Výlety, Mahathir a lekce života (2)

Mahathir bin Mohamad (1925)

Měl jsem čest a možnost seznámit se s bývalým premiérem Malajsie již v konci devadesátých let během návštěvy v Německu v rámci spolupráce s Dr. Mahmudem Bodo Raschem, kterému jsem věnoval část úvodu příspěvku. Prakticky a na jeho pozvání jsem přijel do Malajsie pracovat v rámci vládního MSC programu (dříve známý jako Multimedia Super Corridor).

Program MSC byl oficiálně zahájen premiérem Mahathirem Mohamadem 12. února 1996. Zřízení programu bylo zásadní pro urychlení cílů Vize 2020 a transformaci Malajsie na moderní stát do roku 2020 s přijetím rámce znalostní společnosti. Účelem projektu bylo spustit a podpořit iniciativy MSC Malaysia a vytvořit centrum pro inovativní výrobce a uživatele multimediálních technologií. Konsorcia zahrnující místní a zahraniční společnosti (MNC) spolupracovala s vládními agenturami a ministerstvy na posílení socioekonomického rozvoje Malajsie v informačním věku. Vize a poslání multimediálního superkoridoru (MSC), jak je vyjádřil Dr. Mahathir, čtvrtý premiér Malajsie té doby, představuje v podstatě toto:

MSC je rozhodující pro skok (Malajsie) do 21. století a k dosažení malajsijské vize 2020. Ta byla vytvořena, aby usilovala o nejlepší prostředí pro využití plného potenciálu multimédií bez jakýchkoli umělých omezení. MSC je globální testovací lůžko, ve kterém mohou být zkoumány limity možného a nové způsoby života, práce a kreativity v oblasti informačního věku.

V pondělí, kdy pracuji na příspěvku, řekl 97 letý vizionář a bývalý premiér Dr.Mahathir čínskému listu Global Times, že Americké úřady svou protiruskou politikou tlačí společnost ke světové válce a podporují vznik dvou válčících bloků. „Spojené státy se budou snažit zapojit do opatření namířených proti Rusku další země. I Rusko potřebuje najít spřátelené země, které ho podpoří.Mezi východním a západním blokem dojde ke konfrontaci, která povede k eskalaci a světové válce…Pozvání Ukrajiny do NATO je provokace," zdůraznil. „Ve skutečnosti, pokud Kyjev do Severoatlantické aliance nevstoupí, bude se Rusko cítit méně ohroženo a ke konfrontaci nedojde. Protože však byl proces zahájen, Moskva přijme preventivní opatření".

Použil jsem pro bývalého premiéra označení vizionář, protože Dr.Mahathir je spojován s jednou érou malajsijských dějin. Byl to právě on, kdo se zasloužil o vytvoření hospodářského zázraku a proměnil komoditní velmoc v předního vývozce výrobků špičkové technologie. Pod jeho vedením Malajsie zaznamenala obrovský příliv investic, realtivně účinný boj proti korupci a dramatický nárůst prosperity svých občanů. Mohamad byl premiérem dvakrát - v letech 1981 až 2020 - a zemi vládl celkem 24 let. I dnes, ve svých 97 letech, je považován za klíčovou postavu malajsijské politiky.

V roce 2002, kdy jsem byl v Malajsii již čtvrtý rok, vládl 77letý Mahathir Mohamad zemi již 21 let. Oozice ho ironicky nazývala doživotním premiérem a nedoufala v rychlou změnu moci. Dr. Mahathir se navzdory očekávání svých odpůrců přesto rozhodl rezignovat a vydal oficiální prohlášení. Tento formální postup se ukázal jako velmi emotivní a dokonce dramatický. Při svém projevu se rozplakal a jeho příznivci obklopili pódium a prosili ho, aby zůstal. Mnozí také měli slzy v očích. Vše bylo přenášeno v přímém přenosu na centrálních televizních kanálech. Dr. Mahathir byl odveden do zadní místnosti a o hodinu později se na pódiu objevil jeho tehdejší zástupce Abdullah Badawi a oznámil, že premiér byl přesvědčen, aby zůstal. Politik sice v roce 2003 z funkce odešel, ale o 15 let později se do ní vrátil a ve věku 92 let se stal nejstarším představitelem státu.

Traumata historie

Mahathir Mohamad se narodil 10. července 1925 v Alor Setaru, ve státu Kedah, v severozápadní části Malajského poloostrova, který byl do roku 1957 britskou kolonií. Mahathirův rodný list však z nějakého důvodu uvádí jiné datum: 20. prosince.

Tehdy, v koloniální éře, žili zámožní Britové, aristokracie a jí blízcí na severu, v okolí královského paláce Alor Setar. Mohamad se narodil jižněji, v chudších čtvrtích města. Jeho otec Mohamad starší založil v Kedahu první veřejnou školu s výukou angličtiny, ale nemohl do ní dostat ani své dcery - přednost měly děti z bohatých rodin.

Přestože Mahathir nakonec získal vyšší vzdělání a dokonce i akademické ocenění, které mu umožnilo získat stipendium nebo odjet studovat do zahraničí, nikdo neočekával, že by něčeho dosáhl. Třídní rozdíly v té době byly příliš velké.

První malajsijský premiér Tunku Abdul Rahman Putra Al-Haj ibni Almarhum Sultan Abdul Hamid Shah (1903-1990), první malajsijský premiér v letech 1957 – 1970, je také znám pod jmény Bapa Kemerdekaan, Bapa Malaysia a „the Tunku". Byl rovněž prvním prezidentem Asijské fotbalové federace. Tunku později označil nástup mladého Mahathira k moci za zázrak, vzhledem k tradičnímu nepotismu v zemi. Mahathirův otec byl totiž podřízeným důstojníkem v Kedahu. V Kedahu byl speciální klub pro státní úředníky, členy královské rodiny a tak dále. Podřízení důstojnící a podobní měli svůj vlastní klub.

