Autor: Jan Campbell | 9. 9. 2022
Úvod
Děkuji Vám - příznivcům, organizátorům a všem, kteří se rozhodli vyslechnout si můj osobní názor na to, co probíhá a co se děje ve světě, v Evropě a v české kotlině. Co je jednou z hlavních příčin dění, s jakými následky bychom měli nebo musíme počítat a jaké možnosti řešení se nabízejí, aniž bychom museli sáhnout ke zbraním a sbírat na ulici mrtvé. Bez aktivní, nebo s aktivní spoluúčastí občanů.
Budu se snažit nikoho nepoučovat, protože každý z nás je odpovědný sám za sebe, za své činy a konání. Současně prosím nevěřit mi, protože nejsem propagandista, nehledám pravdu, rád se mýlím a rád se omluvím, když mi někdo skutečně dokáže, že se mýlím. Výjimku tvoří zkušenost, že strach, emoce a pýcha přestavují trojici slouhů, které stojí jako protiklad trojice – krása, pokora a láska.
Pro tuto přednášku jsem vybral příklady, příběhy a několik dat ze sociologického výzkumu Klubu společenských věd (ve spolupráci s Institutem české levice), které srozumitelně, ne akademicky a ne politicky korektně, popisují probíhající procesy, osvětlují některé příčiny a ukazují na cesty ke zdraví a radosti ze života bez ohledu na to, co nám slibují tzv. elity a politicky korektní média a co jako vysvětlení nabízejí různá alternativní média, strany a hnutí, vše v odcházení.
Hned v úvodu přednášky krátce uvedu čtyři reálné možnosti z mála jiných, z nichž si každý přítomný a nepřítomný občan může vybrat podle svého gusta. V závěru přednášky nabízím možnost klást otázky, na které se pokusím odpovědět podle nejlepšího svědomí, znalostí a osobní zkušenosti.
Čtyři možnosti, postoje a řešení současné situace
První možnost: Věnujte pozornost kolapsu a budete jeho obětí.
To se stane, budete-li se účastnit každodenní hry klaunů, rozčilovat se nad jejich jednáním a jednáním těch, kteří jsou u moci. Budete vždy frustrovaní tím, jak se věci mají, budete vidět zřejmé způsoby, jak zlepšit společenskou situaci. Problém s touto možností ale je, že jen ubližuje člověku. Nic se nezlepšuje, nedělá se nic, co by změnilo směr věcí. Unavený, rozčilený a pořád naštvaný člověk je předurčen k tomu, aby byl slabý, dokud se nerozhodne pro další z možností.
Druhá možnost: Nevěnujte současnému politickému dění pozornost a užívejte si života. Proč?
Nevytvořili jste politickou a kulturní dekadenci, ve které žijeme, nevybrali jste si systém a u některých předpokládám, že s ním ani nesouhlasili. Nechť ti, kteří jsou u moci, pokračují v poškozování a mají pozornost těch, kteří je chtějí napodobovat nebo následovat. Člověk, který si vybere tuto možnost, odmítá dát systému jakoukoli energii, myšlenku a čas. Spokojí se s tím, že si ze života odnese co nejvíce radosti, vychovává své děti nebo vnoučata tak dobře, jak jen může, následuje Krista a je ochoten se vždy za jeho učení postavit a být příkladem pro ostatní svým štěstím a schopností být šťastný a nestarat se o současnou politiku.
Třetí možnost: Stát se revolucionářem.
Člověk se může stát revolucionářem. Jak moc je oddaný revoluci, je na něm. Nejen, že je naštvaný na směr věcí, ale zavazuje se bojovat všemi dostupnými způsoby. Revolucionář by neměl ale zapomenout, že revoluce téměř vždy končí vítězstvím státu - získáním větší moci, zatímco obyčejný člověk ji ztrácí. Revolucionář by měl pochopit pravděpodobnost, že jakákoli výhra může vypadat jako výhra, ale nakonec se projeví jako ztráta. Proč? Protože stát, jak by nebyl zkorumpovaný a prohnilý bude mít vždy větší moc, než člověk a jeho peníze.
Čtvrtá možnost : Vytvořte nové systémy a nepokoušejte se převzít stávající.
O převzetí systému se v podstatě pokouší revoluční člověk, místo toho aby vybudoval nové systémy. Ty musí nahradit staré, které se před vašima očima rozpadají. Jídlo, oblečení, zboží, služby, komunita, výuka, umění, krása a mnohé další nabízejí vytvářet nové systémy. Vytvářet nové je nejtěžší z možností, ale současně nejplodnější, pokud to člověk dokáže. Systém je příliš velký na to, aby každý jednotlivec bojoval sám. V tomto bezduchém světě stojí za to obětovat se a položit základy, pokud chceme předat svobodu a sebeurčení zabezpečit důstojnost budoucím generacím. V kontextu řečeného se nachází jako příklad perestrojka, glaznost, rozpad SSSR a současné dění v RF, Ukrajině a jinde ve světě, včetně konání mezinárodních organizaci, OSN. MMF, WHO a podobné.
Co je potřeba konkrétně změnit a proč
Abychom mohli žít důstojný život je potřeba uvědomit si, že z rozbitého džbánu nikdy neuděláme džbán nový. Musíme se proto rozhodnout vyrobit nový džbán, zintenzivnit práci na novém vzdělávacím a výchovném systému a připravovat alternativní cesty pro ty mladé, kteří dovolí rozvoj svých individuálních schopností s cílem získání nových návyků pro novou dobu s novými technologiemi a porozuměním, že naše planeta představuje kosmickou loď, kterou nemůže vytvořit, řídit a udržovat při životě polovzdělaný člověk.
Projekt - Pharus de Victoria je jedním z několika málo rodících se v nově tvořícím se světě. O něm dnes se nebudu podrobněji zmiňovat. Podrobnosti programu a možnosti účasti v programu sdělí všem účastníkům se zájmem organizátoři dnešního setkání poté, co ode mne obdrželi informaci do konce září t.r.
Co je potřeba si současně uvědomit a proč, aby došlo ke změně
Jako cizinec žijící v české kotlině 16 let cítím potřebu vyhnout se nařknutí nebo podezření z vměšování se do vnitřní politiky. Proto jsem vybral jeden z posledních příspěvků bývalého premiéra ČR Jiřího Paroubka, vydavatele média vaše věc.cz, ve kterém doposud pravidelně a bez cenzury zveřejňuji své články. Obsah a vybrané citáty z Paroubkova příspěvku nazvaného Vláda Petra Fialy přežila…, zveřejněného 2. 9. parafrázuji jako desatero:
Tak za prvé - vláda je sice legální, neboť jejích pět koaličních stran získalo ve volbách většinu v poslanecké sněmovně. Ale s její legitimitou je to všelijaké, neboť od začátku za sebou neměla většinu národa, neboť u voleb propadl jeden milion hlasů voličů, převážně levicových i dalších stran, kteří vesměs netoužili po tom, aby je zastupovala vláda pravého středu.
Za druhé - s tou legitimitou vlády je to vachrlaté také proto, že známý právní ekvilibrista, kdysi aktivní právník družstva Pokrok, jež se hojilo na nedostatcích v práci stavebních firem, zasáhl do volebního zákona již v době, kdy už loni byly prezidentem vyhlášeny volby do sněmovny.
Za třetí - vláda je až na drobné výjimky složena z neodborníků - politických bafunářu, z lidí, kteří nemají potřebné manažerské a odborné zkušenosti.
Za čtvrté - vláda z doktrinářských důvodů nezasáhla proti razantně se zvyšujícím cenám základních druhů potravin, plynu, elektrické energie, pohonných hmot a nájemného. V krizové situaci fatalistická zásada, že trh všechno srovná, přináší jen zbídačení českého obyvatelstva.
Za páté - vládě nedůvěřuje extrémně vysoký počet občanů (69%). A její premiér má podporu necelé čtvrtiny obyvatelstva (23%). Podle některých průzkumů dokonce necelé pětiny.
Za šesté - vláda je v prvních řadách bojovníků proti ruské invazi na Ukrajinu. I když je zřejmé, že podstata inflace, která se u 30 – 40 druhů užšího spotřebního koše skutečně základních potravin, plynu, tepla, elektřiny, pohonných hmot a nájemného pohybuje mezi 20 – 25%, je v pokračující válce na Ukrajině. Vláda podporuje eskalaci tohoto bratrovražedného konfliktu.
Nejen mě se zdá, že Ukrajině věnuje česká vláda větší pozornost než zájmům českého obyvatelstva. Jako předsednická země Evropské unie Česko naprosto nevyužívá možnosti hledat mírové řešení konfliktu na Ukrajině.
Za sedmé - vláda přichází s šílenými nápady, které bohužel přenáší do života i do rozpočtové praxe, na obří nákupy vojenské techniky za desítky miliard korun. Do roku 2024 má nabobtnat rozpočet ministerstva obrany o nejméně 60 miliard korun oproti současnému stavu 92 mld. Kč. Předmětem zájmu vlády jsou nákupy málo funkčních útočných amerických stíhaček za astronomické ceny, německých tanků Leopard, obrněných vozidel pěchoty atd.
