Po vítězství

Úvod

Pravidlo pokud nemůžete být znovu zvoleni na druhé funkční období, nepokoušejte se vyhrát potřetí je nepsaná americká tradice. Za 246 let americké historie se pouze dva bývalí prezidenti rozhodli ji porušit. Trump. Prvním byl Grover Cleveland, 22. a 24. prezident Spojených států. Druhým byl Trump.

Trump je republikán, i když atypický a tzv. outsider ve washingtonské bažině. Cleveland byl demokrat, pro svou Demokratickou stranu podobně netypický. Současně je možné tvrdit, že mezi těmito osobnostmi (republikán a demokrat) bylo a je více podobností než rozdílů. Proč?

Rozhodnutí mediálního magnáta Trumpa v roce 2015 vstoupit do velké politiky a postavit se Hillary Clintonové bylo v podstatě srovnatelné rozhodnutí úspěšného právníka Grovera Clevelanda (v polovině 60. let 19. století) vstoupit po občanské válce do Demokratické strany.

Před 160 lety byla strana označena za otrokáře a národní zrádce. Demokraty tvořili konfederační prezident Jefferson Davis a generálové jižanské armády, volební základnou byli gentlemani plantážníci z Georgie a Alabamy. Není proto divu, že demokraté před válkou hájili zákony Jima Crowa a rasovou segregaci. Ale právníkovi Clevelandovi se podařilo udělat stranu opět skvělou.

Oba prezidenti, Cleveland a Trump museli projít špinavými volebními kampaněmi. Francouzský historik Auguste Moirot ve svých osmisvazkových Dějinách devatenáctého století popsal volební kampaň v roce 1884, kdy Cleveland poprvé zvítězil slovy: “Nikdy nebyl boj o toto první místo v Unii žhavější, trpčí, tak přeplněný osobními urážkami a hrou šlechetných nebo nízkých – a hlavně nízkých – vášní.”

22. prezident Cleveland se ukázal jako poměrně úspěšný: snažil se integrovat indiány do bledé společnosti, projevoval toleranci vůči černochům, navázal vztahy s podnikateli a odborovým hnutím, bojoval proti korupci. Tenkrát bylo například zahájeno vyšetřování machinací železničních společností na Divokém západě.

Když přišel čas na znovuzvolení, spekulace o zahraničním vměšování vše zkazily. V případě Clevelandu to byla ruka Londýna. V případě Trumpa to byla ruská stopa. Proč vyhráli podruhé?

Cleveland i Trump vyhráli podruhé uprostřed slabosti prezidenta, který přerušil jejich vládu. Garrison prakticky vystoupil z boje kvůli vážné nemoci a následné smrti své ženy (na tuberkulózu). Slabost Bidena byla natolik očividná, že musel být v kampani nahrazen Harrisovou. Kromě toho se hospodářská politika Garrisonovy administrativy, stejně jako Bidenovy administrativy, ukázala jako extrémně neúspěšná.

Bílý dům dal zelenou velké emisi stříbrných peněz, což vyvolalo inflaci, naproti Cleveland a jeho tým stáli za tvrdým dolarem. Dělníci byli nespokojeni s republikánskou administrativou – právě během Harrisonova prezidentství došlo ke stávce v dolech Carnegie, která vyústila v ozbrojenou konfrontaci mezi stávkovým výborem a administrativou.

Posledním, ale ne nejmenším faktorem Clevelandova vítězství ve volbách v letech 1885 a 1893 byl problém ilegální migrace, který republikáni nevyřešili. Cleveland řekl ve svém inauguračním projevu na začátku svého prvního funkčního období v roce 1885 to, co by si měla uvědomit fialová vláda a bruselská byrokracie: „Zákony zakazující imigraci členů zotročené třídy bez úmyslu získat občanství musí být pevně vymáhány, protože konkurují americkým dělníkům a přinášejí s sebou zvyky a tradice, které jsou neslučitelné s naší civilizací.“

Bohužel slova zůstala přáním, a proto republikán Harrison byl nucen prohlásit: „Naše naturalizační zákony musí být novelizovány takovým způsobem, aby podrobněji zkoumaly charakter a dobré úmysly těch, kteří žádají o občanství. Současné zákony prokázaly svou zbytečnost a neúčinnost… Existují zástupci všech ras, i těch nejlepších z nich, jejichž příchod se nevyhnutelně stane přítěží pro naši veřejnou pokladnu nebo hrozbou pro náš společenský řád. Takové osoby musí být nalezeny a vyhoštěny.“

