Autor: Věra Beranová | 3. 3. 2022
Mirko Novák, estetik, filosof, teoretik hudby./1901-1980 /, studoval estetiku, muzikologii na FF UK , kde na něj měl silný vliv Otakar Hostinský a Zdeněk Nejedlý. Pokračoval v Paříži, Bordeaux a ve Vídni. V letech 1932-39 přednášel na FF KU v Bratislavě. V letech 1953 -1970 vedl katedru estetiky v Praze. Publikoval již od 20. let. Jeho úvahy směřovaly k problematice obecné uměnovědy. Je autorem významné publikace Česká estetika, která mapuje osobnosti a základní problémy estetiky, až do současnosti, tedy roku 1941. Zabýval se také problematikou posunu hodnot v toku času, Hodnoty a dějiny z roku 1947. Knížka řeší například takovou problematiku, jako je Vztah poznání a hodnocení, Skutečnosti a dějin, také Krize národa jako duchovní hodnoty. Zajímavý je taky jeho postoj k problému Pekař a Palacký? „_ Pekař kráčel k nejvyšším cílům historiografie, tam, kde bez filosofické erudice již musel tápati, a také velmi a povážlivě tápal. Nic zde nepomohla pronikavá historická kritika a schopnost konkrétního zření dějů minulých". _Palacký je pak, „…_od začátku prost všech sentimentů regionálních a maloměšťanských, a tím i jakéhokoliv pocitu méněcennosti národní a sociální". Pekař byl"…příliš sevřen prostředím pražského měšťanstva i maloměšťáctví, v atmosféře dusné a politicky přesrážděné bezvýchodnosti. Odtud Pekařova trpkost" „Odtud jeho zamítavý postoj k Palackého a k Masarykovu smyslu českých dějin, odtud chlad k československé revoluci a odtud konečně i jeho bezradné svádění všeho zla domácího i světového na bolševictví, svobodné zednářství a židovství", _Mirko Novák tak nebyl ani první ani poslední, kterého tento problém české historiografie zajímal a který je svým způsobem aktuální dodnes. Z 60. let je významný text zabývající se Vztahem obecné estetiky a životních funkcí, uveřejněný v Actech Universitatis Carolinae:
" _Slohotvorné prvky, rytmizace a harmonizace životního procesu, přinášejí funkční usnadnění všeho společenského životního provozu a tím i radost a uspokojení v nejrůznějších oblastech životní aktivity" /Novák, M., Problémy životního slohu, Acta Universitatis Carolinae Prag. 1962 _V 60 letech dále publikoval řadu statí, časopiseckých příspěvků, zabývající se kulturní problematikou v nové společenské situaci. Knižně byly vydány pod názvem Být národem v roce 1969,
Ve složité situaci roku 1970 publikoval M. Novák v ČČH studii zabývající se problematikou vztahu umění a národního vědomí.„…právě v umění je s to národ pocítit nejintensivněji sebe sama, právě pro schopnost uměleckého znaku vystihnout, co jazyk, kromě jazyka básnického /tedy zase kromě umění/, postihnout nemůže".
_ / _ Mirko Novák, K problematice nacionalismu a národního vědomí, Československý časopis historický, r. XVIII 1970 /
Věra Olivová, /1926 – 2015/ ** ** historička, která se především věnovala československým politickým dějinám v období mezi válkami. Vystudovala historii a geografii na Filozofické fakultě UK. Působila na Vysoké škole politických a hospodářských věd, v letech 1953-1970 na Katedře československých dějin FF UK. K jejím stěžejním odborným pracím patří : _Československo-sovětské vztahy 1918-1922, _Praha 1957, Politika československé buržoasie v letech 1921-1923, Praha 1961, _Československé dějiny 1918-1945 _s kolektivem, vyšlo 1966. Zvlášť velké popularity si vysloužila publikace Československo v rozrušení Evropě, 1968. Věra Olivová publikovala především v 60. letech řadu článků v dobovém tisku, týkající se smyslu dějinných procesů v Československu.