Za osmé - razantní navýšení rozpočtu na obranu bude znamenat de facto snížení ve většině dalších rozpočtových oblastí. Bude méně na dopravní infrastrukturu, komunální bydlení, sport, školství (platy učitelů), sociální oblast, zdravotnictví atd.
Za deváté, vláda nedokáže řešit ani fiskální problémy státu. Snaží se o naplnění rozpočtových příjmů, což se jí díky vysoké inflaci daří, ale reálná hodnota HDP v tomto roce klesá. A klesne ještě rychleji v závěru roku.
Za desáté, vláda svou politikou naprosto nesmiřitelnou vůči Rusku a nepřipouštějící jakékoliv jednání s ním, např. právě v oblasti dodávek energetických surovin, může velmi reálně přivést zemi a její občany v zimě do situace, že budou ve svých bytech i na pracovištích mrznout, že bude omezována či zastavována výroba v řadě výrobních závodů. A že budou české firmy krachovat a během krátké doby vznikne velká armáda nezaměstnaných.
Osobně souhlasím s bývalým premiérem a autorem článku, že ve výčtu popisu neschopnosti současné vlády by bylo možné pokračovat, a že to nejlepší, co by vláda mohla udělat v této situaci, kdy lze očekávat v podzimních a zimních měsících vrchol krize, který není schopná zvládnout, je odejít a uvolnit místo vládě odborníků. Ta by mohla zemi vyvést z krizové situace a na jarní měsíce připravit mimořádné volby do nové poslanecké sněmovny.
Co nás čeká a co nás nemine
Uvidíme, co přinesou ohlašované demonstrace, podzim a zima poté, co G7 se rozhodla tzv. zastropovat cenu ropy a plynu a z Ruska přišlo sdělení, že státy, které se podřídí tzv. zastropování cen budou zcela vyloučeny z dodávek z Ruska.
Ve skutečnosti to může znamenat, že asymetričtí spojenci USA, k nimž patří ČR, budou nakupovat plyn a ropu z Číny za vysokou cenu a k tomu ještě s rizikem zvýšení hospodářské závislosti na státu, který Spojené státy americké, označily za nepřítele číslo jedna nebo číslo dvě hned za Ruskem.
Již tento jeden aktuální příklad navádí k zamyšlení se nad otázkou pravdy, lži a žvanění. A samozřejmě seznámení se i s knihou s názvem bulšit a dovětkem – O žvanění v organizacích, médiích, politice a ve vědě, autora a neuropatologa Františka Koukolíka (1941). Autor nabízí vědecky podložený a srozumitelně formulovaný poznatek, že žvást je nebezpečnější než lež. Cituji krátce: Lhář svým způsobem ctí pravdu. Ví, že lže. Ale bulšiter, tomu je to úplně jedno. Prostě žvaní.
Zmiňuji se o pravdě, lži a bulšitu, protože se jedná o kategorie staré jako lidstvo samo, z nichž lež a bulšit se dostaly na úroveň patologie u mnoha občanů, vědců a velké většiny politiků, a současnost díky internetu a sociálním sítím jim a bulšitu dovoluje nesrovnatelně vyšší a globální účinnost s negativními následky.
Připomínám vzpomenout si na bulšit bankéřů při vysvětlování finanční krize v roce 2008. Té následuje i aktuální bulšit spojený s vysvětlováním inflace, cen energií a tzv. války na Ukrajině národními a evropskými politickými elitami, to vše bez ohledu na mínění a cítění občanů, voličů. Paní ministryně zahraničí Baerbock je vzorným příkladem zelené politiky a postupu, ať to stojí, co to stojí.
Pro nás zde přítomné by měla platit povinnost uvědomit si, že každým dnem přibývá názorů na úkor věcných argumentů, že souboj neměnných a hotových postojů je často již k nevydržení, a že emoce vedou většinou k nežádoucím reakcím a výsledkům, podobně jako je tomu u nemocných a v medicíně.
Kromě toho neuškodí se čas od času podívat na imaginární apokalyptické hodiny. Ty od roku 1947 ukazují naše přibližování se k apokalypse, pomyslné půlnoci lidstva. Napovídají, že důvodem apokalypsy není nukleární zbrojení, které se opět rozjíždí, nebo klimatická změna, kterou nás straší na každém rohu, ale především rozvrat veřejného prostoru.
V kontextu zmíněného rozvratu veřejného prostoru, tj. rozvratu společnosti se nachází mnoho různých skutečností. Jako příklad uvedu následující:
Dnes skoro nikdo neví, co je reálné a co není, co je a co není pravda, a proto je i dnes důvěra v tištěná nebo autoritou pronášená slova je pořád ještě vysoká. To znamená, že jsme se zastavili někde v 18. století, v době prvních novin, jsme leniví a nevyrostli ani v době televize, internetu a sociálních sítí. Proč? Protože často můžeme slyšet – vždyť to píšou noviny, vždyť to řekla televize Markýza, ČT nebo, že to dostalo milión lajků, proto to musí být pravda, tak a ne jinak.
Někteří z nás si myslí, nebo do konce tvrdí, že mohou změnit svět. Tito lidé zapomínají, že svět je příliš složitá a mohutná struktura, a že je mnohem ekologičtější, efektivnější a ekonomické měnit sám sebe. To již proto, že každý z nás může mít vliv na svoji první sociální slupku, tj. na tři až pět lidí, které máte rádi nebo kteří mají rádi vás. Dál už náš vliv oslabuje. Proto snažit se změnit svět podobně jako slepovat rozbitý džbán, představuje zbytečnou ztrátu energie.
Podobnou ztrátu energie způsobuje snaha diskutovat s hluboce věřícím člověkem. Je přitom jedno, zda se jedná o věřícího ve smyslu náboženství, politiky nebo nějaké ideje. Proč tomu tak je? Každá víra má neurofyziologický podklad. Diskutovat a vést dialog lze proto jenom s člověkem, který je přístupný argumentaci. Otázka: kolik z přítomných je přístupných k argumentaci?
Těm přítomným, kteří nevědí, co představuje neurofyziologický podklad nabízím představit si dva mechanismy:
Kognitivní disonance říká: setkání s něčím, co je v rozporu s tím, co si myslíme nebo v co věříme, spotřebovává energii mozku, protože se s tím musí nějak vyrovnávat. Jinými slovy: Daleko jednodušší je popřít realitu a uchovat si to své.
Mechanismus nebo mašina na víru. Té je zcela jedno, v co věříme, jestliže pevně věříme. A je černé, mašina běží. Jestliže věříme, že A je bílé, běží také.
Zmiňuji se o neurofyziologickém podkladu – tj. o dvou mechanismech, protože je experimentálně prokázáno, že u skupin věřících v rozdílné věci, se při použití magnetické rezonance v hlavě rozsvítí stejná síť. Jinými slovy, reakce na otázku: Existuje biblický Bůh?, u jedné skupiny – Neexistuje biblický Bůh?, u druhé skupiny, se po vložení hlavy do skeneru magnetické rezonance rozsvítí stejná síť.
Koníčky a jejich užitečnost
Vycházím ze životní zkušenosti a téze, že koníčky mohou být užitečné nejenom v situaci stability a nedostatku stresu, ale i v nestabilním prostředí, ve kterém dnes žijeme. Vědci potvrzují, že koníčky dělají lidi šťastnějšími a mají pozitivní vliv na jejich zdraví. To přesvědčivě potvrzuje i studie organizace The Society of Behavioral Medicine z roku 2015. Jeden z výsledků studie indikuje, že 45 minut kreativity výrazně snižuje hladinu kortizolu.
Zmiňuji se o kreativitě, protože ta je základním prvkem pro léčení nebo stabilizaci poruch kognitivních funkcí, které často vznikají po očkování proti koronaviru.
Zajímavé aktivity mohou pomoci přepnout na jiný režim a odpočinout si i od neustálého toku informací a zpráv, které nás každý den bombardují a proto i ničí.
Existuje dokonce i samostatný obor, který se nazývá environmentální psychologie. Předmětem výzkumu je vliv interakce mezi lidmi a rostlinami. Zmiňuji se o vztahu člověka a přírody, protože předpokládám, že mnozí z Vás mají zahrádku, houbaří, rybaří, loví nebo jinak se rádi toulají v přírodě. Vím ze zkušenosti, že mnozí z nás trpí syndromem přírodního deficitu. Jinými slovy: odcizení člověka přírodě. Následky odcizení můžeme vidět a cítit každý den.
