Sto let zápasů o ideje komunismu

Je nutno uznat, že ideje komunismu, jak je představili v devatenáctém století Marx a Engels dodnes neuchvátily celou zeměkouli a nezískaly ani většinu světové populace. Ale daly o sobě zřetelně a výrazně vědět. V relativně velké části světa, od Kuby až po Čínu se ideje komunismu proměnily v reálnou politickou sílu a v různých podobách ovlivnily společenská zřízení celých světadílů. Téměř ve všech zemích komunistické a socialistické ideje zanechaly nemalé stopy. Lidstvo mělo možnost nejen v představách, ale i v denním životě poznat co znamená sociální spravedlnost, hodnota člověka a jeho život.

V českých zemích a na Slovensku bylo působení komunistické strany po celé století nejen dobou politických zápasů, ale i dobou postupného utváření a upevňování teoretické výbavy, hledání objektivní pravdy a přesného výkladu revolučního učení o světě. Byla to dlouhá etapa ověřování a střetávání idejí, ale současně i stoleté období šíření myšlenek a představ o spravedlivé lidské společnosti.

Od svého zrodu Komunistická strana Československa formovala a uplatňovala teoretické zásady dalšího vývoje společnosti, zprvu poznamenané delším působením sociálně demokratické politiky v dělnickém hnutí, ale také působením vnějších událostí v Evropě, především v Rusku.

Komunisté už od vzniku strany těsně po první světové válce věděli, že jejich cesta se musí řídit podle určitých zásad, myšlenkových premis a představ. A tím podle určitých zákonů a zákonitostí.

Důležitou roli tehdy sehrála i vzniklá kominterna a jejích dvacet jedna podmínek pro přijetí do Komunistické internacionály, které vznikající KSČ přijala. Hned v úvodních článcích jednadvaceti podmínek byl kladen mimořádný důraz na propagandu a šíření komunistických myšlenek.

Rozhodující úlohu pro další vývoj měl i pátý sjezd KSČ v roce 1929, který otevřel možnosti zvýšení společenské úlohy strany a posílení komunistického směru. Svědčí o tom řada úspěchů podmíněných právě zvýrazněním ideologické práce. Strana získala dobré zastoupení ve Sněmovně a větší vliv na politiku státu. Otevřeli se další možnosti působení strany.

Z té doby stojí za připomenutí práce ekonoma Antonína Kamenického, který v roce 1937 vydal pod pseudonymem Jan Ulrych knihu Základy marxistické ekonomie. V ní precizně a srozumitelně rozebral funkcí nadhodnoty jako původní zdroj všech bezpracných důchodů v kapitalistické společnosti. Ještě po válce jsme se z ní učili.

I v nejtěžší, válečné době, za mimořádně obtížných podmínek strana nechávala o sobě vědět. Připomeňme jen vydávání ilegálních tiskovin, schůzky a debaty o aktuálních událostech, ale i o podstatě budoucího vývoje.

A po válce … Strana postupně vytvořila celý systém vzdělávání, výuky, informačních aktivit a teoretického bádání. Ve všech společenskovědních oborech došlo k výraznému pokroku. Během několika let vznikly krajské politické školy, Vysoká škola politická a instituty marxismu-leninismu. Marxismus se přednášel na všech vysokých školách Československa.

Nakladatelství vydávala tisíce knih a publikací.K rozvoji socialistických idejí, myšlení a chování lidí podstatnou měrou přispěla celá mediální a kulturní fronta. Úspěšný vývoj marxistického bádání se rozjel, zejména v osmdesátých letech, na nebývalou úroveň.

Zvláštní formou politického vzdělávání se staly večerní univerzity marxismu-leninismu. Celá síť VUMLů ve všech okresech, ve vybraných místech, umožnila seznamovat tisíce občanů se základy marxistického učení, s dialektickým materialismem, s politickou ekonomií, s historií a současností dělnického pokrokového hnutí. Stovky lektorů marxismu přednášeli, snažili se vyučovat obtížné stránky a teorii marxistické filozofie. Docházelo i k chybám, noví propagandisté a lektoři se dopouštěli zkratů a povrchních výkladů. A tak vznikaly deformace i posměšné poznámky a ponižování celého projektu večerních univerzit.

