Autor: Jan Campbell | 14. 7. 2021
Existuje několik významů slova proměna. V první části trojdílného příspěvku jich uvedu několik pro snazší pochopení aktuality významu tohoto slova, kontextu a působení covid-19 na společnost, včetně toho, co slovo a jeho významy napovídají. Milovníci Star Trek si jistě vzpomenou na druhý díl druhé řady stejnojmenného seriálu. Milovníci šachů označují slovem proměna povýšení pěšce, který v průběhu hry dosáhl osmé řady šachovnice, na vyšší figuru stejné barvy.Proměna (dokonalá a nedokonalá) je termín, který se užívá k popisování životního cyklu hmyzu s nepřímým vývojem. V divadle proměna představuje změnu scény během dějství. V reálném životě představuje zásadní změnu podstaty. Naše společnost se nachází v realitě, ve které probíhá zásadní změna podstaty. Umožňuje ji kognitivní kapitalismus, s ním spojená tzv. 4. průmyslová revoluce a arogance ducha loutkovodičů, vůdčích a výkonných elit.
Proto jenom nejrychlejší proměna, kterou představuje smrt, tj., kdy z člověka se stává mrtvola, nebo se octne na prahu tohoto stavu je člověk ochoten zastavit se a začít myslet na změnu hodnot v životě V takové chvíli si totiž uvědomuje, že realita obsahuje i nejnebezpečnější potenciál pro život: proměny války, měnící se podstaty konfliktů a proměny člověka.
Milovníci pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky (1883-1924) znají povídku Proměna vydanou v roce 1915 pod názvem Die Verwandlung. Poprvé vyšla tiskem v říjnovém čísle expresionistického měsíčníku Die Weißen Blätter. V knižní podobě ji ještě v prosinci téhož roku publikovalo nakladatelství Kurt Wolff v Lipsku. Povídka je dostupná i v českém překladu. V originálu je napsána mistrovským způsobem. Proto podle mého by ji měl číst každý mladý člověk dlouho před romány Proces, Zámek nebo Amerika.
Kdybych měl povídku popsat ve zkratce, tak musím říci, že čtenář bude mít při čtení pořád něco k zamyšlení. Proč se Řehoř po proměně skoro vůbec nezajímal o to, že se probudil a byl broukem, ale jak to bude s prací? Proč povídka neobsahuje vysvětlení proměny? Proč jeho mozek zůstal lidský, takže rozuměl všemu, co rodina říkala, ale nemohl jim odpovědět? Proč, když se k němu rodina po proměně chovala odtažitě, nikdy necítil nenávist, ale až do poslední chvíle lásku? Povídka nabízí mnoho otázek, proto její obsah můžeme vykládat různě. Profesor německé literatury na univerzitě v Princetonu Stanley Corngold uvedl ve své knize, česky Komentátorova beznaděj na sto třicet různých možností výkladu. Hodnocení povídky proto může být i diametrálně rozdílné. Já osobně se přikláním k těm, kteří povídku považují za dílo nadčasové. To proto, že pojednává problém odcizení, odlidštění, pocit marnosti, beznaděje a zoufalství. To jsou kategorie, se kterými se setkávám v krásném prostředí Mariánských lázní s bohatou balneologickou tradicí, proměňujícími se hosty a také při zamyšlení o kognitivním kapitalismu a představě o blízké budoucnosti.
V podstatě o samotě v plném lázeňském domě si opakuji, že změna je život doplněná o rychlost. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. A současně se ptám, proč věty oslavující trpělivost, skromnost, ústupnost a stálost z moudrostí lidové slovesnosti mizí. Dřívější - Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě, nahradila panenka sedící u PC nebo telefonu. Snaží prosadit se, podobně jako kdejaká hloupost se snaží porazit dobré myšlenky. Stačí k tomu obratnost a drzost p(r)odat hloupost. Platnost rčení, jehož původ je v latinském ne supra crepidam sutor iudicaret - Ševče, drž se svého kopyta, také zanikla. Svět se natolik proměnil a zrychlil, že pro jeden život jedna práce, byť sebelépe odváděná, nestačí. O tom vím z konce 80 let minulého století z konference EK, na které se diskutovalo o minimálně pěti různých oborech člověka během jeho pracovního života. To jest každých cca 7 let nový obor! Ty vznikají a zanikají a kdo trvá na tom, že se bude držet svého oboru zuby nehty, zanikne spolu s ním. To si neuvědomují pražští hoteliéři a restauratéři zaměření na cizí turisty a vyznavače lásky k pivu a tanci v diskotékách. Již tato skutečnost mluví o nezbytnosti proměny současné politiky i ve spojení s Covid-19, vzdělávacího systému a vybízí k hledání odpovědi na otázku obsahu a objemu individuálních schopností člověka,
Dnešní svět a filozofie neoliberalismu chtějí, abychom byli flexibilní, abychom se dokázali neustále měnit a přizpůsobovat se. Kdysi se také říkalo, že Trpělivost nese růže. Naše netrpělivá doba s Covid-19, ale i bez něho tohle ale nepřipouští. Dnes již ani v lázních. O tom, že Moudřejší ustoupí, nemluvě. Nabízí se otázky: Je dnes opravdu moudřejší ten, kdo ustoupí? A kam až lze ustupovat, když jsme na okraji propasti? A hlavně komu ustupovat? Když i věta s racionálním jádrem - Spěchej pomalu, nebo přání prezidenta Zemana - Přede mnou byl jeden prezident, který říkal, pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Já jako tento prezident říkám, zdravý rozum musí zvítězit nad hloupostí, vzbuzujíúsměv a pohrdání především u části mladé generace_._ Ne kvůli tomu, že se pan prezident podle mé zkušenosti mýlí, ale především kvůli proměně prostředí a člověka. Ten se snaží svoji vrozenou omezenost ignorovat a oddělit od prostředí, které spoluvytváří. Nachází se v mýtu filozofie neoliberalismu se svým nezkroceným individualismem, egoismem a adorací materiálních statků získávaných z přírody. Společně uvedené nahradily s pomocí proměňujícího se člověka a kapitalismu odmítaný marxistický kolektivismus bez kritického zamyšlení a analýzy ve smyslu Hegelova pojmu špatného nekonečna, Newtonova pojmu nekonečně malého a Kantova subjektu morální povinnosti.