Zmiňuji se o odcizení člověka přírodě, protože velká část mladé generace, o které bude v další části přednášky řeč, očividně již dnes trpí sníženou citlivostí, deficitem zdravé emocionality, má potíže se zvládáním pozornosti a je agresivní. To a mnoho jiného vede ke zvýšené hladině stresu a psychosomatickým a fyzickým onemocněním. Práce, včetně politické, nejenom s mladou generací, vyžaduje mj. znalosti o stresu, koníčcích a psychologii, protože trpíme nejistotou, strachem a žijeme v rozvráceném veřejném prostoru, tj. rozvrácené společnosti.
Připomínám současně, že pro lidi bude ještě více obtížné komunikovat v reálném životě. Pokud se dospělí budou neustále dívat do obrazovek, děti se od nich nebudou moci učit jak komunikovat s ostatními. Distanční výuka to jenom umocní. Celosvětová pandemie strachu z koronaviru otřásla, překreslila a přetvořila normy lidské komunikace, ještě více připoutala lidi k obrazovkám, ještě více je otupila vůči interakci tváří v tvář a zviditelnila mj. tři trendy:
- Následky Zoom. Při jednáních Zoom - sako přes košili a kravatu v kombinaci s rodinnými šortkami - je toho dobrým důkazem. 2) Snížily se mj. pozornost, důvěra sama k sobě a schopnost jasně, tj. kriticky myslet. 3) Na druhé straně se zvýšily závislost na platformách, potřeba zjednodušených a rychlých řešení, psychosomatická onemocnění a rizika trvalých změn poznávacích funkcí. K jakému výsledku popsané jevy vedou, indikují tři následující příklady.
Tančící premiérka
Tanec a pití na večírcích, flirtování s fotoaparátem smartphonu, ležení v náručí s přítelkyněmi a možná trochu křičet. Mladí lidé to dělají často. Finská premiérka Sanna Marinová to nedávno dělala také. Není sama. Mnoho tzv. mocných lidí to dělá mnohem častěji. Proč? Protože generace Z tyto vzory potřebuje ke své existenci. Ti, kteří zastávají důležité funkce a úřady, nehledí na odpovědnost v jejím kontextu a vedou sebeurčující a naplněný soukromý život.
36 letá Marin se pak musela celé dny ospravedlňovat mj. s pomocí negativního testu na drogy. Stručně řečeno, premiérka je stěží schopna vládnout v tomto stavu v nouzových situacích. Další: existují také videa. Videonahrávky komentovala Marin vlastní ministryně financí Annika Saarikko slovy: Trochu trapné.
Sotva něco by ale mohlo být dále od trapnosti. Tančící Marin vypadá ve videích autenticky, šťastně, plná energie. Videa s premiérkou, která byla zveřejněna, jsou proto něčím, co by podle jejího přesvědčení mladí lidé měli určitě vidět. Proč?
Protože i v budoucnu bude svět stále potřebovat mladé lidi. Na rozdíl od dob minulých však dnes mladí lidé z větší části již nebojují o mocné pozice. Hořké loketní boje o zaměstnání nadřízených se budou i nadále konat za oponou.
Generace Z a mileniálové mají jiná očekávání života než většina nás v sále, jejich rodiče a prarodiče. Více než polovina generace Z a tzv. mileniálů v jednom z posledních průzkumů uvedla, že by opustila svou práci, pokud by to ovlivnilo jejich osobní život. S odkazem na výsledky Sueddeutsche Zeitung uvedl: Mileniálové se již nechtějí stát šéfy. Co to ve skutečnosti znamená pro politiky?
Pohled na tančícího vrcholného politika by proto měl v mnoha mladých lidech zasadit úlevnou myšlenku: Pokud premiérka ve své vrcholné funkci může stále tančit a bavit se tak bujně - nemůžeme to udělat také? Skutečnost, že mladí lidé na tuto otázku odpovídají “ano”, bude v blízké budoucnosti důležitá. Pohled na sociální sítě rychle objasní, co mladí lidé považují za opravdu trochu trapné: Merkel, Scholz, Fiala, Lipavský, ne však Marinové videa.
To, co si tedy budeme pamatovat o Sanně Marinové, není obvinění z nedostatku profesionality, ale uvědomění si, že i premiér může mít stále život, jehož součástí je samozřejmě zábava a nevázanost. Že ani úkoly v práci nemusí vést ke ztuhnutí soukromého života. Svou reakcí na zveřejnění videí vyslala Marin mladým lidem signál: Chci ukázat, že jsou to obyčejní lidé s obyčejným životem, kteří dělají takovou práci, řekla. Uspěla. Ale neřekla ani slovo o odpovědnosti, proměně světa na pokraji války, individualismu a egoismu. Samozřejmě neřekla, že je loutkou ze stejné líhně - ateliéru a podobné kvality jako ostatní mladí lídři EU. Je proto naší povinností připomenout ve výchově a vzdělání zmíněné skutečnosti, aspekty a představitelné následky a uvědomit si trend: Mladí lidé dnes často přikládají menší význam moci a penězům než nalezení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Nabízí se otázka politikům: Je možné obojí - strmá kariéra a naplněný soukromý život, který stojí čím dál více peněz?
Tisková konference
Dne 30. května se uskutečnila tisková konference čínského ministerstva zahraničí, na které mluvčí Zhao Lijian odpovídal na dotazy novinářů z celého světa. Jedna z otázek se týkala výroku amerického státního tajemníka Antonyho Blinkena. Ten prohlásil, že Čína představuje nejvážnější dlouhodobou výzvu pro mezinárodní řád a že USA musí bránit mezinárodní řád založený na pravidlech. Jak na to Peking zareagoval?
Mluvčí resortu zahraničních věcí si vůbec nebral servítky a v obsáhlé odpovědi řekl, že útoky na Čínu přesně odrážejí to, co dělají USA: Nejvážnější dlouhodobou výzvu světovému pořádku nepředstavuje nikdo jiný než Spojené státy… Mezinárodní řád založený na pravidlech, který (Blinken) vychvaluje, je ve skutečnosti hegemonický řád založený na pravidlech USA… Zhao Lijian dále ve třech bodech na základě faktů shrnul hrubé porušování mezinárodního práva ze strany Washingtonu a obhajoval mírovou roli ČLR. Cituji ve zkrácené formě:
Za prvé, USA nemají žádnou úctu k řádu založenému na Chartě OSN a mezinárodním právu. Během své více než dvě století dlouhé historie byla tato země pouze 16 let bez války. Je největším zdrojem rozvratů ohrožujících světový mír a stabilitu a největším destabilizujícím prvkem mezinárodního řádu. USA tvrdí, že budou bránit „koncepty jako sebeurčení, suverenitu a mírové řešení sporů" zakotvené v Chartě OSN. Vždy však něco jiného říkají a něco jiného dělají.
Zájemcům o knihy doporučuji seznámit se s America’s Deadliest Export: Democracy, amerického spisovatele Williama Bluma. Od konce druhé světové války se USA pokusily svrhnout více než 50 zahraničních vlád a hrubě zasahovaly do demokratických voleb v nejméně 30 zemích. Podle zprávy Brown University od roku 2001 americké války a vojenské operace si ve jménu boje proti terorismu vyžádaly přes 800 000 životů a jen v takových zemích jako Afghánistánu, Iráku a Sýrie učinily z více než 20 milionů lidí uprchlíky.
Za druhé, USA jsou největším sabotérem mezinárodního řádu, který svévolně odstupuje od smluv a organizací. Odmítají ratifikovat Úmluvu OSN o právech dítěte a Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, hlasovaly proti Globálnímu paktu o migraci a Globálnímu paktu o uprchlících a zůstávají jedinou zemí, která brání jednání o verifikaci protokolu k Úmluvě o biologických zbraních. Od 80. let 20. století USA odstoupily od 17 mezinárodních organizací nebo smluv, včetně Rady OSN pro lidská práva, Světové zdravotnické organizace (WHO), Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Pařížské dohody, JCPOA, smlouvy o obchodu se zbraněmi atd. Taková země nyní bezostyšně vystupuje v roli rozhodčího mezinárodních pravidel, a přitom zavírá oči nad jejich přímým porušováním.
Na tomto místě připomínám jeden z vážných důvodů Kremlu pro přesun sídla OSN do Rakouska, případně i Švýcarska: nevydávání víz diplomatům RF na zasedání výborů OSN, tj. spoluzakladateli OSN, trvalému členu RB OSN!
Za třetí, USA nejsou v takové pozici, aby mohly kázat o pravidlech. V očích USA musí být mezinárodní pravidla podřízena jejich zájmům a hegemonii a musí jim sloužit. Když jsou mezinárodní pravidla v souladu se zájmy USA, jsou citována jako autorita. Jinak jsou prostě ignorována. Zde je několik otázek, na které musí Washington odpovědět: když USA očividně vedly války se suverénními národy a podněcovaly „barevné revoluce", dodržovaly pravidla? Když hrubě uvalily nezákonné jednostranné sankce a uvrhly lidi v postižených zemích do katastrofy, dodržovaly pravidla? Když odmítají zaplatit své dlouho opožděné vyměřené příspěvky do řádného rozpočtu OSN ve výši 1,4 miliardy dolarů, dodržují pravidla? Když se pokoušejí vybudovat indicko-pacifickou verzi NATO, aby podkopaly mezinárodní systém nešíření jaderných zbraní, dodržují pravidla? Když USA hostily takzvaný Summit pro demokracii, který rozděloval svět na dva tábory tím, že polovinu pozval a druhou vyloučil, dodržovaly pravidla? Když USA odmítly respektovat rozhodnutí Světové obchodní organizace (WTO), že jejich celní válka proti Číně porušuje pravidla globálního obchodu, a zablokovaly jmenování nových soudců do Odvolacího orgánu WTO, řídily se pravidly?
