Autor: Martin Peč | 19. 2. 2022
55.výročí úmrtí národního umělce Vincence Makovského (1900-1966) , profesora pražské AVU, brněnského VUT a zlínské Školy umění, význačného tvůrce avantgardní plastiky i pozdějších realizací v duchu monumentálního klasicizujícího realismu, bych rád připomenul i vhledem do dnes už pozapomenutého katalogu Makovského společné výstavy s malířem Vladimírem Hrochem ve zlínském, tehdy gottwaldovském Domě umění, které se konala v květnu a červnu 1960 k 15. výročí osvobození ČSR, ale také k Makovského šedesátinám.
Z přehledu vystavených plastik národního umělce je patrné, že se jedná o díla realistické části Makovského tvorby. Práce avantgardního ražení na výstavě zastoupena nejsou, což dokumentuje dobovou preferenci realistické tvorby Vincence Makovského, která byla ve své krajní poloze nahrazena pozdějším připomínáním sochařova avantgardního období a až důslednou uměleckohistorickou i organizační činností Dr. Jiřího Hlušičky a dalších byla prokázána spojitost mezi oběma charakteristickými liniemi umělcovy orientace, mezi odvahu výtvarného novátorství, jakož i pozdější užití výdobytků avantgardních snah 20. let pro monumentální díla Makovského zralé tvorby.
Samozřejmě můžeme litovat skromnosti fotografické přílohy, která by mohla přiblížit i díla dnes neznámá nebo publikovaná v naprosto minimální míře, jako je návrh pomníku Milíče z Kroměříže a především hlava lékaře Jana Jesenia či reliéf Žně z roku 1948. A tak první z fotografií, které v katalogu nalezneme, je politicky nejprestižnější zakázka té doby, studie k portrétu prezidenta Gottwalda, pro kterou prezident, koneckonců též Moravák a skoro stejně starý jako Makovský, seděl osobně modelem. Okolnosti sezení dokumentují též archivní materiály, které na svých internetových stránkách zveřejnila před několika lety Kancelář prezidenta republiky. Jedná se o živě modelovanou studii, která si neklade za cíl být definitivním dílem vzniklým v odstupu od modelu a s uplatněním nějaké obecně platné koncepce, ale záznamem charakteristických rysů osobnosti, včetně typického výrazu tváře a sklonu hlavy. Tato hlava byla mnohokráte odsuzována jako Makovského ústupek době, s odstupem času, a především s možností spatřit ji osobně na výstavě Budování státu v pražské Národní galerii v roce 2015, mohu potvrdit, že i na této práci spíše okrajového významu lze spatřit stopy Makovského modelačního mistrovství. Dokumentární fotografie ČTK ukazuje tvůrce ve společnosti prezidenta a také sochaře Otakara Španiela, který modeloval podle Klementa Gottwalda reliéfní profil na medaili zobrazující tehdejší hlavu státu. Na uvedené fotografii se nachází poprsí Klementa Gottwalda a z pouhých náznaků můžeme usuzovat, že se nejedná o dílo, za které by se Makovský musel stydět. Koneckonců dvě varianty poprsí se nachází v depozitáři Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, větší busta zjednodušených objemů se snítkou vavřínu pod ramenem a druhá komornější, která vyniká určitou živostí a koncepcí, kterou se liší od studeného oficiálního portrétu od sochaře Viktora Dobrovolného, který spíše popisně zachytil realitu v duchu tehdejších sovětských příkladů. Složitost úkolu zachytit umělecky přesvědčivě nepříliš výrazné rysy Gottwaldovy tváře způsobila řadu těžkostí při zpodobnění hlavy státu a výrazně výtvarně přesvědčivý výsledek přináší v českém sochařství až studie ke Gottwaldovu portrétu od slovenského sochaře Tibora Bartfaye z roku 1961, osvobozená od popisnosti dobových rekonstrukcí státníkovy tváře i od nemístně idealizujícího patosu.
Následující fotografie studie aktu, modelovaná rok před koncem války, dává najevo Makovského talent coby tvůrce ženského aktu, kterému se v předchozích lezech věnoval spíše příležitostně, v souvislosti s vlastními avantgardními pracemi (pískovcová Sedící žena, opukový reliéf Ležící žena, asambláž Ženy s vázou) nebo s vazbou na monumentální realizace 30. let (skupina žen pro kašnu v Mělníku, Dvojice žen pro park sanatoria v Jablunkově, reliéf ležící ženy pro pomník T.G. Masaryka v Olomouci). Po vynikajících výsledcích na poli portrétu a především průmyslového designu přenáší Makovský, byť pouze dočasně, svou pozornost na možnosti ženského aktu v monumentálním formátu. Dotyčný akt s větví třešní je pak jedním z návrhů na plastickou výzdobu kašny, bohužel zůstává však navždy sochou komorního měřítka, později nerealizovanou. Podobný osud postihl i vynikající akt Zamyšlené, který – zahalen drapérií-měl být využit pro výzdobu náhrobku básníka Františka Halase, Makovského přítele. Tento méně známý fakt dokumentuje i fotografie modelujícího Makovského na stránkách Encyklopedie města Brna.
Makovského portrétní tvorba zlínského období je zde ve fotografické příloze zastoupena bustou paní Ondráčkové, citlivě modelovaným portrétem staré ženy, netradičně komponovaným, jehož povrch je pro dojem ještě větší senzibility pojednán voskem. Makovský svýma citlivýma rukama modeléra v pojednání povrchu tváře dosáhl i efektu třasu, typického pro dotyčný model.
Poslední z publikovaných fotografií je kompozičně náročná skupina Vítězství, kterou umělec vytvořil dva roky pro osvobození vlasti jako návrh pro budoucí pomník. Kolem centrální sochy Vítězství se nachází čtyři figurální skupiny, které vzhledem k nemožnosti komplikovaný návrh realizovat v definitivním měřítku navždy zůstaly v komorní poloze a jejich výslednou podobu můžeme jen tušit z pouhého náznaku. Zvětšen byl následně pouze akt Studentky a samozřejmě socha Vítězství, která byla – bohužel po zničení zvětšené ženské postavy, dokumentované dnes jen fotografií a několika dobovými filmovými záběry – přetransformována na sochu rudoarmějce, která v definitivním nadživotním měřítku s využitím původního kompozičního záměru a ve zklidnění modelace posloužila jako sochařská část pomníku Vítězství nad fašismem na Moravském náměstí v Brně, kde úspěšně doplňuje architekturu navrženou architektem Bohuslavem Fuchsem.