostrovského. Premiéra byla 23. října v Brně. Krátce poté, 5. listopadu zahájilo činnost Tylovo divadlo v Nuslích. Nobelovu cenu za literaturu obdržel Anatole France (Francie), za fyziku Nobelovu cenu obdržel Albert Einstein, za chemii Walther Hermann Nernst (Německo) a v oblasti termochemie Karl Hjalmar Branting (Švédsko) a Christian Louis Lange (Norsko).Za medicínu cena nebyla udělena.
Z uvedeného krátkého přehledu událostí vyplývá, že rok 1921 se do novodobé historie zapsal jako významný rok událostí, z nichž mnohé jsou i dnes aktuální, nejenom pro komunistické hnutí v Evropě, ale i pro pochopení dění a vývoje ve světě a představení si jeho možných následků. Pro představu politické situace v roce 1921 uvádím zástupně příklad založení komunistické strany Velké Británie a Československa, jejichž osud obsahuje všeobecně platná rizika charakterizující i současnou politicko-stranickou situaci a možnosti poučit se z historie.
Velká Británie
Historie Komunistické strany Velké Británie (CPGB) poskytuje cenný odkaz pro pochopení některých událostí v minulosti a současnosti, včetně vlivů médií, bezpečnostních služeb, dezinformace, sankcí proti Ruské federaci a ČLR, vnitrostranický rozkol a nejednotu komunistického a současného levicového hnutí.
CPGB byla založena na setkání delegátů oznámeném jako Komunistická jednota v Londýně ve dnech 31. července a 1. srpna 1920. Nevznikla (na rozdíl od většiny ostatních komunistických stran v Evropě) odtržením levice od již existující sociálně demokratické strany, ale vznikla sloučením socialistických organizací.
Působení CPGB bylo omezeno na Anglii, Skotsko a Wales. To proto, že severoirští komunisté byli organizováni v Komunistické straně Irska a Komunistické straně Severního Irska. Vznik masové strany – dosažený dalšími komunistickými stranami v Evropě i po celém světě – se jí nepodařil. Proč? Protože členové strany se považovali za profesionální revolucionáře. Nevzdali se odkazu a praktik nejhorších sektářských myšlenek, které sahají do předválečného období. CPGB se stala předmětem kampaně organizované Konzervativní stranou, tiskem a justicií.
V srpnu 1924 byl John Ross Campbell, šéfredaktor stranických novin, zatčen podle zákona z roku 1797. Byl obviněn z výzvy ke vzpouře vojsk, ke které údajně nabádal ve svém novinovém článku (case John Ross Campbell). Několik dní před novými volbami konzervativní noviny a noviny Daily Mail senzačně informovaly o dopisu (údajně) podepsaném Gregorijem Zinovjevem a Arthurem MacManusem (první předseda CPGB) a adresovaném ústřednímu výboru CPGB. Dopis vyvolal jeden z nejzávažnějších politických skandálů v britských dějinách a umožnil drtivé vítězství konzervativců ve všeobecných volbách dne 29. října 1924.
Trvalo to až do roku 1999 (!), tj. celých 75 let, než se dostala pravda na denní světlo a britská vláda po vyšetřování zahájeném Robinem Cookem oficiálně přiznala, že dopis byl padělek vymyšlený MI6 a zpřístupněný tisku ve vhodnou chvíli. CPGB ukončila činnost 23. listopadu 1991 po rozpadu SSSR. Poté eurokomunisté z CPGB založili Democratic Left think tank. Frakce antieurokomunistů po roztržce uvnitř CPGB založila v dubnu 1988 novou komunistickou stranu (Communist Party of Britain), jejíž hlavní ideologií je komunismus a marxismus-leninismus a jejím předsedou je velšský politický aktivista Robert Griffiths (1952).