Nebudu pokračovat, ale konstatuji dvě skutečnosti:
USA jsou mistrem v donucovací diplomacii. Staví své domácí právo nad to mezinárodní a svévolně se uchylují k nezákonným jednostranným sankcím. Od vypuknutí COVID-19 se mnohé státy potýkají s vážnými ekonomickými potížemi a napjatými zdravotnickými zdroji kvůli sankcím. Místo, aby sankce byly zrušeny, byly zdvojnásobeny. USA mluví o rovných podmínkách, volném obchodu a ve skutečnosti realizují imperiální heslo - Amerika na prvním místě.
Za více než 70 let od založení ČLR tato nezačala žádnou válku a nezabrala ani píď země jiným státům. S 12 ze 14 sousedních států, ČLR zcela vyřešila všechny hraniční spory mírovými prostředky. Jako druhá největší ekonomika na světě přispívá Čína více než 30 % ke světovému hospodářskému růstu, což je první místo již 15 let v řadě. Tím indikuji, že ČLR je dnes budovatelem světového míru.
Moderní rodinná a tragédie
Předpokládám, že alespoň někteří z účastníků si vzpomenou na případ české matky a jejích dětí žijících v Norsku. Nemohu se o příběhu podrobněji zmiňovat z časových důvodů. Příběh, který jsem vybral pro přednášku, představuje bláznivou historii mezi Španělskem, Ruskem, Švýcarskem, Kostarikou a noční můru každého rodiče. Příběh, který popíši pouze ve zkratce, představuje, podle osobního přesvědčení, hodnocení demografických faktů a kvality našich elit, s pravděpodobností hraničící s jistotou část reality blízké budoucnosti.
17.června se manželé Thomas a Elena telefonicky dozvědí, že jejich dvě děti, 9 letá Jitka a 6 letá Jana (jména jsem změnil) byly vyzvednuty ve škole v Barceloně úředníky z katalánského úřadu pro ochranu dětí a mládeže Dgaia, a že byly odvezeny do dětského domova.
Šokující zpráva se dostala k 39leté matce, rusko-švýcarské dvojí občance, v Barceloně, kde žije s dětmi. Její švýcarský manžel přijal zprávu v Curychu. Tam žije a pracuje během týdne. Odtud okamžitě odletěl do Barcelony, kde chtěl dokázat, že mu byly nezákonně odebrány děti. Pár vyhledal kancelář organizace Dgaie, jejímž úkolem je pečovat o ochranu sociálně slabých dětí a mladých lidí. Podobnou funkci ma švýcarský Kesb, nebo norská Barnevernet (v překladu ochrana dětí), která zajišťuje sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže.
Proti této zdánlivě vlivné autoritě rodiče ve svém zoufalství vznášeli vážná obvinění. Oslovili španělská a švýcarská média. V obou zemích o tom informovala média, včetně NZZ am Sonntag. Poté Elena mobilizovala případ i ve svém rodném Rusku, ukazovala fotografie a videozáznamy dětí, pasy a další dokumenty. Tím se případ stal mj. darem ruské propagandě proti Západu.
Skvěle to zapadá do příběhu: Západ je poháněn nenávistí ke všemu, co je ruské, kdo je Rus, a Rusové v zahraničí již nejsou v bezpečí před pronásledováním. Stejně tak lze tento případ vložit do populárního ruského příběhu, že morální zvyky na Západě se rozpadají. Proto je zapotřebí silného prezidenta Putina, aby bránil tradiční ruské hodnoty, jako je rodina a křesťanství.
Není tedy divu, že matka v potížích ve svých rozhovorech se státními úřady a státními televizními stanicemi vytváří spojení mezi případem vazby a válkou na Ukrajině. Španělské úřady jí děti odebraly jen proto, že byla Ruska. Ale to není všechno: katalánští úředníci jí řekli, že dívky vůbec nejsou její děti. Jsou to děti Ukrajinců, kteří byli zabiti ve válce.
Více než tucet ruských televizních kanálů, zpravodajských agentur, novin a online médií o případu informovalo během léta. Jejich dosah byl obrovský: jen První kanál oslovuje kolem 250 milionů lidí doma i v zahraničí. Na konci července si matka také stěžovala, že po zahájení ruské zvláštní vojenské operace na Ukrajině se rodina ve škole setkala s otevřenou nenávistí, a řekla: Moje děti se styděly říct, že jsou Rusové. Teď chápu, proč je tomu tak… protože jsem Ruska.
Také státem kontrolovaná vysílací společnost NTW s přibližně 100 miliony diváků točila vlákno ještě dále. Vystoupení matky bylo završeno komentářem údajného politologa. Ten uvedl, že Rusům v zahraničí mohou děti být odebrány již pouze kvůli jejich občanství. K tomu matka zamumlá: To je jen začátek.
Produkční společnost Prensa Rusa Producción produkovala video na YouTube. V něm se hovoří o únosu a obviňuje se ředitelka, že zaslala zmanipulované zprávy orgánu na ochranu dětí. Mezitím si vzala slovo španělská aktivistka, která zmínila španělskou fašistickou minulost. Mluvila o tom, jak bylo za Frankova režimu ukradeno 300 000 dětí jejich matkám.
Nebudu pokračovat v podrobném popisu tohoto smutného příběhu, který ještě neskončil a nikdo neví, kdy a jak skončí, přičemž všichni účastníci mluví o péči o děti, a nikdo o příčinách chování instituce, jejím financování a následcích pro samotné děti, pro image státu a odpovědnosti. Uvedu ale několik doplňujících skutečností a z nich vyplývající otázky mající platnost i v české kotlině.
Důraz kladu na klíčovou otázku: Byla přísná intervence Dgaie oprávněná a komu slouží? Měřeno počtem nezletilých v Katalánsku, 0,6% je pod patronátem státu. Pro srovnání: nejnovější údaje kantonu Curych ukazují, že přibližně 0,3 % nezletilých je ve státní vazbě. Jaká je situace v ČR, nevím.
Jak je možné vznést obvinění z nedbalosti v oblékání dětí do školy kvůli veřejnému instagramovému profilu starší dcery, které vedlo až k odstranění dětí ze školy? Jak může jednat orgán, který postrádá dokumenty identifikující pár a děti jako rodinu? Úřad použil zpochybňující prohlášení školy o otci, i když ten zaplatil převodem celkem 30 000 eur na soukromou školu dětí.
Úřad představuje švýcarsko-ruský pár jako falešné manželství, přestože ten může prokázat, že manželství existuje 13 let. Pár se vzal v roce 2009. Manžel uvedl, že pár nebyl nikdy oddělen navzdory různým centrům života. Představuje to obraz neporušeného manželství mezinárodního páru v současné době?
Existují další skutečnosti, které odkazují na deficit výchovy ve švýcarské a ruské rodině, nekvalitní vzdělání, životní hodnoty a sílu digitálních platforem. Důkazový analytický proces současně odhaluje trhliny v celkovém obrazu příběhu. Například:
V polovině července 2018 se matka objevila v seznamovacím pořadu španělské televize a řekla do kamery: Chci podnikatele, který vydělává 50 000 eur měsíčně. Rovněž zveřejnila profil na stránkách sňatkové agentury pro ruské ženy. V roce 2019 matka se seznámila s mužem a nastěhovala se do jeho domu s dcerami. Do domu byla přivolána katalánská policie kvůli údajnému domácímu násilí. Protože se jednalo i o nezletilé děti, policie nahlásila incident orgánům. Tak rodina se objevila na jejich radaru tři roky před speciální vojenskou operací na Ukrajině.
Po tomto incidentu se matka dočasně odstěhovala s dcerami do Švýcarska, aby žila se svým manželem. To znamená, že odchází z oblasti odpovědnosti katalánského úřadu. Pobyt ve Švýcarsku však trval jen krátce. Již na začátku roku 2021 se matka a její děti vrátily do Španělska pod záminkou léčby dětí z onemocnění, které může být léčeno ve Švýcarsku bez problémů. Kromě toho se matka a dcery nejprve odhlásily z registračního úřadu obyvatel, protože plánovaly odletět do Indonésie. Plán se však kvůli pandemii Covid-19 neuskutečnil.
