Autor: Ladislav Šafránek | 19. 5. 2021
Hovořím-li se svými známými, s posluchači nejrůznějších kursů a seminářů, resp. kolegy na pracovišti na téma zlomová léta moderních dějin ČSR (ČSSR, ČSFR, či ČR) velkou většinou se shodují na roce 1948 (vítězství československého pracujícího lidu), na roce 1968 (zahájení a násilné potlačení „obrodného procesu"), na roce 1989 (porážka socialismu a mocenský převrat směrem ke kapitalismu). S tím lze souhlasit, uvedená léta jsou skutečně pro nás, obyvatele středoevropské kotliny osudová. Podle mého názoru k nim patří ještě rok 1960, který sice nebyl doprovázen pochodujícími jednotkami Lidových milicí, tanky Varšavské smlouvy ani stotisícovými demonstracemi na Václavském náměstí, nicméně svou typickou vnucenou, výrazně byrokratickou, administrativní, dogmatickou náladou položil základy pro devastující normalizační podobu společenského zřízení po porážce tzv. obrodného procesu. Právě na přelomu 50.tých a 60.tých let s těžištěm v roce 1960 se tvořily základy onoho centrálně direktivního řízení společnosti, které, jak dnes již víme, předurčovalo Brežněvovo pojetí „reálného socialismu" objektivně k zániku se všemi mnohačetnými konotacemi.
Celý můj příspěvek v PDF najdete v sekci Ke stažení nebo přímo zde.
