Autor: Věra Beranová | 7. 5. 2021
Mezi výrazné osobnosti 60 let bezesporu patřil teoretik, výtvarný kritik Jiří Padrta. /1929 – 1978/ Jeho předností byla orientace v aktuálním výtvarném životě 50. a 60. let, jak domácí tak i zahraniční provenience. Vystudoval pedagogickou fakultu výtvarnou výchovu a francouzštinu. Pracoval jako redaktor časopisu Výtvarná práce, který především v 60. letech patřil k periodiku, které odráželo konkrétní výtvarnou a nejen uměleckou situaci, doma i v zahraničí.
Pro konec 50. let byl typický nástup abstraktní tvorby, který tento časopis odrážel. Soustředil se také na světové autory modernismu, publikoval monografie o Picassovi, Braquovi. Byl organizátorem řady výstav především v pražské Špálově galerii. Svůj význam sehrála jeho studie uveřejněná v časopise Výtvarné umění z roku 1957 nazvaná _Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj. _V roce 1963 spoluzakládal skupinu Křižovatky pro kterou byla typická otevřenost různým výtvarným proudům ve které se sdružovaly takové osobnosti výtvarného života, jako například, Richard Remund, Jiří Kolář, Karel Malich, Pavla Mautnerová, Vladislav Mirvald, Zdeněk Sýkora a další.
Literát, básník, publicista, kulturně politický činitel, pověřenec školství a osvěty, který svou osobností propojoval slovenský a český kulturní a politický život Laco Novomeský / 1904 – 1976 /Ve 30. letech člen Davu, levicového literárního sdružení, spolu s Urxem, Okálim, Clementisem a Poničanem. V 50. letech byl obviněn z buržoasního nacionalismu. Do veřejného, uměleckého a politického života se vrátil po svém nuceném odchodu z veřejného života v roce 1963. Publikoval především v Kulturním životě, a to na staronová i aktuální témata. Účastnil se v roce 1964 konference Svazu čs. Spisovatelů, na téma : Protifašistická literatura. Významná vystoupení této konference byla publikována například v Literárních novinách, Kulturním životě. Z významných účastníků konference to byl například Ilja Erenburg, či Boris Polevoj. Novomeský se také vrátil k osobnostem, které sehrály v jeho životě významnou roli, jako byl jeho přítel Vlado Clementis, který doplatil na čistky 50 let, nebo velká osobnost našich kulturních dějin, jako byl F.X.Šalda. V letech 1968-1974 působil jako předseda Matice slovenské. Vrátil se také k tématu, Neloučení-Nelúčenie, které v roce 1968 nabývá v nových souvislostech nových významů. V 60. letech vydal několik básnických sbírek: Vila Tereza 1963, Do města 30 minút 1963, Stamodtiaĺ 1964. Z publicistiky to pak byly například z roku 1969 Čestná povinnost, Manifesty a protesty. Byl zastáncem také jistého smíření socialismu a křesťanství, tak jako, kultury východu a západu. Byl znalcem a fakticky propagátorem avantgardy.
Laco Novomeský vždy žil aktuálními problémy své doby. Tak to bylo i v roce 1968, kdy došlo k dělení Československé socialistické republiky na českou a slovenskou federativní republiku. Ve svém článku příznačně nazvaném Bratrům Čechům – opravdu, neloučení, který evokoval článek, který byl publikován v Elánu v roce 1939 a který vyjadřoval pocity slovenských spisovatelů, kdy došlo k rozdělení Československa a vytvoření fašistického Slovenského státu. Novomeský chtěl tímto článkem poukázat na jiný stav, jinou situaci v roce 1968." _Jestliže se teď s něčím loučíme , pak tedy nikoli s Prahou a s Čechy, jak nás k tomu sváděl náš samolibý nacionalistický separatismus, nýbrž loučíme se s určitým neosvědčeným stylem vlády v této republice, který si pochybně namlouval, že dokonce i socialismus je pro nás dobrý pouze proto, že nám ho on distribuje". _Tedy, jak je z textu patrno, nejde jen o problém vztahu česko-slovenského, ale poukazuje zde na situaci před tímto dělení.
Režisér, spisovatel, scénárista, příležitostný herec Jiří Mencl / 1938- 2020/, absolvoval na FAMU u Otakara Vávry. Patří k spoluzakladatelům české filmové vlny. Jeho jedinečná filmová poetika mu získala mnoho domácích i zahraničních ocenění. Jako například Oskara za Ostře sledované vlaky, Zlatého medvěda za film Skřivánci na niti, v domácím prostředí pak Českého lva. Mimo filmové režie se také zabýval divadelní režií. Jeho stěžejní režie i herecké role se vážou k 60. létům. Jako například: Perličky na dně 1965, Zločin v dívčí škole 1965, Ostře sledované vlaky 1966, Zločin v šantánu 1968, Rozmarné léto1968,Skřivánci na niti 1969,, Ostře sledované vlaky 1966, Dita Saxová 1967, Návrat ztraceného syna 1966,Hotel pro cizince 1966,, Spalovač mrtvol 1968,Rozmarné léto 1968. Jeho tvorba se stala právě v 60. letech symbolem, a to i v mezinárodním měřítku, nové vlny, nového pojetí filmové tvorby.
Marie Kubátová, prozaička, dramatička, je známá především jako autorka knih pro děti a mládež. /1922 – 2013/. Působila jako magistra farmacie mimo jiné v lékárnách v Karlových Varech, Praze, Špindlerově Mlýně, Vrchlabí. První práce začala vydávat na sklonku 50 let. V 60. letech intenzivně spolupracovala s periodiky, jako například to byly _Literární listy, Kultura, Plamen, Pochodeň, Krkonošská pravda. _Spolupracovala také s Čs. Rozhlasem, od roku 1956 v řadě folklorních pásmech, rozhlasových hrách, například z roku 1962 „_Povídka z advokátní poradny", _nebo „_Jak to bylo s vdovou" _z roku 1965. Z knižní produkce to byly například soubory povídek a pohádek: „_Krakonošův rok" 1958 „Jak přišla basa do nebe"_1960 a mnoho dalších. Typické pro její tvorbu je jistý optimismus vyvěrající z lidové tvorby. Adaptovala řadu lidových povídaček, využívala krajového nářečí podkrkonoší. V 60. letech se její zájem soustředil na obecné kulturně-politické otázky, ke kterým se vyjadřovala na stránkách různých periodik.