Nabízí se další otázka: Je otec skutečně biologickým otcem? To i proto, že manžel se nikdy neobjevil na nyní smazaných profilech své manželky na Facebooku a Instagramu, ani na fotografiích a v komentářích. Tato okolnost není ani důkazem falešného manželství, ani známkou nedostatečné péče o dcery. Proč? Protože každý si dnes může vybrat, jakou fotografii zveřejní. Zveřejnění fotografií je jedna věc, druhou je informace o vlastním pracovním životě. Co mám na mysli?
Na portálu Linkedl matka uvedla pracovní aktivity jako generální ředitelka poradenské firmy a jako výkonná ředitelka investiční společnosti. Na požádání však majitelé obou společností uvedli, že o takové ženě nikdy neslyšeli. Na Facebooku a Instagramu matka zmínila další aktivitu: učitelka jógy v Kostarice. Tam se v roce 2012 narodila jejich dcera. V rodném listě dcery ale není žádný otec. Žena v Kostarice trávila svůj čas surfováním. Byla nadšená z instruktora surfování, což oznámila na Facebooku. Fotografie, komentáře příbuzných z Kostariky a informace na internetu se spojují do obrazu: Dcery by mohly být dětmi matky a instruktora surfování. Zejména proto, že občas matka se dokonce objevila na Facebooku s příjmením svého milence, López. Ten v telefonickém rozhovoru s NZZ, instruktor surfování a otcovství obou dívek otevřeně přiznal.
Konstrukce lží, polopravd a hodnotová dezorientace, s nimiž manželé bojují o opatrovnictví dívek, se tak obohatila o další aspekt, který nejenom katalánské úřady přivedl k otázce: Mohou mít dívky, nebo jedna z nich, jiného biologického otce? To také vysvětluje, proč pár dosud nepředložil úřadům vzorek DNA. Bez ohledu na to jsou dcery uvedeny v rodinném registru. Proč?
Narodily se přece během manželství Švýcara s Ruskou. Podle švýcarského práva je tedy manžel Rusky jejich otcem. V naději, že švýcarské úřady zasáhnou do případu vazby ve Španělsku, se pár proto obrátil na Federální ministerstvo zahraničních věcí (FDFA) a Kesb. Oba orgány potvrzují, že o případu vědí. Kesb však není zapojen. Kantonální orgán je vázán mezinárodním právem. Dodržuje Haagskou úmluvu o ochraně dětí, která upravuje přeshraniční případy.
Připomíná, že ochrana dítěte je odpovědností státu, v němž má dítě své obvyklé bydliště. Věc odnětí dcer je tedy záležitostí španělského státu. Z částečně popsaného skutečného a probíhajícího příběhu vyplývá celá řada poučení a otázek. Všeobecně ale platí, že ani dokumentace státu nemusí být vždy pravdivá a že komplexita hledání pravdy je dnes mimo možnosti obyčejného člověka. Z politického hlediska na systém je možné použít i citát z Leninova díla – Stát a revoluce. V něm Lenin popsal demokracii kapitalistické společnosti, jako politický systém pro bohatou menšinu a zbídačelou a chudou menšinu.
Demografie a její význam pro politiku a formulaci řešení výzev
Existuje kniha s neobvyklou tezí: Náboženství, kmenové spory nebo chudoba nejsou hlavními důvody teroru a války. Kniha Synové a světová nadvláda: Role teroru ve vzestupu a pádu národa vyvolala zuřivou kontroverzi, když byla poprvé publikována v roce 2003. Jejím autorem je Gunnar Heinsohn. Tento německý spisovatel, sociolog, ekonom a emeritní profesor na univerzitě v Brémách se narodil ve stejný den jako přednášející, ale trochu dříve, v roce1943. V roce 1984 získal pozici vedoucího katedry sociální pedagogiky na univerzitě v Brémách. Heinsohn používá demografické vzorce k vysvětlení různých historických událostí a tendencí. Jeho práce o genocidě a antisemitismu je silně ovlivněna demografickými studiemi. Pro dnešek jsem vybral jeho teorii vyboulení mládeže.
Ve své teorii Heinsohn tvrdí, že přebytek zejména mladé dospělé mužské populace předvídatelně vede k sociálním nepokojům, válce a terorismu, protože třetí a čtvrtý syn, kteří nenacházejí žádné prestižní postavení ve svých stávajících společnostech, racionalizují svůj impuls soutěžit náboženstvím nebo politickou ideologií. Heinsohn tvrdí, že většina historických období sociálních nepokojů postrádajících vnější spouštěče (jako jsou rychlé klimatické změny nebo jiné katastrofické změny prostředí) a většina genocid může být snadno vysvětlena jako výsledek nahromaděné mládežnické boule, včetně evropského kolonialismu, fašismu 20. století a probíhajících konfliktů. Například jako je ten v Dárfúru, palestinská povstání v letech 1987-1993 a 2000 až do současnosti, a terorismus.
Nejsou to prioritně náboženství, kmenové spory nebo chudoba, které jsou všeobecně označovány hlavními důvody rostoucí eskalace terorismu. Je to většina mladých lidí bez vyhlídek v celkové populaci planety, která je hlavním důvodem nepokojů, teroru a válek, vzestupu a pád celých národů. Protože každý pád nebo rozpad ale znamená zrození nebo vznik nového, uvedu několik příkladů.
- Migrace v první třetině 21. století
Dějiny lidstva byly vždy poznamenány migračními proudy. Jejich vliv na osud států a říší byl různý. Je dobře známo, že stěhování národů, tedy intenzivní pohyb altajsko-mongolských, turkických a germánských kmenů z Asie do Evropy, v podstatě ukončilo Západořímskou říši. Mnozí demografové varují politiky západní Evropy a Severní Ameriky, že pokud nebudou přijata naléhavá opatření týkající se migrace z Asie a Afriky, může se opakovat osud starých Římanů.
Oficiální statistické údaje ukazují, že v posledních 25 letech se nové migrační proudy, zejména z Blízkého východu, západní Asie, severní a částečně tropické Afriky, střední Asie a Latinské Ameriky, stále více podílejí na tvorbě populace v Evropě, Severní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu a v zemích s převážně slovanským obyvatelstvem v postsovětském prostoru. Na počátku 21. století se migrace stala hlavní součástí stále přetrvávajícího populačního růstu ve většině zemí EU, ale i v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku.
Připomínám, že antropologické výzkumy indikují, že pokud je v populaci více než 15 % nositelů odlišného kulturního kódu, převážně mladých lidí do 40 let, je kulturní transformace původního obyvatelstva nevyhnutelná. Zároveň se prudce zvyšuje podíl mezietnických sňatků na celkovém počtu sňatků, někdy až řádově.
Situace v oblasti migrace se v rámci EU značně liší. Situace je nejpalčivější v Německu. Od roku 2018 v Německu žije více než 12 milionů cizinců. Podle centrálního registru jsou cizinci definováni jako osoby s povolením k pobytu nebo dlouhodobým pracovním vízem. Více než 13 % obyvatel Německa tak v současnosti tvoří cizinci. Současně ale odhady počtu a podílu německých občanů, legálních i nelegálních migrantů vyznávajících islám se značně liší. Podle údajů německé vlády je jich v současné době přibližně 5 milionů. Podle údajů hamburského demografického centra, které v roce 2017 provedlo výzkum pro stranu Alternativa pro Německo, bylo v roce 2017 v Německu již 7,5 milionu muslimů, tedy asi 8 % obyvatel. Podle této zprávy se do roku 2025 počet muslimů zvýší na 12-14 milionů, tj. více než 12 % obyvatel země. Uvedené a další skutečnosti ovlivní totiž i život v české kotlině. Nezapomínejme na to. Proč?
Podle respektovaného výzkumu Goldsteina a jeho kolegy Cowmana Německo překročilo bod, z něhož není návratu, pokud jde o zachování tradiční historické identity. Domorodému obyvatelstvu nezbývá než se smířit s proměnou Německa v multietnickou společnost. Problém Německa spočívá do značné míry v tom, že již v 60. letech minulého století byla hlavním cílem pro poskytování nekvalifikovaných pracovních míst, zvolena cílená legální infiltrace jiných etnických skupin. Již tehdy začaly v německých městech vznikat turecké, poté bosenské a kosovské čtvrti. V Německu se proto v posledních třech až čtyřech letech objevil obzvláště neobvyklý obrázek. Doporučuji srovnat si ho s Prahou.
Muslimská komunita ve Francii je zdaleka největší v Evropě. Kolik muslimů žije ve Francii? Na tuto jednoduchou otázku není snadné odpovědět. Paradoxně je to jedno z nejlépe střežených tajemství v zemi. Důvodem utajování oficiálních statistik může být odmítání francouzských úřadů uznat souvislost mezi muslimským obyvatelstvem a terorem. Neoficiální zdroje uvádějí údaj: 13-15 %. To znamená, že mezi 60 miliony obyvatel Francie může být až 9 milionů muslimů. Přesto je závažnost migračních problémů ve Francii nižší než v Německu. Proč je tomu tak?
