Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XI.

Autor: Věra Beranová | 23. 6. 2021

Milan Kundera , jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Jeho texty jsou odrazem společensko-politické situace svým způsobem literárně zpracované. K těm které hluboce ovlivnili atmosféru v Československu, jako například Směšné lásky, Žert, Nesnesitelná lehkost bytí. Staly se inspirací řady filmových zpracování.

Autor próz, dramat, poezie, esejí, překladatel. V současnosti žije ve Francii. Starší texty jsou psány česky, od 70 let pak francouzsky. Patří mezi nejčastěji překládaného autora do nejrůznějších jazyků. Narodil se v roce 1929 v Brně, studoval na Fil. Fak. UK a FAMU. Od druhé poloviny 50 let se angažoval v rámci kulturně politických otázek. Účastnil se významného IV. Sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 s referátem „Nesamozřejmost existence českého národa" V 60. letech se aktivně podílel na formování nového kulturně politického programu, který pak vyvrcholil ve vystoupeních Pražského jara. Literárně se angažoval na stránkách časopisů Listy, Tvář, Plamen, Host do domu. Z divadelní tvorby to byly především hry _Majitelé klíčů _z roku 1962, které ve své době prošly mnoha divadelními scénami. Ptákovina z roku 1966 a další. Z románů například Žert, který byl takézfilmován. Velké popularitě se těšily tři sešity Směšných lásek, jako soubory povídek vydané v letech 1963,1965,1969. Část byla také zfilmována.

Milan Kundera

György Lukacs ,filosof, estetik, literární kritik,/ 1885 – 1971 /. Mimo svou odbornou, vědeckou práci se angažoval i politicky. Studoval na univerzitách v Budapešti a Berlíně. Politicky se angažoval v rámci Maďarské republiky rad. V podstatě ve všech fázích svého žil politickými otázkami a tak se často dostával do konfliktu s oficiální politickou a společenskou mocí. Lukács byl přesvědčen o tom, že socialistická kultura se může prosadit a zvítězit svou kvalitou, mělo se tak ale stát na základě svobodného zápasu, ne prostřednictvím administrativního tlaku.

Sympatizoval s pražským jarem 1968, jeho estetické a literárně historické práce byly v tomto období často v našich periodikách publikovány.

Ve studii Umění svobodné, nebo řízené publikované v časopise Blok se G. Lukacs zamýšlí nad jedním z nejatraktivnějším problémem poválečných let, a to otázka vztahu umění a společnosti. „Moderní umění zaplatilo za svou _novou svobodu velmi vysokou cenu. Vzdalo se pravé svobody skutečného umění: dávat reálnému lidskému světu nejhlubší nejúplnější výraz ze všech lidských projevů"./_Umění svobodné nebo řízené, Blok, Brno 1948,49/

V úvahách o svobodě vychází z Heglova pojetí svobody. Svoboda –poznaná nutnost. G.Lukacs dále rozvíjí_:" Tu vězí / svoboda/ - nikoli ve světě sklepního světlíku." " Záleží na umělcích aby ukázali, kolik svobody jsou s to nalézt v nevyhnutelné nutnosti a do jaké míry ji dovedou svobodně zužitkovat způsobem plodným pro sebe a pro umění."_

_/_Lukacs, G., Umění svobodné nebo řízené. Blok, r. III. 1948-49 s.81 překlad in Revue Esprit, r. 1948/

Publikoval například: Goethe a jeho doba, 1946, Studie o evropském realismu, 1948, Němečtí realisté 19. století,1951, Zkáza rozumu, 1954, Eseje o Thomasu Mannovi, 1955, V_ýznam současného realismu,_ 1957, _Solženicyn,_ 1970 ,_Autor a kritik_, 1971, _Rozhovory s Lukácsem_, 1974,_Ontologie sociálního bytí_, 1978

György Lukacs

Ester Krumbachová, realizovala se v několika profesích, byla filmařka, režisérka, dramatička, spisovatelka, scénáristka, scénografka, kostýmní výtvarnice. /1923 – 1996/. Patřila k tzv. České nové vlně československého filmu 60. let 20. století. Působila jako kostýmní výtvarnice v divadle v Českých Budějovicích, Městských divadlech pražských, v Národním divadle. V rámci filmové tvorby se podílela jako výtvarnice na filmech _Muž z prvního století, _Oldřicha Lipského, Ucha, Karla Kachyni, filmech Jaromila Jireše, Jana Němce, například _Démanty noci. _Svénázory týkající se kultury a umění publikovala v 60. letech v různých dobových periodikách.

Ester Krumbachová

Otomar Krejča,** **divadelní režisér, herec. / 1921 – 2009/. Nejznámější je jeho éra v Divadle za branou, které založil v roce 1965. Začínal na oblastech, jako například v Jihlavě, na Kladně. Po roce 1945 působil v Divadle D 1946 E. F. Buriana, v letech 1946-1951 v Divadle na Vinohradech. Byl také ředitelem činohry Národního divadla. Působil také v zahraničí, kde inscenoval například Shakespearovo drama Romea a Julie, v Havaně, také ve Vídni, Bruselu a jinde. Realizoval hry například N. Hikmeta, F. Hrubína, J. K. Tyla, W. Shakespeara a dalších klasiků. Především v 60. letech se stal přirozenou autoritou v uměleckém, zvláště divadelním světě. Ztvárnil různorodé role, postupně se stále více věnoval divadelní režii. Významné jsou jeho režie, inscenace v Národním divadle, jako byly shakespearovské inscenace především Romeo a Julie v hlavních rolích s Janem Třískou a Marii Tomášovou, stejně jako hry Josefa Topola především jeho Konce masopustu. Po roce 1989 bylo obnoveno Divadlo Za branou II., které však brzy zaniklo

Foto