Autor: Jiří Málek | 30. 7. 2021
Chtěl bych pozdravit vaším prostřednictvím občany RF i dalších států bývalého SSSR u příležitosti připomínky věrolomného napadení SSSR fašistickým Německem a prvního dne Velké vlastenecké války. Té války, která národům SSSR přinesla nezměrné utrpení. Аle také tito hrdí občané první země socialismu prokázali své hrdinství a svým vítězstvími přinesli řadě evropských národů svobodu od okupantů a také jim dala možnost dát se na cestu k socialismu.
Tento den by ale neměl sloužit jen k připomenutí pohnutých chvil před 8O lety. Je ale také potřeba zmínit, že sovětský politický systém ukázal, že má podporu většiny sovětských občanů. Socialismus nebyl pouhým politickým heslem, ale reálným životem, kterého se prostí sovětští lidé nechtěli vzdát. Socialismus vybojoval ve světě ohromnou autoritu. Ale tato prestiž je také nutno trvale obnovovat a dennodenně za ní bojovat. Každá politická a ekonomická chyba, nesprávný krok či přímý zločin ji oslabuje a narušuje autoritu socialismu a komunismu.
Tento den by ale neměl sloužit jen k připomenutí pohnutých chvil před 8O lety. Měl by také být připomenutím, že řešení jakýchkoliv politických, ekonomických či sociálních problémů cestou války je nejhorším řešením.
Co pro nás odkaz prvních výstřelů Velké vlastenecké války znamená. Jak pro koho. Připomínají milionu sovětských lidí jedno z nejtragičtějších období v minulosti, které mělo dopad prakticky na každou rodinu, na každé město a dědinu. Ale na světě jsou také lidé, kteří želí toho, že SSSR a hlavně jeho „komunismus" se nepodařilo zlikvidovat. A teď mají možnost toto prohlašovat v mas médiích a v politice. Můžeme to například vidět na Ukrajině nebo při oslavě armády generála Vlasova u České republice ve vystoupeních některých „obránců liberální demokracie".
Lidé, kteří chtějí žít v míru toto výročí berou jako „memento mori". Ale také jako připomínku a vzpomínku na hrdinské činy jak bojovníků na frontách, tak i těch, kdo v zázemí toto vítězství zajišťovali ze zázemí. A také nám to připomíná, že v okamžicích, kdy jde o budoucnost humánní společnosti, že se dokážou domluvit i síly a národy, které vyznávají odlišné ideologické a politické postoje. To je také jedno z poučení historie.
Současnost určitě nedává moc důvodů k velkému optimismu. Na mnoha místech zeměkoule vyskakují menší nebo větší plamínky a plameny politických střetů, z nichž některé již mají charakter skutečné války. Jiné nabývají charakteru, který odpovídá 21. století – nestřílí se sice ze samopalů a děl, ale důsledky takových střetů dopadají na velké množství občanů. Formy konfliktů se mění, ale mnoho politiků a vedoucích světových sil zastávají platnost Clausewitzovy teze o válce jako pokračováním politiky jinými prostředky.
