Autor: František Neužil | 1. 2. 2022
S Pepou Hellerem jsem se poznal ještě před rokem 1990, když jsem někdy na počátku druhé poloviny osmdesátých let začal navštěvovat v rámci přípravy na kandidátskou dizertaci přednášky a diskusní semináře z marxistické filosoficko-ekonomické teorie, které organizoval Institut pro výchovu vědeckých kádrů ČSAV. Pepa pracoval na filosofickém oddělení institutu, kde byl vedoucím docent Miloslav Formánek. Tehdy jsem se také seznámil se dvěma Pepovými články (z let 1983 a 1985), v nichž Pepa formuloval základní, objektivní, systémovou vadu reálně existujícího, předlistopadového typu socialismu a dokázal tak objevit příčiny kontrarevolučního vlastnického a mocenského převratu v listopadu 1989 několik roků před listopadem. Kdyby existovalo něco takového jako Nobelova cena za marxistickou filosofii a vědecký socialismus, zasloužil by si ji už jenom za tohle právě on. Díky těmto statím jsem se stal po listopadu z hegeliánce marxistou.
Pepa po roce 1990 rozpracovával vizi socialismu založenou na celospolečensky dominující a integrující samosprávné vlastnické subjektivitě, která začíná na místní úrovni a úrovni jednotlivých podnikových pracovních kolektivů a vrcholí na úrovni nadnárodních a nadstátních samosprávných vlastnických a podnikatelských komplexů. Tato vize – zahrnující i nezbytnost fungování revolučně demokratické státní moci, jež bude v útrobách kapitalistických výrobních vztahů vytvářet politické a právní předpoklady pro vznik zárodečných buněk třídy samosprávných vlastníků – se v rámci nestalinského pojetí marxismu ideově a teoreticky opírá mimo jiné o víceliniové pojetí dějin, z něhož plyne, že předlistopadový socialismus byl, jak Pepa uvádí, „protosocialismem" neboli prototypem socialismu, prvním, relativně úspěšným historickým pokusem o socialismus. Pokládám za veliké osobní štěstí, že mi osud umožnil se spolu s Pepou na tomto díle alespoň nepatrným příspěvkem podílet a jako spoluautor obou našich dvou vydaných knížek jsem se tak mohl pokusit o aplikaci marxistické pracovní teorie hodnoty na ekologickou problematiku, oblast informační ekonomiky a zkoumání hodnotové struktury kapitalistického zaměstnávání kognitariárního proletariátu.
Říká se, že když řecký filosof Pythagoras objevil a formuloval svou geometrickou poučku, podle níž se obsah čtverce nad přeponou pravoúhlého trojúhelníka rovná součtu obsahů čtverců nad oběma odvěsnami, nechal z radosti nad svým objevem obětovat padesát volů. Od té doby se prý všichni volové třesou, je-li objevena nová pravda. I Pepovi Hellerovi bylo jest se v rámci KSČM potýkati s celými stády těchto mručících či hýkajících čtvernožců v lidské podobě, z nichž někteří se v politice řídí bezduchým účelovým pragmatismem, programově odmítajícím jakoukoli teoretickou vizi budoucnosti, druzí pak svůj politický oportunismus halí do rádoby revolučně znějících, pateticky žvanivých a bezobsažných novinářských frází. Právě tito aktivní nositelé vpravdě „soudružského", pevného spojení bezduchého účelového pragmatismu s rozmanitými variantami stalinsko-neostalinské ideologie v, jak se Pepa s oblibou vyjadřoval, rámci „ideologického komplexu", dominujícího a vládnoucího ve vedení KSČM, přivedli stranu českomoravských slezských komunistů ke krachu v říjnových parlamentních volbách roku 2017.
Ruští bolševici v čele s Leninem zvítězili v říjnové revoluci roku 1917, protože jejich třídně sociální základnou byly nejkvalifikovanější a nejvzdělanější sociálně ekonomické vrstvy klasického industriálního proletariátu ve velkých městech. Komunistické hnutí se může obrodit jedině v tom případě, získá-li třídně sociální základnu a živnou půdu v kognitariárním proletariátu, jenž se v průběhu jednotlivých etap vědecko-technické revoluce stává ve stále větší míře rozhodující společenskou výrobní silou. Vize samosprávné socialistické společnosti poskytuje racionální, humánní a demokratické řešení sociálně ekonomických problémů, které bude přinášet „čtvrtá průmyslová revoluce", jež bude robotizací výrobních procesů plodit jakožto sociálně ekonomický důsledek trvalou, masovou a stále rostoucí nezaměstnanost. Rozvíjením podílu pracujících, zaměstnanců na vlastnickém řízení a spolurozhodování – což bude právě jediné zaměstnání, jediná profese, která na lidi bude ve světě „umělé inteligence" zbývat! –, z něhož mohou vznikat zárodečné buňky třídy samosprávných vlastníků v lůně kapitalismu i jádro třídně sociální strukturace postkapitalistické společnosti, se samosprávný socialismus bude stávat historickou alternativou jak kapitalismu, tak i „protosocialismu". A právě proto jsem přesvědčen, že myšlenky, které prosazoval Pepa Heller, náleží budoucnosti, že budoucnost ocení jeho ideový přínos pro komunistické hnutí více než přítomnost. Neboť samosprávné pojetí socialismu je jediná idea, která coby, řečeno s Janem Husem, poznaná pravda, komunistickému hnutí ještě zbyla.
Poslední publikace Josefa Hellera „Socialismus a Pražské jaro" je v pdf ke stažení zde