Došlo koncem padesátých let i k dočasnému přibrzdění vědecko-výzkumného vývoje, například v sociologii, když byla tato věda označena za buržoasní pavědu. Stojí však za připomenutí, že iniciativu k opětnému růstu, například v sociologii dalo v roce 1965 vedení Komunistické strany Československa. Bylo si vědomo toho, že sociologie tvoří teoretický základ politiky socialistického hnutí, že je klíčovým pilířem poznání společnosti.

Komunistická strana v celém období více jak čtyřiceti let vtiskla české populaci jiný náhled na svět. Mnoha lidem se rozsvítilo v hlavách, velká část lidí začala jinak chápat svoje postavení, ubylo egoismu, ubylo věřících, přibylo ateistů. Přibylo přívrženců vědecko-světového názoru. Asertivita a vstřícnost pronikaly do chování a jednání lidí. otevřely se dveře sociální spravedlnosti. I když ne úplně, přece jen viditelně. Podstatně se zlepšily vztahy mezi lidmi. Ostatně veřejnost i dnes uznává, že v tehdejší době byly mezilidské vztahy lepší než dnes. Zvláštní a mimořádnou úlohu lze v tomto směru přičíst oblasti etiky a morálního stavu české populace, kvalit tzv. ego a alter, protože na úrovni morálky, morálního přístupu k práci a životu závisí dokonalost společnosti.

Během čtyřiceti let bylo v celé sféře společenského vědomí dosaženo nebývalých úspěchů. Nemohou to zvrátit ani chyby, které logicky celé období provázaly.

To vše trvalo do roku 1990, a zůstalo v mentalitě a povědomí miliónu lidí i poté. Nicméně polistopadový obrat s návratem kapitalistických ekonomických a politických konstrukcí, a nástup liberalismu začaly měnit i českou populaci. A komunisté, jejich podstatná část, ale i mnoha nekomunistů čelí náporu sil spojených s oligarchií, s kořistnickými praktikami, ba i teoriemi.

Omezování a někde i likvidace teoretických pracovišť, komercionalizace vědy a výzkumu, postihla i společenskovědní společnosti. Významný nástroj poznání společnosti se výrazně redukoval.

Je to síla antikomunisticky orientovaných prostředků, zejména mediálních a vzdělávacích. V poloze celospolečenské je to dnes vliv televize. Její účinnost je tak silná, že překrývá v toku informací další informační proudy. Působí stále, snadno přístupným slovem i obrazem v širokém spektru pořadů. Její zpravodajská účinnost zasahuje podstatnou část populace. Praxe posledních desetiletí ukazuje, že televize poskytuje lidem nejvíce informací. Sleduje ji 95 % obyvatelstva, v nejdelším časovém rozsahu, působí různými formami pořadů na rozum i city, a na všechny sociální skupiny. Ne však ve směru socialistické politiky v socialistickém duchu, ale naopak v opačném směru.

Není málo aktivit, které dnes strana vyvíjí v oblasti ideové a politicko-osvětové oblasti. Připomeňme především dlouhodobé a stabilní vydávání Haló novin. Ústřední tiskový orgán komunistů je nutné brát jako významný nástroj informací. I když jejich vliv je minimální, splňují funkci určitého organizátora strany. Je dobré, že Haló noviny stále fungují jako deník.

V centru a okruhu KSČM pracuje několik ideologicky orientovaných organizací. Především Centrum strategických a teoretických studií, v jehož kompetenci vznikla pozoruhodná studie Socialismus 21. století. Úspěšně fungují i vydavatelství Orego a Futura. Spolehlivě pracuje Šmeralova knihovna, nedávno zahájil činnost nově založený Institut české levice. Více jak 30 let vykazuje aktivitu veřejnosti známý a úspěšný Klub společenských věd, mimo jiné i rozsáhlou dokumentací regionálních dějin a realizací 60 sociologických výzkumů. Nelze pominout ani patnáctileté fungování středočeského Šmeralova centra politického vzdělávání s výukou pro mladé zájemce o marxistickou teorii.

Bohužel to vše nestačí k rozsáhlému ovlivňování populace. Škoda i toho, že před lety byla zrušena studia internetového vysílání rozhlasu a televize. Je toho víc co chybí.

