Autor: Axel Vladimír Carlsen | 22. 11. 2021
_ Úvodem poznámka překladatele _
O situaci levice v Dánsku se v českých podmínkách moc nedovídáme. Je ale v mnoha směrech zajímavá a pro českou levici i inspirativní. Mám v dánském levicovém hnutí kolegu z pracovní skupiny pro střední a východní Evropu strany Evropská levice a dovolím si prohlásit i přítele. Je také členem zahraniční komise Rudo-zelené koalice v Dánsku. Tento muž už sám má zajímavou osobní historii. Narodil se ukrajinsko dánskému páru. Sice v Kodani, ale velkou část svého mládí i přípravy na život prožil v SSSR (m.j. i ve městě Ždanov, nyní Mariupol na pobřeží Azovského moře). Vystudoval Moskevskou státní universitu, obor historie. Publikoval řadu statí a knih, v nich se zabýval politickým životem jak ve skandidávských zemí a Grónsku tak i Ruska a dalších post socialistických zemí. Pracoval jako vědecký pracovník Akademie věd SSSR a deset let přednášel politologii na Státní universitě Grónska.v jeho hlavním městě Nuuk. Dánsky soustavně publikuje knihy, např. O černém říjnu 1993 v Moskvě (2015), o jeho rodičích (2018), o práci v AV SSSR nebo o protestech v Bělorusku (2021).
Díky tomuto člověku vám mohu poskytnout i jeho článek, který na moji žádost zpracoval a ukazuje mám velmi platicky současnou politickou realitu a úspěch dánské radikální levice v komunálních volbách. Věřím, že to bude pro nás v ČR inspirativní.
Na závěr ještě stručně o Rudo-zelené koalici: . Sdružuje „rudé" a „zelené" síly – Levicové socialisty, Komunistickou stranu Dánska, Socialistickou dělnickou stranu, Komunistickou dělnickou stranu a nezávislé. Je to široká paleta levicových uskupení. Programaticky usiluje o socialismus a ekosocialismus. V evropské politice zaujímá pozici „měkkého" euroskepticismu a takto také vystupují její europoslanci ve frakci GUE/NGL v Evropském parlamentu a i jako členská strana celoevropské strany Evropská levice. Dlouhodobě je také jednoznačně orientována proti NATO a militarizaci Evropy.
Jiří Málek
Místní volby v Dánsku
Dne 16. listopadu se na dánské pevnině (Pozn. překladatele: tato formulace je důležitá, protože součástí Dánského království je i Grónsko a Faerské ostrovy) konaly místní volby. Voliči zvolili poslance 98 zastupitelstev měst a krajů a také 5 zastupitelstev regionů. Tváří v tvář novému oživení pandemie covidu se voleb zúčastnilo celkem 67 procent voličů, což je o něco méně, než je u komunálních voleb obvyklé. A přestože je digitalizace (digitální technologie) v Dánsku široce zaváděna všude, zatím ani jedna politická strana nevznesla otázku zavedení DEG (elektronické hlasování na dálku).
Poprvé po 112 letech nebyla největší stranou v dánském hlavním městě Kodani sociální demokracie, ale levicová strana Rudo-zelená aliance (koalice) / Enhedslisten (KZA), která získala 25 procent hlasů. Sociální demokracie, která zůstává stále největší stranou v zemi, získala ve své tradiční baště 17 procent hlasů.
Celkem se voleb zúčastnilo více než 50 stranických kandidátek, včetně dvou velkých socialistických (KZA a Národní socialisti). V několika velkých městech se zúčastnily i dvě malé komunistické listiny.
Hlavní politické výsledky voleb jsou:
* Sociální demokracie sice poprvé od roku 1909 přišla o post lídra hlavního města, přesto si zde kvůli seskupení politických sil udržela funkci starosty. A obecně, i když zůstává největší stranou v zemi, má nejvíce postů starosty (44 z 98), získala nejhorší volební výsledek za posledních 25 let.
* Na kodaňském předměstí Frederiksberg přišla Konzervativní strana poprvé po 120 letech o post starosty.
* Strana Rudo-zelená aliance (KZA) získala nové mandáty v 7 v komunách v nitrozemských / provinčních obcích, kde dříve neměla zastoupení, a stala se největším blokem v Kodani a na ostrově Bornholm v Baltském moři. V součtu v celé zemi získala 7,3 procenta hlasů, čímž získala 114 mandátů. Jde o nejlepší výsledek ve třicetileté historii strany.
* Mezi klasickými pravicovými stranami posílila pozice konzervativců, částečně i díky liberálům, kteří jsou u moci téměř 20 let. Ti poslední volbě ztratili hodně hlasů, ale stále jsou druzí v počtu starostů (po sociálních demokratech).
* Mezi pravicově populistickými stranami, které se vyznačují xenofobními náladami (především proti muslimům), došlo k pohybu hlasů. Takže Dánská lidová strana (národní konzervativní hnutí) utrpěla vážnou porážku. Tentokrát ji zprava obešli zastánci tuhého neoliberalismu z mladé národně liberální strany Nová pravice (NB). Ta má nyní 64 mandátů.