Je to dáno především tím, že Francie je bývalým koloniálním impériem. Většina přistěhovalců pochází z bývalých francouzských kolonií, mluví francouzským jazykem a minimálně se přizpůsobila francouzské kultuře. Jinak je tomu v Německu. Tam noví migranti nejen neumějí, ale odmítají se naučit německy a přizpůsobit se německým tradicím. Jak je tomu v české republice nevím. Pouze tuším. Každý přítomný na přednášce se může pokusit odpovědět sám sobě.
Oficiální data ukazují, že 220 000 z 850 000 obyvatel Marseille, druhého největšího francouzského města, jsou muslimové. Podle neoficiálních statistik ale tvoří nejméně 40 %. To, že Marseille je považována za nejnebezpečnější město v Evropě, mne a mnohé další kolegy nepřekvapuje. Proto jsem skeptický, co se týče údajů organizace CSA, která provádí průzkumy na základě náboženské příslušnosti. Ta tvrdí, že ve Francii žije 6 % muslimů.
- Rostoucí hrozba: Přelidněný jih
Demografický tlak přelidněného jihu na USA, zemí NATO a jejich spojenců po celém světě bude v letech 2018-2035 neustále růst. Zároveň se sníží schopnost kontrolovat situaci na přelidněném jihu a schopnost zadržovat nelegální migrační toky. Ze 7,5 miliardy obyvatel světa žije 1,4 miliardy v Číně, 1,1 miliardy v Indii a přibližně 1,5 miliardy v tzv. hospodářsky vyspělých zemích. Na chudém přelidněném jihu v současnosti žije nejméně 3,5 miliardy lidí. Do roku 2030 se světová populace zvýší o další 1 miliardu. Nejméně 0,6 bilionu lidí bude žít na přelidněném jihu a v Indii a 0,4 miliardy lidí v ostatních zemích G20.
Politici by měli vědět, že demografický tlak přelidněného Jihu pramení ze tří na sobě relativně nezávislých skupin faktorů. Podrobnější popis v elektronickém dokumentu nabízím zájemcům na požádání.
- Mládežnická bomba
V devadesátých letech a v roce 2000 provedl profesor Henri Urdallo, poradce norské vlády, statistickou analýzu role abnormality mládeže v několika stovkách sociálních konfliktů po celém světě během dvacátého století. Ukázal, že nejúčinnějším měřítkem tohoto jevu je podíl osob ve věku 15-24 let na dospělé populaci. Podle jeho výzkumu zvyšuje 1% nárůst tohoto podílu pravděpodobnost konfliktu o 4 %. Tato pravděpodobnost se ještě zvyšuje, když se zvyšuje podíl mladých lidí, kteří mají ukončené středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání.
V posledních letech ke studiu této problematiky a k aparátu počítačové analýzy demografických rizik nejvíce přispěl předem zmíněný poradce americké zpravodajské komunity, Gunnar Heinsohn, přednášející na Německé spolkové bezpečnostní akademii a na Vysoké škole obrany NATO v Římě. Ve svém bestselleru Synové a světová nadvláda: Role teroru ve vzestupu a pádu národa vysvětluje fenomén, který způsobil nepředvídanou a nevysvětlitelnou vlnu terorismu a násilí, a nazývá ho zhoubnou demografickou prioritou mládeže.
Země EU mají jen velmi malou šanci zachovat si svou národně-kulturní identitu a současný typ politicko-ekonomického života. Je velmi pravděpodobné, že v období do roku 2035 budou i za příznivých okolností nejvlivnějšími a nejaktivnějšími Evropany první, druhá a třetí generace migrantů z oblastí Blízkého a Středního východu a Afriky muslimského vyznání s výraznou konfesní a kulturní identitou. Již nyní je značná část populačního růstu v zemích starého jádra EU způsobena migrujícími komunitami. A jejich podíl na dynamice porodnosti se každým rokem zvyšuje. Jak hodnotit tuto skutečnost?
Je potřeba si přiznat, že hlavní hrozbou pro Evropu nejsou vnitřní, ale spíše vnější demografické vlivy. V letech 2018 až 2035 bude pokračovat obrovská, zhoubná demografická priorita mladých lidí, která se v některých regionech Blízkého a Středního východu a severní a tropické Afriky dokonce zvýší. Není důvod předpokládat, že během prognózovaného období válečné konflikty ustanou a na Blízkém a Středním východě zavládne mír. Je pravděpodobnější, že se vojensko-konfliktní zóna rozšíří na sever v důsledku představitelného hospodářského kolapsu několika států za určitých podmínek, o kterých se nebudu dnes zmiňovat a za odpovídajícího nárůstu sektářských válek v Iráku, Afghánistánu a Sýrii. To způsobí nový, stále se zvyšující příliv nelegálních migrantů do Evropy. Přitom se nezmiňuji o roli Turecka a následcích představitelného otevření bran do EU.
- Proč vzniká nová G8
Mnozí z přítomných vědí nebo tuší, že ekonomiky USA, Japonska, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Kanady jsou kvůli protiruským sankcím v útlumu, nebo dokonce v úpadku. V samotných USA dosáhla oficiální inflace nejvyšší úrovně od prosince 1981: 8,6%. V ČR se podle mého názoru neodpovědně hraje s hodnocením výše inflace bez ohledu na následky pro společnost. Výsledkem neodpovědnosti především politiků tak je, že skupina osmi zemí, které omezení nepodpořily - Čína, Indie, Rusko, Indonésie, Brazílie, Mexiko, Írán a Turecko - překonala starou skupinu (G7) o 24,4 %, pokud jde o HDP v paritě kupní síly USA. Ty jako náš vzor a vůdce tak vlastníma rukama vytvořily podmínky pro to, aby země, které chtějí dialog a vzájemně výhodné vztahy, fakticky vytvořily novou G8 s Ruskem a Evropa spadla do inflační jámy. Z ní žádnému státu EU nebude jednoduché dostat se bez boje, strádání velké většiny občanů, kompromisů a uvědomění si, co znamená duch doby: Zeitgeist.
- Proč vztahy USA – RF se blíží k rozpadu
Nepřátelství těchto dvou jaderných velmocí se dostalo už i na domácí úroveň: zástupci ruskojazyčné diaspory jsou diskriminováni, přestože každý člověk se selským rozumem již pocitově ví, že světové společenství potřebuje dialog mezi Moskvou a Washingtonem již proto, že například bez vzácných kovů a jiných zdrojů nebude možné pro mnohé státy euroatlantické civilizace, včetně ČR, mluvit o technologickém vývoji západních společností.
Nedávno ruský velvyslanec v USA Antonov uvedl, že obdržel dopis, v němž byl vyzván, aby vystoupil proti ruskému vedení a obrátil se na úřad náměstkyně ministra zahraničí USA Wendy Shermanové. Jeho američtí kolegové velvyslance přímo vyzvali, aby opustil svou vlast a odsoudil kroky prezidenta Putina. Ruská diplomatická mise v reakci na to požádala americké ministerstvo zahraničí o vysvětlení. Antonov označil takový dopis za provokativní a poznamenal, že američtí diplomaté v Moskvě pravděpodobně podobné zprávy nedostanou.
Kdo považuje jednání americké vlády za normální, potřebuje s pravděpodobností hraničící s jistotou psychiatrickou léčbu. Podobně ji potřebují některé české úřady a úředníci, kteří požadovali podepsané prohlášení ruských občanů, že jsou proti válce na Ukrajině, proti politice Kremlu a proti prezidentovi Putinovi, aby jim bylo prodlouženo vízum nebo pracovní povolení v ČR. Zmiňuji se o této episodě na základě několika osobních obrácení Rusů ke mně.
- Balkán z jiného pohledu
Podle lékařů Srbsko v důsledku použití bomb s ochuzeným uranem v roce 1999 a zničení ekologicky nebezpečných zařízení při náletech se dostalo na přední místo v úmrtnosti na rakovinu v Evropě. V roce 1999 vedla ozbrojená konfrontace mezi albánskými separatisty z Kosovské osvobozenecké armády a srbskou armádou a policií k bombardování Svazové republiky Jugoslávie (SFRJ) ze strany NATO. Tu v té době tvořilo Srbsko a Černá Hora. Připomínám, že vojenská operace byla zahájena bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. NATO před třiadvaceti lety svrhlo 420 000 bomb o hmotnosti 22 000 tun, včetně 15 tun ochuzeného uranu. Při bombardování zahynulo více než 2 500 lidí, včetně 79 dětí. Kromě toho se více než milion lidí stalo uprchlíky. Co se změnilo od té doby?
Současnou situaci v Srbsku jsem popsal v příspěvku - Srbsko, Kosovo a Albánie (22.8). Mj. ji charakterizuje silný tlak EU, NATO a USA na politické velení státu, přiznání a konečné oddělení Kosova od Srbska ještě před otevřením nové válečné fronty Západu proti Rusku, včetně představitelného bombardování Srbska, protože NATO a EU nejsou schopné vést další válku na Balkáně, jestliže se obě organizace nechtějí rozpadnout v řádu měsíců.