Mahathirova dospělost se kryla se dvěma složitými historickými obdobími, která ovlivnila celý jeho další život: 1) Japonská okupace Malajsie v letech 1941-1945 a 2) Britská koloniální nadvláda v zemi po skončení druhé světové války. Jako teenager byl Mahathir svědkem toho, jak japonští vojáci, kteří obsadili ostrov, šikanovali britské zajatce, kteří Malajsii bránili. Byl dokonce svědkem toho, jak jednoho z nich odvlekli na břeh řeky a probodli bajonetem.

Japonská okupace

Japonská okupace Malajsie během druhé světové války trvala od 8. prosince 1941 do 31. ledna 1942. Japonské vrchní velení se ve svých plánech na invazi do jihovýchodní Asie zaměřilo na britské Malajsko. To bylo bohaté na strategické suroviny - cín a kaučuk. Japonci měli od prvních dnů tažení leteckou a námořní převahu a pro britské jednotky bránící kolonie bylo tažení naprostým neúspěchem. Proč? Spojenci se z Malajsie stáhli. První poučení pro život.

Školy byly kvůli válce zavřené a šestnáctiletý Mahathir se snažil ze všech sil vydělat peníze, aby pomohl své rodině. Nejprve prodával kávu, pak potraviny. Jeho otec a bratři, které Japonci propustili ze státních zaměstnání, se snažili vyjít s penězi. Dlouho očekávaný konec války však nikdy nepřinesl úlevu - v některých ohledech Malajci ztratili ještě více. Další poučení pro život.

V roce 1942 Britové znovu získali kontrolu a vytvořili Malajskou unii. Ta sdružovala všechny britské kolonie na poloostrově, umožnila komukoli získat malajské občanství, což otevřelo dveře masové migraci z Číny a Indie. Její následky nabízí další poučení pro život.

Britové navíc zrušili téměř sto let staré rozhodnutí o zvláštním postavení Malajců, které chránilo místní obyvatelstvo před konkurencí gastarbeiterů. Zatímco dříve se Malajcům dostávalo přednostního zacházení v oblastech, jako je státní služba a vlastnictví půdy, nyní o něj přišli. Období po druhé světové válce, kdy Malajsii de facto ovládala Velká Británie, se ne nadarmo nazývá zlatým věkem malajských Číňanů. Zde se nabízí další poučení pro život.

Vzdělaní Číňané se mohli stát spojkou mezi Brity, sultány a místním obyvatelstvem a mnozí z nich slušně zbohatli a získali velké pozemky, vysvětlil Allan Koh, generální tajemník Asijské asociace peranakanských Číňanů. Podle oficiálních údajů činil podíl Malajců v soukromém podnikání v roce 1970 méně než 2 procenta, zatímco Číňané měli více než 22 procent.

Britové dávali přednost zaměstnávání cizinců: Číňané v cínových dolech a Indové na kaučukových plantážích. Pro Malajce tak obecně nebyl dostatek práce. Podnikavější a kultivovanější cizinci byli zaměstnáváni jako úředníci a manažeři a zabývali se lichvou a obchodem. Postupem času téměř zcela ovládli průmyslový a obchodní sektor a žili převážně v centru města, zatímco Malajci se usazovali na vesnicích a v pobřežních osadách a věnovali se tradičnímu zemědělství a rybolovu.

Britové, kteří vytvořili snad nejsložitější společnost na světě - tři komunity rozdělené podle náboženství, jazyka, kultury, hodnotového systému, místa bydliště, povolání a příjmů - se nesnažili přistěhovalce integrovat a zpočátku s nimi jednali pouze jako s hostujícími pracovníky. A když se stali nedílnou součástí ekonomiky, udělila jim Velká Británie občanství. Malajci zůstali na poraženém konci. V podstatě se stali menšinou ve své vlastní zemi. Pro specialisty (a snílky) snažící se vytvořit EU občanství se nabízí možnost poučit se z historie.

Mahathirova rodina na tom byla díky vzdělání a předchozím pracovním zkušenostem naštěstí lépe. Mahathir se ve svých 20 letech rozhodl, že školu dokončí. Právě na škole začala jeho politická kariéra. Spolu s podobně smýšlejícími organizoval protesty proti politice koloniální správy a po nocích roznášel propagandistické plakáty. V roce 1945 napsal Mahathir do školního časopisu úvodník, v němž oslavoval vítězství Spojenců ve válce. Dnes v Evropě si vítězství připomínáme jinak, v některých státech Evropy již vůbec ne, nebo se den dokonce přejmenovává na den Evropy, jako v případě Ukrajiny, kam na oslavy přejmenování se jela podívat šéfka EK, paní von der Leyen.

Mahathir svého času řekl: Můj zájem o politiku se probudil během japonské invaze. Studoval jsem historii a zdálo se mi, že Malajci jsou zřejmě předurčeni žít pod nadvládou jiných národů…Byli pod nadvládou Thajců, museli platit tribut Číně, pak se museli podřídit Britům, Portugalcům - a tak dále po 450 let. Četl jsem o tom, jak kolonie bojovaly za nezávislost a jak vznikly Spojené státy. Hodně mě to ovlivnilo. Nabízí se otázka: kolik politiků studovalo historii?

Mahathir si plně uvědomil, že pouze dvě cesty - právo nebo medicína - mu umožní získat důvěryhodnost a nastartovat kariéru v politice. Poté, co v prosinci 1946 ukončil střední školu s vynikajícím cambridgeským vysvědčením doufal, že získá plné stipendium od vlády. Dostal ale jen malou finanční pomoc na to, aby si zaplatil vysokou školu v Singapuru.

Později o této pomoci mluvil důstojně a sám sebe označil za prvního vůdce, který není poznamenán úzkými vazbami na koloniální mocnost v podobě studia na britských univerzitách.

Když se v roce 1947 přestěhoval do Singapuru, rozhodl se studovat medicínu. V novém působišti viděl zcela jiný svět. Ostrovní osada na úpatí Malajského poloostrova byla britským územím. Každý, kdo se tam narodil, se stal britským poddaným. Mahathir vzpomínal: Byli velmi daleko před námi - obrovská městská komunita, velmi kultivovaní a bohatí lidé, zatímco já jsem přišel z Alor Setaru, kde Malajci žili velmi chudě. A také napsal: „lehkomyslní" Malajci nemohli konkurovat “přirozené pracovitosti a obchodnímu umu” čínských přistěhovalců, které Britové podporovali, aby se v Singapuru usadili. Připomínám, že na vysoké škole, kam budoucí premiér přišel studovat, bylo 630 ze 700 studentů nemalajských.