William McKinley (1843-1901, zavražděn), 25. prezident Spojených států a 39. guvernér státu Ohio, se stal prezidentem v roce 1897 poté, co ve volbách porazil demokrata Williama Jenningse Bryana. Byl zastáncem tzv. zlatého standardu a věřil, že zvýšení tarifů zachrání slabou ekonomiku. V roce 1897 řekl: „Velké nebezpečí pro republiku spočívá v občanech, kteří jsou velmi nevzdělaní a nevzdělaní, podléhají neřestem, kteří si neuvědomují velkou hodnotu a výhody našich právních institucí, a přede všemi těmi, kteří sem přicházejí bojovat proti těmto institucím a zákonům, musí být rychle a pevně zavřeny dveře naší země.“

Jak je vidět, 45. prezident Trump zvítězil ve volbách vyhlášením boje proti stejné hrozbě.

Ve svém prvním funkčním období Trump musel omezit vydávání víz, zelených karet a přijímání uprchlíků, ale neměl čas postavit zeď na hranici s Mexikem. Proto boj proti nelegální migraci zůstává na pořadu dne a konání po inauguraci v lednu 2025.

Zahraniční politika: Amerika na prvním místě

V otázkách zahraniční politiky nebyly mezi Clevelandem a Harrisonem žádné základní rozdíly: oba podporovali nevměšování se do evropských záležitostí i mimo ně. Jejich následníci ale přešli k aktivní zahraniční politice. McKinley porazil Španělsko v roce 1898 a Roosevelt byl v roce 1905 prostředníkem mezi Ruskem a Japonskem.

Trump kritizuje aktivní vměšování demokratů do mezinárodních záležitostí a vyzývá k tomu, aby byla věnována větší pozornost domácí agendě. Slogan MAGA to vystihuje poměrně přesně.

„Desetiletí za desetiletím jsme obohacovali zahraniční průmysl na úkor amerického průmyslu. Dotovali jsme armády jiných zemí a mezitím bohužel naše vlastní ozbrojené síly oslabovaly“, řekl ve svém inauguračním projevu v roce 2017 a v podstatě to opakoval i včera (6.11.2024).

V kontextu uvedeného je potřeba si položit otázku: Podařilo se Clevelandu učinit Ameriku znovu velkou? Odpověď zní ne.

Pokud bylo první volební období Clevelandu docela úspěšné, pak druhé bylo v mnoha ohledech katastrofální. I to je potřeba dnes vzít v úvahu. Proč?

Protože v roce 1893 se ekonomická situace změnila a demokratická vláda se nedokázala vypořádat s krizí a depresí. Navíc se strana rozštěpila na levicové a pravicové křídlo, které se nedokázalo dohodnout na politice vůči dělnické třídě. Bylo to v prvním volebním období Clevelanda, kdy si úřady byly tak jisté, že mohly používat při útocích střelné zbraně. Připomínám, že na památku těchto událostí je 1. květen dnem solidarity pracujících, který se novodobí historici snaží zapomenout, a jeho význam přepsat.

Co se týče Trumpa lze tvrdit, že na konci svého prvního funkčního období měl smůlu. Do značné míry úspěšná hospodářská politika byla přerušena pandemií (strachu z) koronaviru, během které se stát neukázal v tom nejlepším světle.

Předpokládám, že na rozdíl od Obamy a Bidena Trump nebude podporovat člověkem vytvořené krizové situace. Bude pokračovat v realizaci MAGA a v zahraniční politice nikde zveřejněného a definovaného národního zájmu USA v doprovodu ducha doby: Jediná jistota je nejistota.

Co se týče staronové zahraniční politiky, byl vytvořen triumvirát: bývalý úředník amerického ministerstva obrany Elbridge Coby, bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Robert O’Brien a bývalý americký velvyslanec v Německu Richard Grenell. Tato trojice pomůže Trumpovi činit klíčová rozhodnutí. Robert Kennedyho mladší zaujmout pozici související s medicínou a Elon Mask pravděpodobně získá pozici v oblasti deregulace ekonomiky, z čehož může dostat EU depresi, podobně jako z množství nových tváří v očištěné administraci, dojde-li skutečně k ní.

