Autor: Jan Campbell | 25. 4. 2025
Následující text představuje přípravný materiál na setkání se zájemci o osobní názory autora na některé hlavní trendy a události současnosti a výhled do představitelné budoucnosti.
Výchozí téze: Nevím, jestli svět řídí chytří lidé, kteří si z nás utahují nebo imbecilové, kteří to myslí vážně, nemám dokumentární důkazy, ale…
Proč antropologická válka?
Proč devět států bude utvářet světový řád budoucnosti?
Proč jednání Ruska dávají smysl pouze v případě USA, v žádném případě s EK a EU?
Hlavní události posledních dnů, o kterých píší politicky korektní média.
Hlavní události posledních dnů, o kterých nepíší média.
Úvod
Začalo první zbrojení v dějinách, které nás nejenom ožebračuje (to dělá každé zbrojení), ale navíc nás ještě ani nevyzbrojuje.
Je matoucí považovat jednotlivé akty násilí a primitivní sváry za obecné předchůdce moderního válčení. Je mylné považovat válku za nutný důsledek biologické přirozenosti člověka. Proto existuje dvojitá otázka bez odpovědi: Je válka narušením míru? Nebo je mír pauzou ve válce?
V lidských společnostech je impuls hněvu obvykle přeměněn na nepřátelské postoje nebo na násilné činy, které jsou kulturně podmíněné. Konflikty jsou předmětem norem zvyků, techniky, etiky a práva. Válčení je kulturně produktivní, když vytváří novou instituci, například stát.
Ekonomický motiv není přítomen ve válce, dokud se nevytvoří soubor tzv. přenosného bohatství. Tj., dokud nebude možné potraviny uchovat a přepravit a dokud produktivní umění nepokročí tak, aby jeden člověk mohl vyrobit více, než spotřebuje.
Nejdůležitějším kulturním efektem dobývání je obohacení života národa prostřednictvím rozdělení funkcí mezi dobyvateli a podmaněnými a prostřednictvím rozvoje nových institucí, v nichž dobyvatelé poskytují politický prvek a poražení ekonomickou efektivitu. Poválečná historie a současný vývoj speciální vojenské operace na Ukrajině, včetně snahy prezidenta Trumpa kompenzovat výdaje na válečné prostředky uzavřením smlouvy o využití nerostného bohatství Ukrajiny, případně i Ruska, nabízejí přesvědčivé důkazy pro uvedené tvrzení.
Tón totalitarismu, který je nepopiratelně možné slyšet z Ukrajiny vysává zdroje kultury a ničí její strukturu. Proto je totalitarismus neslučitelný s uspořádáním lidských společností pro normální výrobu, udržování a předávání bohatství, solidaritu, rozum a svědomí. Zmíněné představuje hodnoty civilizace a podstatu současné dění ve světě přeměn a tzv. chaosu.
Proto desinformační metodu současného Západu představují fragmentace a dekontextualizace. Jinými slovy, povědí vám jenom tu část, která se jim hodí, a ještě bez souvislostí.
Antropologická válka
Je to již více než pět let, co veřejně používám označení současných konfliktů ve světě epizodami antropologické války, přestože se jedná o oficiálně neustálený termín v akademické literatuře. Proč mluvím veřejně o antropologické válce (a neveřejně od roku 1991, prvně v roce 1985)?
Protože se jedná o jedno z nejsnadněji pochopitelných označení určitých typů konfliktu: střet různých kultur, hodnot a způsobů života. Konflikt mezi Západem a Východem, potažmo globalizovaných společenství proti tradičním. A v neposlední řadě, i Samuel Huntington použil termín válka civilizací. To není nic jiného než kulturní válka, ve které hnacími silami nejsou národní státy a ideologie, nýbrž civilizace vymezené náboženskými, právními a kulturními tradicemi, tj. hodnotami. Na rozhraní těchto kultur ve zlomových liniích se nacházejí ohniska i současných konfliktů, jež mohou přerůst v mezi-civilizační střety. Jsme očitými svědky a máme proto občanskou povinnost střety omezit, ideálně vyloučit.