Mahathirovi se při studiu dařilo, ale jeho spolužáci měli problémy. Pouze čtyři ze sedmi jeho malajských spolužáků získali lékařský titul. Jedním z těch, kteří měli problémy s fyzikou a chemií a kterým se Mahathir rozhodl pomoci, byla Sita Hasma Muhamad Ali. Byla jedinou Malajkou v lékařském kurzu, která pocházela z bohaté rodiny. Mahathir se tři roky po promoci v roce 1953 oženil se Sitou. Jejich svazek měl trvat celý život. Jaké to štěstí pro něj…

Ve stejné době učinil další rozhodnutí, které mělo na jeho život obrovský vliv. Jako pozorovatel zúčastnil se celostátního kongresu malajských organizací, z nichž pak vznikla Sjednocená malajská národní organizace (UMNO), vedoucí strana vládnoucí koalice Strany unie. Ta se po získání nezávislosti v roce 1957 dostala k moci a v roce 1973 změnila název na Národní frontu.

Mahathir se vedle své lékařské praxe věnoval i politice. V roce 1957 si v Alor Setaru otevřel kliniku s názvem MAHA (překládám jako Velký a slovo skládající se ze dvou písmen jmen Mahathir a Hasma). Doktor se brzy stal velmi populární osobností i proto, že umožňoval chudým platit za lékařské služby na splátky, a těm, kteří neměli vůbec žádné peníze, poskytoval velké slevy na ošetření. Něco, o čem se nám dnes v Evropě a na Západě může jenom snít.

V roce 1959 se chtěl zúčastnit prvních všeobecných voleb v nezávislé Malajsii. Kvůli konfliktu uvnitř strany se však nakonec kandidatury vzdal. To mu však nebránilo v tom, aby o několik let později znovu zkusil štěstí v politickém boji.

V roce 1964 byl nominován na kandidátku UMNO za jižní parlamentní obvod Kedah Kota Star a poté byl zvolen do parlamentu. V té době se z britské Malajsie stala Malajsie. Název byl změněn v roce 1963 po získání nezávislosti a anexi Singapuru, Sarawaku a Severního Bornea.

Když byl Singapur o necelé tři měsíce později od Malajsie odtržen a stal se nezávislým státem, Mahathir neskrýval radost. Měl jsem pocit, že Singapur je pro Malajsii příliš velký kus… Singapurští Číňané se chovali příliš agresivně, řekl jednou při vzpomínce na toto historické rozhodnutí důsledný kritik národnostní politiky úřadů a obhájce zájmů malajského obyvatelstva, který byl přesvědčen, že znevýhodněné postavení malajského etnika dříve či později povede k otevřeným střetům. Ve skutečnosti Dr. Mahathir předpověděl nepokoje 13. května 1969. Střety začaly krátce po parlamentních volbách, během nichž se vyostřil do dnes trvající boj mezi vládnoucí UMNO a opoziční PAS, a stály život stovky občanů.

Připomínám, že:

1. Etnickým konfliktům v Malajsii v roce 1969 a ve spojení s volbami 10. května předcházely výbuchy etnicky motivovaných trestných činů. Například v Penangu zabil čínský gang malajského úředníka a v Kuala Lumpuru byl při střetech s policií zastřelen aktivista Čínské dělnické strany. Výsledkem voleb bylo, že UMNO získala většinu křesel v parlamentu, i když ne drtivou (méně než dvě třetiny). Opozici se však podařilo vyhrát volby do místních samospráv. Po celé zemi se konala shromáždění a pochody, jejichž účastníci, většinou nemalajští občané, skandovali hesla jako vykopněte všechny Malajce a Kuala Lumpur teď patří Číňanům. To nakonec vedlo k dalším mezietnickým střetům. Podle oficiálních vládních zpráv si nepokoje vyžádaly 196 obětí. Mezinárodní pozorovatelé tvrdí, že zemřelo 600 lidí, přičemž většinu obětí tvoří etničtí Číňané. Podobnost s migranty a agresivitou v EU je čistě náhodná!

2. Pouhý rok před tragédií Mohamad Mahathir v dopise tehdejšímu premiérovi Tunkovi Abdul Rahmanovi kritizoval svého stranického kolegu za to, že se nedokázal postavit za zájmy Malajců, a vyzval ho k rezignaci. Za to byl vyloučen z Nejvyšší rady UMNO a později i ze strany. Tunku chtěl dokonce tohoto potížistu (rebela) zatknout, ale byl od toho odrazen. Později, v roce 1970, napsal Dr. Mahathir svou první knihu - Malajské dilema. V ní tvrdil, že malajské obyvatelstvo je marginalizováno, a kritizoval samotné Malajce “za jejich apatické přijetí druhořadého postavení”. Kniha byla v Malajsii okamžitě zakázána a tento zákaz trval více než deset let. Dnes si mohu představit podobnu praxi i v české kotlině a jinde v EU.

Mahathirova pozice se však ukázala být mladým vůdcům UMNO blízká a v roce 1972 byl do strany pozván zpět. O rok později se vrátil do Parlamentu a teprve poté, po dvaceti letech lékařské praxe, opustil medicínu. Souhlasu netřeba. 09.05.2023

Výlety, Mahathir a lekce života (3)

Jan Campbell

V roce 1974, za nového premiéra Abdula Razaka, byl Mahathir jmenován ministrem školství. Jedním z jeho prvních rozhodnutí ve funkci bylo zvýšení vládní kontroly nad univerzitami, a to i přes silný odpor akademické obce. Ministr zejména novelizoval zákon o vysokých školách a dal vládě pravomoc přijímat disciplinární opatření proti zaměstnancům a studentům, kteří byli příliš politicky aktivní. Na tomto místě doporučuji srovnání s politickými aktivitami a politizací univerzit v současné EU. Proč doproučuji srovnání?