Celkově byly v celé zemi hlasy osmi největších stran rozděleny takto (v procentech):
Porovnání: 2021 / 2017
Sociální demokracie 28,5 / 32,4
Liberálové 21.2 / 23.1
Konzervativci 15,2 / 8,8
Národní socialisté 7,6 / 5,7
Rudo-zelená aliance (KZA) 7.3 / 5.9
Sociálně liberální strana radikálů 5.6 / 4.6
Dánská lidová strana 4.1 / 8.7
Nová pravice (NB) 3,6 / 0,9
Tyto údaje však málo vypovídají o protichůdných volebních trendech a volebním dramatu, který se odehrál v řadě měst. Tyto souhrnné údaje mají tedy analogii s obecným ukazatelem průměrné teploty pacientů v nemocnici.
Výsledky komunálních voleb možná jen z poloviny odrážejí obecnou volební náladu v zemi jako celku. Neméně důležitou roli hrají i specifické místní podmínky, tedy nejpalčivější problémy na místní úrovni a navíc osobnost starosty.
Celonárodní trendy
* Podle mnoha analytiků byly výsledky současných komunálních voleb ovlivněny poklesem popularity současné sociálně demokratické vlády v čele s 43letou Mette Frederiksenovou kvůli nejistému a někdy i chybnému přístupu k problému koronaviru. Hlavní kritikou je její rozhodnutí zcela eliminovat důležitý exportní průmysl pěstování norka (Dánsko bylo jedním z největších producentů na světě).
* Rozkol v hlavní liberální straně prospěl novému vedení konzervativní strany.
* Pozoruhodným celostátním trendem je stranická krize pravicově populistické Dánské lidové strany. Před 6 lety získala asi 20 procent hlasů, poté se dočkala přílivu pravicových sociálních demokratů. Nyní čelí hrozbě sebelikvidace. Šéf strany, právník Kristian Thulesen Dahl, po letošní porážce v místních volbách oznámil, že rezignuje.
Místní aktuální problémy
Na rozdíl od parlamentních voleb hrají v komunálních volbách důležitou roli místní záležitosti. A tyto problémy se nějakým způsobem všude opakují (ekologie, problematika znovuobnovení sociálního sektoru atd.), v něčem mají ryze specifický charakter (souvisí s výstavbou konkrétní nové dopravní tepny, s výstavbou výškové budovy ve venkovských oblastech atd.). Příkladem jsou tyto dva správní regiony, Kodaň a Bornholm, kde se „potížistou" stala strana Rudo-zelená koalice.
V prvním případě se to vysvětluje aktivním postojem KZA ke třem klíčovým otázkám hlavního města: agitace proti výstavbě drahého elitářského bydlení, proti plánům na výstavbu bydlení v chráněné oblasti ostrova Amager; a proti plánům na vybudování umělého ostrova ve vodách přístavu hlavního města. Ve všech třech případech zaujala vládnoucí sociální demokracie spolu s pravicovými stranami odlišný postoj.
A na ostrově Bornholm získala Rudo-zelená koalice poprvé první místo díky konstruktivní kritice rozpočtu přijatého místními sociálně demokratickými orgány spolu s pravicovými stranami ostrova, kde se plánuje snížení výdajů na školy a předškolní zařízení. Kromě toho Rudo-zelená koalice navrhla program vytváření pracovních míst pro zelenou ekonomiku a předložila skutečné návrhy v otázkách životního prostředí.
V případě kodaňského předměstí Fredricksberg šlo o voličský protest proti předchozímu konzervativnímu starostovi. Ústně se postavil proti spekulacím s bydlením a korupci, ale v médiích byl odhalen za to, že si sám koupil obrovský luxusní byt a prodal ho za spekulativní cenu.
Ve vnitrozemí západního Dánska, tradiční baště liberálů, ztratili sociální demokraté mnoho hlasů voličů, kteří se živí chovem hospodářských zvířat, ale které jsou nyní uzavřeny kvůli rozhodnutí vlády zcela zlikvidovat odvětví chovu norků.
V pohraničním městě Tönner na hranicích s Německem byl poprvé starostou zvolen vůdce strany německé národnostní menšiny. Kvůli rozkolu uvnitř vedoucí městské liberální strany se nyní všechny ostatní strany shromáždily ve prospěch „jiného", „neutrálního" a pragmatického vůdce německé menšiny. Jeho strana se ziskem pouhých 13 procent hlasů obsadila ve městě čtvrté místo, ale v boji o post primátora dokázala spojit poslance ostatních stran.
Význam osobnosti starosty a tradice širokých svazků
V aktuálních volbách došlo ke stabilnímu rozložení počtu starostů mezi klasické strany. Podle předběžných údajů mají nyní sociální demokraté 44 postů starostů (v roce 2017 jich bylo 47), liberálové - 35 (bylo 37) a konzervativci - 12 (v roce 2017 jich bylo 8). Čili z 98 pozic zbylo asi 90 na "klasické" hry. A přitom z 95 starostů je každá pátá žena; v roce 2017 bylo na post starostky zvoleno 11 žen, nyní - 19.