Kognitivní kapitalismus a covid-19
Tento pár ignoruje obsahy a následky zmíněných tří pojmů a realizuje bezohledně zásadní proměnu společnosti a člověka. Současně potvrzuje pravdu citátu Friedricha Nietzsche: Stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl.
Každý z nás dospělých se již alespoň jednou v životě setkal s jevem, kdy byla přijata opatření k vyřešení problému, která vedla k nulovým nebo dokonce negativním výsledkům. Ti u moci opakují tvrdohlavě chyby, pohybují se na stejné a chybné cestě, nevěnují pozornost neúspěchům a návrhům ke změně založených na rozumu, morálce a etice. V daném případě myslím i na Covid-19. Ten rozdělil a atomizoval společnost, která neví, zda příčinou je nekompetentnost specialistů, korupční spiknutí, byrokratické šílenství? O příčině příčin, již nemluvě.
Co by však nebylo příčinou, oficiální média urputně ignorují pravděpodobnost hraničící s jistotou: drastický nárůst omezení v důsledku dobrovolně - povinného očkování nevede ke konci pandemie strachu z Covid-19 a strachu ze ztráty moci, naopak. Vše realizované vede k centralizaci moci, netransparentnosti a ve výsledku ke zničení obrovského počtu lidí, rodin a společenství ve smyslu projektu Velkého resetu a Rady inkluzivního kapitalismu. Krok za krokem se potvrzuje, že proklamovaný humanitární cíl neodpovídá skutečnému. Proto se o něm nemluví a nepíše. Všechny dosavadní akce jsou totiž zcela konzistentní, logické (rozumné) a především účinné. A o to jde loutkovodičům.
Novodobá historie rozdílů mezi deklarovanými a skutečnými cíli, například v Afganistánu, Libyi, Sýrii, ale i v post-perestrojkovém Rusku do doby prezidenství Putina a post-listopadovém vývoji ČR nutí k sebereflexi. To proto, že i ochrana práv dítěte a genderových minorit indikuje, že skutečným cílem je zničení rodiny, obchodování s dětmi atd. Boj proti korupci, rovnost příležitostí nebo zatím ne všude a zcela úspěšný pokus zakázat trestání dětí doma a ve škole neodpovídají deklarovanému cíli: humanizace výchovy a společnosti.
Historie rozdílů mezi deklarovanými a skutečnými cíli dovoluje hodnotit také i krátkou historii očkování proti Covid-19. Cíl se jeví jako dobrý - chránit lidi před nebezpečným virem a překonat epidemii. Ještě před několika měsíci se zdálo, že tento cíl je dosažitelný. Podle renomovaných lékařů vakcína by měla chránit. Politici, lékaři a veřejní činitelé prohlašovali, že byli očkováni a nyní nebudou nemocní. Skutečnost je však zásadně jiná. Dnes víme, že s obranou pomocí vakcíny to není tak jednoduché a jednoznačné. Proto jsou pochybnosti na místě a smysluplné.
Dnes je dokumentárně dokázáno, že i očkovaný člověk může znovu onemocnět Covid-19 a tvrzení expertů - ano, můžete vážně onemocnět, ale bez fatálního výsledku představuje ukolébavku s platností předpovědi počasí. Proto, kdo se vydává na dlouhou cestu, kterou boj s Covid-19 a jeho mutacemi představuje, by měl mít s sebou vybavení nejenom pro dobré a špatné počasí, ale i neočekávané nebo dokonce extrémní situace.
Protože skutečná věda a lékařství jsou posláním vázané etikou a morálkou, a ne obchodní nebo kariérní příležitostí kognitivního kapitalismu je nezbytné ptát a domáhat se odpovědi na otázky. Například: Jaký může být nebo je ten neproklamovaný, utajovaný cíl celé akce, který musí z podstaty věci objektivně existovat vedle proklamovaného cíle? Proč jedna část vědecké a lékařské společnosti ignoruje existující symptomy patologické vědy ve smyslu definice laureáta Nobelovy ceny za chemii v roce 1932 Irvinga Langmuira (1881-1957) a druhá část společnosti se drží nebo je držena v moderní digitální věznici v novém prostředí, které tvoří kognitivní kapitalismus s pomocí proměněného člověka v konzumenta a instrument, sloužícího k udržení a prohloubení rozpolcenosti společnosti? Na otázky se budu snažit odpovědět ve druhé a třetí části Proměn. Mezitím nabízím k zamyšlení tézi: Umění života je v tom, že bys měl zemřít mladý, ale co možná nejpozději.