Československo v roce 1921
Řada událostí charakterizuje Československo v roce 1921. K nim patří založení Československé obce legionářské. V událostech roku 1921 (česká verze) je uveden 15. leden, oficiálně však byla založena na ustavujícím sjezdu ČsOL v Praze dne 22. května 1921 legionáři všech bojišť první světové války (legionář ve smyslu zákona č. 462/1919 Sb.) Dne 16. ledna se konal zakládající sjezd Slovenské a Transkarpatsko-ukrajinské Marxistické organizace v Ľubochně, nedaleko Ružomberoku. Dne 15. února se konalo 1. československé sčítání lidu.
Ustavující sjezd Komunistické strany Československa se konal 14 - 16. května. V té samé době, 14 - 15. května 1921 se utvořila Židovská komunistická strana (levicové křídlo strany Poalej Cijon, předseda Rudolf Kohn). Přibližně o měsíc později, 12. června 1921 utvořili Karol Śliwka a Emanuel Chobot polskou sekci KSČ. Mezitím, 26. září prezident Masaryk jmenoval 5. československou vládu Edvarda Beneše, v zahraničí probíhal integrační proces u maďarských levicových sociálních demokratů a v Československu se připravoval slučovací sjezd československé, německé a polské sekce. Konal se ve dnech 30. října - 2. listopadu.
Jednalo se o stranický sjezd, na kterém byla v květnu založená Komunistická strana Československa přetvořena v celostátní supra-etnickou politickou formaci. V ní byly zapojeny české, slovenské, rusínské, německé, maďarské, polské a židovské levicové skupiny v intencích politiky Kominterny. Tak vznikl mimo jiné požadavek, že v jednom státě má existovat jedna komunistická strana. Proč jediná KSČ?
Mimo jiné proto, že stejně jako v Československé sociálně demokratické straně dělnické probíhal i v jinonárodních sociálně demokratických stranách v letech 1920 -1921 rozkol a postupné přetváření levicových křídel v samostatné komunistické strany. V březnu 1921 se levicoví členové Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR (Karl Kreibich) vyslovili pro vstup do Kominterny a pro vytvoření své sekce v KSČ.
Podzimní slučovací sjezd vytvořil jedinou komunistickou stranu - KSČ. Václav Houser na sjezdu prohlásil, že – chceme-li míti silnou stranu, která by byla schopná činu, musíme míti jasno v organizacích s disciplínou železnou, přímo vojáckou. Celá strana musí býti tímto vojáckým duchem prodchnuta.
Co se týče podrobnějšího popisu historie KSČ a jejího působení, včetně transformace do KSČM nabízí se studium knih Jaroslava Kojzara OSUDOVÉ OKAMŽIKY komunistické strany a Miroslava Grebeníčka Svědectví časů aneb 100 let od vzniku Komunistické strany Československa a jednoduché srovnání politické situace v roce 1921 se situací v květnu 2021.
Jestliže Jaroslav Kojzar se podle mého prvního čtení nepokouší ukázat celý tok dějin, rozebírat celou historii komunistické strany, ale jen některé významné okamžiky spojené s dějinami komunistického hnutí a neklade si za cíl vysvětlit, proč to či ono se stalo anebo muselo stát, včetně odhalení příčin vedoucích k té které události, jež je spojena s Komunistickou stranou Československa, to Miroslav Grebeníček, z jehož knihy znám pouze úvod, zřejmě kriticky reflektuje cestu socialistického a komunistického hnutí a jeho zápasy v někdejším Československu a v České republice v souvislosti se 100. výročím založení Komunistické strany Československa. V úvodu Miroslav Grebeníček mimo jiné píše: _O pravdivý a objektivní obraz jejího působení, velkých sociálních zápasů, které vedla, i jejích slabostí a proher, o její odkaz protikapitalistického a protinacistického boje a o odkaz úspěchů i proher při vytváření socialistické společnosti v Československu po roce 1945 až do roku 1989 se dodnes vede ostrý spor. Nejnovější dějiny, zejména dějiny druhé poloviny 20. století, jsou předmětem permanentního ideologického střetávání. Obecná shoda všech, kteří se zabývají nejnovějšími dějinami, je především o tom, že jejich nejcharakterističtějším rysem bylo zhroucení jak někdejšího Sovětského svazu, tak i podstatné části celého „socialistického společenství". Daleko méně je však shody v tom, co je reálným obsahem a jaké jsou příčiny tohoto zhroucení. Jedni totiž mluví o chybách v realizaci, jiní o chyb_né koncepci. A nelze opomenout ani ty, kteří mluví o slepé uličce dějin.
