Autor: Jan Campbell | 12. 12. 2023
Originál referátu je v angličtině a je zaměřen na některé z hlavních tezí souvisejících s tématem: modernizace a věda, technologie a inovace v rámci konference na téma 10. výročí iniciativy Pás a stezka (BRI).
Mozkové centrum (Think tank) by měl být relativně nezávislou politickou výzkumnou nebo poradní organizací, která poskytuje originální a kreativní nápady, které uspokojí potřeby země, vlády a společnosti. Vzhledem k tomu, že se výzkum zaměřuje na státní strategie, diplomatickou politiku a mezinárodní vztahy, rozhodně by neměl být tažen ziskem. Nezávislost je nepostradatelná pro důvěryhodnost, nestrannost a shodnost mozkového centra. Bez toho je pravděpodobnější, že se organizace stane hlásnou troubou zájmových skupin.
Instituce, které si říkají mozkové centrum, ale zaměřují se na vytváření zisku, by proto měly být považovány za nekvalifikované a neměly by se tak nazývat. Podle Stanoviska k intenzifikaci budování mozkových center nového typu s čínskými rysy, které vydaly ústřední orgány na konci ledna tohoto roku, by se mělo jednat o “neziskové výzkumné instituce a poradenské společnosti, které se zabývají především strategickými otázkami a veřejnými politikami, aby napomohly rozhodnutím, která mají být přijímána vědecky, demokraticky a v souladu se zákony Komunistické strany Číny a vlády”.
Vlastní životní zkušenost, včetně té analytické, vyžaduje znalost historie vědy a inovací, důležitosti znalostí filozofie a jazyků, toho, co se nazývá patologická věda, co jsou technologie podobné přírodě a principy kvantové fyziky a v neposlední řadě principy ekologie, efektivity a hospodárnosti procesů ve vzdělávání, výzkum a výroba.
Úvod do porozumění vědy a inovací
Obecně platí, že dějiny vědy zahrnují vývoj vědy od starověku až po současnost. Zahrnuje všechny tři hlavní vědní obory: přírodní, sociální a formální. Nejstarší kořeny vědy lze vysledovat do starověkého Egypta a Mezopotámie kolem roku 3000 až 1200 př. n. l. Mnoho historiků považuje astronomii za nejstarší vědu. Ibn al-Haytham, který žil před tisíci lety, je konečně uznáván jako první skutečný vědec na světě. Galileo Galilei byl nazýván - Otcem vědy.
Pokud jde o historii starověkých čínských vědců a inženýrů, musíme akceptovat, že čínští vědci a inženýři učinili významné vědecké inovace, nálezy a technologický pokrok v různých vědeckých oborech včetně přírodních věd, inženýrství, medicíny, vojenské technologie, matematiky, geologie a astronomie. Mezi první vynálezy patřil binární kód a jeden z prvních příkladů genetického sekventování, počítadlo, sluneční hodiny a lucerna Kongming. Čtyři velké vynálezy, kompas, střelný prach, výroba papíru a knihtisk – patřily k nejdůležitějším technologickým pokrokům, které Evropa znala až na konci středověku o 1000 let později. Pokud vím, zejména dynastie Tchang (618–906) byla dobou velkých inovací. Mezi západními a čínskými objevy probíhala značná výměna až do dynastie Čching.
Jezuitské misie v Číně v 16. a 17. století zavedly západní vědu a astronomii. Současně přinášet čínské technologické znalosti zpět do Evropy. V 19. a 20. století bylo zavedení západních technologií hlavním faktorem modernizace Číny. Velkou část rané západní práce v dějinách vědy v Číně vykonal Joseph Needham a jeho čínský partner Lu Gwei-djen.
Pro dnešní referát platí, že člověk v sobě spojuje prvky dvou bytostí. Skrze svou duši, strukturu duchovního světa, může vidět nejen vnitřní strukturu Vesmíru, vazby, které spojují všechny skutečnosti, ale také poznávat a vidět svět v jeho vzájemném propojení.
