Autor: Ladislav Šafránek | 11. 3. 2024
Často čteme, že žijeme ve vážné ekonomické, sociální, ekologické a mravní krizi. Ve emohou prostoru a perspektivy zlepšování stavu reálně neexistují. Pokládat za to „konsolidační balíček“ snad nemůže ani předseda vlády. Aktuálně hraje rozhodující úlohu rusko-ukrajinský konflikt, o jehož negativní synergii na naši vlast nemohou pochybovat ani největší váleční štváči typu Petra Pavla, Jany Černochové, Jana Lipavského či Petra Fialy.
Nelze popřít, že podstatný vliv na formování negativních jevů a uvolňování negativních procesů má mnohdy až malicherný a až na úroveň osobní animozity vedený boj mezi koalicí a opozicí, který významně blokuje přijímání a působnost často velmi důležitých koncepčních, multidisciplinárních či na evropské právo navazujících zákonů, vyhlášek a nařízení. To vše zásadně narušuje tolik potřebnou stabilitu podnikatelského prostředí, pravidel jednání s představiteli orgánů veřejné správy i občanskoprávní vztahy mezi lidmi obecně. Včetně metastazujícího rozporu mezi prací a kapitálem, korupčního jednání, byrokratizací společnosti, paternalizace jejího řízení a správy, včetně chování černého pasažéra.
Kdo nese hlavní odpovědnost za tento neutěšený stav? Jak z tohoto marasmu materie i ducha vybřednout? Jaký je potenciál používaných (doporučovaných) řešení? Připomeňme si, že kořeny problému tkví již v počátcích historického střetu mezi imperialistickou podobou kapitalismu a rodícím se socialismem. V nezanedbatelné míře v hledání „historického kompromisu“, faktickém vyklízení pozic kapitálu kapitulantskou politikou především sociálně demokratických stran a fatální sebelikvidací komunistických sil, včetně alibistické až sebedestruktivní politiky KSČM. Rychlost jejího postupného vyzmizíkování z pozice aktivního hráče naší politické scény je dosud nevysvětlená.