Chtěl bych se zastavit u toho, co se uskutečnilo před několika dny. Pro někoho překvapivě zmíním jednu událost. 18. června pronesl německý president Frank W. Steinmeier projev k 80. výročí napadení SSSR fašistickým Německem. Vřele bych ho chtěl doporučit všem, kdo toto výročí považují za stále důležité. Projev byl velmi moudrý – nic nepřikrášloval, nic nezamlčoval. Byl naplněn velkým pohnutím i soucítěním se sovětským lidem. Nešlo mu v žádném případě o relativizaci toho, co se událo a o snahu odpovědnost přenést pouze na ty, kdo se již nemohou bránit. A také ocenil, že potomci těch, kdo touto válkou nezměrně trpěli, jsou schopni hledat cesty k tomu, aby se takové tragédie nemohly opakovat. Mluvil také o tom, že nešlo „jen" o Lebensraum, ale také a možná hlavně o rasovou nenávist vůči Slovanům a národům Asie v SSSR, o antisemitismus a vykořenění „komunismu" – bolševismu. Říká – v den, kdy vzpomínáme na miliony a miliony mrtvých, si také uvědomíme, jak vzácné je smíření, které vyrostlo nad hroby. A konstatuje, že „dokonce i tam, kde jsou viditelné stopy války dnes zastřeny nebo zarostlé podrostem osudového století, léty stalinismu, studené války, koncem Sovětského svazu – stále lze vnímat její stopy. Válka zůstává patrná – jako jizva, po které si člověk hladí prsty". O to je strašnější vědět, že této vzpomínkové akce v Německo-ruském museu v Berlíně Karlshorstu se odmítl účastnit velvyslanec Ukrajiny, či velvyslanci baltských států (členů EU!), celkem 7 velvyslanců z 15 následnických států SSSR. Asi ukrajinský velvyslanec či pobaltští velvyslanci by doma měli problémy. Asi by jim to neschválili ti, kdo připomínají a oslavují fašistickou minulost některých svých spoluobčanů. Asi by se to nelíbilo příslušníkům batalionu Azov, či těm, kdo vzpomínají na Stepana Banderu. Moji rodiče, kteří zažili konec 2. světové války nikdy nedělali rozdílu mezi vojákem Rudé armády, ťt již to byl Rus, Ukrajinec, Bělorus, Sibiřan, Gruzín, ze střední Asie a kdokoliv jiný. Pro ně to byli osvoboditelé, rudoarmějci.
Chtěl bych zmínit i jednání Putin-Biden. Určitě to byl správný krok k bezpečnějšímu světu. Ale svět dnes již není unipolární. A v této nové realitě se musíme naučit žít, chceme-li žít v klidu. To bude vyžadovat změnu myšlení různých supin obyvatelstva. V Rusku i na Západě i v Číně, či Indii. A je úkolem těch, kdo vidí perspektivu lidstva v novém řádu, který odstraní vykořisťování, odstraní rozpor mezi společenským charakterem výroby a soukromým vlastnictvím výrobních prostředků. A k tomu je potřeba rozvinout i tvůrčí myšlení. Zbavit se starých stereotypů a hledat odpovědi ne na otázky minulosti, ale odpovídat na výzvy budoucnosti či přítomnosti. Pokud se toto nepodaří silám, hlásících se ke komunistické vizi, nemůže se počítat s tím, že pro svoji vizi získají dostatek podpory od veřejnosti. Z toho důvodu je tak důležitý dialog radikálně levicových sil v různých částech světa. Otevřeně diskutovat o všemožných koncepcích, o rozličných zkušenostech i o různých navrhovaných cestách vpřed. Dnes neexistuje žádná jediná pravda. Není jednoduché překonat nedůvěru, vyslechnout i odlišné názory a přemýšlet o nich. Ale jen v tom je cesta, jak sjednotit různé názory do silnějšího proudu, který bude mít dostatek sil změnit svět. A jen ve změně, a to zásadní změně uspořádání společnosti, je cesta záměny současného kapitalismu jiným a lepším světem. My v Česku, právě tak jako vy v Ruské federaci žijeme v kapitalistické společnosti. A je tedy společným naším cílem toto upořádání nahradit jiným, které by vývoj společnosti posunulo vpřed. Musíme si ale být vědomi, že je nebezpečí i historického regresu ke společnosti méně svobodné, méně demokratické, více zvětšující sociální i kulturní rozdíly mezi lidmi. Potom by i oběti těch, kdo ve Velké vlastenecké válce položili své životy a ztratili materiální hodnoty, by přišli nazmar. A to bychom nikdy neměli dopustit.
…příspěvek na konferenci k 80. výročí prvního dne Velké vlastenecké války, konference byla pořádána stranou: Komunistická strana Komunisté Ruska, 21.6.2021