Skutečností je, že strana jako taková přestala v devadesátých letech existovat, neztratili se však komunisté, zůstaly v platnosti myšlenky, pro něž mnozí museli prolít krev a dokonce ztratili své životy a vznikla Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) a další levicové subjekty.
Srovnání situace v roce 1921 a 2021 indikuje, že problematika vnitropolitického rozkolu stran a vlád, ideologií a pseudoideologií v kontextu výzev doby, získávání a fungování moci se v podstatě nezměnila. Politici a občané se z historie nepoučili. Kvůli krátkozrakosti, vymírající solidaritě a deficitu vize politici a občané nenacházejí hlavní orientační body vývoje světových trendů. Proto se nemohou řešit politické, hospodářské a sociální výzvy vzniklé neregulovaným lineárním technologickým rozvojem transnacionálních korporací, deficitem důvěry mezi státem a občany a konkurenčním bojem společností a jednotlivých občanů na život a na smrt.
Situaci komplikuje, pro velkou většinu obyvatel virové onemocnění (covid-19) a s ním spojená nejistota a strach. KSČM by se proto měla snažit odpovědět konkrétně na klíčové otázky doby, aby mohla efektivně nabídnout a vstoupit do dialogu s občany:1) Jaký obraz budoucnosti ČR má současná KSČM a generace ve věku 15–30–45 let? 2) Co potřebuje KSČM k realizaci svého obrazu budoucnosti v rámci ČR a EU? 3) Jak hodlá KSČM zpomalit trendy, které se snaží transformovat člověka do zboží (předmětu koupě a prodeje), přílohy k IT produktům a pramene zisku a konzumu. Paralelně transformovat kult práce do kultu konzumu, zábavy a služeb a kruh rodinného života jako kulturní kód a matrice (minulost, přítomnost, budoucnost) do lineární cesty po bažině?
Otázky vyplývají z politických projevů v průběhu celých desetiletí. Projevy a desetiletí jsou prosyceny pokrytectvím a výkladem minulosti, který nemá téměř nic společného s vědeckým poznáním a kritickou interpretací. Výsledkem je proces vedoucí k rozeštvávání společnosti. To podporuje i předem zmíněné onemocnění covid-19, s ním spojená omezení, pochyby a rozhodnutí nevolených a mezi sebou soupeřících odborníků a tzv. specialistů. Rozhodnutí vedou k odstranění základních pilířů jakékoli demokratické formy vládnutí, občanské společnosti a jejich náhradě lineárně rozvíjejícím se kognitivním kapitalismem.
Co představuje kognitivní kapitalismus
Kognitivní kapitalismus je t.č. poslední model trvale se transformujícího kapitalismu. Vyvíjel se přibližně 30 - 40 let. Jeho zrození oficiálně potvrdila americká odborná literatura na začátku tohoto století. V literatuře se samozřejmě název kognitivní kapitalismus nepoužíval i proto, že se očekávalo jeho automatické zviditelnění. To bylo vynuceno objektivním vývojem společností, nezbytností reagovat rychle na změny v technologickém a vojenském sektoru dvou hlavních periferií globálního kapitalismu: Ruské federace a Čínské lidové republiky. A současně změnou kvality času, způsobenou působením ducha doby, tzv. Zeitgeist.
Jestliže základní trojicí tradičního kapitalismu tvořily produkt - prodej/peníze - produkt/investice a fyzická přítomnost člověka a peněz nebo je zastupující zboží, to v průběhu společenského a lineárního, státem neregulovaného technologického vývoje docházelo k novým trojicím v kapitalismu. Zástupně uvedu krátce tři změny modelu kapitalismu.
První změnu dovolila možnost prodávat, co nebylo (ještě) vyrobeno, za na papíru netištěné peníze a bez fyzické přítomnosti prodávajícího a kupujícího člověka.