V kontextu výše uvedeného, hranice mezi pravdou a lží, je vždy snadné a nebezpečné ji překročit. V životě, jako v Dostojevského Besachu: Je těžší žít a nelhat a nevěřit vlastním lžím. Nebo ve Zločinu a trestu: Vše závisí na tom, v jakém prostředí a v jakém prostředí se člověk nachází. Všechno závisí na prostředí a člověk sám není ničím.
Hovoříme-li o modernizaci, měli bychom mít na paměti, že se jedná o západní směr rozvoje, nikoli o ruský nebo východní směr. Západ zatím vítězí v šíření konceptu modernizace (modernity) a jeho mutací. Fromm a Kožev přispěli k tomuto dočasnému vítězství. Pro Koževa byla revoluční válka a vše, co po ní následovalo, pouhým pokračováním revoluce, kterou kritizoval např. Tutčev.
V kontextu modernizace a výše uvedeného spočívá Frommova zásluha v tom, že přesvědčivě dokázal, že Marxův materialismus není odpůrcem duchovních hodnot jako takových, ale že v centru Marxovy doktríny je rozdělování blahobytu a duchovní osvobození člověka. Fromm však nechápal, že Marx nehledal duchovní osvobození v klasické západní kultuře a filozofii. Starý materialismus soustřeďuje občanskou společnost a vnímá individuum, nový materialismus (Marxův) soustřeďuje lidskou společnost v jednotném společenství. V jedenácté tezi Marx zatlouká poslední hřebík do rakve svých kritiků, když píše o aktuálním tématu: filozofové vysvětlují a popisují svět různými způsoby, ale neříkají, jak jej změnit.
Jedenáctá teze, stejně jako současné výzvy a deficity, prosazuje koherentní pohled na svět, jednotné znalosti a zdravý rozum. Marx kritizoval z pozice Oswalda Spenglera (1880-1936). Tento německý filozof a spisovatel, který se zabýval historií, uměním a politikou, se proslavil knihou Zánik Západu (1922), srovnávací studií civilizací, která volala po konzervativní revoluci. Spengler nazval kritický postoj faustovským. Německo se v té době rozpadalo na atomy. Faust se od samého začátku až do konce stará sám o sebe. Pro Fausta neexistuje společnost, neexistuje lidské pokolení: noří se do sebe, očekává, že bude spasen sám sebou.
…
Příklady výzev Jeden z největších problémů moderní teoretické fyziky: kvantování gravitace. To se snaží propojit tři pilíře moderní fyziky: obecnou teorii relativity, kvantovou teorii a statistickou fyziku. Nejúspěšnějším pokusem posledních desetiletí je teorie smyčkové kvantové gravitace. Této teorii se podařilo dobře definovat kvanta prostoru a času. Zdá se, že ve skutečnosti neexistují ani nekonečně malé dimenze, ani nekonečně malé časové intervaly. Jedním z důsledků této teorie je, že realita není tím, čím se zdá.
Západní a východní, zejména mladší generace a politické elity a jejich poradci si neuvědomují, že role Ruska v kontextu západní kultury jako celku nespočívá v konzervativní opozici vůči kapitalismu, ale v uskutečňování alternativního vývoje a řešení výzev, které představuje současná podoba neoliberálního kapitalismu a globalizace. V článku nazvaném Rusko a revoluce (1849) Tutčev identifikuje dvě skutečné protichůdné síly v Evropě, které mohou začít bojovat již zítra. Takový boj nevede k přeměně lidí od způsobu vlastnění ke způsobu bytí a k posílení jejich empatie a zájmu o druhé lidi a přírodu. Nevede ani k uskutečnění touhy po uznání v boji, v němž protivník nesmí být zabit: jde konec konců o jeho uznání (řekl Kožev). Nevede ani ke zrodu lidské společnosti sjednoceného lidstva (řekl Marx). Takový boj nenabízí reálnou možnost dohody, protože život jednoho stojí život druhého.
