Autor: Jan Campbell | 17. 1. 2022
EU, ČR, RF a mnoho dalších státu vzniklých po rozpadu SSSR mají dnes možnost přistoupit ke změně blance v zahraniční politice, k vypracování preventivních měr, aniž by se o nich muselo veřejně mluvit a vyhodnocení faktů z pokusu o převrat v Kazachstánu.
Potvrzuje se historická zkušenost, že kličkování i na dobu omezenou mezi Západem a s ním spojeným Tureckem, ČLR a RF, pomalé a pozdní předání moci politiky první etapy převratů ve všech státech bývalého SSSR, včetně ČR v době objektivních a zásadních geopolitických změn, které praktikoval Nazarbajev po celá desetiletí, nemůže být úspěšné. Existuje potřeba vysvětlit širší veřejnosti skutečný původ, historii a konání britských elit a jejich srovnání s jinými. Takové vysvětlení nenabízí vysoká škola, ani Wikipedie a podobné zdroje.
Elity v RF a ČLR, potažmo i lokální elity v ČR nejsou skutečnými elitami. Jsou to slouhové, kteří dostali důkaz, že jsou v časové tísni. Měli by proto co nejrychleji alespoň definovat hranice mezi nacionálními a zahraničními zájmy, chtějí-li přežít. Protože tuší, že něco dějě, co je může připravit o moc, začali navrhovat nové projekty. Ty jsou založené na sofistikované myšlence podvodu se změněnou rétorikou oligarchů. Proto je nutno projekty analyzovat jako projekty inkluzivního kapitalismu. V ČLR se mi jeví, že se to děje v zájmu národní oligarchie, v RF ne. Tam existuje dostatek indicií a nepřímých důkazů a několik přímých, že i nejnovější projekty v RF jsou čistě prozápadně orientované. Sofistikovaně využívají nacionálně zaměřenou rétoriku i prezidenta Putina. Jeví se mi, že zneužívají prezidenta ve svých propagačních materiálech.
Pokus o převrat v Kazachstánu vybízí tak kromě jiného zamyslet se nad a) druhy revolucí a převratů různého charakteru, jejich evolucí, podmínkami, příčinami a následky, b) procesem a integrací nových lidí do systému moci, kteří přišli s cílem obohatit se a po té až sloužit občanům a státu, c) jak se chovat v současné geopolitické situaci, kterou charakterizuje dynamická transformace globalismu a nikdo neví nic, mnozí se hádají a neviditelní třetí se asi radují.
Pokus o převrat v Kazachstánu obsahuje současně příznaky revoluce a převratu, obojí s nacionalistickým nádechem a oligarchickým charakterem. Pro prezidenta Putina, jako politika druhé etapy revoluce-převratu a transformace SSSR do RF, který jenom těžko může být charakterizován současně jako politik třetí etapy, to znamená vyhodnotit a) vystrašení ruských elit a oligarchů z dění v Kazachstánu, b) vyhodnotit vlastní změnu rétoriky s veřejným přiznáním během poslední tiskové konference o tom, že nemůže vykonávat vliv na Centrální banku RF, že nemá plnou moc a právo a c) přiznat veřejně, že je pod tlakem ze všech stran, ale nemá v plánu sdílet konání a osud Nazarbajeva. Otázka: Kdo jiný v RF by měl mít právo rozhodovat o CB, ruských financích a podmínkách práce s nimi, když již ne prezident Putin?
Pokus o převrat nabízí možnost provést analýzu a zveřejnit její výsledky týkající se konání a funkce oligarchů. Ti mj. pokrytecky v poslední době projevují zájem o socialistické myšlenky, plánování a dokonce i o SSSR. Vydávají knihy na tato témata a nechají vystupovat například Alexeje Kudrina (1960) se srovnáním životní úrovně dnes a v době SSSR. Jako nápovědu projevujícího se zájmu nejenom ruských oligarchů o státní peníze připomínám skutečnost nefungování trhu, jeho pevné rozdělení, riziko rozvoje nefungující tržní ekonomiky a v neposlední řadě charakter podnikání doma a v a se zahraničím (spekulace, obchod, export, atd.)