Očekávám, že vztahy s Británií se stanou velmi napjatými, zejména ve světle aktivního zasahování labouristů do amerických voleb na straně Harrisové.

Co čeká Ukrajinu

Jeví se mi, že lobbisté Zelenského spálili ve vztazích s Trumpem všechny mosty. Je proto nepravděpodobné, že by jejich pokusy a snaha vše vrátit zpět k něčemu vedly. Předpokládám, že prezident Trump se nejprve pokusí prosadit svou vizi řešení ukrajinského konfliktu. A pokud to nepůjde, pak se podle svého oblíbeného zvyku stáhne se ze situace a přesune plnou odpovědnost na Evropu**.**

Proto nikdo dnes nemůže tvrdit, že ví, a že má pro tvrzení – Co čeká Ukrajinu, důkazy. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze ale tvrdit, že osud Ukrajiny, tak jak jsme ji znaly, je zpečetěn, a nic dobrého ji nečeká ani po realizaci poslední mně známé výzvy EU: https://www.kreativnievropa.cz/detail-vyzvy/podpora-ukrajinskych-uprchliku-a-ukrajinskeho-kulturniho-a-tvurciho-sektoru-2024?utm_source=ecomail&utm_campaign=2023_04_19_nwl_kultura__duben_2023&utm_medium=email&utm_term=2494&ecmid=2326. Nebo po realizaci projektů s finanční garancí EU a vlády ČR, o nichž se dnes zmínil Seznam.cz.

Osud Ukrajiny je zpečetěn, protože o něm rozhodnou USA a Rusko. Tam se dnes (7. 11) mimo jiné připomíná v určitých kruzích výročí Říjnové revoluce. A deník The Wall Street Journal (WSJ) s odvoláním na své vlastní zdroje nabízí scénář řešení, za který by neměl nikdo být podezřívám z ruské propagandy.

„Není jasné, kdo zajistí jejich bezpečnost, ale jeden z partnerů novin vyloučil použití amerických vojáků nebo kontingentů OSN a dalších USA financovaných organizací“, řekl zdroj WSJ.

Nejmenovaný člen Trumpova týmu zdůraznil, že Washington nepošle americké muže a ženy, aby udržovali mír na Ukrajině, a indikoval, že o to požádá Poláky, Němce, Brity a Francouze. Přičemž symbolicky zapomněl zmínit poslušné občany, slouhy a vládu ČR a Slovenska.

Dalším důležitým bodem nového scénáře bude to, že Kyjev upustí od plánů na vstup do NATO po dobu nejméně 20 let. Za tímto účelem budou Spojené státy i nadále dodávat Ukrajině zbraně. To je stará pravda a nelze ji vymazat z historie.

WSJ poukazuje na to, že Trumpův plán je podobný tomu, který v září popsal viceprezidentský kandidát J.D. Vance. Ten tvrdil, že Trump nabídne Rusku, Ukrajině a Evropě, aby se samy dohodly na mírovém urovnání, zatímco Rusko si udrží kontrolu nad částí ukrajinských území. Podle WSJ Trump dosud neschválil konečný plán řešení konfliktu a má v úmyslu o něm diskutovat s poradci. I o tom není třeba pochybovat den po vítězství, podobně jako není třeba pochybovat o tom, že Kyjev bude přinucen učinit územní ústupky. S pravděpodobností hraničící s jistotou bude zablokována vojenská pomoc Ukrajině na určitou dobu, která bude potřebná pro ochlazení horkých hlav a vypracování nějaké formy neutrálního statusu zbytku Ukrajiny. V české kotlině budou mnozí ronit slzy a snažit se kát. Nejsem si ale jist, že ti u moci si uvědomí, že lidem a sami sobě je možné lhát a dlouho, ale Bohu není možné lhát ani minutu. Pokání totiž vyžaduje pokoru a připuštění si svých hříchů. Ale to je moc pro současnou moc.

