O co jde ruskému a severoamerickému impériu na Ukrajině

Autor: Radomír Silber | 20. 1. 2023

Proč je lehko válčit a kdo a proč nechtěli a nechtějí mír

Ruské kapitalistické impérium reagovalo v roce 2014 na expanzi NATO na východ a na násilný ultranacionalistický převrat v Kyjevě podporovaný kapitalistickým impériem Spojených států severoamerických tím, že podpořilo proruské separatisty na Ukrajině a oddělení převážně Rusy obývaného Krymu od Ukrajiny. Současně na východě Ukrajiny, na Donbasu se v ozbrojených střetech prokyjevských ukrajinských nacionalistů a proruských separatistů ustavila dvě separátní území Doněcka a Luhanska. Ukončit boje a umožnit mírové řešení ozbrojených nacionálních konfliktů na východě a jihu Ukrajiny měly takzvané Minské dohody dojednané zejména s garancí Francie, Německa a imperiálního Ruska.

O prozíravosti odpovědných elit tváří v tvář eskalaci si lze udělat obrázek i z komunikace v zákulisí. Už dne 13. prosince 2013 se veřejně pochválila svým příznivcům z U.S. - Ukraine Foundation náměstkyně ministra zahraničí Spojených států Victoria Nulandová, že Spojené státy až dosud investovaly 5 miliard dolarů do podpory změny společenských a politických poměrů na Ukrajině. V únoru roku 2014, když na Ukrajině vše spělo k převratu a k výbuchu násilných nacionalistických konfliktů, V. Nulandová v uniklém rozhovoru s velvyslancem Spojených států v Kyjevě komentovala neshody USA s Evropskou unií v přístupu k propukajícímu konfliktu typicky silovým způsobem: “Ať jde Evropská unie do prdele.” Paul Craig Roberts, někdejší Reaganův ministr financí pro hospodářskou politiku, tehdy zhodnotil situaci a jednání Nulandové i vlády Spojených států velmi příkře: “Jak náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová vysvětlila minulý prosinec v jednom svém projevu a pak i v uniklé nahrávce telefonátu s velvyslancem USA v Kyjevě, utratil Washington 5 miliard dolarů od daňových poplatníků na zosnování puče na Ukrajině ke svržení demokraticky zvolené vlády.“

Občanská válka na východě Ukrajiny, do které ingerovalo otevřeněji imperiální Rusko a méně otevřeně, ale politicky a finančně postupně stále silněji imperiální Spojené státy a další členské země paktu NATO, však navzdory dojednanému příměří nikdy neskončila. Separace a konfrontace pokračovala. Posilovaly ji nejen řídké přestřelky a oboustranné výměny dělostřeleckých granátů, ale i nacionalistický teror nového režimu Ukrajiny, který zaútočil na celém území Ukrajiny na jazyková a kulturní práva menšin, na politická práva oponentů, na nepohodlné novináře a přjal řadu diskriminačních opatření a zákonů.

Naplnění smyslu Minských mírových dohod, tedy uskutečnění demokratických záruk společného soužití západu a východu Ukrajiny, ale ani garanti, snad s jistou výjimkou Ruska, ani Spojené státy a pakt NATO a Evropská unie po novém nacionálním režimu Ukrajiny nepožadovali. A bez účinného jednání a dobré vůle garantů Minských dohod žádné mírové, demokratické řešení vnitřního nacionálního střetu, natož mezinárodního střetu impérií o vliv na Ukrajinu nebylo možné.

Návrhy deeskalace podle starých vzorů americké impérium v čele s Bidenem odmítlo

V době, kdy sovětské impérium v 60. letech 20. století začalo podporovat revoluční Kubu a zřizovat své vojenské základny na Kubě, americké impérium nejprve vycvičilo, vyzbrojilo a podpořilo pokus o ozbrojenou invazi na Kubu. A pak šlo až na práh války. Vůdcové impérií Nikita Chruščov a J. Kennedy se ale tehdy v roce 1962 na poslední chvíli dohodli na mírovém, kompromisním řešení. Sověti se zavázali stáhnout své raketové základny ohrožující Washington z Kuby a Severoameričané stáhli své proti Moskvě namířené jaderné rakety z Itálie a Turecka. Kennedy a Chruščov kompromisem zabránili krvavé vzájemné válce impérií a bloků.