Mahathir byl přesvědčen na základě vlastní zkušenosti, že země potřebuje kvalifikovanou pracovní sílu a že prioritou studentů a profesorů by mělo být vzdělání, zatímco politická činnost__je časově náročná a učení neprospívá.

V roce 1975 strana podpořila Mahathirovu kandidaturu na místopředsedu UMNO a brzy po Razakově smrti a jmenování Husseina Onna (1922-1990) premiérem byl jmenován místopředsedou vlády. K premiérskému křeslu chyběl už jen krůček.

Malajsie se stává tygrem

Dr. Mahathir byl jmenován premiérem 16. července 1981, po dalším vítězství UMNO v parlamentních volbách. Tehdy mu bylo 56 let. Jedním z hlavních cílů zvoleného premiéra bylo přeměnit Malajsii v moderní průmyslovou zemi: okamžitě představil Novou rozvojovou politiku (NDP), jejímž cílem bylo zlepšit ekonomický blahobyt všech Malajců.

V té době již Malajsie prováděla tzv. novou hospodářskou politiku (NEP). Jejím cílem bylo odstranit chudobu bez ohledu na rasu a odstranit rasový monopol na některé hospodářské činnosti. Barry Vane, Mahathirův životopisec, však upozorňuje, že premiér nebyl s výsledky NEP příliš spokojen, protože pozoroval nerovnost vývoje a nerovnost ve společnosti. Přestože se zmenšily rozdíly mezi Malajci a Číňany, celkově NEP ponechal nejchudší Malajce na okraji hospodářského rozvoje. Podobnost s českou privatizací je jistě čistě níhodná.

Mahathir věřil, že ekonomika by měla podpořit novou Malajsii, toužil po mentální revoluci, která by Malajce konečně zachránila před ekonomické zaostalosti. Nový Malajsijec měl podle Mohamada mít kulturu, která by pomohla vyřešit jakýkoli problém, být kultivovaný, čestný, disciplinovaný, důvěryhodný a kompetentní.

Osobní hodnocení minulosti a pobytu v Malajsii a jinde mi dovoluje tvrdit, že Mahathirův vliv na socioekonomické a politické procesy v Malajsii a jihovýchodní Asii lze přirovnat k vlivu otce singapurského zázraku Li Kuang-jao, zakladateli Singapuru a předsedy singaporské vlády v letech 1959 až 1990. Model státu, který založil, zkombinoval demokracii s autoritářstvím a vyvážil respekt k zájmům americkým a čínským.

Právě za vlády Mahathira se Malajsie změnila ze slabé, převážně agrární ekonomiky v rozvíjející se střední velmoc s rychlým tempem hospodářského růstu, který není závislý pouze na vývozu surovin (palmový olej) nebo zemědělství. Co umožnilo změnu?

Nejdříve Dr. Mahathir ozdravil ekonomiku znárodněním řady velkých podniků, například britské společnosti Guthrie. Ta kontrolovala 17 % zemědělské půdy v zemi. Britská média okamžitě obvinila Dr. Mahathira z převzetí tohoto podniku. Tato událost byla skutečně neobvyklá v kontextu postkoloniální strategie hospodářského rozvoje Malajsie, která na rozdíl od jiných zemí jihovýchodní Asie projevuje překvapivě liberální přístup k zahraničním - a dokonce bývalým imperiálním - investorům.

Na druhou stranu byli britští podnikatelé v Malajsii často obviňováni z konzervatismu a neochoty k reformám v souladu s vládní politikou. Plantážníci se obávali, že znárodnění povede ke snížení mezd a zhoršení pracovních podmínek. To se ale ke štěstí nestalo.

Premiér poté začal aktivně získávat investory ze země, která jeho vlast okupovala během válečných let. Z Japonska. Mahathirovi bylo jasné, že tato rychle rostoucí velmoc potřebuje dostupné suroviny, půdu a pracovní sílu, a tak vše poskytl. Přesun továren do Malajsie byl výhodný díky nízkým nákladům na pracovní sílu, zónám volného obchodu a vládním pobídkám pro elektroniku a další průmyslová odvětví náročná na pracovní sílu.

Tak se stalo, že japonští výrobci jako Hitachi, Mitsui a Toyota začali v Malajsii zakládat montážní závody. Spojené státy je následovaly a založily v zemi montážní závody na výrobu elektroniky. V tomto období docházelo k přechodu od zemědělské k výrobní ekonomice a země aktivně rozvíjela svůj elektronický průmysl. V 90. letech 20. století se Malajsie stala největším světovým vývozcem polovodičů. A také:

V polovině 90. let se Malajsie stala z rozvojové země 13. největší ekonomikou světa. Příjem na hlavu vzrostl z 2 255 dolarů v roce 1990 na 3 908 dolarů v roce 1995.

Malajsie se pod vedením Dr. Mahathira stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu, které se říká asijští tygři. Začala éra megaprojektů, jako jsou Petronas Twin Towers (v té době nejvyšší budova na světě), mezinárodní letiště Kuala Lumpur, severojižní rychlostní silnice a mezinárodní okruh Sepang. Rychlý hospodářský růst, který začal v 80. letech, trval až do poloviny 90. let, přestože v letech 1985-1986 došlo k poklesu trhu s nemovitostmi.

Místní podnikání Mohamad energicky bránil před zahraničními konkurenty. Jako příklad uvádím návštěvu americké delegace vedené ministrem zahraničí USA Alexanderem Haigem. Američané trvali na tom, aby americké banky mohly v zemi působit na místních právech, ale premiér to odmítl s vysvětlením, že by tím malajské banky zadusili . Dr. Mahathir tekrát řekl:

Máme povinnost chránit naše místní banky. Proto se obáváme, že globalizace, jak ji chápou západní země, pro nás nebude dobrá… Nedávno jsme dosáhli nezávislosti, nezávislost pro nás znamená právo řídit zemi po svém.