Pokus o převrat nabízí možnost představit si, jaká bude představitelná budoucnost v EU, ČR a RF v době, kdy západní, čínští a ruští oligarchové a další se obracejí ke státu o pomoc, nabízejí pracovat přes něj, prý pro blaho národa, ve skutečnosti ale do svých kapes a současně transformují oligarchický kapitalismus s pomocí jeho kognitivní složky do moderního feudalismu. Utajování zakladatelů společností, údajně a mj. kvůli riziku sankcí, tam i zde, mluví samo za sebe, podobně jako možné dva vývoje: směrem k modelu totálního moderního kolonialismu, nebo nacionálně osvobozeneckého. To je v podstatě model prezidenta Putina.
Model totálního moderního kolonialismu - jehož konstruování jsme svědky, vede rychle ke koloniální diktatuře s větší represí, moderní genocidou zástupců levicových a patriotistických myšlenek a na konci k opravdové revoluci. Model nacionálně osvobozenecký není o moc lepší. Proč? Protože se jedná v podstatě o známý nacionálně buržoasní model. Model ale dovoluje pouze RF a ČLR vymanit se z polokoloniálního stavu způsobeným globální sítí a finančním systémem s pomocí vojenské a technologické převahy. Tu dokumentuje výzva prezidenta Putina USA a NATO při plném ignorování EU, jednání RF a USA v Ženevě, Bruselu a Vídni a emociálně zabarvená, ne profesionální diplomacii odpovídající reakce vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, pana Joseph Borrella.
Oba zmíněné modely povedou k objektivní socialistické revoluci, nebudou-li lidstvo a planeta mezitím zničeny. Proč? Protože v žádném z nich (včetně RF a ČLR) se nepožaduje de-oligarchizace, změna vlastnictví a existuje snaha prosadit nepodmíněný základní příjem v té, čí oné formě. Proto neočekávám nikde brzo opravdovou revoluci. Socialistickou revoluci (s krví a obětmi), která se mi jeví jako syntéza sociální a proti oligarchické revoluce, očekávám později. Evropská levice by se měla na ni připravovat, i když se jedná na první pohled o běh na dlouhou trať, který nevylučuje tvrzení, že vývoj společnosti neprobíhá lineárně.
Jak praví přísloví, všechny dobré věci jsou tři, v závěru příspěvku se ještě jednou zmíním o upevňování vlivu RF ve světě mj. ve funkci tvůrce platforem pro rozvoj technologické suverenity partnerů. K intenzivnímu upevňování vlivu RF ve světě dojde v případě realizace předem zmíněného nacionálně osvobozeneckého modelu v RF po prezidentských volbách (2024), úspěšném předání moci, rozhodne-li se prezident Putin nekandidovat a vojensky - technologickým šach – matem, např. v Jižní Americe v podobě zmíněného Cirkonu a Kalibru.
V rámci tzv. nacionálně osvobozeneckého modelu RF se bude podílet na vytváření funkční euroasijské infrastruktury. Ta se bude intenzivně vyvíjet, bude vzájemně propojovat, umožňovat sdílení a podporovat technologickou suverenitu partnerů. Do uvedené infrastruktury se snaží vstoupit i USA. Již kvůli rozdílu mezi vlastnictvím a kontrolou moře (USA) a země (teritorium EAHU), geografií a agresivitě, USA budou izolovány, nebudou to mít lehké. Vše se bude odehrávat po souši. RF jako zdroj technologií, vědeckých znalostí a kreativity nemá ambice impéria v klasickém slova smyslu, chápe konání kazašských elit a ví, že až dozraje čas, Kazachstán jako dopravní koridor přijde sám, nebo rozdělený na části, které budou odpovídat duchu doby. RF nechá ty, kteří to nepochopili pást dobytek, válčit mezi sebou a žít podle hesla - Každý podle svých schopností, každému podle potřeb.
