Autor: Věra Beranová | 22. 6. 2021
Igor Zhoř, výtvarný teoretik, vysokoškolský pedagog, publicista, kurátor./1925 – 1997/. Vystudoval na univerzitě v Brně obor výtvarné výchovy. Od roku 1950 působil na různých typech škol, také ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Brně, později na Pedagogické fakultě UJEP a JAMU. Jeho publikační činnost zahrnovala jak vědecké - odborné texty, tak i populárně-vědné, zároveň i pedagogické. Byl kurátorem řady výstav a autor mnoha textů v katalozích. Publikoval své recenze a kritiky ve významných periodikách, vycházejících v 60. letech, jako byla Výtvarná práce, Host do domu, Kulturní tvorba, Kultura a denním tisku, jako byla Rovnost, Svobodné slovo. K významným publikacím patří Hledání tvaru, z roku 1967, z roku 1968 pak _Historie výtvarných škol v Brně. _Igor Zhoř patřil k těm teoretikům, kteří v našem prostředí, poučeně v rámci teorie výtvarného umění a estetiky, reagovali na domácí i zahraniční dobové výtvarné projevy.
Jaroslav Volek, estetik, muzikolog, sémiotik. /1923 – 1989 /.Absolvoval muzikologii a estetiku na FF UK, také zde později přednášel na Katedře estetiky a obecné teorie umění. V letech 1969-1972 byl jejím vedoucím. Zabýval se problematikou v rámci muzikologie, jako jsou otázky základních hudebních pravidel. Významné a v podstatě jedinečné jsou zvlášť jeho texty řešící otázky obecné estetiky. Zvlášť to byla publikace z roku 1968, která řešila ve své době málo reflektovanou problematiku, která se zabývá vztahy jednotlivých teorií uměleckých druhů, nazvaná, Základy obecné teorie umění.
Další významnou publikací, která se dočkala několika vydání jsou, Kapitoly z dějin estetiky, z roku 1969, skládající se z části přehledných dějin estetiky a části věnující se základním problémům estetiky. Je také zakladatelem české taxonomie, Řadu významných studií publikoval v časopisu Estetika, jako například v ročnících 1970, 1971, studie _Experiment v umění, _1967, K otázkám předmětu a metod estetiky a obecné teorie umění, 1963 . Vědecký i společenský význam Jaroslava Volka spočíval v 60. i v letech následujících, v jeho širokém rozhledu v oboru, umožňující následujícím generacím konfrontovat domácí a zahraniční odbornou literaturu.
Tomáš Štraus , umělecký historik, teoretik, estetik. / 1931 – 2013 /. Vyrůstal na Slovensku, studoval na Karlově univerzitě. V 60. letech publikoval texty, které svým způsobem ovlivňovaly estetické myšlení doby. Byly to především texty: Umelecké myslenie, K otázke specifického poznania, 1962, A.Jasusch a zrod východoslovenském avantgardy 20. rokov, 1966, Umenie dnes, 1968, OP-Art, 1969, Neoplasticizmus, 1970. Pedagogicky působil v Kabinetě estetiky na UK v Bratislavě. Od roku 1980 působil v Muzeu sochařství 20 století v Duisburgu a ve Východoevropském kulturním centru v Kolíně nad Rýnem. V roce 2002 se vrátil do Bratislavy. V 60 letech mimo záslužnou umělecko-historickou práci se orientoval, ve své době, na novou aktuální problematiku současné výtvarné kultury.
Karel Kyncl, publicista, reportér, novinář, překladatel, zpravodajec /1927-1997 /především rozhlasový a televizní. Angažoval se zvlášť v 50. a 60. letech. V roce 1948 začal pracovat spolu s Pavlem Kohoutem v Československém rozhlase, podílel se také na prvním vysílání Československé televize. Krátce pracoval například v oddělení agitace ÚV KSČ. Spolupracoval s Karlem Šiktancem a Jiřím Rumlem v Armádním rozhlase. V 50 letech napsal řadu rozhlasových her ovlivněných dobovou atmosférou. Od roku 1960 pracoval jako zahraniční zpravodaj Československého rozhlasu v USA.Stal se spolupracovníkem Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Toska, Luboše Dobrovského, také Jana Petránka. O atentátu na Kennedyho napsal knihu. Jeho názory se díky zkušenostem s pobytu v zahraničí postupně měnily. V rámci
Pražského jara se angažoval prostřednictvím svých reportáží, například reportážemi z války ve Vietnamu. Na jaře 1968 se stal členem KSČ. Po návratu z cest dal výpověď z Čs. Rozhlasu. Působil v čs. televizi. Kritizoval současnou kulturně-politickou situaci, která vyvrcholila smrti Jana Palacha. V roce 1983 získal politický azyl ve Velké Británii.