Podle National Geographic: Antropologové se specializují na kulturní nebo sociální antropologii, lingvistickou antropologii, biologickou nebo fyzickou antropologii a archeologii. V této souvislosti připomínám, že Franz Uri Boas (1858–1942), německo-americký antropolog a etnomuzikolog byl průkopníkem moderní antropologie, a je nazýván otcem americké antropologie.
Protože antropologové se dívají na to, jak různé skupiny lidí získávají jídlo, připravují ho a sdílejí ho, zabývají se významem různých tradic, hodnot a zvyklostí, tj. studují sociální struktury, bylo a je – jak jinak při slabosti charakteru člověka, jejich vědění zneužito i ve válce. Především v Afganistánu, Iráku a dnes i na Ukrajině. Human Terrain System se nazývá jedno z mnoha zneužití antropologie ve válce. Během její přípravy se používal známý USAID a podobné programy, včetně bruselských TACIS, PHARE atd.
Antropologie slouží jako efektivní zbraň v antropologické válce, v níž jde o symboliku a ideologii lidské podstaty a aktuální otázky, například: Co je člověk, jaká je jeho přirozená identita, pohlaví a role ve společnosti? Ale i známé a provokující debaty v oblasti genderu, rasy a kolonialismu.
Proto je nezbytné snažit se používat realitě odpovídající pojmenování a vědět o funkci a významu archetypu jazyka, psychologie a kreativity, a nejenom, že máme tři čisté typy války: absolutní, válečnou a agonistický boj. Ten je regulován podle norem, přičemž instrumentální válka může nebo nemusí být omezena, podle úvah o výhodnosti.
Nový světový řád (NWO/ NSŘ): Konspirační teorie versus geopolitický diskurz
NWO/NSŘ v konspiračním kontextu je teorií, která tvrdí, že malá skupina nadnárodních elit usiluje o ovládnutí světa, více méně tajnými prostředky, tajnými organizacemi a brutalitou.
NWO/NSŘ v geopolitickém diskurzu odkazuje na reálné, viditelné, citelné a jinak identifikovatelné změny v mezinárodních vztazích.
Protože geopolitický koncept NWO/NSŘ představuje období významných změn v mezinárodních vztazích, rovnováhy sil, a přechod od jedno polárního k více polárnímu uspořádání ve světě, jak se obyčejně píše a mluví, je důležité umět pozorovat, srovnávat, analyzovat a rozlišovat mezi nimi. Takové schopnosti jsou v současnosti dány malému počtu lidí s kritickým myšlením. Je potřeba totiž porozumět Rusku, Číně, seskupení BRICS, historii, významu a vyhodnocení metod, odpovědi na otázku – Proč? a v neposlední řadě i identitu. V podnikatelské sféře se nazývá mission statement.
Fakta
Speciální vojenská operace prezidenta Putina na Ukrajině změnila běh dějin. Učinila tak samozřejmě nejpříměji pro Ukrajince, kteří byli vystaveni tomuto aktu jedné z fází antropologické války. Ta však také změnila samotné Rusko. Nemohu vyloučit, že mnohem více než si většina lidí uvědomuje. Žádné příměří, ani takové, které spolu-zprostředkoval prezident Trump, nemůže zvrátit míru, do jaké prezident Putin učinil z antropologické konfrontace se Západem organizační princip ruského života. A žádné zastavení nepřátelských akcí na Ukrajině nemůže zvrátit rozsah prohloubení historicky nelehkého vztahu Ruska s Čínou.
V důsledku antropologické války paradoxně se Rusko stalo mnohem silnějším a protizápadní hnutí se stalo prakticky všudypřítomným v celé ruské společnosti. Od roku 2022 se vytváří různé třídy Rusů, které z války materiálně těží. Miliony Rusů, včetně části vysokých úředníků a nejbohatších lidí v zemi, nyní považují Západ za nepřítele. Bohužel ale, pátá kolona nespí.