Tutčev v roce 1866 psal o rozumu, racionalitě, pýše a německé klasické filozofii: Německo je bezpochyby zemí, v níž se vedle sebe dlouho vršily podivné ideje. Byla to země pořádku, protože byla mírumilovná a nikdo nechtěl vidět tu strašlivou anarchii v hlavě (rozumu), která naplňuje a ničí mozky. Trvalo jen šedesát let osvícenství, než zmizely prakticky všechny křesťanské hodnoty a převládla pýcha rozumu. Tato revoluce zrodila nenávist k Rusku, která byla opětována dobročinností. Dnes (1866, pozn. autora) dosáhla nenávist svého vrcholu (vrcholu) a vítězí nejen nad zdravým rozumem, ale i nad pudem sebezáchovy. Pýcha narušuje řád. S odstupem času víme, že Tučev měl na mysli buržoazní revoluci a kritiku buržoazní modernity. Díky tomu je článek Rusko a revoluce nejen aktuální, ale také kompasem pro východisko z dnešní situace .
Každý ví, kdy věda začínala - Aristoteles nám řekl, že Thalés, Anaximandros a Anaximenés (iónští filozofové ze 6. století) byli první, kdo zkoumali přírodní jevy. Ale v moderní době, od renesance, byla teorie, experiment a pozorování pro vědu klíčové. Z důvodu časové tísně a jako příklad bych doporučil studovat a plně pochopit funkci fotosyntézy. Je to proces, který používají zelené rostliny a několik organismů, které k přípravě potravy využívají sluneční světlo, oxid uhličitý a vodu. Proces fotosyntézy přeměňuje světelnou energii na chemickou energii. V současné době známe dva typy: kyslíkovou fotosyntézu a anoxygenní fotosyntézu.
Z praktického hlediska odkazuji na článek, jehož jsem spoluautorem, a který se zabývá důležitou výzvou: Implikace kvantování výrobních faktorů. Vzhledem k tomu, že ekonomie se zabývá definicí pojmů, měřením a vyjadřováním vzájemných vztahů mezi těmito veličinami, matematický nástroj, který umožňuje vytvářet matematické modely, používá zjednodušené skutečnosti jako součást jejich vypovídací schopnosti. Tyto modely umožňují popsat komplexní soubor vztahů, stejně jako provádět experimenty a předpovědi.
Závěr
V závěru tohoto článku stručně nabízím, proč je třeba jít cestou nové modernity a ne té staré. Jsme na cestě do neznáma, v neposlední řadě proto, že jsme dovolili, aby do našich životů vstoupily principy kvantové fyziky, mechaniky, chemie a biologie. Tento příspěvek je hodnocen na mnoha místech a výsledky jsou málo nebo nejsou publikovány. Aniž bych prozrazoval tajemství, rád bych se orientačně zmínil o kvantových výhodách společnosti (socium nostrum visitamus) a jejich důsledcích (v tomto případě pro geopolitiku, diplomacii a nový světový řád).
Výpočty kvantových počítačů v nebinárním rozsahu od 0 do 1 mohou mít revoluční dopady nejen na finance a společenský život. V nové božské politice času je prostor pro objektivní sociální dialektiku, její odraz v triadickém myšlení, kvantovou mobilizaci v humanitních vědách, post-kvantové metody kryptografie a v neposlední řadě rozvoj civilizovaného (lidského) neo-industrialismu. Proto je jednou z reálných a možných forem nové společnosti tzv. kvantová společnost, jejíž rozvoj způsobí velké množství lidského odpadu ze strany nevědomých a vševědoucích.
Kolik z nás je již na cestě stát se členy společnosti a kolik na cestě stát se odpadem, nevím, ale tuším. V doprovodu covidu-19, utajování, vládních nařízení, psychických epidemií a ignorování reality zapomínáme, že naše chování podporuje trendy, které se snaží přeměnit člověka na komodity (předměty ke koupi a prodeji) a připoutanost k IT produktům a zdrojům zisku a konzumu. Kult práce, kult konzumu, zábavy a služeb a koloběh rodinného života jako kulturní kód a matrice (minulost, přítomnost, budoucnost) do lineární cesty bažinou. Přeji každému, aby našel svou vlastní a správnou cestu vedoucí k řešení klíčových výzev, které před námi stojí. Souhlasu netřeba. 27.11.2023
