Autor: Jan Campbell | 31. 1. 2023
Kovidové střípky představují část procesu transformace od prvotního mírového chápaní Covid-19 až do stádia akceptování skutečnosti, že se jedná o jeden z instrumentů nové formy války mezi starým - západním a novým - východním světem. Tyto světy představují euroatlantická a euroasijská a asijská civilizace. Scénářů pro novou formu války je několik. Připomínám pouze tři důležité poválečné: Torontské protokoly, Projekty Římského klubu a Velký reset.
Ti, kteří se zajímají o literaturu, v daném případě ruskou, si mohou dohledat v konci románu Fjodora Michaijloviče Dostojevského - Zločin a trest (str. 665-666) popis eschatologického snu Raskolnikova.
Jinými slovy: Koronavirus je téma staré cca let. Hrozba koronaviru a léčba z onemocnění koronavirem by proto měly roznítit globální spolupráci, ne však novou studenou, či dokonce taktickou atomovou válku, na jejímž prahu stojíme a neuvědomujeme si plně její následky.
…
Je legitimní, že od počátku pandemie strachu z covid-19, jak to nazývám od jejího samotného začátku, byly kladeny otázky o tom, co čínské úřady na centrální, provinční a místní úrovni věděly a kdy.
Zadržení a výslech a následné sankce uvalené na Li Wenlianga (1986-2020), lékaře, který 30. prosince 2019 upozornil přátele na existenci nového viru podobného Sarsu, indikovaly hluboký strach mezi vládními úředníky z nebezpečí umožnění úniku informací o této epidemii na národní i celosvětové úrovni.
Wuhanská policie ho umlčela za údajné “šíření fám”. Nakazil se virem a zemřel 7. února 2020 ve věku 34 let. Byl ženatý a měl syna. Jeho partnerka Fu Xuejie porodila jejich druhého syna 12. června téhož roku.
…
Čína se dostala pod rostoucí západní kontrolu a kritiku – za svou tzv. vlčí válečnickou diplomacii, věznění a represe ujgurského lidu v Sin-ťiangu, odpírání svobod Tibeťanům, agresivitu vůči Tchaj-wanu.
Potenciální nebezpečí z umožnění Huawei být součástí západních technologií 5G, nároky ČLR na Jihočínské moře a zavedení zákona o národní bezpečnosti v Hongkongu a mnoho dalších akcí západních médií umožnilo západním politikům v čele s americkou vládou vystupňovat útoky na Čínu. Tím byly vytvořeny podmínky pro novou studenou válku.
Předseda výboru pro obranu Britské Dolní sněmovny, konzervativní politik a voják Tobias Ellwood (1966) tenkrát napsal, cituji: Jakákoli představa, že Číně lze důvěřovat, musela být jistě rozptýlena po jejích počátečních – a katastrofálních – pokusech utajit pandemii Covid-19. A pokračoval, cituji: Pokud vyjde najevo, že se virus začal šířit v důsledku nedbalosti ve wuchanské laboratoři, může to jen posílit volání po zmírnění čínského dosahu a vlivu. Poté, co citoval Churchilla, tvrdil, že čas postavit se Číně je nyní a zemí, která to má udělat, je Británie.
Již tady a po takovém sdělení, je třeba se mít na pozoru.
První případ Covid-19, jak informoval časopis Lancet, by1 znám 1. prosince 2019 ve Wu-chanu. Existují legitimní otázky, například:
Proč trvalo celý měsíc, než čínské úřady nahlásily vypuknutí nové nemoci mezinárodnímu společenství? Jaké následky mohlo způsobit čtyři týdny trvající ticho pro rizika z koronaviru?
Ale také jiné, nabízející Západu podívat se do zrcadla. Například:
Proč nikdo na Západě nešířil skutečnost – tj. dokumentovanou pravdu – že to byli čínští vědci, kteří poprvé popsali lidskou hrozbu této nemoci 24. ledna. Byli to čínští vědci, kteří jako první zdokumentovali přenos z člověka na člověka. Byli to čínští vědci, kteří jako první sekvenovali genom viru. Byli to čínští vědci, kteří upozornili na důležitost rozšíření přístupu k osobním ochranným prostředkům, testování a karanténě. Byli to čínští vědci, kteří varovali před hrozbou pandemie.