V roce 2022 se ovšem vůdcové impérií a za nimi stojící mocenské elity na zastavení expanze a na mírovém řešení sporu o expanzi USA a NATO na Ukrajinu nedohodli. Snad proto, že se jim zdálo, že potoky krve, které tentokráte ve sporu o sféry vlivu a o vojenské základny potekou, jsou přijatelné, nebo pro některé z nich dokonce výhodné?

Uplynulý rok 2022 byl nepochybně pro mírové řešení střetu ruského a severoamerického impéria a jimi podporovaných ukrajinských nacionalistů a separatistů velmi špatným rokem. Severoamerické impérium vlastně už po tři desetiletí, od rozpadu Sovětského svazu a jeho východního bloku, expandovalo svými vojsky a základnami s pomocí a podporou paktu NATO na Balkán, do střední Evropy, do Iráku, Afghánistánu, ale stále více i k ruským hranicím. Nastolení “nových poměrů” na domácími i zahraničními kapitalisty rozkrádané, zbídačelé a zkorumpované Ukrajině a vítězství proamerického režimu v Kyjevě stálo americké impérium do roku 2014 podle přiznání státní tajemnice V. Nulandové “jen” 5 miliard dolarů. Od převratu do roku 2022 se nejen civilní, ale i vojenské investice Spojených států, Britů a dalších členů paktu NATO do „euroatlantické“ Ukrajiny ještě zvýšily.

V roce 2021 vůdce severoamerického impéria se spojenci jednoznačně odmítli expanzi NATO zastavit. A prezident nacionální Ukrajiny Zelenskyj, kterého ještě v roce 2019 Ukrajinci volili, protože jim slíbil mír, nyní povzbuzen podporou severoamerického impéria s mlčenlivým souhasem Německa a Francie mírové dohody z Minsku odmítl. Jak nedávno přiznala někdejší německá kancléřka Angela Merkelová a po ní i prezident Francie Emanuel Macron, mírové dohody z Minsku prý chápali jako prostředek k získání času. Tedy nikoli jako řešení a skutečnou cestu k rovnoprávnému soužití ukrajinsky a rusky či maďarsky mluvících občanů v rámci Ukrajiny. V tom získaném čase neudělali eurounijní garanti vůbec nic pro oslabení nacionálního střetu na Ukrajině. Čas byl získán jen pro Spojenými státy a paktem NATO posilovanou a vyzbrojovanou ultranacionální Ukrajinu, a podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga i pro specialisty NATO, kteří začali brzy po převratu cvičit a vybavovat postupně nacionální ukrajinskou armádu.

V roce 1962 J. Kennedy označil jako existenční hrozbu pro Spojené státy expanzi sovětských základen na Kubu. V roce 2022 V. Putin označil jako bezpečnostní či existenční hrozbu expanzi sil a zbraní Spojených států a NATO na Ukrajinu. Jeden podstatný rozdíl oproti historické minulosti v tomto novém střetu impérií zřejmě vyloučil možnost kennedyovského kompromisu. Ve válce o základny na Kubě by v roce 1962 museli umírat Sověti i Američané a ve výsledku by ztratili všichni. Ve střetu o vojenský vliv a základny na Ukrajině mohou až dosud umírat jen Ukrajinci a Rusové, pro americké impérium v té válce až do jejího rozšíření za hranice Ukrajiny nehrozí žádná rizika. Pro zbrojaře a dodavatele plynu a ropy do Evropy pak válka slibuje a přináší po ztrátě afghánského odbytiště a po vyřazení ruské energetické konkurence zisky.

Kennedy a Chruščov věděli, že válka o Kubu by byla fatální pro obě impéria. Biden a Putin si to ve střetu o Ukrajinu nepřipouštěli. A vůdci a elity Ukrajiny už dnes zřejmě nemají jinou volbu než válku. Nová zpráva o okolnostech úředně provedené vraždy ukrajinského vyjednavače Denise Kirejeva v březnu roku 2022 aktuálně visí nejen nad vůdcem nacionálního režimu Ukrajiny Zelenským, ale nad každým, kdo by chtěl přemýšlet o něčem jiném než o konečném vítězství, jako Damoklův meč. A zbytek Evropy a v něm i válečně naladěnou vládou vedené Česko? Laskavý čtenář promine. Kam že to poslala Evropskou unii jménem vyšších zájmů amerického impéria paní Victoria Nulandová?

Foto