Poslední dohoda mezi Kosovem a Srbskem z konce srpna týkající se pohybu Srbů na obou územích nepředstavuje trvalé řešení problému. Jedná se typický kompromis EU, jehož cílem je získat čas, oddálit konečné řešení a udržet se u moci. Proto bychom neměli očekávat mír na Balkánech v představitelné době.
- Proč budou padat vlády v EU
Zástupně za mnohé již odešlé, nebo v odcházení, uvádím příklad Itálie. Leoluca Orlando byl 22 let starostou Palerma. Za jeho působení se z města mafie stalo město protimafiánské. Odešel a Cosa Nostra v tom vidí příležitost. Zmiňuji se o starostovi Palerma mj. proto, že po odstoupení premiéra Draghiho a vyhlášení předčasných voleb může v Itálii usednout do premiérského křesla první žena v historii italské politiky. A není to obyčejná žena, jak se snaží média ji vidět.
Paní Giorgia Meloniová, vede politickou stranu Bratři Itálie (Fratelli d’Italia). Strana byla založena v roce 2012 odštěpením od politické strany Lid svobody. Její název je shodný s názvem italské hymny. Jedná se o stranu národně konzervativní, nacionalistickou a euroskeptickou. Přesto strana není pro vystoupení Itálie z Evropské unie. Meloniová odmítá jakoukoliv spojitost s fašistickou diktaturou. V parlamentních volbách 2018 měla strana dle průzkumů získat necelých 5 %, což se víceméně potvrdilo. Její volební výsledek činil 4,26 %. Ve sněmovně si Bratři Itálie polepšili na 33 poslanců, v senátu získali 16 mandátů. Průzkumy veřejného mínění z června 2021 však odhalily rychle rostoucí popularitu strany (20,5 %) a zmínily ji jako pravděpodobnou součást příští vítězné koalice.
Meloniová, mj. osobnost z líhně Aspenu, proto těšící se již dlouhodobě podpoře demokratů USA, nedávno řekla: Připravuji se na vládu nad národem. A dodala: Jsem připravená udělat vše, o co mě italský lid požádá. Těch požadavků spojených s existencí obyčejných lidí v Itálii je více než dost. Jsem hluboce přesvědčen, že nebudou vyřešeny ani s její pomocí a její případná role v křesle premiérky se koncentruje na pokrytecké zvládnutí obrovského státního dluhu.
Irán. Ve stínu rostoucích a kvalitativně zvětšujících se rizik chudoby a války nejenom na Ukrajině, Írán se pomalu a jistě stává jadernou velmocí. Vyrábí materiál pro jadernou bombu a na kritiku porušování smlouvy reaguje tím, že brání kontrole mezinárodními inspektory. Proč? Irán ví, že ze strany USA a EU nelze dnes očekávat jednotnou reakci velmocí – ale, že opak je pravdou. Klid s jakým Kreml donutil západní země nakupovat plyn za rubly, poslední rozhodnutí v Bulharsku a tzv. zastropení cen plynu a ropy signalizují neúspěch sankční politiky USA a jejich spojenců a mj. nesmyslné zvýšení hospodářské závislosti na Číně, od které budeme muset kupovat ruský plyn a ropu za předraženou cenu.
Saúdská Arábie hrozí omezením dodávek ropy v souvislosti s blížící se jadernou dohodou Západu s Íránem, napsal nedávno The National Interest. Zmiňuji se o této skutečnosti, protože dohoda by podpořila íránskou ekonomiku a znevýhodnila světové trhy s ropou. Proč? Protože by uvolnila přibližně milion barelů íránské ropy denně na vývoz. To na druhé straně znamená, že očekávání spolu s obavami ze zpomalení ekonomiky, rostoucí inflace a slábnoucí poptávky může přispět ke snížení cen ropy pod sto dolarů za barel. Proto současný postoj Rijádu, který odmítá zvýšit dodávky na žádost USA, potvrzuje, že Saúdská Arábie je na světové scéně stále více svázána s Ruskem než s USA. Vedle Kataru a skutečnosti, že plné zastavení dodávek plynu do Evropy na dobu 12-15 měsíců neovlivní státní rozpočet Ruska, protože čtvrtletní příjmy budou činit i tak cca 20 miliard USD, nevidím žádné dobré zprávy pro vládu pana Fialy a občany ČR.
Všeobecně platí, že umělá a čistě politicky motivovaná omezení podkopávají mezinárodní ekonomický a obchodní systém a narušují obvyklé vazby a vklady. Protože však již existují hospodářské bloky, z nichž jedním je Eurasijská hospodářská unie, která prokázala svou účinnost, EU se bude dlouho potýkat s tímto novým konkurentem, jehož základ tvoří Rusko a Čína. Připomínám, že v prvním čtvrtletí letošního roku se HDP EHU zvýšil o více než 3,5 procenta, v první polovině roku vzrostla zemědělská produkce a průmyslová výroba, a ve stejném období klesla míra nezaměstnanosti ve společenství o třetinu.
Jedním z klíčových problémů Západu proto je a zůstane na dlouhou dobu pokrytecká snaha obvinit Rusko z celosvětové potravinové krize, přičemž i část západních elit si velice dobře uvědomuje, že současná situace je přímým důsledkem vlastního jednání Západu a jeho neochoty k rovnoprávnému dialogu. V mnoha členských státech EU proto hrozí reorganizace vlád nebo jejich pádspojený s hospodářským, finančním, sociálním, právním a v neposlední řadě politickým systémem. Ten nevylučuji v SRN, za určitých podmínek ani v ČR. K pádu ale dojde až po ukončení (ne) slavného předsednictví ČR v Radě EU.
Výsledky sociologického výzkumu
Výzkum byl proveden pro potřeby Institutu české levice (ICL) pod garancí Klubu společenských věd v srpnu t.r. Výsledky průzkumu byly předběžně zhodnoceny během posledního zasedání Akademické rady ICL, jejímž jsem předsedou.
Výzkum byl navržen jako reprezentativní orientační šetření mezi dospělou českou populací, a zčásti mezi levicovou populací. Hlavním cílem sociologického šetření bylo zjistit názory české populace na vybrané otázky související s aktuální vnitropolitickou společenskou situaci a se situací v levicovém spektru společnosti.
Výzkum byl obsahově orientován na zjištění: názorů veřejnosti na vybrané problémy současné politické scény, politických postojů veřejnosti před komunálními a senátními volbami, názorů české populace na situaci v levici a na aktivitu levicových subjektů, na strukturální změny v levicovém hnutí v současné době, a na předpoklady dalšího vývoje.
Tím výzkum přispívá k určitému zmapování politické situace v aktuální době, v období před komunálními volbami a volbami do Senátu. A také přináší některé doplňující informace o rozložení názorů občanů na postavení současné české levice, na její možnosti a aktivitu.
Obsahově výzkum v některých otázkách navázal na výzkumy realizované k obdobným tématům v minulých letech, zejména v roce 2020, což umožnilo provést u některých otázek časové srovnání názorů populace. Šetření obsahovalo otázky a údaje, které nebyly jinými výzkumnými institucemi zjišťovány.
Výsledky výzkumu mohou poskytnout informace pro potřebu nejen zadávající organizaci, ale i širšímu okruhu odborníků. Protože výzkumné poznatky mohou být využity i v rozsáhlé osvětově politické činnosti, dovoluji si je nabídnout všem zájemcům v elektronické podobě.
Pro informaci a jako příklad uvádím velmi zkráceně následujících 10 výsledků:
Nejvíce se lidé zajímají o situaci v Evropské unii a na Ukrajině.
Více než polovina respondentů je nespokojena s politickou situací. Mezi levicově orientovanými osobami je situace ještě horší. Politickou situaci jich negativně hodnotí více než čtyři pětiny (84 %), zatímco mezi ostatními to byly více než dvě pětiny (43 %).
Velké rozdíly v hodnocení politické situace jsou mezi občany rovněž podle věku. Z občanů nad 60 let ji považuje za špatnou 72 %, z mladých lidí jen 29 %. Lze říci, že čím starší člověk, tím častěji hodnotí politickou situaci v ČR za špatnou. Menší rozdíly jsou mezi vzdělanostními skupinami a mezi muži a ženami, ale i mezi lidmi z malých obcí a z velkých měst.
S nynější životní úrovní je spokojeno 9 %, spíše spokojených 39 %, spíše nespokojených 38 %, nespokojených 13 % a 1 % nedokázalo posoudit.
Mezi levicově orientovanými vyjadřuje spokojenost se svojí nynější životní úrovní necelá třetina, mezi ostatními respondenty je to více než polovina. Zcela nespokojena je téměř pětina levicových a desetina ostatních.