Mahathir kritizoval západní přístup k politice a ekonomice a propagoval asijské hodnoty. Stejně jako první singapurský premiér Li Kuang-jao mezi tyto hodnoty zařadil oddanost tradicím, etiku tvrdé práce, důraz na disciplínu a zásadu budování společnosti založené na přirozené hierarchii a autoritě.

Poznámka autora: V Malasii jsem si potvrdil znalsoti v islámském bankovnictví v rámci spolupráce s IDB. Kéž by alespoň část zkušnosti a praxe pochopili evropské elity-loutky.

Malajsie se tak stala silou, se kterou se muselo počítat jak v Evropě, tak ve Spojených státech a dalších asijských zemích a byl to Mahathirův největší úspěch: Hlas Malajsie byl slyšet u sousedů v jihovýchodní Asii a ve velké části islámského světa, protože právě za vlády Dr. Mahathira se Malajsie prosadila jako hlavní zastánce asijských hodnot a premiérova dlouhodobá myšlenka domorodých priorit se promítla do výhod na všech úrovních pro etnické Malajce.

Například, Malajci měli přednostní právo získat majetek při velké privatizaci, stejně jako státní zakázky, zvýhodněné půjčky a dokonce i dotace na vzdělávání. V zemi tak vznikla silná vrstva malajských podnikatelů. Poznámka autora: nevím, zda malajsiský investor v ČR je podnikatelem nebo spekulantem, a zda čeští privatizátoři věděli něco o Malajské praxi.

Faktem je, že v letech 1965 až 1995 se příjem obyvatelstva ztrojnásobil. Hospodářský růst se v 60. letech pohyboval kolem 5 % a v letech 1987-1995 rostl HDP průměrným tempem 8,8 % ročně.

Proto díky růstu výroby se Malajsie zařadila mezi 20 největších světových vývozců. Země začala investovat ve východoevropských státech, Jihoafrické republice a Číně. Světová banka prohlásila Malajsii za součást východoasijského hospodářského zázraku spolu se sousedním Singapurem, Thajskem a Indonésií. Protože ale žádný strom neroste až do nebe, objevily se problémy. Jaké?

Ekonomický model, na jehož vytvoření se Dr. Mahathir podílel, měl své chyby. Na ně poukázala asijská finanční krize v letech 1997-1998. Ta postihla také Thajsko, Filipíny, Indonésii a Jižní Koreu.

Poté, co se USA koncem 90. let dostaly z recese, začaly prudce růst dolarové úrokové sazby po celém světě a mezinárodní investoři, kteří se dříve obraceli k asijským tygrům, se začali obávat přehřátí místních ekonomik. Nic nového ve světě kapitalismu! Proto i v Evropě něco podobného nás nemine.

Současně došlo k poklesu cen elektroniky v důsledku nadměrné nabídky na trhu. Kromě toho vysoká míra korupce a finanční kriminality negativně ovlivnila důvěryhodnost oficiálních ekonomických údajů šířených asijskými vládami a vyvolala otázky ohledně efektivity poskytování úvěrů. I tady se nejedná o nic nového.

Když se projevily problémy asijských ekonomik, zahájili velcí mezinárodní spekulanti útok na místní měny. Odmítnutí západních investorů pokračovat v poskytování úvěrů asijským společnostem způsobilo masivní bankroty velkých podniků a bank, pokles výroby a nárůst nezaměstnanosti. I zde je možnost poučit se z nedávné historie. Jak a proč?

Protože problém spočíval v tom, že většina asijských ekonomik byla příliš orientována na vývoz a prosperita asijských tygrů nebyla podpořena rozvinutým a transparentním finančním systémem. Vlády těchto zemí si nadále braly rozvojové úvěry podle receptů MMF a očekávaly, že je budou moci pokrýt příjmy z vývozu. Jakmile začala poptávka po výrobcích z asijského regionu klesat v důsledku rostoucích nákladů a nástupu cenově dostupnějších výrobků v Číně, okamžitě to stáhlo příjmy místních podniků a následně i kurz národních měn.

V kontextu obsahu příspěvku připomínám, že krize nejprve zasáhla Thajsko: v červnu 1997. Vláda tehdy vyčerpala téměř všechny své rezervy na podporu měny a byla nucena opustit pevný směnný kurz. To vedlo k rychlé devalvaci, odlivu kapitálu a prvním bankrotům thajských firem. Recese se brzy rozšířila do Malajsie, Indonésie, Filipín, Hongkongu, Singapuru a Jižní Koreje. Tento jev byl nazván eufemisticky efektem nákazy,vyjádřením, které zmírňuje, zlehčuje, zjemňuje či přikrašluje skutečnost a zdůrazňuje její pozitivní stránku. Ve skutečnosti vlády ignorovaly, že krize je nevyhnutelná, pokud se finanční sektor odtrhne od reálné ekonomiky, regulační orgány ztratí kontrolu a podniky se domnívají, že rostoucí zadlužení je normální, protože levné peníze budou vždy k dispozici a v jakémkoli množství.

Dnes (snad) víme, že peníze pro EU budou emitovány pouze s povolením FEDu, protože konstrukce rezervního systému nedovoluje krach jediné měny, nemá-li se systém zhroutit.

Vzhledem k tomu, že Malajsie byla do značné míry závislá na vývozu, záviselo její hospodářství na faktorech, které vláda nemohla ovlivnit. Když tedy v roce 1998 udeřila krize, HDP Malajsie se najednou propadl o 7,5 %. Zhoršující se recese donutila Dr. Mahathira vypracovat záchranný program založený na ochraně Malajsie před agresivní politikou zahraničních investorů, kteří se snažili převzít kontrolu nad domácím průmyslem, a na oživení ekonomiky prostřednictvím stavebních projektů a nižších úrokových sazeb. Podobnost se situací v české kotlině a dalších členských státech EU je čistě náhodná.