Druhou změnu umožnila transformace výrobce, prodejce a investora do zjednodušené trojice: peníze, peníze, peníze. Přitom je jedno, v jaké formě jsou. Otázka produkce a výroby se zredukovala na cenovou výhodu, ne kvalitu.
Třetí změnu umožnily mj.tři hlavní skutečnosti: 1) Vysídlení výroby fyzického produktu ze srdce kapitalismu do periferie s následným přechodem k nabídce služeb, včetně virtuálních, využívajících emoce, pocity a podvědomý strach. Investice do vysokých technologií vyžadují velký kapitál, několikrát převyšující investice do lidských zdrojů a náklady na provoz uzavírají první kruh. Vysoká úroveň IT, ICT, UI, biologické, chemické, kvantové a další technologie umožňují již dnes kontrolovat, ovlivňovat a částečně řídit nedokonalou lidskou bytost a plánovat informační společnost. 2) Tištěné peníze a fyzické platby zaměňují elektronické a karty. Osobní kontakt a překážky tvořené emocemi a rozumem jsou redukovány na minimum nutné k udržení provozu. Digitalizace probíhá globálně na celém světě a je nedílnou součástí tvorby informační společnosti a výchovy občanů na nekritické spotřebitele konzumu a zábavy. 3) Rychlá a vysoká úroveň transformace lidské bytosti do odlidštěné s deficitem kognitivních funkcí mozku je bez vnějšího zásahu do vlastnictví a regulace téměř nevyhnutelná. Dnes rozlišujeme následující základní kognitivní funkce: a) paměť, b) pozornost a koncentrace, c) rychlost zpracování informací, pohotovost, d) exekutivní funkce včetně emocionální seberegulace, e) řeč, schopnost vyjadřování a porozumění a d) prostorová orientace.
Zmiňuji se o kognitivních funkcích proto, aby si každý čtenář sám u sebe a u svých dětí mohl srovnat úroveň vývoje a kvalitu kognitivních funkcí, své konání, hodnocení potenciálních partnerů a vztahů. Do nich spadá vztah k politickým stranám, hnutím a vládě, jejich volebním programům a jejich povolebního konání. Provedené hodnocení bezpochybně dovede většinu hodnotitelů k výsledku indikujícího kvalitu stavu na úrovni národní, evropské a světové, kterou určuje trojice: platforma - instrument - konzument.
Výzvu pro občany, voliče komunistických a levicových stran představuje vlastnictví modelu kognitivního kapitalismu. To je výlučně privátní a monopolistické, zákonné a současně nemorální. Proto provokuje boj. Pro svoji existenci a působení kognitivní kapitalismus nepotřebuje stát a vládu. Proto je rizikem a nebezpečím pro existenci státu a vlád, tak jak je dnes vnímáme a známe. Dnešní situace se proto kvalitativně liší od té včerejší a podobá se té, kterou popisuje například Algerova fikce pro dospělé Starý svět versus Nový.
Výhledy levice v Novém světě kognitivního kapitalismu
Kognitivní kapitalismus srozumitelně vysvětluje metafora vytvořená spojením funkcí lidského srdce a mozku. Metafora se nabízí pro práci lidí, kteří pracují se skupinami nebo se členy strany či hnutí. Ty je nutno motivovat a inspirovat pro tvorbu svých vlastních argumentů, učit je vést dialog s příznivci a s veřejností, vše s cílem lehčeji se orientovat v dění ve světě, EU a doma. Na mysli mám dění, která se veřejným a oficiálním médiím nehodí, nelíbí, a proto je neosvětlují. Nebo tak, že jim rozumí jen zasvěcení a to ne vždycky. Vysvětlení vykazují typické symptomy defektu kognitivních (poznávacích) funkcí lidského mozku. Jejich ovládání umožňuje srdce kognitivního kapitalismu: lokalita USA, ne stát. Protože lokalita USA má v krvi konkurenci na život a na smrt, budou jim konkurovat pouze mocnosti s jinými hodnotami: Ruská federace a ČLR. Každá z nich v jiné míře a jiným způsobem, protože každá z nich má specifické problémy mající své kořeny především v nedávné minulosti.