Tři roky američtí a evropští představitelé prokazovali pozoruhodné odhodlání čelit Putinovi. Přitom občas nevědomky nahrávali Putinovým narativům, které odpovídají historickým faktům: Západ nesnáší suverénní Rusko. Jedná se o existenční konflikt a zástupnou válku s tzv. kolektivním Západem pod vedením USA a Velké Británie.
Strategie západních lídrů byla poznamenána absencí soudržného, dlouhodobého přístupu k Rusku spojeného s typicky evropskou a hloupou byrokratickou rétorikou. V roce 2024 například Kaja Kallasová – tehdejší premiérka Estonska a nyní nejvyšší diplomatka EU a místopředsedkyně Evropské komise prohlásila, že západní lídři by se neměli obávat, že závazek NATO k ukrajinskému vítězství by mohl způsobit rozpad Ruska. Taková rétorika je vodu na Kremelské mlýny: Porážka a rozložení Ruska jsou prioritami (antropologické) války Západu.
Prezident Trump narušil jednotu transatlantické aliance tím, že usiloval o rychlé ukončení války a veřejně nepřiznal, že předehry Putinovi přinesou pouze povrchní tání v americko-ruských vztazích. Proč povrchní? Putinova zásadní nedůvěra vůči Západu znemožní skutečné usmíření. Prezident Putin si nemůže být jistý, že Trump úspěšně dotlačí Evropu k obnovení vztahů s Ruskem, ví, že v roce 2028 může nová americká administrativa udělat další politický obrat a v průběhu antropologické války není možné vzdát se strategického vztahu s Čínou, pro kterou je Rusko týlem, a její vůdce Si Ťin-pching vzorem v boji s korupcí na mnoha frontách.
Epocha bezpodmínečné podpory Ukrajiny Spojenými státy končí
Celní a obchodní válka vyhlášená prezidentem Trumpem nevylučuje vznik komoditního přebytku v Číně. Ten povede k potřebě prodávat na jiných zahraničních trzích za nižší ceny, zejména s ohledem na to, že kupní síla Spojených států je pořád jednou z nejvyšších na světě.
S pravděpodobností hraničící s jistotou EU skončí s vyhrožováním Číně a kritikou lidských práv. V případě USA a EU nelze vyloučit možnost uvalení národních sankcí, nejenom na Rusko, čímž by se obešlo maďarské veto v EK, protože rozhodnutí může být učiněno bez jednomyslné podpory bloku každých šest měsíců.
V příběhu USA a Investiční společnosti BlackRock, která plánuje získat dva přístavy v Panamském průplavu od společnosti CK Hutchison Holdings a dalších 41 přístavů, které má získat italská společnost MSC prostřednictvím společnosti TiL se mi jeví jako důležité mít připraveny alternativní řešení ve formě okamžitých reakcí na pokusy USA oslabit logistický řetězec pro obchod a vyloučit situace podobně té s CK Hutchison.
V kontextu antropologické války lze celní a obchodní válku spojit se slovy 13. dubna zemřelého peruánského nositele Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa (1936-2025): Ti, kteří žijí s literární imaginací, nemohou být s tímto světem nijak zvlášť spokojeni. Llosa psal proti autoritám a sám se stal autoritou. Největších poct, ale i ostrých útoků se mu dostalo, když se obrátil proti levicovým populistům. V roce 1990 neúspěšně kandidoval na prezidenta ve svém rodném Peru_. Celní a obchodní válka vyhlášená prezidentem Trumpem představuje hluk, který otřásá světem, burácí uši a odvádí pozornost od toho podstatného. Den za dnem tlačí na publikum a bere mu čas a sílu soustředit se._
A jako by to nestačilo, vrchol domýšlivosti a drzosti teprve přijde. Spočívá v tom, že bylo dohodnuto, že hluk naší doby bude nazván kulturou. Jako by kultura nebyla něčím zcela jiným než narychlo hozenými produkty bulváru, které v každém případě stále více okrádají nervy těm, kteří pohrdají rozptýlením. Proto doporučuji: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Podobné se traduje i v Číně a reakce Číny na cla to potvrzuje.