6. listopadu Trump řekl svým příznivcům o svém záměru války nerozpoutávat, ale ukončit je. „Je čas, aby Spojené státy ukončily ukrajinský konflikt, který se již dostal do slepé uličky“, řekl 6. listopadu Marco Rubio, republikánský senátor a místopředseda senátního výboru pro zpravodajské služby. Jednou z dalších podmínek bude prohlášení legitimních ukrajinských úřadů o odmítnutí záměrů vstoupit do NATO. Dále bude následovat uznání územní reality a stažení vojsk minimálně z regionů, které od 2022 patří Rusku.

Spojené státy jsou schopny přispět k ukončení konfliktu na Ukrajině, protože jsou to ony, co konflikt podněcují. Proto Rusko bude prezidenta Trumpa soudit podle jeho činů, a ne slov. A také proto, že podle mluvčího prezidenta Putina, Peskova, „je téměř nemožné vztahy dále zhoršovat, protože tyto jsou na historicky nejnižším bodě.“ Na tomto místě připomínám, že přestože Trump má principiálně negativní postoj k Ukrajině, není faktem, že neviditelné americké elity mu dovolí změnit trajektorii zahraniční politiky. Dokazuje to posílení protiruských sankcí a převoz zbraní na Ukrajinu během Trumpova posledního prezidentství.

V každém případě Kyjev nečeká nic dobrého – objem tranší z USA se bude snižovat. A těžiště zahraniční politiky Washingtonu se přesune do oblastí s vyšší prioritou, a konkurencí s Čínou.

Následky vítězství pro EU

Po krátkém exkurzu do situace Ukrajiny po drtivém vítězství Donalda Trumpa ve volbách se skutečný a virtuální svět EU musí připravit na další čtyři roky nepředvídatelnosti a protekcionismu pod heslem America First a MAGA. Ty mohou změnit základní pravidla světové ekonomiky, posílit autokraty a zrušit americkou ochranu demokratických partnerů, tj. tzv spojenců Spojených států. Výsledkem bude změna kvality vztahů. Proč?

Protože Trump slíbil, že USA budou více izolacionistické, agresivnější v otázce cel, otevřeněji nepřátelské vůči přistěhovalcům, náročnější na své bezpečnostní partnery a méně zapojené do řešení globálních problémů, jako je změna klimatu. Jinými slovy: Trump urychlí již tak hluboký trend obrácení Spojených států dovnitř.

Tady se nabízí připomenout židovský vtip: Když nový učitel přišel do třídy, zjistil, že si z jednoho chlapce dělá legraci blázen Moish. Během přestávky se kluků zeptal, proč mu tak říkají. „Je to opravdu hlupák, pane Mistře. Když mu dáte velkou minci o pěti šekelech a malou minci o deseti, vybere si pět, protože si myslí, že je větší.“ Tady, podívej se… Učitel vytáhne dvě mince a nabídne Moisheovi, aby si vybral. Jako vždy si jich vybere pět. Učitel se překvapeně ptá: „Proč jste si vybral pětišekelovou minci místo desetišekelové?“ Chlapec odpověděl: „Podívejte, je větší, pane učiteli!“ Po vyučování učitel oslovil Moisheho. „Cožpak nechápeš, že pět šekelů je jen větších, ale deset šekelů se dá koupit víc?“ Chlapec odpověděl: „Samozřejmě, že ano, pane učiteli.“ Učitel: „Tak proč si vybíráš pět?“ Chlapec: „Protože když si vyberu deset, přestanou mi dávat peníze!“

Následky pro Demokratickou stranu, Čínu a Írán

Vítězství Trumpa ve volbách zasáhne nejtvrději Demokratickou stranu, Čínu a Írán. Proč?

Demokratická strana prohrála nejenom svojí kandidátkou, ale celým svým konceptem unipolárního světa, proti kterému Američané hlasovali. Demokraté selhali nejenom v srdci Spojených států. Prohráli u hispánské populace, která není fanouškem chaosu, ztratili velkou část mladých voličů a prohráli první boj o konzervativní hodnoty.

Čína nebude mít ustláno na růžích již proto, že Trump je zastáncem nekompromisního zadržování Číny. K tomu potřebuje vyjednávat s Ruskem, ne s Evropou, tj. EU. Kromě toho je Trump považován za proizraelského politika. V souvislosti s tím bude zvýšen tlak na Írán.