Premiér poté čelil vážným rozporům ve vládě. Jinak to nemohlo ani být. Jeho náměstek Anwar bin Ibrahim (1947), zmíněný předem,podporoval politiku MMF, vyzýval k otevření trhu zahraničním investicím a k aktivní spolupráci se Západem. Od listopadu 2022 působí jako 10. premiér Malajsie, poté co sloužil jako 12. a 16. vůdce opozice od srpna 2008 do března 2015 a znovu od května 2020 do listopadu 2022. Od listopadu 2022 je poslancem za Tambun. Byl odvolán z vlády v roce 1998 i proto, že Dr. Mahathir si nebyl jist důvěryhodností zahraničních partnerů a proto trval na nepopulárních rozhodnutích, která v rozporu s obavami jeho odpůrců umožnila Malajsii snížit negativní dopady krize. I zde je poučení pro nás. Jaké?

Klíčovým rozhodnutím premiéra v té době bylo totiž nenásledovat kurz MMF. Již v roce 1998 zkušenosti zemí, které se na MMF obrátily s žádostí o radu, ukázaly, že tyto programy nejsou přizpůsobeny specifikům přijímajících zemí a nemohou být příliš účinné.

Tak tomu bylo například v případě Indonésie, jejíž vláda požádala MMF o pomoc v roce 1997. V důsledku toho se země zadlužila a její obnova trvala mnoho desetiletí. Tak tomu bylo v případě Řecka a dalších stítech. Dr. Mahthir se proto rozhodl odmítnout zahraniční pomoc a zavést politiku ekonomického nacionalismu. Jejím cílem bylo izolovat malajsijské národní hospodářství od zahraničního kapitálu. Premiér později připomněl, že kdyby se Malajsie zadlužila u MMF, fond by získal kontrolu nad jejími kritickými průmyslovými odvětvími a není jisté, zda by z nich měli malajsijští občané prospěch i poté.

Aby se ekonomika země přizpůsobila novým tržním podmínkám, zahájil Dr. Mahathir zahájil přípravu nové průmyslové politiky. Hlavní plán předpokládal kvalitativní posun od jednoduché montáže ke klastrové výrobě high-tech výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Za tímto účelem byla v zemi zřízena síť průmyslových technoparků, včetně MSC a zahraniční kapitál byl aktivně lákán, aby zde zakládal podniky. Již v prosinci 1998. kdy jsem již začal pracovat v Kuala Lumpur, rezidenty technologických parků se stalo 195 společností, z toho 88 malajských.

A aby se vláda co nejrychleji dostala z recese, starala se o ochranu národní měny a zastavení odlivu kapitálu ze země. Nejdříve bylo třeba zafixovat směnný kurz ringgitu vůči americkému dolaru (do konce roku 1998 činil 3,8 ringgitu za dolar) a zastavit zahraniční obchod s ringgitem. Tím se spekulanti zbavili možnosti využívat měnu drženou v zahraničí k manipulaci s trhem. Malajsijským rezidentským společnostem bylo také zakázáno přijímat zahraniční úvěry. Díky těmto opatřením se odliv kapitálu prakticky zastavil.

Vláda současně zahájila program sociální podpory v podobě příspěvků pro chudé. Na program bylo vyčleněno přibližně 100 milionů ringgitů. Díky uvedeným a dalším opatřením se Malajsii podařilo krizi ve srovnání se svými sousedy překonat relativně dobře. V roce 2000 se vrátila na předkrizovou úroveň HDP. Již koncem roku 1999 došlo ke zlepšení: inflace byla nízká, 3,2 %, stejně jako nezaměstnanost, která činila 3,4 %. Korupce zůstávala relativně nízká, zadluženost bank a podniků byla nižší než u jejich thajských a indonéských konkurentů a investiční prostředky se neplýtvalo na nekontrolovanou výstavbu, jako tomu bylo v Thajsku. Namísto toho peníze byly vloženy do perspektivních projektů. A proto v roce 2002 se malajsijská ekonomika plně zotavila.

Ekonomický nacionalismuszajistil zemi sociální stabilitu a trvalý růst. Tím poskytl stále většímu počtu Malajců pohodlí a životní úroveň střední třídy. Administrativa Dr. Mahthira poskytla úředníkům na všech úrovních možnost školení, aby se zlepšil správní systém. Zvláštní pozornosti se dostalo premiérově školní reformě. Byly vytvořeny nové učební osnovy pro všechny ročníky. Jejich cílem bylo poskytnout dětem vyvážené, komplexní vzdělání s důrazem na matematiku a exaktní vědy. Dr. Mahthir věřil, že právě tyto předměty učiní z Malajců co nejkonkurenceschopnější národ. V české kotlině se mi jeví tento názor – se kterým plně souhlasím, jako fantasie ignorující potřeby technologického rozvoje. Jako příklad uvádím:

Zatímco na počátku 70. let 20. století navštěvovalo školu 67 % šestiletých dětí, na počátku roku 2000 se toto číslo zvýšilo na 90 %. Výrazně se zvýšil také počet absolventů vysokých škol: na začátku vlády Dr. Mahathira pokračovalo ve studiu na vysoké škole 1 procento absolventů škol, na konci vlády – jestli si dobře vzpomínám, to bylo více než než 10 procent. Kromě toho Malajsie počátkem roku 2000 se stala jednou z nejmladších zemí v regionu. Malajská porodnost byla dvakrát vyšší než u rodilých Číňanů a Indů. Proč? Protože malajské rodiny mohly počítat se stipendii a pracovními místy pro své děti a také s daňovými úlevami za více než dvě děti. Sen Dr. Mahathira – lékaře a politika o nových Malajcích se začínal naplňovat.

Kromě domácích reforem se vláda Dr. Mahathira aktivně zapojila i do zahraniční politiky. Jako předseda vlády Mahathir vyjednával a konzultoval v rámci Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC) a zapojil se také do dialogu se západními zeměmi.