Jan Patočka, Filosof, / 1907 – 1977 /zabývající se především filosofii dějin, českou literaturou, kulturou, osobnostmi jako byli J. A .Komenský, T. G. Masaryk, E. Husserl. Studoval na UK filologii , romanistiku, filosofii u J. B. Kozáka, studoval také v zahraničí ve Freiburku, kde se hlouběji seznámil s fenomenologií. Byl redaktorem České mysli, organizoval Husserlovy přednášky v Praze. Po roce 1945 l, pracoval v ústavu T.G.M. Ve Výzkumném ústavu pedagogickém. V období 40 - 60. let vyšly například Česká vzdělanost v Evropě 1940, Symbol země u K.H. Máchy 1944, Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové 1964. Řada studií, článků publikovaných v periodikách vyšly později knižně, jako např. Umění a čas, I.II.2004, Fenomenologické spisy I.II.III. P 2008 Mezi jeho žáky patřili například V. Bělohradský, L. Hejdánek, Z. Neubauer a další.
Propojenost estetiky, teorie umění, filosofie, ideologie, je u něj o to zřejmější, o co je doba kterou zkoumáme dynamičtější. Poválečná léta, tedy období 1945-48 jsou toho jasným důkazem. Mezi jinými, se dostává do soukolí kulturně- ideového boje i filosof Jan Patočka. Rozporuplnost své doby chápe ne jen vnějškově-jevově, tak jako řada teoretiků doby, ale snaží se najít kořeny tohoto rozporu. Krizi samotné ideje člověka vidí v krizi osvícenské myšlenky přírody a přirozenosti, která dala již od roku 1715 vzniknout řadě programů. Víme, že tuto základní myšlenku Jan Patočka mnohokrát rozpracoval a analyzoval z různých pohledů.
/Patočka, J., Kacířské eseje o filosofii dějin, Praha 1990/
Patočka, na rozdíl od jiných, pociťuje nebezpečí krize idejí i v současnosti. Je to podle něj spíše krize důvěry, a tím, že fašismus byl poražen, problém zdaleka není vyřešen. Na celý problém jde systematicky. Poukazuje na nezbytnou nutnost oddělit ideologii od světa idejí. Každý model, každý koncept, musí pro to, aby fungoval, mít obě složky avšak_:"…každá ideologie potřebuje ustavičné kontroly ideou, nemá-li nastat krise: a krisy pozorujeme konec konců při působnosti každé ideologie". /Patočka, J., Ideologie a život v ideji, Kritický měsíčník r. 7,1946 s. 9/_
Tuto myšlenku dále konkretizuje na rozboru různých ideologií, volí si příklady křesťanství a z hlediska dramatického období, po druhé válce, socialismus. Poukazuje na nebezpečí absence ideje, kdy převládne pohled ideologický, který se například právě v socialismu projeví zvláštní stránkou fatalistickou, kde zde například_:"…kolektivistický objektivismus, který pohlíží na jednotlivce jako na pouhý orgán kolektivního dětství, jehož zákony jej absolutně dirigují a ovládají. Člověk je tu ryzí předmět akce a organizace"._/ Patočka, J., Ideologie a život v ideji, Kritický měsíčník r. 7, 1946 s. 10/
Výsledkem pak jsou falešné kolektivy bez ideje, konkrétně mluví Jan Patočka o falešném socialismu, kde absentuje idea, zůstává jen ideologie. Znovu se vrací k pocitu relativismu a skepse, a když hledá cestu ven jednoznačně si odpovídá:"…pokud lidé posuzují věci jen ideologicky, ne ideově, z relativismu a skepse není cesty ven". "…idea člověka je idea lidské svobody"./ Patočka, J., Ideologie a život v ideji, Kritický měsíčník r. 7, 1946 s. 10/