Charakteristickým rysem politického života malé země s rozvinutou občanskou společností je takový faktor, jako je image místního vůdce. Starosta jakéhokoli správního vzdělání v každodenním životě je na očích veřejnosti. Nejen v tamních médiích, ale i jako relativně otevřený člověk. Odhaluje to nejen zákonitost malého subjektu obecní moci (v zemi má jen "velká" Kodaň více než milion obyvatel a většinou jsou města počtem obyvatel relativně malá), ale i zvláštnosti politické kultury země. Zde otevřenost, publicita, vnější rovnostářství a přímočarost morálky udivují cizince. V řadě měst je oblíbený starosta často znovu zvolen na dvě až tři volební období, čímž zanechá zřetelný otisk svých aktivit nejen v podobě svých politických priorit, ale také ve schopnosti zajistit širokou mezistranickou shodu nad učiněnými rozhodnutími.
V dánských samosprávách se nový starosta nevolí přímo hlasováním, ale nepřímo hlasy nově zvolených poslanců. Velký význam má proto vytváření dočasných aliancí / koalic kolem rozdělení postu starosty a postů předsedů tematických dílčích komisí. Ideově spřízněné strany přitom hledají svůj prospěch, často uzavírají dočasná „nepřirozená" spojenectví, aby získaly lukrativní pozici. Zatímco místní zastupitelé dostávají jen skromný plat, post starosty a předsedy podvýborů i posty v různých veřejných radách jsou dobře honorovány.
Sociální demokraté si udrželi vedoucí postavení ve 3 ze 4 největších měst, svých tradičních bašt. Jak bylo uvedeno výše - pouze v Kodani došlo k selhání, navíc historického významu.
Liberálové si vedení ve svých tradičních baštách udrželi jen částečně, zatímco konzervativci naopak nové dobyli. Pozoruhodné je, že v řadě případů konzervativci poprvé získali post starosty v řadě místních formací, kde nyní díky nespokojenosti voličů s liberální privatizační politikou zvítězily levicové síly. Ale v důsledku mezistranických jednání se ukázalo, že sociální demokraté a pravicové strany nechtěly, aby se primátorem stal levicový kandidát; proto vytvořili alianci „nelevicových" sil, aby dali dohromady většinový blok.
Tradiční uspořádání sil přitom v podstatě zůstalo: v Kodani jsou u moci levicové síly a středolevé síly, zatímco v regionech na sever a jih od hlavního města převažují liberálové nebo konzervativci. A na západě země, na Jutském poloostrově, ve velkých městech vládnou sociální demokraté a ve vnitrozemí jsou liberálové.
Obecně platí, že výsledky vysvětluje prolínání těchto tří faktorů: národní trendy, místní charakteristiky a role vůdce. A i přes absenci jasných kontrastů v zemi a při vnější stabilitě obrazu je zřejmé, že uvnitř relativně malé země (5,8 milionu obyvatel) existuje velmi pestré uspořádání politických sil.
***
Jestliže se dřívější komunální volby týkaly především problémů sociálního sektoru a naposledy i problémů migrační politiky, nyní jsou v centru pozornosti právě různé aspekty environmentálního problému. A především v Kodani, kde činnost mimoparlamentních hnutí za ochranu přírody a klimatické kampaně přispěly k růstu volební účasti mládeže a ovlivnily agendu všech politických stran. Všichni jako jeden vynesli tyto problémy do popředí. A v těchto masových hnutích spolu s různými ekologickými aktivisty hrály levicové síly důležitou výchovnou a mobilizační roli. Především z řad příznivců strany Rudo-zelené koalice a komunistů.
Pro levicové a středolevé síly neměly volby jednoznačný výsledek. Je zřejmé, že lidoví socialisté, kteří získali dva posty starosty, a strana Rudo-zelené koalice s úspěchem ve dvou velkých správních celcích nyní stojí před nelehkým úkolem skloubit někdejší roli opoziční strany – protest a kritiku základů kapitalismu s rolí správce-manažera buržoazní ekonomiky. Před očima mají jasnou ukázku historického vývoje sociální demokracie od dělnické strany s antikapitalistickou rétorikou ve vládnoucí národní stranu, která v posledních desetiletích nejen doplnila svůj ideologický a politický arzenál o prvky neoliberalismu, ale také změnami své migrační a zbrojní politiky.
Pro sociální demokracii v posledních volbách byla citelná především ztráta hlasů v největších městech země. To naznačuje, že naděje strany nejen překonat desetiletou volební recesi, ale stát se opět „celostátní", sjednocující silou, se nejspíše premiérce Mette Frederiksenové nepodaří nenaplnit. A protože vládu její strany dělí od příštích voleb v lepším případě rok a půl, je na čase, aby se ze současné porážky poučila.