Po celé období své existence komunistická strana pečovala o své teoretické zázemí, někdy víc, někdy méně. I za dob těžkých, válečných, persekučních. Téměř polovinu svého trvání tyto ideje nejen přiblížila, ale z velké části i realizovala. A nemohla by, kdyby za sebou neměla, kromě jiného, oporu v učení a myšlenkách, v teorii, která předkládala tyto možnosti a naznačovala jakou cestou se ubírat.

Z dlouholeté historie strany a komunistického hnutí v oblasti teorie, ideologie a propagandy vyplývají významné zkušenosti a poznatky pro současnost. Ve všech obdobích vývoje strany, od jejího vzniku až dodnes, se projevovaly v různých podobách a intenzitě dvě tendence, směry, odchylky:

• Sektářská, dogmatická, někdy nazývaná konzervativní či stalinská, snažící se dodržet jednou pro vždy dané principy komunistické politiky, a to i za cenu ztráty kontaktu se širokými vrstvami lidí, bez ohledu na vývojovou situaci a na konkrétní společenské podmínky.

• Sociálně demokratická, nekriticky tolerantní k pravici, podléhající slibům a tezím o lidovém kapitalizmu, podbízející se vládnoucím silám a liberálním idejím.

Oba směry vycházely obecně z mnoha zdrojů, z dosavadního vývoje společnosti, ze struktury ekonomiky a politiky, z mentality lidí, z kultury a morálky… A konec konců ze silného sociálně demokratického vlivu, a také z vlivů mezinárodního dělnického hnutí,

Nositeli těchto ideově politických směrů byli i čestní, vzdělaní a zkušení lidé. Tyto směry či tendence, říkalo se jim úchylky, platformy, měly v jednotlivých obdobích vývoje strany různý vliv na její program a na její praktickou politiku. Byly příčinou mnoha přehmatů, chyb.

V té souvislosti si dovoluji uvést jednu osobní příhodu. Psal se rok 1953. Tehdy jsem se na teplickém okrese osobně setkal s Karlem Kreibichem, který byl po založení KSČ představitelem německé sekce strany. Na besedě vyprávěl o tom, jak se krátce po založení KSČ v roce 1921 setkal s Leninem a hovořil s ním o situaci a o rozporech v nově založené KSČ. A také o dvou proudech: o Kreibichově, víceméně sektářském zaměření a o Šmeralově, zatíženém sociáldemokratismem. Lenin se tehdy vyjádřil jednoznačně: "Kreibich musí ustoupit dva kroky doprava a Šmeral tři kroky doleva."

Myslím, že ta rada platí i pro dnešek. Sektářské a sociálně demokratické proudy nás provázejí celou stoletou historií. Není lehké nacházet a volit tu správnou cestu, dokázat skloubit komunistickou zásadovost s pružným reagováním na nové společenské podmínky. Na jedné straně: prokazovat toleranci a vstřícnost, na druhé chránit zásady komunistické myšlenky. Na jedné přísně dodržovat marxistickou linii, na druhé umět zásady marxismu aplikovat na daný stupeň vývoje společnosti. To není ve vzájemném rozporu, to je v dialektické jednotě. Někdy samozřejmě těžko realizovatelné. Vždy, když komunisté dokázali tyto protiklady sladit, když dospěli k jednotě dodržování principů a adekvátní reakci na současnost, tak vyhrávali, měli úspěch.

Ne vždy se však mnohým komunistům i sympatizantům daří správnou cestu nacházet a praktikovat. Chtěl bych její nutnost připomenout především těm, kteří dnes stojí na prahu své politické aktivity, mladým lidem hledajícím správné zaměření svých názorů a činů při sjednocování levicového mládežnického hnutí.

Zamysleme se současně nad informační aktivitou strany, nad jednotným a efektivním informováním české populace o KSČM.

S úspěchy i neúspěchy ve vývoji strany před válkou i po válce, i v době nedávné souvisí, v širším slova smyslu, uplatňování a šíření komunistických idejí. Tedy propagandistická, informační činnost, politicko-vzdělávací a osvětová, její efektivnost a vliv.

V těch úspěšných obdobích byla o politice strany informována podstatná část populace. Věděla o ní celá zem, komunisté měli kredit a přirozenou autoritu.