Nebudu pokračovat a pokusím se nabídnout jiný pohled na problematiku s konstatováním na základě dokumentů, že rozsah protičínské reakce byl a je nepřiměřený realitě odvážných příspěvků čínských vědců k západnímu globálnímu chápání Covid-19.
Západní přístup k Číně je v podstatě a po celá desetiletí hluboce chybný. Moje omezená zkušenost s Čínou, omezené znalosti její historie, některých prací čínských vědců, včetně lékařů, a znalost mimořádného úsilí vlády ČLR o posílení zdravotnických služeb mi dovolují tvrdit, že Čína je složitý národ a že binární verdikty o vině či nevině ve věci Covid-19 představují nepochopení záměrů Číny.
Místo soudobého chování vůči Číně a připojování se ke sborové kritice Číny, měli bychom pokusit se vžít se do pozice čínských politiků. Obvyklý západní narativ je, že s růstem ekonomiky země rostly i její strategické politické, ekonomické, diplomatické a vojenské ambice.
Čína, jak tvrdí tento narativ, nyní proto představuje hrozbu pro západní vedení světa. Čína se proměnila z partnera v konkurenta a rivala. Čínu je proto třeba zkrotit, hlásá Západ pod vedením USA. Takový narativ ale urychluje cestu Západu do skanzenu. Proč?
Každý současný čínský vůdce, včetně prezidenta Si, viděl svůj úkol v ochraně územní bezpečnosti, kterou získal Mao, a ekonomické bezpečnosti dosažené Tengem. Mnozí čínští politici proto tvrdí, že kroky vlády by neměly být považovány za agresivní, ale za defenzivní.
V případě Covid-19 jednali čínští vědci rozhodně a zodpovědně. Doporučili lockdown, aby se přerušily linie virového přenosu. Zavedli přísné zásady fyzického distancování, aby snížili sociální míšení. A postavili dočasné nemocnice, aby rozšířili lůžkovou kapacitu a umožnili třídění nejnemocnějších pacientů na jednotku intenzivní péče.
Připomínám rozdíl způsobu, který nemohu z časových důvodů podrobně popsat, jakým čínské úřady řešily epidemii Sars v letech 2002-2003 a skutečnost, že již v prosinci 2019 čínští lékaři varovali vládu a čínská vláda varovala svět. Proč Západ těmto varováním nedokázal naslouchat, bylo zprvu nepochopitelné. Dnes je to bezpochyby jasné, přestože existují ještě otázky, na které by mohla Čína odpovědět. Ale obviňovat Čínu z pandemie představuje snahu o přepsání historie Covid-19 a marginalizuje selhání západních vlád.
Současná vlna proti-ruských a proti-čínských nálad se vyvinula nejenom v nepříjemnou, ale dokonce rasistickou ruso-a sino-fobii, která ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost.
Pandemie strachu z Covid-19 představovala možnost solidarity mezi národy. Stala se bohužel dalším pramenem komplexních konfliktů Západu s Ruskem a Čínou. Solidaritu a spolupráci zaměnilo urychlení nové studené války, medicína a lékařská věda, které mají vše potřebné pro vytvoření vzájemně výhodné spolupráce mezi národy, se staly její první obětí v moderním boji.
Západem kritizované zásahy do svobod člověka lze stále zpochybňovat. Ale pouze a především v kontextu myšlení Západu. Podobně lze zpochybňovat západní politiku očkování, segregace společnosti a přístup k transparentnosti, co se týče vystupování vědců, obchodu s očkovacím materiálem, ochrannými pomůckami a následky očkování.
Legitimní otázky a z předem uvedeného vyplývající výzvy je potřeba řešit prostřednictvím závazku k posílené spolupráci, nikoli nepřátelskými hrozbami, pokrytectvím a lžemi, jako tmou bylo v případě uznání ruských a čínských vakcín proti Covid-19.
Pandemie strachu z Covid-19 byla výjimečnou příležitostí pro smíření, respekt a upřímnost mezi rovnocennými partnery a přáteli. My na Západě jsme tuto možnost upustily, přestože bychom měli vědět, že stejné příležitosti se nikdy neopakují. Jinými slovy: Nikdy nevstoupíš do téže vody nebo řeky.