Pro ČR to znamená potřebu znát nejenom Palackého (1798 - 1876) pěti svazkové Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Ale i to, že koncentrace kognitivního jádra v USA vede k cílené reprodukci a manipulaci populace, u níž je samostatná orientace nežádoucí. Proto bude jakákoli snaha o orientaci v dění potlačována širokou škálou nástrojů. Vyplývající poselství komunistické straně a levici je jasné, současně komplexní a sestávající ze tří hlavních částí:
Přímé oslovení občanů lídry, prověřené staré komunikační metody (například pošta) a moderní komunikační prostředky by měly být integrovány tak, aby snížily riziko falšování, omezení konkurence a blackoutu. Ten například neočekával ani prezident Trump. Otázka: Kdo z levice je schopný a ochotný přímé řeči s občany?
Rostoucí chudoba, zadluženost mladých, množství lidí bez peněz umožňující přežít několik měsíců a obrovský deficit zaplatitelného bydlení a práce pro mladé občany představují potenciálně velký volební potenciál pro levici, především až se vlna hospodářské a sociální krize objeví před okny domácností již v druhé polovině 2021. Otázka: Kdo z levice je schopný a ochotný vysvětlit model moderního sociálního státu s pomocí dialektiky a marxismu?
Zabezpečení možností ženám plnit základní funkci ženy a pečovat o ženství. Je to přece žena, ne LGBT, nebo dokonce LGBTQIA a podobné, která umožňuje pokračovat a rozvíjet tradici, zakládat rodinu jako základní prvek národa a státu. Otázka: Kolik skutečných žen v mladém a produktivním věku jsou členy strany a hnutí, a kolik z nich jsou ve funkcích, schopny a ochotny mluvit přímou řečí s občany s různými názory, přesvědčením a hodnotami?
V závěru tohoto krátkého zamyšlení cituji z knihy 100 let KS, do které jsem na zařadil rozhovor s žijícím pamětníkem voleb v roce 1990 - Mariánem Griegrem o historii zrodu symbolu Komunistické strany Čech a Moravy v roce 1990: Třešně, slovensky čerešně. Ty jsou mimo jiné opěvované ve známé písni Čerešničky, čerešničky, čerešně, vy ste sa mi rosypaly na cestě..
Zrod symbolu KSČM
Píše sa rok 1990-ty. Tmavé mračna antikomunizmu naberajú na sile. Od 23. januára do 31. marca 1990 prebiehalo odvolávanie poslancov zastupiteľských zborov, kooptácia tzv. nových poslancov. Všetko podľa ústavného zákona č. 14/1990 Sb. Za autora kooptácie, ktorá bola prijímaná u mnohých s nesúhlasom, bol označený Zdeněk Jičínský.
Ten ju považoval za akt spravodlivej odplaty za odstránenie reformných komunistov z FZ v roku 1969. Koncom januára sa začínajú v ČR uskutočňovať prvé kroky v príprave voľby delegátov na ustavující zjaz KSČM. Ten sa konal 31. marca 1990.
To už prebiehali najrôznejšie úvahy a živé diskuzie nad termínom konania volieb do Federálneho zhromaždenia, Českej národnej rady, Slovenskej národnej rady. V partaji sa diskutovalo nad koncepciou akú zvoliť agitáciu, akú formu propagandy…Termín volieb bol oznámený na dni 8 a 9. júna 1990.
Objavil sa prvý predvolebný plagát s fotografiami predstaviteľov KSČ. (Adamec, Mohorita). Pôsobil strnulo, žulovo. V rozhovore s vedúcim organizačného štábu pre prípravu volieb (Lédl) s ohľadom na termín konania volieb boli pripomenutie tri momenty:
– Paríž, krvavý týždeň – 21–28. mája roku1871, strieľanie komunardov pod rozkvitnutými čerešňami, likvidácia ľudových milícii 1990, ich odzbrojenie, a ktoré ovocie okrem jahôd u nás dozrieva v júni?