Byl přitom opatrný, protože vědel, že bohaté státy Evropy a USA mohou kdykoli změnit pravidla hry ve svůj prospěch, například prostřednictvím WTO. Byl hluboce přesvědčen, že po studené válce již Západ a kapitalismus nejsou synonymem demokracie. Proč? Odpověď je v citátu - otázce: Myšlenky jako socialismus, komunismus a další -ismy se zrodily na Západě a ten je nyní odmítá jako špatné. Jak můžeme vědět, že jejich současné představy o demokracii a lidských právech nebudou v budoucnu odmítnuty? Souhlasu netřeba. 09.05.2023

Výlety, Mahathir a lekce života (4)

Jan Campbell

Dr. Mahathir odsoudil teroristické útoky v USA z 11. září 2001, ale později, v roce 2003, se postavil proti vstupu amerických vojsk do Iráku a řekl: Dnes se zabýváme invazí do Iráku, okupací Afghánistánu jen proto, že tam kdysi byl Usáma bin Ládin. Evropa a Amerika se snaží vnutit demokracii jiným zemím, i když samy mají obrovské dluhy kvůli válkám, které rozpoutaly.

Po celá léta u moci si Dr. Mahathir zachoval rysy mladistvého obchodníka, politika, oblíbeného lékaře a pokorného člověka. Například upustil od podpisu Mahathir Bin Mohamad k jedinému písmenu “M” - v celé zemi je nyní znám jako Dr. M. Ignoroval golf, oblíbenou hru mnoha politiků, zbohatlíků a ješitných, neodkládal přijímání důležitých rozhodnutí, aby něco nepropásl, protože měl spoustu plánů. Nejvíce litoval toho, že s vedením země začal pozdě - v 56 letech. Neustále bojoval s vnitropolitickými soupeři a oponenty, a to i z vlastní strany. Ti podle něj bránili plánům na zvelebení Malajsie. V roce 1993 se mu podařilo prosadit v parlamentu ústavní změny, které omezily pravomoci sultánů a zbavily je (a jejich rodinné příslušníky) imunity před trestním stíháním. Dodatek přijatý v roce 1994 zbavil nejvyššího vládce Malajsie, vykonávajícího ceremoniální funkce, práva veta při schvalování zákonů.

Když byl v roce 1998 odvolán místopředseda vlády Anwar Ibrahim a poté odsouzen k 15 letům vězení za korupci, homosexualitu a znásilnění podřízeného, zvedla se v zemi vlna protivládních demonstrací. Pátá kolona se probudila a konflikt ve vládě ovlivnil důvěryhodnost vládnoucí strany. Dr. Mahathir byl oblíbeným politikem, ale někteří jeho spolustraníci se domnívali, že premiérova rezignace vyšle pozitivní zprávu společnosti a uklidní vášně. Přesto se nikdo neodvážil požádat ho o odstoupení. Byl to Dr. Mahathir, kdo se nebál převzít odpovědnost za krizi v letech 1998-1999, kdo se zasloužil o hospodářský zázrak a kdo byl oporou strany.

Sám premiér ale nemohl ignorovat rostoucí napětí. Proto v roce 2002 učinil krok, který nikdo nečekal: v přímém přenosu oznámil, že podává demisi. Jak jsem se již zmínil, během svého projevu se premiér rozplakal a jeho příznivci, rovněž v slzách, obklopili pódium a prosili ho, aby zůstal ve funkci. Mahathir se nakonec nechal přemluvit, aby ještě rok sloužil a připravil Abdullaha Badawiho jako svého nástupce. Hladký průběh výměny premiéra vyvolal spokojenost u občanů a potvrdil tak stabilitu systému, který Dr. Mahathir zavedl.

Po volbách v roce 2008 nahradil Badawiho v čele vlády jeho náměstek Najib Razak (1953), celým jménem Dato’ Sri Haji Mohammad Najib bin Tun Haji Abdul Razak. Tento malajsijský politik byl v letech 2009–2018 šestým předsedou vlády Malajsie. 28. července 2020 ho soud v Malajsii odsoudil ke 12 letům za mřížemi a pokutě 210 milionů ringitů za zneužití úřadu.

Znal jsem Dato´ Razaka osobně z doby, kdy byl ministrem obrany a sousedem mého malajského kolegy. Nikdy jsem neměl dobrý pocit z rozhovorů s ním. To potvrdil pravděpodobně největší korupční skandál v dějinách Malajsie. Nebudu ho podrobně popisovat. Připomínám pouze, že v roce 2015 bylo malajsijské vedení a zejména premiér Razak obviněni ze zpronevěry finančních prostředků z veřejného investičního fondu 1Malaysia Development Berhad (1MDB). Fond byl zřízen za účelem financování infrastrukturních projektů. Podle veřejně dostupných zpráv činila finanční díra v 1MDB do roku 2015 téměř 42 miliard ringgitů - 11,73 miliardy dolarů podle tehdejšího kurzu. Vyšetřování však bylo navzdory protestům veřejnosti – a jak je tomu ve všech zkorumpovaných demokratických státech zvykem, brzy pozastaveno.

V roce 2016, po korupčním skandálu, si Dr. Mahathir – lékař a politik uvědomil, že stát potřebuje naléhavou pomoc, a rozhodl se znovu vést zemi. Kvůli konfliktu s vedením UMNO, které podporovalo korupčníka Razaka, stranu opoustil a vytvořil vlastní politické hnutí: _Sjednocená strana synů Malajsi_e. Svůj politický program definoval jako boj za národní zájmy občanů země. Aby mohl konkurovat UMNO, nabídl spojenectví svému bývalému a zástupci Anwaru bin Ibrahimovi, odsouzenému v roce 1999 k 15 letům vězení a slíbil, že po dvou letech služby odstoupí a post přenechá Anwaru Ibrahimovi.

9. května 2018 získala strana Sjednocení synové Malajsie podporovaná Ibrahimovými stoupenci většinu v parlamentu a následujícího dne složil 92letý Mohamad přísahu jako premiér. Dr. M se tak oficiálně vrátil do velké politiky v oosudobé době nejenom pro Malajsii.

První, co staro-nový premiér udělal, bylo obnovení vyšetřování skandálu 1MDB. Imigrační úřad země nařídil Razakovi a dalším 11 úředníkům, aby neopouštěli zemi, zatímco policie zabavila majetek expremiéra v hodnotě 270 milionů dolarů. Razak, jak jsem se již předem zmínil, byl později obviněn z porušení důvěry, praní špinavých peněz a zneužití pravomoci. Škody způsobené 1MDB byly vedením země odhadnuty na 4,5 miliardy dolarů.

