Autor: Martin Peč | 20. 12. 2021
Nemůžeme si naříkat, že bychom neměli talentované jednotlivce, ať ve vědě, praktické práci či umění. Měli jsme je, máme je, a věřím, že jich budeme mít čím dál tím více.
Ale je zapotřebí jejich snažení a činnost uvolnit. Nechceme, aby jejich um, vědění a talenty sloužily pěstování umělých květů pro uzavřené skleníky boháčů a zbohatlíků. Chceme, aby novými krásnými květy obohatili široké luhy naší krásné vlasti, aby jejich věda, praktická práce i umění udělaly radostným, lepším, bohatším a krásnějším život všeho našeho lidu.
Z projevu při udělování státních cen dne 9. května 1951.
Nejdůležitějším úkolem naší odborářské kulturní činnosti není dávat našim závodním osazenstvům řešit otázku, co je umělecký kýč a co je moderní umění. Nevěřte, že těmito spory, o kterých se bude u nás ještě dlouho akademicky diskutovat, zdviháme kulturní úroveň dělníků a šíříme opravdovou kulturu. Naše odborářská kulturní činnost musí být zaměřena jiným směrem. Je-li dnes prvním úkolem naší odborové politiky výroba, výroba a zase výroba, nemůže mít naše odborářská kultura jiné heslo. Zaplétáte-li dnes dělníky do sporů o umělecké směry, dezorientujete je. Není žádná hanba pro pracující, že nedorostli ještě k řešení kulturních a uměleckých sporů: nikdo je dosud k tomu nevedl a nedal jim příležitost, aby se mohli také umělecky a kulturně vyškolit. Musíme dospět i k tomu cíli, abychom poskytli pracujícím možnosti k uměleckému a kulturnímu školení.
Z projevu na I. sjezdu ROH dne 19. dubna 1946.
Naší povinností je všechno krásné a dobré, co jsme po otcích zdědili, rozšířit a obohatit. Od špatného a přežitého se odpoutat.
Bouráme bezohledně staré kapitalistické řády, buržoazní přežitky a zaostalost. To však neznamená, že hledáme nějaké zbrusu nové „proletářské" umění a vědu, jak si to mnozí fantastové myslili.
Z projevu při udělování státních cen 10. května 1952.
Chceme-li zvýšit životní úroveň všeho lidu, nemůžeme se obejít bez práce kulturních a uměleckých pracovníků. V dnešní době není šťastné budoucnosti pro národ, který by ustrnul jen na hmotném a nestaral se také o kulturní povznesení a kulturní rozvoj. Nebudeme se přece dnes vracet k primitivismu, dělat obdobnou politiku jako hitlerovský fašismus, který podceňoval inteligenci, kulturu, umění, vzdělání a chtěl národy uvrhnout do dob středověku. my však chceme jít kupředu a půjdeme kupředu! Chceme, aby náš národ čestně obstál v soutěži s ostatními národy nejen ve výrobě, ale i na poli kulturním. Proto chceme z řad našeho národa vychovat skutečně dobré kulturní a umělecké pracovníky. Chceme, aby se celý svět obdivoval nejen tomu, jak jsme zorganizovali naši výrobu, ale aby se obdivoval i naší kulturní vyspělosti. Věřím, že to dokážeme! Věřím, že z řad našich kulturních pracovníků vyrostou opravdu lidé, kteří budou celým světem obdivováni a uznáváni.
Z projevu na I. celostátní konferenci Svazu zaměstnanců v umění a kultuře dne 14. června 1947
Boj o nové umění nebyl lehký a v podstatě nebyl ani do dnešního dne skončen. Je proto tak těžký, protože je nutno bojovat proti vlivům staré kapitalistické společnosti, proti přežitkům v našem vědomí. Revoluční básníci a umělci nebyli pronásledováni jenom politickou reakcí, ale vrhali se proti nim představitelé všech uměleckých směrů, kteří více nebo méně byli svými kořeny spjati s kapitalistickým pořádkem. bylo velmi těžké pro jednotlivce vyrovnat se se všemi problémy, se všemi útoky a kráčet pevně po správné cestě. V tomto zápase nakonec mohli obstát jen ti, kteří se nejvíce přiblížili revoluční straně a kteří udržovali nejužší spojení s lidem. V tom byla jejich síla a opora proti všem vlivům a útokům, které i na této frontě byly proti pokroku vedeny.
Z projevu na večeru „Básníci straně" dne 11. května 1951.
(Převzato z novin Výtvarná práce, 1957)