Dnes podle sociologických výzkumů zjišťujeme, že o současné politice KSČM nejsou informovány přibližně tři čtvrtiny dospělé populace, anebo jsou informovány zkresleně. A z mladé generace nemá objektivní informace o KSČM téměř 90 %. To není výmysl výzkumů, to je fakt, který je patrný z běžného dění. V dobách horších, než dnes dokázali komunisté dávat o sobě vědět více jednoduššími prostředky a prostšími způsoby.

Po vzoru zkušeností z minulosti se ukazuje jako velice aktuální pro současnost a budoucnost koncentrovat roztříštěné propagandistické působení strany. Soustředit nejlepší technické a personální kapacity do informačního servisu, stabilních a soustavně aktualizovaných programů, pořadů, statí, písemných a názorných dokumentů, které by vedle Haló novin systematicky, různými prostředky objasňovaly naše stanoviska a získávaly přívržence.

Praxe, i historická, ukazuje, že propaganda, informační činnost strany má největší vliv, když působí všemi dostupnými prostředky, na nejširší okruh občanů. A když těžiště působení je položeno do prostředků nejúčinnějších. Ke stále silným stránkám našeho působení patří osobní kontakt a příklad komunistů, zejména poslanců a zastupitelů.

Počítejme s tím, že velká část české populace má a bude i nadále mít silné sociální cítění, smysl pro spravedlnost a lidský, humánní přístup ke světu. A to je základní deviza, která je pozitivním předpokladem úspěchu, a s kterou bychom měli počítat.

Nejde jen o vlastní teorii, její systém, ale i o uplatňování teorie, tedy její rozšiřování v podobě propagandy, ale i kultury a vzdělávání. V procesu století se pojetí celého učení marxismu zdokonalovalo, badatelské úsilí zpřesňovalo uplatňování v politické praxi. Dokonce lze dát do určité úměry úroveň revoluční praxe a úroveň revoluční teorie. Čím je teoretická vybavenost hnutí vyšší, tím vyšší je schopnost revoluční akce.

Klíčovým uzlem pro společenskovědní poznání, a zvláště pro politickou praxi stále zůstává problematika dialektického materialismu. Problém jeho platnosti v kontextu současného společenského vývoje.

Dialektický materialismus je složité učení, v mnoha směrech obtížně pochopitelné a zvládnutelné. Dá se mu porozumět, ale chce to trpělivost a postupné vysvětlování souvislostí a pojmů. Víme, že nejjednodušší ve výkladu podstaty světa je odvolání se na božské kapacity, na bohy různého druhu a na nadpřirozené jevy, které vše vysvětlí. Ale … Věřit učení o světě, které odkazuje na mýtus řečený bůh, není nic těžkého. Prostě bůh, kterýkoli, ví všechno, a všechno také zařídí. A je to.

V marxistické filozofii je zdůrazněno, že jedním ze základních principů dialektického materialismu je hmotná podstata světa. Pro lidský rod bude v blízké budoucnosti jistě zásadní, aby ze sedmi miliardové světové populace obrovská masa 80 procent dosud nábožensky, idealisticky orientovaných lidí, alespoň část pochopila onu materialistickou podstatu světa. Mimochodem podle ještě nedávného sociologického šetření akceptovalo materialistickou podstatu světa 56 procent české dospělé populace.

Lze zmínit více marxistických filozofických kategorií, zákonů a zákonitostí působících na vývoj společnosti. Zákonů, jejichž vliv hýbe světem - působení a využívání zákona jednoty a boje protikladů, kategorií podstaty a jevu, obsahu a formy, a také změny kvantity v kvalitu. Velký důraz v politické praxi je kladen na aplikaci použití dialektické kategorie kauzality, příčiny a účinku. Na kauzalitu hodnotových orientací populace, tedy příčin utváření a formování životních hodnot lidí, světonázorové orientace a posléze jejich politické orientace a rozhodování.

Česká tzv. uznávaná filozofie se dnes těmito problémy nezabývá. Věnuje se především dějinám filozofie, nezabíhá do podrobností ve vztahu k praxi a k ostatním vědám, a zůstává při řešení současných problémů na povrchu, na úrovni jevové stránky věcí, událostí, pojmů. Rozvoj společenských věd v současnosti stagnuje, vědecká a výzkumná činnost se nejednou setkává s ideologickými tlaky, výstupy mnohých prací jsou deformovány, poznávání zákonitostí a pravidel společenského vývoje se zpožďuje.