V tomto kontextu je zajímavý postoj USA a UK. Oba státy mají v Kuala Lumpur obrovská velvyslanetcví, co se týče rozlohy a počtu zaměstnanců a uši skutečně všude. Přesto se mi jeví, jako že by oba státy nic nevědely o korupci, jejím rozsahu a neslyšely zpívat o ní ptáky na střeše. Není proto divu, že z iniciativy vlády Dr. Mahathira byl vypracován protikorupční plán.

Jeho součástí bylo přísné hlášení výdajů, majetku a zahraničních účtů státních zaměstnanců a jejich příbuzných a také změna postupu při jmenování vysokých úředníků - napříště se přihlíželo pouze k odborným kvalitám uchazečů. Generální prokurátor a šéf malajsijské protikorupční komise odstoupili, protože pozastavili vyšetřování Razakova případu. Dr. Mahathir žertoval a v červnu 2018 řekl: Požádali jsme o odchod tolik lidí, že z vlády zbyl jen jeden kostlivec. Čím více se zabýváme záležitostmi minulé vlády, tím více špatných věcí nacházíme. Premiér Dr. Mahathir byl nesmírně vybíravý a prohlásil: nehodlám spolčovat se s__podvodníky nebo zločinci. Premiér přijal mimořádná opatření, aby stimuloval ekonomiku a snížil státní dluh, který za Razakovy vlády výrazně vzrostl. Jaká opatření byla přijata?

Vláda zrušila šestiprocentní daň ze zboží a služeb a poprvé od roku 2016 snížila základní úrokovou sazbu. Snížila rozpočtové výdaje tím, že omezila přebujelý státní aparát, zastavila nákladné vysokorychlostní železniční spojení Kuala Lumpur-Singapur a omezila některé projekty zahájené za Razakovy vlády. Opatření udělala dojem i na odpůrce premiéra. Například ministr financí Lim Guan Eng, který byl za předchozího Mahathirova působení dvakrát uvězněn, si začátek politikova nového funkčního období pochvaloval: Myslím, že je to Mahathir verze 2.0. Je velmi odlišný od verze 1.0, kterou jsme viděli, když se stal premiérem poprvé. Nyní je více reformátorem.

Dr. Mahathir změknul a na rozdíl od svého prvního funkčního období si uvědomil, že nezávislé instituce nejsou špatná věc. Dříve byl odhodlán centralizovat moc v úřadu premiéra. Po návštěvě Japonska a Indonésie začal aktivně posilovat hospodářské a obranné vazby s Ruskem. Moskva nabídla Kuala Lumpuru výrazné zvýšení nákupu malajského palmového oleje jako součást obranné dohody o dodávkách ruských stíhaček. Obě strany rovněž posílily politické vazby v souvislosti s vyšetřováním katastrofy malajsijského boeingu letu MH17. Ten se v roce 2014 zřítil v Donbasu.

Dr. Mahathir novinářům řekl, že závěry společného vyšetřovacího týmu (JIT) nejsou dostatečné k určení strany odpovědné za incident a že chce, aby incident vyšetřil “neutrální orgán” složený z mezinárodních odborníků. Nepochybuji o upřímnosti SSG. Jsou však určité věci, které jsou pro nás těžko přijatelné - zejména metody identifikace osob, které raketu vypálily.

Premiér se i nadále zasazoval o spravedlnost - tak, jak ji chápe lékař, pro kterého je práce posláním, ne profesí. Proto odsoudil zmizení a vraždu saúdského novináře Džamála Chášukdžího v říjnu 2018, vraždu íránského generála Kásema Sulejmáního USA v roce 2020. Snažil se udržovat dobré vztahy s Čínou, ale trval na tom, aby byly respektovány malajsijské zájmy. Za jeho vlády například byla zastavena výstavba železničního spojení na východním pobřeží za 20 miliard dolarů. Vláda totiž shledala cenu čínských dodavatelů příliš vysokou. Projekt byl obnoven poté, co byly náklady sníženy na přibližně 10 miliard dolarů.

Něco podobného očekávat v české kotlině, například ve spojení s nákupy vojenské techniky nebo realizací civilní infrastruktury je s ohledem na praxi a zkušenost autora příspěvku prostě nereálné.

Závěr

Dr. Mahathir Mohamad je jednou z legend asijské politiky, stejně jako Li Kuang-jao a Teng Siao-pching. O něm jsem psal podrobně v již vyprodané knize 100 let KO (ISBN 978-80-270-8820-1). Dokonce i odpůrci připisují malajsijskému premiérovi zásluhu na tom, že se země stala vyspělou průmyslovou regionální velmocí. Nemalou měrou k tomu přispělo důsledné trvání na suverénní politice založené na vlastních hodnotách a premiérova odolnost vůči vnějším tlakům na ovlivňování politiky. Proto Malajsie pod vedením Dr. Mahathira se stala regionální mocností, s níž se musí počítat i na Západě.

Nemohu nepřipomenout, že jako zkušený politik Dr. Mahathir si byl vždy vědom potenciálu Ruska jako protiváhy západního vlivu a co během návštěvy Moskvy v roce 2002 řekl:

Pokud Rusko dokáže znovu vyvážit moc ostatních zemí, dá to mnoha slabým zemím šanci vybrat si, na které straně budou stát, šanci přejít z jednoho tábora do druhého s ohledem na své národní zájmy, a dodal, že věří, že prezident Vladimir Putin má schopnost vrátit Rusku jeho bývalou slávu.

Jednoznačně lze říci, že Dr. Mahathir Mohamad svým dlouholetým vedením zajistil státu politickou stabilitu. A přínos otce moderní Malajsie pro zemi, od boje za práva Malajců až po stíhání zkorumpovaných úředníků, zůstane navždy zapsán v historii Malajsie. Jeho prohlášení - Dokud budu žít, budu pokračovat v boji, a ten boj ještě neskončil – představuje slib a dokazuje, že lékař může být dobrým politikem, pokud je si vědom, že obě činnosti jsou posláním a ne prostředkem ke zbohatnutí.