Jako každá prohra, tak i tato, přináší příležitost k poučení. Krátce a v závěru příspěvku několik slov o tom, co mám na mysli a co jsem popsal v jednom z mnoha článků:
Jak může čínská filozofie pomoci
Někomu se může zdát, že otázka - Jak vás jako otce ovlivnila čínská filozofie, jestli vás vůbec ovlivnila?, je vtip nebo dotaz pro zábavu. Různé aktivity a úkoly v mém životě vyžadovaly ode mne dívat se, hodnotit věci, dění a vývoj politiky a technologií ve světě zcela odlišně, než co mi napovídal rozum, vzdělání, kultura výživy a výchova v poválečné době. Až v dospělém věku jsem pochopil, že čínská filozofie obsahující světlo a stín a některé patriarchální a autoritářské prvky, nabízí nejenom mně mnoho užitečného, přístupného a včasného ve sféře výchovy, vzdělání a rozhodování. Dnes to platí o to víc.
Být rodičem, učitelem nebo mentorem bylo, je a bude vždy těžké, zejména proto, že neexistuje univerzální přístup k úkolům a jedná se o práci s člověkem, vyžadující důvěru. Děti potřebují různé věci, rodiny potřebují různé věci a málokdo i v podnikání se dnes může soustředit na své věci a ví, na čem záleží nejvíc. Určovat priority se ale ve škole neučí.
Podobně se neučí, jak s dětmi a dospělými pracovat v těžkých časech nebo jak je podporovat, když bojují s životem, s osudem nebo s vlastními nedostatky. Všichni chceme, aby naše děti byly šťastné, my s nimi také, částečně proto, že je milujeme a jsme schopni milovat. Chceme, aby byly úspěšné, jako někteří z nás a z idolů, které se jim nabízejí na různých platformách a v médiích. Proto nabízím k zamyšlení krátké srovnání obsahu pojmu úspěch v Evropě a v Číně.
Jestliže například prestižní vysoká škola, kariéra, nebo výše platu jsou ukazatelem a mírou úspěchu v současnosti, to starověcí čínští filozofové věřili, že skutečný úspěch se jimi neměří. Proč?
Protože prestiž, sláva, peníze nebo moc negarantují úspěšný život. Ten představuje dobře prožitý život. To je život, ve kterém člověk vzkvétá: je šťastný, naplněný a nachází smysl v tom, co dělá a kdo je. Současná společnost umožňuje skutečně vzkvétat pouze její homeopatické minoritě. Otázkou je, jak dlouho a za jakých podmínek kvete a může kvést tato minorita.
Osobní zkušenost mi napovídá, že zmíněné vzkvétání a naplnění pochází z lásky a být milován druhými v kontextu smysluplných a trvalých vztahů. S nimi jsme bohužel na štíru. Proto i za cenu materiálních ztrát a zklamání jsem pečoval o vztahy a věnuji se jim.
Víceleté pobyty v zahraničí mi mj. umožnily najít odpověď na otázku - proč Čínští filozofové vybízejí k uznání mnohem širší škály činností, darů a schopností (včetně různých druhů inteligence) než je to dnes zvykem. Proč naléhají na nás, abychom se vyhnuli privilegování určitých druhů úspěchů nad ostatními. Proč čínští filozofové popisují skutečné lidi, kteří byli šťastní a naplnění, a poznamenávají, že žili mnoha různými druhy života a dělali mnoho různých věcí - často takové, které nepřinášeli materiální bohatství nebo prestiž, ale věci, které je činili šťastnými a jejich životy naplněnými. Jejich popisy se těžko dají srovnat s popisem Zuckerbergovo utopií. Ty se mi jeví jako blížící se svému konci, dříve než vyrostly. Proč?
Především proto, že jsme nuceni si hrát s pojmy, které neodpovídají skutečnostem, klameme sami sebe a tím i ostatní kolem nás a stáváme se rukojmími iluzí. Jakých? Například pojem umělá inteligence (UI) je zavádějící. Jeví se mi, že se o umělé inteligenci dnes mluví až moc a kdekdo. Často je UI součástí různých business plánů a politických proklamací. Jsem přesvědčen, že jejich úspěšnost bude v představitelné budoucnosti menší, než je doposud. To i proto, že to, co se dnes v korporacích vydává za umělou inteligenci, je obvykle strojové učení. A to je vlastně taková nafouknutá statistika, podobná té koronavirové.