Navrhol som čerešne a to vo forme samolepky. Prečo samolepky? V atmosfére zastrašovania sa takmer každý bál priznať k svojej politickej orientácii. Plagáty boli nevýhodné. Samolepky o rozmere cca 5 × 5 centimetrov ľahko distribovatelné, bezproblémové na vyvesenie, v prvej etape do vyhlásenia volebného čísla anonymné… Vedúci štábu rozhodol: tak daj urobiť niekoľko návrhov.
Navštívil som svojich priateľov Bratislave a vysvetlil som o čo ide. Zhodou okolnosti mali tlačiarenský stroj na tlač samolepiek. Dôvodil som, že ideme vyrábať čerešňové kompóty a potrebujeme výborné grafické návrhy na vinetky ktoré budú v kombinácii biela, modrá, červená s usmievajúcimi sa plodmi a zeleným lístkom. Grafik, svojím presvedčením protipól, pochopil a súhlasil s vypracovaním niekoľkých predlôh. Dodal okolo 10-12 návrhov. V zostave vedúci štábu, tajomník UV KSČ (Kanis) a ja bolo rozhodnuté. Vybral sa návrh a zadala objednávka. Tá sa niekoľkokrát opakovala. Do vylosovaní volebného čísla (10) takmer nikto nevedel komu tá samolepka patrí.
Ustným podaním sa to vysvetľovalo: milícia nemá zbrane, nemá čím strieľať, tak majú aspoň kôstky z čerešní ako broky. Po zverejnení volebného čísla 10 (fodbalista Maradona mal tiež číslo 10, bol v tej dobe veľmi populárny) skončila anonymita samolepky jej doplnením o toto číslo. Bolo ich neúrekom. Celá republika bola samolepkami olepená.
Pravdou je, že sa v odpore proti nej našli aj takí majitelia, ktorí svoje čerešňové stromy vyrúbali aby sa tým komunistom pomstili… Naviac čerešňa sa stala inšpiráciou pre vznik predvolebného spotu, ktorý vyjadroval november-padanie lístia, zima, jar, zelené lístky, zakvitnutá čerešňa, plody, prichádza dieťa a naťahuje za čerešničkou ruku. V týždni pred Veľkou nocou (14–15–16. apríl 1990) bola čerešňa zapísaná ako ochranná známka.
Nad otázkou, kdo bude volit komunisty, se před volbami zamýšlel v časopise Reportér i tehdejší čerstvě kooptovaný poslanec, prognostik a budoucí premiér Miloš Zeman. Předvídal, že většina těch, kteří do komunistické strany vstoupili jen kvůli kariéře, ji už opustila, a tak komunisty budou volit jen ti, kteří nemohou změnit svůj životní styl, protože nic jiného neumějí. A také funkcionáři jako bývalý generální tajemník strany Miloš Jakeš. Bylo by ostatně něco podivného na tom, kdyby volili Občanské fórum, hlásal Zeman. Očekávejme realisticky, že bývalí příslušníci Státní bezpečnosti stejně jako mnozí bývalí konfidenti budou v budoucích volbách hlasovat pro komunistickou stranu. Míra toho, kdo bude takto hlasovat s nimi, je mírou sociální rakoviny naší společnosti. Jenže i pro Miloše Zemana i Václava Havla byl úspěch komunistů ve volbách překvapením: FS:13,48 %, ČNR: 13,24 %, SNR: 13,34 %.
A protože i v ČR se úspěch závidí nebo dokonce trestá, očitý svědek Marián doplňuje své vyprávění: Tak po čase bolo potrebné súdne zistiť prečo a ako sa to stalo. Súd sa konal. Na otázky financovania predvolebnej kampane boli predložené nevyvratiteľné dôkazy. Všetko čo sa orgánmy schválilo, sa riadne a včas hradilo: objednávka – dodací list – faktúra – odsúhlasenie – príkaz do banky. Súd skončil s výsledkom všetko je v súlade so zákonom.
Přeji všem čtenářům, členům a příznivcům KSČM a levicových idejí zdraví, správné rozhodnutí ve volbách do PS ČR na podzim a odvahu realizovat nadčasové myšlenky a utopie.
Praha, květen 2021.