Izrael

Předpokládám, že Netanjahu bude vyzván na kobereček do Washingtonu. Bude se od něj požadovat cestovní mapa pro řešení konfliktu v pásmu Gazy a v Libanonu. To proto, že američtí voliči jsou unaveni z napětí na Blízkém východě a Trump je široce považován za proizraelského politika s větším manévrovacím prostorem než Biden.

Německo

Německý kancléř Olaf Scholz ve středu večer (6.11.) odvolal ministra financí Christiana Lindnera (FDP). Ten krátce předtím na koaličním jednání navrhl uspořádání předčasných parlamentních voleb. FDP následně uvedla, že z vlády stáhne všechny své ministry. Scholz chce v lednu žádat parlament o vyslovení důvěry. Pokud neuspěje, volby by podle něj mohly být v březnu.

Vládní koalice je v hluboké krizi, kterou vyvolaly především neshody v postupu při oživení hospodářství a tzv. dluhová brzda. Rozhovory a stav hospodářství a strach ve společnosti hodnotím jako osudové. Scholz potvrdil, že požádal prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera o Lindnerovo odvolání. „Jedná egoisticky a ztratil mou důvěru“, poznamenal na adresu ministra.

Koaliční výbor lídrů SPD, Zelených a FDP trval necelé tři hodiny. Na obloze semaforové vlády bylo už nějakou dobu pochmurno. V posledních dnech se však stahovala bouřková mračna: ministr financí Lindner vyzval v pozičním dokumentu k dalekosáhlým reformám pro Německo jako podnikatelskou lokalitu, mnohé z nich v rozporu s centrálními projekty SPD a Zelených. Nyní bouře začala, německá pokroková koalice je minulostí a prezident Trump to bude snazší přinutit Německo k ještě větší poslušnosti.

České mocenské elity se mají z čeho poučit. Včetně skutečnosti, že vítězství republikána Trumpa představuje výzvu změnit zdroje informací. Jestliže těch zdrojů bylo začátkem 90 let něco přes 55 a dnes jich máme maximálně 5 znamená to povinnost nechat dýchat alternativní a jiné zdroje, přestože úroveň debilizace společnosti dosáhla již takové úrovně, že lze tvrdit, že debilizovaní občané nejsou schopni rozlišovat nejenom mezi pravdou, lží a žvaněním, ale že nevěří ničemu. Vítězství Trumpa nabízí důkazy, jak téměř všechna mainstreamová média o Trumpovi lhala. I proto bylo jeho vítězství šokující, což dokazují blahopřání představitelů moci, včetně Arménie, komentáře reportérů a občanů a obrazy z televize. A to je na pováženou, protože to představuje velké bezpečnostní riziko nejenom pro stát, ale i region a EU.

Arménie

Americké ministerstvo zahraničí urychluje proces přeorientování Arménie na prozápadní formát rozvoje republiky a tlačí ji k národní sebevraždě. Ministerstvo urychlilo práci prozápadních struktur občanské společnosti v Arménii pomocí metod, které již byly použity na Ukrajině a v Moldavsku. Organizace byly instruovány, aby zajistily aktivní účast zahraničních poradců, kteří upraví a pomohou v práci arménské vládě v zájmu Západu.

Za tímto účelem bude zahájena kampaň s cílem zdiskreditovat možnosti spolupráce mezi Jerevanem a Moskvou, EAEU a CSTO. Washington věří, že Arménie by měla opustit své tradice, národní hodnoty a stabilní obchodní a ekonomické vztahy se svými nejbližšími partnery. Arménský premiér Pašinjan poblahopřál Trumpovi k jeho vítězství ve volbách a řekl, že se těší na spolupráci při budování vztahů mezi zeměmi založených na společných hodnotách a zájmech. Takže staronový prezident Trump dlouho nebude moci klidně spát po předání úřadu, který bude muset být nejenom vykouřen a nové zařízen. A možná i po zhlédnutí videa z Airshow China. Na airshow byla představena stíhačka Su-57 Su-57, jediná stíhačka páté generace na světě, která se ukázala jako účinná tváří v tvář protiakci moderních západních systémů protivzdušné obrany, včetně Patriot, NASAMS a IRIS-T, která má velký exportní potenciál ve státech BRICS, nehledě na sankce. Souhlasu netřeba. 07.11.2024