Je pozoruhodné, že aktivní antikomunistická fronta proti dialektickému materialismu nevystupuje. Sice se chová ignorantsky, diamat nechává bez povšimnutí, jak v médiích, tak na vysokých školách. Prostě nemá na to, aby marxistickou filozofii, včetně dialektického materialismu vyvracela.

Při pohledu zpět je překvapující kolik lidí, filozofů, odborníků, kantorů a badatelů platformu diamatu opustilo. Někteří, si diamat ani neosvojili, brali ho naoko, jiní ho prostě nezvládli, někteří se dokonce zklamali, odpadli, zahleděli se do jiného výkladu světa a jeho podstaty.

Poslední léta působení strany sice neoplývají obzvláště intenzivní činností na úseku ideologie a propagandy. Dokonce se objevují i na jednáních KSČM hlasy o nepotřebnosti teorie pro stranu. Prý není na teorii čas. Přesto všechno fungují určité aktivity, které umožňují udržet určitou úroveň vlivu na část české populace.

Nebrat v úvahu názory lidí, různých sociálních skupin, především mládeže, se v politice hrubě nevyplácí. V historii českého komunistického hnutí jsme se o tom mnohokrát přesvědčili, zejména v roce 1989. Komunistická strana prohrávala, když její funkcionáři nebrali v úvahu názory populace, podceňovali kontakt s lidmi. Dosahovala výrazných úspěchů, když měla spojení s lidmi a většina lidí věděla, co strana chce, co nabízí a co lze od ní očekávat.

Nemalá část populace očekávala, a ještě očekává od vrcholného jednání komunistů určité změny, ale i záruky v dokonalejším přísunu objektivních informací. Očekává samozřejmě také zpřesnění programu a dalších politických aktivit. Konference a sjezdy k tomu vytvářejí předpoklady.

Podstatou učení Marxe a Engelse je hledání hmotných vztahů, které jsou pro vývoj přírody a společnosti určující. V prvé řadě jde tedy o to, pochopit a přijmout materialistickou podstatu společnosti. Protože obecně řečeno: společnost je sociálně organizovanou hmotou.

Nutno znovu upozornit, že bez pozitivního vztahu k materialismu nelze hovořit o aplikaci, o použití diamatu k vysvětlení jakéhokoli jevu, události. Tedy především přijmout materialistickou orientaci, materialistickou podstatu světa a společnosti, a na ní napojené, z ní vycházející dialektické pojetí vzniku a vývoje.

Odpoutat se od idealistických představ, snů a dojmů jakkoli přesvědčivých, populárně a zajímavě předkládaných.

Materialistické pojetí světa je totiž u každého člověka silně propojeno s jeho hodnotovou orientací, a konec konců s jeho světovým názorem. Proto také materialistické pojetí světa je nezbytnou částí vědeckého poznávání společnosti a patří do výbavy marxistické teorie.

V poslední době se u nás začaly objevovat silnější vlivy liberálních postojů mj. i v ideologii. Připomenu působení některých neomarxistických hlasů, liberalizující tendence projevující se v sociálnědemokratických kruzích.

Marxismus má obrovskou možnost předjímat skutečný vývoj společenských jevů, má schopnost předvídat. Jde o to, jak s touto jedinečnou funkcí je a bude zacházeno. Bude jistě efektivní zabývat se i prognostikou, spolehlivou, hodnověrnou předpovědí dalších společenských změn.

Marxovo učení nezastaralo, naopak objevuje se znovu a znovu, protože stále odpovídá na otázky dneška, a přesně, s novým apetitem, nikoli razantně, spíše skromně, ale přesvědčivě.

Komunisté vždy vyhrávali, když měli oporu ve své teorii a propagandě. Měli úspěchy, když se pevně opírali o teorii marxismu, když měli jasno ve strategii i taktice svého zápasu, když pečovali o rozvoj politického vzdělávání a získávali tisíce příznivců na svoji stranu.

Zápas o komunistické ideje pokračuje.