Příležitost pro Čínu
Dosavadní snaha prezidenta Trumpa rozvíjet obchodní vztahy s Moskvou za účelem stabilizace regionu představuje příležitost pro Čínu. Proč? Protože se ve své podstatě jedná o přiznání mýtu o vojenských technologiích a síle jako instrumentu pro řešení globálních problémů a současně o potvrzení důležitosti obchodní spolupráce pro podporu míru a bezpečnosti a tím i budování komunity se sdílenou budoucností lidstva.
Protože se jedná o vizi s historickým významem a anglosaská civilizace nejeví zájem na mírovém uspořádání světa a mírovém budování komunity se sdílenou budoucností lidstva je nezbytné nepodlehnout iluzi o vědění a tím i iluzi o regionální, národní a osobní bezpečnosti nejenom občanů, ale především nositelů technologického pokroku. Co tím mám na mysli?
V posledním článku, který vyšel i v ČR jsem psal o cestě prezidenta Si Ťin-pchinga do třech států Jihovýchodní Asie – Malajsie, Vietnamu a Kambodži. Podle dostupných informací i od známých a přátel v uvedených státech, všechny zmíněné země mají zájem o posílení partnerství s Čínou, přestože smlouvy s Pekingem v časové nouzi mohou nést s sebou celou řadu problémů, nehledě na vyhrůžky prezidenta Trumpa v případě jednání států proti zájmům Spojených států.
Prezident Trump vyhlásil celní válku světu, jen aby na 90 dní poslal vše k ledu s obratem o 180 stupňů. Byl to plán génia od samého počátku, podle vyprávění jeho následovníků: obchodní partneři USA mu prý “líbají prdel” (výraz prezidenta) a mnozí chtějí uzavřít s ním novou dohodu. Ve skutečnosti ale někdo prezidentovi poradil zpomalit a dát zpátečku se cly, alespoň na část zboží. Mega cla na smartphony a notebooky z Číny nebude platit Peking ani Moskva. Číně se proto nabízí unikátní příležitosti. Jaké?
Za prvé: Přehodnotit taktiku v obchodních vztazích s EU a se zeměmi jihovýchodní Asie. Za druhé: Uvědomit si, že myšlení západních vojenských stratégů, kteří dlouho snili o rozhodných a rychlých vítězstvích s pomocí technologické převahy a drtivé síly, neodpovídá duchu nové doby a objektivním trendům formujících nový světový řád. Za třetí: Vojenské konflikty nic neřeší.
Konflikty ve Vietnamu, Afghánistánu, na Ukrajině a v Gaze dokazují, nehledě na některé překvapivé akce, jak obtížné je dovést válku k uspokojivému konci. Přehnaná sebedůvěra Západu znamená, že si neuvědomuje meze vojenské síly. Stanovuje si cíle, kterých lze dosáhnout, pokud vůbec, pouze prostřednictvím dlouhodobého boje. Jedním z mýtů vojenské síly je to, že slibuje přivést konflikty k rychlému a rozhodnému konci. V praxi, jak můžeme pozorovat se to stává jen zřídka. Proč? Protože vojenská strategie musí být spojena s jasným a omezeným politickým účelem. A ten často chybí. Deficit má své kořeny v iluzi o vědění.
Prezident Trump si je uvedených skutečností plně vědom. Proto vyhlásil světu celní a obchodní válku v naději, že vznikne fronta vyjednávání nových dohod a investic ve Spojených státech. Mezitím však celní a obchodní válka ohlašuje svoji cenu. Proto doporučuji uvědomit si, že většina lidí je v hypnóze materialismu, chamtivosti a iluze o vědění a neuvědomuje si, že když si jeden zmíněné uvědomí, všechny záhady zmizí a vše dává smysl.
