Autor: Martin Peč | 12. 9. 2022
12.září si připomínáme 100. výročí narození akademického sochaře Oldřicha Peče (1922-1965). Oldřich Peč patřil k významným osobnostem olomoucké výtvarné kultury poválečného období a byl jedním z důležitých protagonistů modernistických tendencí v sochařské tvorbě regionu konce 50. a 60. let 20. století.
Oldřich Peč se narodil v herecké rodině. Sám zpočátku hrál, ale poté se rozhodl nastoupit na dráhu výtvarného umělce. Po totálním nasazení za 2. světové války se vrací do Olomouce, kde je ve styku se zdejší uměleckou scénou (Hořínek, Doležal, Lenhart) a začíná se věnovat sochařství (velmi kvalitní autoportrét z roku 1942 v majetku Muzea moderního umění v Olomouci). Po úspěšně složených přijimacích zkouškách nastupuje v roce 1945 na AVU v Praze k prof. Otakaru Španielovi, světoznámému tvůrci našich mincí a medailí. Po konci studia, kde měl tu možnost být s umělecky velmi silnou poválečnou generací (Kulich, Snopek, Prachatická a další) a kde prokázal svůj talent (obdržel 1. cenu Akademie), se vrací na Moravu – ateliér si pořizuje v Olomouci a od roku 1950 až do své smrti žije v Prostějově. Peč se zpočátku projevuje jako velmi kvalitní portrétista (oduševnělé hlavy otce, tchána, syna Martina a švagrové J.Petschové), medailér (J.A.Komenský), dovede zvládat i monumentální úkoly(pomníky v Konici a Zábřehu) , problém mu nedělá ani tvorba soch s pracovní tematikou – i zde se dobral skutečných výsledků (bez dobových schémat velmi živě pojatý Horník). Velmi rád se též věnuje plastice s dětskými náměty či s motivy zvířat. Od roku 1950 začíná spolupracovat s mladými olomouckými architekty (Z.Hynek, Z. Coufal, Bl. Adamík, D. Kolář) a z této spolupráce vychází nejen řada soutěží (na hrob P. Bezruče, pomník J. E. Purkyně, J. Wolkera či na památník na Playa Giron na Kubě), ale i konkrétní realizace (dnes zničená kašna s motivem koní v Olomouci, pomník osvobození v Konici, reliéf na atice domu v Lutíně, reliéf na pomníku v Tovačově, vstup do kolejí 17. listopadu v Olomouci, zničený reliéf v kině Oko v Prostějově, dnes ztracené keramické výzdoby porodnic v Prostějově a Šumperku a další). Přelom 50. a 60. let znamená v sochařově tvorbě orientaci k co nejúspornějšímu formálnímu vyjádření , snahu o užití výtvarné zkratky. A to jak v dílech v sádře či betonu (Pták v nemocnici v Zábřehu), tak v materiálu, který se pro Peče stane charakteristický – ve svařované oceli (Ryby na bazénu v Olomouci, znak ČSD v Přerově a komorní plastika). Právě zde rozšířil Oldřich Peč výrazové možnosti tohoto tehdy pro umění nově objevovaného materiálu. Velké množství plánů do budoucna však zhatila předčasná smrt po těžké nemoci v roce 1965. Oldřich Peč odpočívá na prostějovském hřbitově.
Bohužel dnes sochařova díla v Prostějově nenajdeme. Necitlivé úpravy interiérů veřejných budov znamenaly zkázu keramické výzdoby pokojů porodnice ve staré nemocnici a především významného dekorativního díla, reliéfu Vývoj kinematografie ve foyer někdejšího kina Oko. Stejně tak jsou návrhy na pomník prostějovského básníka Jiřího Wolkera v Tatranské Poljance a imaginativní varianty jeho portrétu známé již jen z detailů dobových fotografií.
Dílo Oldřicha Peče je zastoupeno jak ve sbírkách prostějovského muzea, tak ve fondu Muzea moderního umění v Olomouci. Nejvýrazněji byla jeho umělecká tvorba připomenuta společnou posmrtnou výstavou s předčasně zesnulým malířem Miroslavem Ketmanem v roce 1973. V následujících letech byly Pečovy sochy vystavovány jen ojediněle, v tisku byla osobnost umělce připomenuta díky snaze prostějovského architekta Adamíka. Až výstava věnovaná sochařství Olomouckého kraje pořádaná Unií výtvarných umělců Olomoucka v roce 2009 a následná publikace k tomuto tématu spolu s bádáním o výtvarných dílech v architektuře rehabilitovala význam tohoto umělce.
