(Ne) Blýská se na lepší časy

Bývalý ukrajinský prezident (Pedro nebo Petro, kdo ví?) Porošenko řekl novinářům, že situace v energetickém sektoru země je téměř katastrofální. Dodal, že by měla být přijata naléhavá opatření k nápravě situace, protože v zimě energetici budou moci dodávat elektřinu jen několik hodin denně, potrubí začne zamrzat a začne masový exodus obyvatel ze země.

Protože Porošenko se dívá a chce i dále dívat do budoucnosti Ukrajiny optimisticky a doufá v normalizaci situace, doporučuje obyvatelům země, aby se přestěhovali do domů s vytápěním kamny, nebo si je pronajali nebo požádali přezimovat u přátel. Konečně víme, jaké požadavky musí stát splnit, aby mohl vstoupit do EU. (Ne) Blýská se na lepší časy.

Švýcarský summit o válce na Ukrajině

Tento víkend se ve Švýcarsku, v Bürgenstocku, vysoko nad Lucernským jezerem sejdou představitelé z přibližně 70 zemí na summitu o válce na Ukrajině, která se blíží 28. měsíci. Cílem konference je podle švýcarských úřadů vytvořit cestovní mapu k trvalému míru, ke kterému se mohou v budoucnu připojit Kyjev i Moskva.

Vzhledem k tomu, že ani americký prezident Joe Biden, ani ruští představitelé se nezúčastní – Moskva nebyla ani pozvána – summit skončí diplomatickou slepou uličkou, kterou bude těžké utajit, a to i přes veškerou snahu organizátorů, diplomatů a ukrajinských partnerů. I kdyby se účastníkům summitu podařilo vytvořit závěrečné společné prohlášení, které by bylo přesvědčivé a proukrajinské, neexistuje způsob, jak by ho mohli Kremlu vnutit. Praktický dopad komuniké ze setkání proto bude ještě skromnější než u rezolucí Valného shromáždění OSN z roku 2022 kritizujících ruskou agresi. (Ne) Blýská se na lepší časy.

Historie Bürgenstocku a co neuvidí a neuslyší prezidenti Biden, Putin a Si

Kdo nechce nebo nemůže dál číst článek a umí německy, má možnost si přečíst, nastudovat a prověřit v knize: Romano Cuonz: Der Hotelberg. Geschichte und Geschichten vom Bürgenstock-Resort 1871 bis heute. Zürich 2018. NZZ Libro.

Historie tohoto luxusního hotelu, který nedovoluje žádné školní výlety, turistické okukování nebo pohoštění formou Bratwurstu, Älpler-Magron nebo burgerů, a ke kterému cesta z Lucernu katamaránem a vlakem stojí 90 franků (tam i zpět), nebo za šestiminutová jednosměrná cesta vlakem 25 franků, začíná v Kerns v kantonu Obwalden. Odtud pocházejí dva zakladatelé: Franz Josef Bucher (1834–1906), neotesaný syn bohatého farmáře a zdrženlivý Josef Durrer (1841–1919), bez vyššího vzdělání, jehož otec byl tesařem, který vlastnil pilu nedaleko Giswilu.

V roce 1864 byla založena společnost Bucher & Durrer. V roce 1868 otevřeli první švýcarskou továrnu na parkety v Kägiswilu. Zmíněné kontrasty utvářely spolupráci, vedly k úspěchům a také ke konečnému odloučení. Než němu ale došlo, v roce 1868 se konala dvojitá svatba. Bucher se oženil s Josefínou Durrerovou, sestrou Durrera. Josef Durrer si vzal za ženu Annu Marii Gasserovou z Lungernu. To znamená, že oba obchodní partneři jsou spřízněni sňatkem.

Možná i proto Pila a továrna na parkety vzkvétají. Místo toho, aby stavěli obytné budovy a stodoly, chtějí víc. V roce 1869 koupili pozemek v Engelbergu a v roce 1870 na něm postavili hotel Sonnenberg. Francouzsko-německá válka v letech 1870/71 jejich plány překazila. Nepřišli téměř žádní hosté. Přesto se jim podařilo hotel prodat za dobrou cenu již v roce 1871.

Dostatek kapitálu jim umožnil další dobrodružství. Tentokrát za rohem: nad Lucernským jezerem kupují Alp Tritt o rozloze 600 000 metrů čtverečních. Předchozí vlastník, Lucernská korporace, klasifikovala půdu jako zemědělsky bezcennou a přenechala ji za pakatel. Obtížně přístupný pozemek nabízí nádherný výhled na hory a jezero. Z Alp Tritt se stal Bürgenstock.

V roce 1873 zde otevřeli svůj první hotel – Grand-Hotel Bürgenstock. Oblast Lucernského jezera se stávala mezinárodně vyhledávanou destinací, takže hotel přišel ve správnou chvíli. Interiér Grand Hotelu Bürgenstock byl navržen ušlechtile s nejkrásnější parkety, které vyráběli.

Problém však představovaly rozdílné povahy podnikatelů: v roce 1877 došlo k prvnímu rozchodu. Rozchod byl ale na čas, než přijde nová příležitost. Mezitím oba se chopili každé příležitosti, která se jim naskytla. Podíleli se na dalších hotelech v Lucernu, Janově a Římě. V roce 1881 získali pilu v Sedmihradsku, v tehdejším Uherském království. V roce 1885 postavili v Bukurešti továrnu na parkety. Rozšíření bylo nezbytné, protože úřady v Obwaldenu nepovolily další těžbu dřeva. Na cestě v roce 1886 se objevila další příležitost: lanovka na nádraží v Luganu. A skutečnost, že v Alpách byl dostatek místa pro další budovy, je přivedla na mysl: Když se silnice příliš zúží, postav železnici. Taková myšlenka ale nevyhovovala každému: stálí hosté se obávali, že by brzy mohl být příliš velký humbuk. Přestože při kontrole trasy se stala nehoda, při níž Bucherův nejstarší syn Robert zemřel, železnice byla otevřena v roce 1888. V prvním roce provozu přepravila přes 25 000 osob.

Bürgenstock Railway se stala první čistě elektricky poháněnou lanovkou na světě a teprve třetí železnicí se systémem vyvinutým inženýrem Carlem Romanem Abtem (1850–1933): jedna kolej a alternativní stanice uprostřed. Tím nastal konec dvoukolejných tratí. Předchozí dvoukolejné skladby se staly zbytečnými. V témže roce otevřeli další podnik na Bürgenstocku: Park Hotel; v roce 1904 následoval hotel Palace.

Jak vidno z uvedeného, pily a parkety, hotely a horské dráhy – tvořily portfolio společnosti Bucher & Durrer. Bucher se staral o hotely a železnice, Durrer se staral o pily a továrny.

Lanovky byly žádané: v roce 1890 postavili železnici San Salvatore v Luganu a železnici Righi v Janově, v roce 1893 následovala železnice Stanserhorn. Po druhém rozchodu v roce1895, postavil Bucher další dvě železnice: v roce 1899 železnici k Reichenbašským vodopádům v Meiringenu a v roce 1900 železnici z Vevey do Mont Pèlerinu. Po rozchodu byla v roce 1897 postavena na Bürgenstocku kaple pro hraběnku. V roce 1954 se v této kapli braly filmové hvězdy Audrey Hepburnová a Mel Ferrer.

Navzdory úspěchu a bohatství zůstali Bucher a Durrer odlišní jako na začátku. To vedlo k předem zmíněnému definitivnímu rozchodu v roce 1895: Bucher obdržel jeden milion franků na stavbu části nové elektrické tramvaje v Janově a peníze si nechal vyplatit v hotovosti. Pózoval se svazky bankovek před svým domem v Kerns – v pozadí je jeho žena a dvě z jeho dětí. Fotografie z té doby mluví sama za sebe: Bohatství není garancí rozumného jednání.

Fotografie prvního milionáře z Obwaldenu prochází tiskem. Se svým partnerem se ale dělit nechtěl. To byla pro Josefa Durrera poslední kapka. Rozcházejí se a oznamují to v oběžníku. Pokud jde o název společnosti, Bucher sáhl do pytle triků: novou společnost pojmenoval Bucher-Durrer. Společná společnost nesla jméno Bucher & Durrer. Mohl to udělat, protože jeho žena se narodila jako Durrer. Odloučení však nezabránilo bývalým partnerům v roce 1904 společně zapózovat pro fotografii na Stanserhornu. Tak potvrdili lepší časy a legendu: Hlasitě se hádat u soudu a poté spolu jít na jídlo. Bucherovi stačilo jedno slovo k úspěchu: Subito!

V roce 1905, rok před svou smrtí, Franz Josef Bucher pokračoval dál s výstavbou výtahu Hammetschwand na Bürgenstocku: stal se nejvyšším volně stojícím výtahem na světě a dalším průkopnickým počinem, který postavila firma Löhle & Cie v Klotenu, která se specializovala na mostní a ocelové konstrukce. Zároveň otevřel turistickou stezku ve strmé severní stěně, Felsenweg. I to byl průkopnický čin: italští horníci budovali cestu ve skále, někdy i s nasazením života. Po rozchodu pokračoval hotelový král Bucher s hotely v Basileji, Luganu, Miláně, Káhiře a Lucernu, kde postavil novou velkolepou budovu s hotelem Palace.

Franz Josef Bucher zemřel v Káhiře 6. října 1906, den před otevřením hotelu Semiramis v Káhiře, který nechal postavit s 500 řemeslníky z domova. Josef Durrer zemřel 26. dubna 1919 v Sarnenu. Jak to ale v životě a většinou bývá, po Bucherově smrti se jeho synové rozkmotřili, první světová válka zastavila obchod a cestovní ruch na Bürgenstocku.

V roce 1925 koupil komplex podnikatel Friedrich Frey-Fürst (1882–1953), masivně investoval a po jeho smrti převzal komplex jeho syn Fritz Frey. Ppět udělal z hotelu hotspot pro bohaté. V 80. letech 20. století se ukázalo, že potřeba renovace je obrovská a přesahuje možnosti rodiny Freyů. Prodali celý komplex fondu z Kataru. Ten otevřel renovovaný resort v roce 2018. Nebudu se divit, bude-li se situace s hotelem opakovat. Tehdy Francouzsko-německá válka v letech 1870/71 překazila plány vlastníků a hotel byl prodán, zítra to může podobně i proto, že Švýcarsko není to samé jako tenkrát, a ani tisíce policistů neochrání Bürgenstock před komárem tygrovaným a podobnými exotickými hosty v době dronů a podobných vymožeností.

Co očekávají prezidenti od summitu

Prezident Biden očekává to, co mu napíší a co bude moci přečíst. Prezident Putin neočekává nic. O tom svědčí jeho dnešní – den před začátkem konference, varování a nové podmínky jednání o míru s Ukrajinou, přednesené v rozhovoru s diplomaty MZV Ruské federace. Konferenci označil za trik, jehož cílem je uvést diskusi v omyl. Poté, co jeho návrh byl okamžitě odmítnut Zelenskym myslím si, že to byl z ruské strany poslední mírový návrh. Jemu bude následovat návrh na kapitulaci. Prezident Si očekává, že mírový summit selže. Domnívá se, že schůzka nijak nepřispěje k pokroku v míru ani k tomu, aby se svět postavil za maximalistické požadavky Ukrajiny. Nevím, zda byl předem informován o dnešním novém návrhu Ruska.

Neúspěch konference ve Švýcarsku může dát Pekingu šanci stát se ústředním hráčem v diplomatickém úsilí, nebo alespoň předstírat, že jím je. Existuje důvod, proč se Čína cítí sebevědomě, že se může prezentovat jako významný makléř. Peking má největší trumf: schopnost přivést Rusko k jednacímu stolu. Ruští představitelé možná z taktických důvodů zpočátku v roce 2023 čínské iniciativy odmítali, ale od té doby Pekingu několikrát poděkovali za jeho návrh a signalizovali svou připravenost vyjednávat, pokud bude čínský přístup přijat.

Prezident Putin to vyjádřil v prohlášení pro ruské novináře při nedávném odletu z Pekingu slovy: Řekli jsme více než jednou, že věříme, že Čína upřímně usiluje o vyřešení tohoto problému. Nabízí různé možnosti a je velmi flexibilní. Takovýto typ komentáře indikuje, že Putin možná dosáhl dohody se Si, kdy Rusko souhlasí s jednáním, pokud ho Peking vyzve, výměnou za to, že se Čína zaváže, že nebude cestovat do Švýcarska.

Pokud nedojde v příštích týdnech k výzvě ke kapitulaci a boje budou dále pokračovat, a Peking by skutečně dokázal přímo nebo nepřímo vytvořit dohodu o příměří, mohlo by to udělat zázraky s geopolitickým postavením vlády. Čína by byla oslavována na globálním Jihu, v mnoha evropských zemích a byla by možná vystavena menší kritice USA a Evropy za podporu Putina.

Připomínám, že příměří by nevyřešilo územní spor mezi Moskvou a Kyjevem, otázku reparací Ukrajině ani odpovědnost za válečné zločiny. Proto by západní sankce pokračovaly. Rusko by zůstalo částečně závislé na Číně. A protože žádná přestávka v bojových akcích nezastaví Rusko v upevňování své armády, příměří neodstraní potřebu Spojených států dále ničit Evropu požadavky na zbrojení a potřebu udržet si vliv v Indo-Pacifiku. (Ne) Blýská se na lepší časy.

G7 prohlášení

Konečně víme z oficiálních úst G7 a závěrečného dokumentu, že válka na Ukrajině bude trvat dlouhá léta, s kapitulací Ukrajiny, nebo bez ní. Země G7 požadují, aby Ruská federace odškodnila Ukrajinu za škody ve výši 486 miliard dolarů. Tolik peněz prý bude podle Světové banky potřeba na obnovu Ukrajiny. Jak to počítaly, jenom Bůh ví. V prohlášení se také uvádí, že země G7 jsou připraveny poskytnout Ukrajině půjčku ve výši 50 miliard dolarů, jejíž platby budou provedeny z příjmů ze zmrazených aktiv Ruské federace. V dokumentu se také uvádí, že ruská aktiva na Západě zůstanou zmrazena, dokud konflikt neskončí a uvedená částka nebude vyplacena Kyjevu.

Přidám-li k uvedenému skutečnost, že 50 let trvající petrodolarová smlouva (do 9.června t.r.) nebude prodloužena nebo obnovena, že Moskevská burza byla v den státního svátku Ruské federace přinucena zastavit obchod s UDS a Euro a BRICS pokračuje ve vývoji vlastního platebního systému, proces de-dolarizace se s pravděpodobností hraničící s jistotou urychlí. (Ne) Blýská se na lepší časy?

Turek v EP

Na lepší časy se zablýsklo zhruba před dvěma měsíci formou štědrého daru mladému macho, obdivovateli žen a obdivovaného ženami, panu Turkovi. Tenkrát ještě v kouzelníkově klobouku nacházející se netušil, jak daleko to ve volbách dotáhne. Nenechal se vytočit, když mohl zatočit a najednou se vám ozve, že vám spolu se šéfem chtějí přispět 200 tisíc na kampaň do europarlamentu a že si opravdu moc přejí můj úspěch pro budoucnost nás všech. Kdyby všechny slečny, které jsem znal, zaujaly obdobný postoj, europarlament rovnou celý koupíme. Děkuji z celého srdce, vyznal se Turek. Možná až moc, je to holt moje neřest, že se mi hodně líbí holky, usmíval se v rozhovoru. Na lásku ale prý bohužel věří. Jen ji zatím nepotkal.

Nemám pochyb, že ji (lásku) brzy potká, především s nápovědou úspěšného kmotra, bojovníka proti Greendealu a za naši bezpečnost, europoslance Vondry. To i proto, že zeleně zbarvený idealismus přežil sám sebe a v Evropě po volbách, s představitelným vojenským darem třeba i k 21. srpnu, bude možné dosáhnout většího realismu, například v oblasti klimatické politiky, azylové otázky, ale i ve vztahu k Ukrajině. To však neřeší hlavní problém: stagnaci EU. Proto: (Ne) Blýská se na lepší časy?

Německo na rozcestí

Pohled na mapu volebních výsledků do EP jasně indikuje rozdělení, které nevyřešilo ani sjednocení, ani hospodářská pomoc, ani euro, a úpadek německé společnosti. Úpadek není jenom hospodářský a politický, ale i ve sféře vzdělání a vědě, základních kamenech křesťanských hodnot Evropy. Vývoj v regionech odpovídá teorii argentinského politologa Ernesta Laclaua, zveřejněné v publikaci „Populistický rozum“. Populistické hnutí vzniká obvykle na venkově a jeho nositelem bývá homogenní a nediferencovaná masa, která sdílí nespokojenost se soudobými poměry. Jinými slovy: nespokojený lid.

Proti tomu stojí tzv. progresivní společnost. Podle Laclaua jde zpravidla o strukturovanou městskou komunitu, kde má každý z členů přesně určené místo a jejímž centrem je elita, která zosobňuje sdílené základní hodnoty. Městská struktura se může prostřednictvím satelitů rozšířit do okolí metropolí, naopak nespokojenost venkovského lidu může převládnout v malých i některých velkých městech.

Proto německou SPD je možné litovat, ale Levicové strany tam i zde, v žádném případě. Co a jak dělat ukazuje Sahra Wagenknecht: být úspěšným znamená, že nebudete naslouchat. V evropských volbách mladí do 25 let potrestali Zelené, a obrátili se k malým stranám a AfD. Proč? Nechť si každý sám najde odpověď.

Dnes připomínám, že AfD není proruská, ale strana vystupující za národní zájem Německa. Proto má šanci stát se partnerem Ruska, až přijde čas. (Ne) Blýská se na lepší časy?

(Ne) Blýská se na lepší časy

Ani co se týče cíle dlouholeté a kvalitně připravené práce pana Sorosa, který zveřejnil premiér Orbán: změnit tradiční křesťanský evropský pohled na kontinent pomocí migrantů.

V kontextu změn připomínám staronový Sorosův projekt na Ukrajině: dětské školky a tábory a skutečnost, že sobectví, pokrytectví a arogance západních politických elit nás vedou k současnému extrémně nebezpečnému stavu věcí. Dostali jsme se nepřijatelně blízko k bodu nenávratu. Výzvy k zasazení strategické porážky Rusku, které má největší arzenál jaderných zbraní, představují neomluvitelný avanturismus západních politiků.

Skutečnost, že žádná země na světě není imunní vůči tomu, aby byla přidána na seznam obětí západní diplomacie a šíření demokracie (případ Arménie, snaha Gruzie dostat se z vlivu USA a EU a další), nutí počítat s tím, že horké hlavy západních politiků budou v přicházejícím horkém létě zchlazeny vysokoteplotní vojenskou sprchou, nedej Bůh, v jedné z evropských zemí pro začátek, to i proto, že otázka Krymu a dalších území integrovaných do Ruské federace, podle dnešních slov prezidenta Putina je navždy uzavřena a už se o ní nediskutuje."… “Věříme, že nastal čas zahájit širokou diskusi o novém systému bilaterálních a multilaterálních záruk kolektivní bezpečnosti v Eurasii a dodal: “Zároveň je v budoucnu nutné postupně omezovat vojenskou přítomnost vnějších mocností v euroasijském regionu.

To nutí připomenout si, že pouze dvanáct zemí má oficiální diplomatické vztahy s Tchaj-wanem. Jedním z nich je Palau, malý ostrovní stát v západním Pacifiku s přibližně 15 000 obyvateli. Prezident Surangel Whipps Jr. byl čestným hostem při inauguraci nového tchajwanského prezidenta Lai Ching-teho a USA jsou zodpovědné za obranu Palau. Na oplátku je jim dovoleno rozmisťovat vojáky a provádět manévry v zemi. Souhlasu netřeba. 14. 06. 2024