Co má společného samoobslužná pokladna v supermarketu s umělou inteligencí
Podle britského ekonoma Simona Johnsona jde v obou případech o vynálezy, které vyvracejí obecné přesvědčení, že každý technologický pokrok přináší lidstvu automaticky větší blahobyt. Dvaašedesátiletý Johnson – bývalý šéfekonom Mezinárodního měnového fondu a od loňska držitel Nobelovy ceny – nemá rád, když ho někdo bere jako skeptika. Svými názory, kterým dnešní doba příliš nepřeje, ale nedává moc na výběr.
Plno vynálezů podle něj v historii posloužilo jen pár jedincům k rychlému výdělku, zatímco spousty dalších lidí přišly o práci a zchudly. Proto neplatí, že nové technologie vždy šíří prosperitu, která prosákne napříč celou společností. Česká byrokracie, digitalizace a e-Government potvrzují napsané a názor ekonoma. Může to být ale i jinak, jak je vidět v dnešní době sociálních sítí a umělé inteligence. To samé téma rozebírá i v knize Moc a pokrok, kterou předloni vydal společně s dalším nobelistou Daronem Acemoğluem a která nyní vychází česky.
Technologie a geopolitika
Technologické vynálezy jsou v době digitální ekonomiky v rukou několika málo podnikatelů. A ti jedou podle svého vlastního plánu, který nemusí prospívat všem. Pro Muska je v první řadě důležité zrealizovat své vize. Kdyby se mu povedlo dotáhnout je do praxe, pro něj a jeho akcionáře by šlo o jackpot. Ale za cenu obrovského dopadu na společnost. Třeba samořiditelná auta by připravila miliony, možná spíš desítky milionů řidičů o práci.
Již proto se nedá pokaždé mluvit o pokroku. Mnohé vynálezy lidem pomohly – přinesly nové pracovní úkoly, tím zvedly produktivitu lidské práce a přinesly vyšší mzdy. To samozřejmě nikdo nemůže zpochybnit. Ale také jsme si jako lidstvo už prošli mnoha epizodami, kdy to bylo jinak a kdy technologie jen nahradila lidskou práci, aniž by vznikla jiná místa odpovídající kvality. První průmyslová revoluce nejdřív vedla k úpadku střední třídy, podobné důsledky lze bohužel vypozorovat i teď u digitální transformace v posledních desetiletích. To vše jsou následky, které mají vliv i na geopolitiku. Proč?
Pokud má technologický pokrok vést k široce sdílené prosperitě, je potřeba ho tam nejdřív nasměrovat, a ne čekat celá desetiletí na případný pozitivní výsledek. Nejde jen nechat rozhodovat trh nebo se spolehnout na genialitu několika jednotlivců. Možná to s nimi dopadne tak, že se na nás usměje štěstí. Ale vzhledem k charakteru hospodářského systému založeném na expanzi, dluhu a deficitu morálky a etiky a výběru tzv. elit, a závislostí, které vidím kolem sebe, především um mladší a střední generace, a pomalu i seniorů, nelze se spoléhat na technologie.
Co se týče geopolitického aspektu technologií nelze ignorovat skutečnost, že v oligarchii s vizionáři má několik chlápků přístup k vládě, k prezidentovi. S ním, nebo i bez něho tvoří dohody, formují svět podle svých vlastních ideálů, a neberou ohled na potřeby veřejnosti. Osud střední třídy je jim úplně fuk.
Vizionář Marc Andreessen, spoluzakladatel prvního populárního webového prohlížeče Netscape a investor, který stál také u začátku Facebooku, Airbnb, Twitteru nebo OpenAI to ve svém Kapitalistickém manifestu říká narovinu: Kliďte se nám z cesty, nic neregulujte a výsledkem budou báječné technologie, které změní svět a všem přinesou dlouhý a šťastný život. Historie ale jasně ukazuje, že to celé může dopadnout úplně jinak. Nejenom v USA hrozí občanská válka.
