Autor: Josef Skála | 17. 10. 2022
Roky to byla banalita. Teď je to žhavá priorita. Zní prostě: Česká republika na prvním místě! Už dvakrát jí dalo hlas Václavské náměstí. 3. i 28. září bylo nabité nadoraz. V den výročí republiky to bude potřetí. Rekordy láme i škála nás, kdo se střídáme na pódiu. Odpůrce pětikoalice, co zemi ničí a žene do války, už spojila skoro všechny. Tím větší je šance, že vláda národní zkázy padne.
Pak to chce ovšem jasno i v otázce, kudy vyrazit den poté. A tedy i cestovní mapu pro celý blok, co by rád vlastní republiku na prvním místě. Včerejší zaklínadla krachují v přímém přenosu. Dnes by nás srazila ještě níž. Nouzový východ z pasti vede jen dopředu. Kudy a proč – a kudy už ne – vzkazují všechny akutní nároky:
Má svébytný rozvoj šanci, nebudou-li voda - energetika a celá páteřní infrastruktura - ve veřejném vlastnictví?
Dosáhne naší potravinové soběstačnosti - sám domácí agrobyznys?
Zajistí bydlení, dostupné lidem s běžným příjmem - jen obecní a družstevní projekty?
Vrátí nás mezi suverénní hráče světových trhů - torza, zbylá z českého „rodinného stříbra“?
Mám pokračovat? Jsme cizím krmelcem a vazalem. V lecčem dokonce víc, než za pozdní monarchie. Škrtí to většinu zaměstnanců i podniků. Mít český byznys sílu to změnit, udělal to už dávno. Teď ji má už jenom stát, řízený kvalifikovanými vlastenci. Jedině ten porazí cenový teror na trhu energií. A zlomí i přesilovku cizích potravinářských řetězců. Obnovit svébytnou vertikálu - od výkupu až po distribuci – dokáže už jenom veřejná moc. Jedině masivní státní výstavba zkrotí lichvu, okupující trh bydlení. Pouze průlomy, dirigované veřejnou mocí, vedou tam, kde už jsme byli - do světové extraligy vysoké přidané hodnoty, inkasované domů, a ne na cizí konta.
Budou to investice z našich daní. A proto do kapacit ve veřejném vlastnictví. Vítanou šanci, a ne ústrky, však nadělí i soukromým tvůrcům skutečných hodnot. Ve státních rozvojových programech najdou důstojnější uplatnění, než pod cizím velením. A leckdy i azyl před nepřátelským převzetím. Znárodňováním děsí zlé jazyky. Znárodňují se jen manka oligarchů, dolujících parazitní rentu.
Dá se to samozřejmě zkusit i postaru. Teď ovšem už jen za drastickou cenu. Nových zdrojů naší obživy přibude mizivě. Ty stávající poničí vlna bankrotů. Tím dřív to utáhne dluhovou oprátku - miliónům z nás, tisícům podniků i veřejné kase. A změní je v bezbrannou kořist vyvlastnění, většího než všechna znárodnění. Pak už většině z nás nebude patřit skoro nic. O nás a bez nás se bude rozhodovat ve všem, na čem skutečně záleží.
Přál by si to jen masochista. Česká republika na prvním místě leží jen přesně opačným směrem.
více: denik.cz