Hodnocení vlastní životní úrovně je příznivější než vlastní ekonomické situace. Průměrná známka je na úrovni 3,11.
Na otázku, Jak na vás osobně dopadají důsledky – velice negativně, negativně, málo nebo nedopadají? - v jednotlivých oblastech jsou dopady velice rozdílné. Vůbec nejvíce dopadají na občany důsledky současného zdražování, a to všeho, zejména energií. Negativně to pociťují více než čtyři pětiny dotázaných (87 %). A to všech sociálních skupin. Vedle zdražování se promítá do hodnocení občanů rovněž soustavně se zhoršující vnitropolitická situace. Negativně se k ní vyjádřilo 64 % dotázaných. Rovněž rusko-ukrajinský konflikt má silně negativní dopady na českou populaci – 59%. Zatímco nebezpečí nákazy covidem stojí poněkud stranou, když na občany dopadá negativně „pouze" necelá třetina (29 %) dotázaných. Jinými slovy a stručně vyjádřeno: Mládež vnímá důsledky všech událostí méně negativně než ostatní populace.
K volbám do zastupitelstev měst a obcí se dotázaní vyjadřovali svým názory na to, jaké mají jednotlivé strany a hnutí vyhlídky ve volbách uspět. Respondenti odpovídali na otázku: „Která politická strana či hnutí má podle vás největší šance uspět v letošních komunálních volbách".
Na prvním místě se umístilo jednoznačně hnutí ANO s možností získání až 40 % hlasů. A to, i když v posledních komunálních volbách v roce 2018 získalo pouze 15 % zastupitelů v městech a obcích. Následuje seznam stran s ODS v čele (10 %). Šanci na úspěch tradičně dotázaní dali nezávislým stranám, které v minulých komunálních volbách vždy v souhrnu získaly nejvíce zastupitelů (v roce 2018 23,4 %).
Dále pokračuje výčet stran a hnutí s menšími šancemi, mezi nimi především SPD a koalice Spolu. Komunistům přikládají občané pouze 2 % zastupitelů (v roce 2018 KSČM získala v komunálkách 4,9 % hlasů).
Předpovědi dotázaných se více liší jen podle politické orientace. Levicově zaměření občané dávají větší šance levicovým subjektům, a také hnutí ANO. Výsledky dotazování k šancím v komunálních volbách v podstatě souzní s výsledky jiných výzkumných agentur.
- V součtu levice-střed-pravice je podíl levicově orientovaných 37 %, středových 27 %, hlásících se k pravici 16 % a indiferentních 20 %. Podstatně větší příklon dotázaných k levici, než k pravici je dán výběrem dotázaných. Tazatelé vybírali k rozhovorům spíše levicově orientované respondenty. Větší příklon dotázaných k levici se projevil i při dotazování na další otázku: „Která politická strana je Vám sympatická?"
Na tu mohli všichni dotázaní uvést více odpovědí. Proto součet procent přesahuje 100. Na otázku však odpovědělo pouze 74 % dotázaných. Ostatní se buď k otázce vůbec nevyjádřili anebo uvedli, že jim není sympatická žádná politická strana nebo hnutí. Nejvíce dotázaných vyjádřilo svoje sympatie k hnutí ANO. Sympatie k dalším stranám uvádím orientačně: KSČM, SPD, Nezávislí, ČSSD, ODS a Piráti. Jiné strany byly uváděny minimálně.
- Zajímavý je poznatek z analýzy odpovědí: I když téměř polovina dotázaných vyjádřila sympatie parlamentním stranám, velká část – více jak třetina - vyjádřila sympatie neparlamentním stranám. Výzkum přinesl i další zajímavý údaj. Např., že mezi levicově orientovanými má současná vládní koalice pouze 4 % sympatizantů.
Závěr
Žádný systém nemůže bojovat sám proti sobě – marnost nad marnost a beznaděje. Je tomu opravdu tak, když je zbytečné očekávat, že systém potrestá sám sebe, tj. vlastní systém? Nelze vyloučit, že s pravděpodobností hraničící s jistotou vše skončí pouliční spravedlností, počínaje a defenestracemi a vraždami konče. Proč? V chaosu nemůžete argumentovat s genocidními maniaky, protože neexistuje žádný stabilní právní systém, který by fungoval. Tzv.elity řídí právní systém tak, aby se na ně nevztahoval a samy ho mohly zcela ignorovat.
Ultra-globalisté plánovali přestavbu USA minimálně 15 a více let. Ex-prezident Trump narušil jejich plány, prezidenti Putin a Si se stali tzv. černými labutěmi a kozly odpuštění. Málokdo si uvědomuje, že tzv. černá labuť může přiletět pouze ze Západu a zevnitř. Přestavba USA a světa proto představuje boj mezi historickou tradicí a umělou modernou, kterou by mělo ovládat a řídit pět nebo šest TNK (transnacionálních korporací), které podle plánu se mají slít se státem a nahradit ho. Slití TNK se státem se plánuje mj. s pomocí tzv. 4 IR. Tu nevymysleli vědci. S pomocí degradace elit a antropologického přechodu se již dnes realizuje vytvoření nového sociálního řádu s novými typy člověka.
Současný svět charakterizují tradiční monarchistické finance Rothschildů (např. UK, Holandsko a manažeři), finance Rockefellerů, za kterými stojí stát (USA) a Svatý stolec. Ten se opírá o vybrané etnické skupiny, o nichž dnes nemohu referovat, jejich širokou a neveřejnou síť kontaktů a vztahů. Připomínám pouze, že Anglosaský imperialismus odlidšťuje, představuje cestu po kruhu a světové dějiny nemohou být náhodné. Proto prezident Putin v tomto smyslu není válečník, ale vlastenec a prezident Si není novodobý císař.
Oficiální data OSN, včetně WHO a žurnálu Les Echos indikují a předpovídají, že do roku 2100 populace planety se zmenší na současnou polovinu, tj. cca 4 miliardy lidí. Jako důvod se uvádí snížená porodnost, ne však její příčiny. Proto nelze ignorovat následky Covid-19, jeho mutace a vakcinace a nové varianty BA.4, BA.5, nebo dokonce BA.2.75. Ty čekají před našimi dveřmi a média o nich nepíší, protože hlavní téma představují inflace, ceny energií a strach občanů. Posledně jmenovaný je obzvláště nebezpečný, protože se podobá rotaviru, známý rodičům dětí předškolního věku. Jedná se v podstatě o střevní chřipku s velkým potenciálem pro šíření. Má s ní stejné dva hlavní symptomy: průjem a zvracení, bez horeček.
Z předem zmíněného očekávaného snížení světové populace vyplývá, že demografické procesy se obtížně řídí a mají velký moment setrvačnosti. Rizika, která představují, je obtížné eliminovat a je nemožné se jim vyhnout. Proto je důležité uvědomit si odpovědnost národních a mezinárodních bezpečnostních institucí a nekompromisně požadovat od každé vlády a na všech úrovních plnění jejich povinností, aby byly připraveny blokovat kriminální a teroristické důsledky demografických rizik na všech úrovních společnosti.
Doba impérií, námořních, a pravděpodobně i kontinentálních, národních států a proto i národních zájmů patří minulosti. Proto bez ideologie nic nepůjde. Jakou ideologii si ale vybereme, závisí pouze na nás, na našem myšlení, mluvě a konání. Jinými slovy na výchově, vzdělání, sdílení, respektu a pokoře.
Úpadek a rozpad hospodářství a finančnictví a tím i společenského systému, podsystémů a nadsystémů se dnes rovná vojenské porážce. V současné situaci obrovského veřejného zadlužení EU, které je největší na světě, nerozumných sankcí motivovaných politikou bez vize a podčinění se USA, jako hegemonu v odcházení, lze si představit úpadek kapitalismu a kvality života na úroveň konce druhé světové války. Jaké následky takový úpadek může mít pro ČR nechť si každý sám představí a podle toho koná. Jinými slovy: je nezbytné opustit zónu komfortu a naučit se žít v zóně skromnosti a pokory.
Všem příslušníkům výkonných a pomocných elit, tj. politikům, jejich poradcům a analytikům je nezbytně nutné učit se rétoriku konkurentů, její význam pro myšlení a konání. Především prezidentů Putina, Si a dalších vůdců zastupujících 85% populace planety.
Výzvu pro jednotlivce, národ a společenství představuje sofistikovaný systém ohlupování lidí, včetně výkonných elit s pomocí záměny jasného, tj. kritického myšlení za výběr možností a skutečnosti, že starší generace s určitým věděním a zkušeností vymírá a nerespektuje se mladou generací, převážně orientovanou na zábavu a konzum. V současné situaci se proto nabízí možnost uvědomit si, že každá krize, včetně zmíněného zhoubného demografického potenciálu, rodí nové vůdce. Je jenom na nás, které si vychováme a vybereme za vhodné pro řešení problémů a výzev života, jako procesu bez konce a možnosti ho zásadně ovlivnit.