Konfucianismus a Taoismus
Filozofové uvedených dvou nejvlivnějších starověkých čínských tradic hovoří o lidském rozkvětu, ctnosti, štěstí a naplnění a podstatně méně o úspěchu. Přitom chápali rozkvět z morálního hlediska: ti, kteří jsou šťastní, naplněni a kteří skutečně realizovali svůj potenciál, jsou ti, kteří mají kultivované ctnosti. K nim patří humánnost, soucit a povolání nebo poslání. Čínští filozofové tvrdí, že skutečně vzkvétáme – jsme nejšťastnější a nejvíce naplněni když rozvíjíme tyto ctnosti. Ctnosti nelze nikdy měřit výší platu, prestižní školou nebo funkcí v práci. Ctnost se měří chováním se k lidem, způsobem vyjádření lásky a milování, a zda člověk je nezištně milován rodinou a přáteli. Ctnost představuje snahu udělat svět laskavějším, jemnějším, humánnějším a krásnějším. Učení by nás mělo vést k moudrosti, být moudřejšími a lépe schopnými sloužit druhým. Jak říká konfuciánský analekt: Učení je plýtvání, pokud se nezamyslíte nad větším významem a významem toho, co se naučíte. Proto…
Závěr
Hledejte dary v nedokonalostech a výzvách. Bude mnoho věcí, které nemůžete opravit. Proto starověcí taoističtí filozofové nás vyzývají, abychom tyto výzvy nepopírali ani nesnižovali, ale abychom hledali dary, které je doprovázejí, a pracovali na jejich vychutnání.
…
Taoističtí filozofové věří, že hluboké dary často doprovázejí – a někdy jsou maskovány – neštěstí. Také si uvědomili, že je pro nás lepší hledat a soustředit se na dobré věci, které pocházejí z výzev a nedokonalostí v nás a našich životech, než žít ve stavu smutku, lítosti a hořkosti a přát si, aby věci byly jiné. Život přichází s radostí a bolestí a naše schopnost vzkvétat spočívá částečně na naší schopnosti nacházet paprsky světla ve tmě.
…
Uznávejte širší škálu povolání a neprivilegujte úspěch. Měli bychom si být vědomi přirozené tendence tíhnout k věcem, které přinášejí prestiž a bohatství, protože honba za těmito věcmi není totéž jako snaha o šťastný, naplňující a smysluplný život (i když je mnoho lidí přirovnává nebo předpokládá, že jedno vede k druhému).
…
Vytvářejme a praktikujme rituály. Ty jsou důležité a naše kultura je postrádá, což znamená, že musíme vynaložit úsilí na jejich oživení, vytvoření a znovuvytvoření, pokud chceme využívat jejich výhod. Mít a praktikovat rituály je skvělý způsob, jak vyjádřit a kultivovat ctnosti a budovat a udržovat vztahy - které jsou primárním zdrojem štěstí a naplnění v životě. Denní i roční rituály jsou příležitostí, jak pomoci sobě i dětem stát se ohleduplnějšími, velkorysejšími a vděčnějšími.
…
Módní vizionáři, orientovaní na zisk, kontrolu a vytvoření nového typu člověka, představují pastýře miliardového ovčího stáda, kteří se svou utopií se starají o stádo, aby mu následovalo na porážku, a neprojevují žádnou snahu o skutečnou regulaci nadnárodních společností. Naopak, nekriticky přijímají utopie kognitivního kapitalismu a digitálního kapitálu do vládních programů a omezení přirozených svobod člověka a ignorují v základních výchovných a vzdělávacích programech mj. tři jednoduché věci:
- Tvorba a praxe v rituálech.2) Odolávat konformitě.3)Řídit se radouČuang-c’ (ve vlastním překladu): Důsledkem života ve společnosti je komplikovat a zmást naši existenci, což nás nutí zapomenout, kdo skutečně jsme, tím, že způsobíme, že jsme posedlí tím, čím nejsme.
Kulatý stůl česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory
