Autor: Ladislav Šafránek | 8. 7. 2024
Zřejmě nejsledovanějšími causami probíranými ve veřejném prostoru jsou otázky fatální neschopnosti vlády zvládnout ekonomickou krizi a nastartovat plnohodnotný ekonomický růst na jedné, a neomalený nátlak na ekonomické, sociální a politické „jistoty“ důchodců, skryté pod pláštíkem tzv. důchodové reformy na straně druhé. Zatímco v prvním případě postačí uvést, že vláda zatím stačila naplnit plánovaný schodek státního rozpočtu především proto, že zejména klíčový sektor průmyslu dosud nedosáhl stavu před ekonomickou krizí (jako jediná ekonomika ze států Evropské unie) při plánovaném růstu státního dluhu o 252. mld Kč (proti loňským 288 mld. Kč). Více netřeba rozebírat, neboť konkrétních příkladů přetrvávající krize a jejich brutálních dopadů na životní úroveň pracujících zjistí každý konsument při každém nákupu potravin či platbě daní, energií, vodného, stočného a dalších služeb.
Druhý problém je podstatně složitější, neboť se odehrává v ovzduší polopravd, zneužívání funkcí, neověřených hypotéz, predikcí, šířených zoufalcem Marianem Jurečkou a stvrzovaných největším z politologů Petrem Fialou. Je zajímavé ho pozorovat, jak s kamennou tváří a vemlouvavým hlasem fráterníka dokáže šířit bludy a do očí lhát veřejnosti. Například vydává za úspěch pětikoalice, že důchody letos vzrostou o plné čtyři stovky, tedy více než loni. Zapomíná však přitom na skutečnost, že uváděné letošní zvýšení důchodů nezohleduje letošní růst reálné mzdy. Hubenější budou pro důchodce i následující roky. Viníkem nejsou jen reformní opatření, ale i propad reálné mzdy z předchozích let, který dosud nebyl (a ještě delší dobu nebude) vyrovnán.
K zohlednění růstu reálné mzdy a odpovídající úpravě důchodů by mělo dojít nejdříve poté, až bude překonána hranice roku 2026 s možností až do roku 2029. Na výši důchodů však začnou mít zároveň vliv úsporné kroky, jimiž chce vláda zastavit fatální a bobtnající zadlužování pensijního systému. Jestliže koaliční vláda svým sebezáchovným pudem protlačí sněmovnou navrhované reformní opatření, bude se do valorizace důchodů spolu s inflací započítávat už jen třetina místo dosavadní poloviny růstu reálné mzdy.
Pro orientaci: naposledy stát vybral na sociálním pojištění více prostředků, než vydal na penze, v roce 2019. Od té doby .zadlužení roste. V rekordním schodku ve výši 73 mld. Kč skončil důchodový účet v loňském roce. Jako řešení vláda nabízí buď citelně snížit důchody, nebo výrazně zvýšit daně. Vláda zatím trvá na své antihumánní a neschopné politice řešit problémy české ekonomiky okrádáním důchodců při neodpovědném, neboť finančně nezajištěném zvyšování platů ve státním sektoru (zdravotnictví, školství, ale také armáda a bezpečnost), na které hodlá vynaložit v různých variantách stovky miliard, které předpokládá získat od těch, kteří se bránit nemohou. Tedy od důchodců. Mementem je cynické vyjádření
jednoho z vládních poslanců o tom, že důchodci nemají takový spotřební koš jako rodiny s dětmi nebo samoživitelé, a proto omezení (snížení) příjmů absorbují snadněji. A i když se aktuálně jejich životní úroveň (údajně dočasně) sníží, vyrovná se to v 50. až 60. letech. Prý jde o dlouhodobou a zásadní reformu pensijního systému, nikoli o pouhé „parametrické změny“, jak tvrdí kritici návrhu. Posuďme sami a podívejme se na růst průměrného důchodu řečí čísel a v korunách:
rok řádná valorizace dvě mimořádné valorizace mimořádná valorizace
2022 805 1 700 -
2023 825 - 760
2024 360 - -
2025 430 - -
Srovnejme si čísla s „valorizačními schématy mezd a platů“, tedy procenty jejich zvyšování zřejmé z výplatních listin či výplaty důchodů a dalších nejrůznějších dávek a vidíme, jak jsou ponecháni na pospas libovůli vlády a jak brutálně jsou důchodci pauperizováni. A to neberu v úvahu většinou přehlížené skupiny invalidních a sirotčích důchodců, kteří si v prvním případě velkou část života na důchod pojištěním šetřili, aby byli nakonec ponecháni jako hračka, oběť cynických hrátek vládních koryfejů. Tolik k pohádkám, jak se máme jako důchodci dobře.
Zásadní problémy mají být řešeny vládní důchodovou reformou. O její kvalitě svědčí desítky hodin jejího neproduktivního projednávání v parlamentu, nejrůznějších výborech, komisích a tripartitách. Těžko bychom hledali v poslední dekádě jiný příklad myšlenkového zmaru jako v tomto případě. Projednávat se bude ještě velmi dlouho a lze předpokládat, že dojde k možným i podstatným závažným změnám. Ne pro zmoudření vlády, ale z jejího prostého pudu sebezáchovy. Připomeňme si proto jen velmi stručně co také vláda navrhuje. Primárně úpravu důchodového věku a věku dožití v neprospěch potenciálních důchodců. Zpomalení nárůstu nových důchodů po roce 2025. Blíže nedefinovaný Fiktivní vyměřovací základ, jeho sdílení. Zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů s vyvolaným snížením jejich relativní úrovně vůči průměrné mzdě apod.