Doporučuji seznámit se s esejí napsané v roce 2023 a nazvané Techno-Optimist Manifesto. Esej tvrdě brání volný trh, inovace a technologie před regulacemi a kritikou. Esej se někdy označuje jako Kapitalistický manifest, v parafrázi na Komunistický manifest Karla Marxe. Andreessen věří, že technologický pokrok je vždy prospěšný a pochybnosti odmítá jen jako tmářství pod vlivem mýtů, jako je Frankenstein, nebo Terminátor.
Nesvázaný technologický pokrok je podle něj základem prosperity, volný trh bez regulací a státních zásahů považuje za nejlepší systém, kde se inovacím daří. Oponenty považuje za katastrofisty a brzdu pokroku. Hrozby, jako je nárůst ekonomické nerovnosti a upřednostňování zisků technologických firem před veřejným zájmem, odmítá jako irelevantní. MAGA v čisté podobě.
Pro zajímavost připomínám, že vynálezce myši Douglas Engelbart a lidé kolem něj měli v 60. letech upřímnou vizi, že osobní počítač bude cestou, jak dát lidem autonomii v tom, co dělají, jak rozvinout jejich kreativitu a jak jim umožnit vyniknout, aniž by k tomu potřebovali místo někde ve velké korporaci. Co vidíme dnes? Není čas, ani místo pro popis a analýzu následků upřímné vize. Proto krátce shrnuji:
Za prvé: Když hodnotíme digitální transformaci jako celek, tedy nejen původní vizi, ale i všechno to, co následovalo, tak výsledkem je velký nárůst nerovnosti příjmů a polarizace pracovního trhu.
Za druhé: Je dobré usměrňovat technologický pokrok takovým způsobem, aby přinášel nové pracovní úkoly, u kterých lze lépe uplatnit lidské dovednosti. To je cesta, jak zvednout mzdy a životní úroveň. Podobně jako tomu bylo s železnicemi a počátkem autoprůmyslu: ty přinesly hodně nových pracovních příležitostí. Pracovní příležitost je a bude komplexní výzvou pro politiky všeho druhu, která podle zkušenosti vede k frustraci a k populismu.
Za třetí: Lidé typu Musk chtějí svět, ve kterém si mohou dělat, co chtějí. Jakákoli regulace se jim příčí. Chtějí veřejné zdroje, ale žádnou veřejnou kontrolu. Jinými slovy a krátce: jedná se o uchvácení státu. Státu se někdo zmocní tím, že jeho občany demoralizuje, stávající zřízení rozloží a prosadí si svou.
Za čtvrté: Sociální sítě se transformují do strojů na dezinformace a AI se stane tak chytrou, že dokáže mnohé dělat efektivněji než člověk. Takzvaný proud produktivity, o kterém mluví vizionáři nás prý všechny vyveze k vyšší prosperitě. Ano, kdyby nebyli propadlí iluzi o vědění a přiznali, že AI je ve své podstatě velký zloděj lidské práce a myšlení.
Za páté: Naše společnost je zvyklá, že se v ekonomice střetá víc sil –firmy a jejich vlastníci, vlády, vědci, inženýři, univerzity atd. V poválečné éře byl vědecký pokrok do značné míry financován z veřejných peněz, ale to je pryč. Vlády už nejsou u kormidla, rozhodně ne, pokud jde o umělou inteligenci a vědu. Vše řídí projektové financování, korupce a byrokracie bez vize.
Příklad: Švýcarská Národní Banka (SNB) a neutralita jako mýtus
Obchodní válka stojí SNB již 25 miliard franků – na obzoru se opět rýsují záporné úrokové sazby. Krach dolaru dostává centrální banku pod tlak. Ekonomové kritizují, že vystřelila svůj prach předčasně. Prezident SNB Martin Schlegel oznámil 20. března poslední snížení klíčové úrokové sazby na 0,25 procenta. To znamená, že jsme opět téměř na nule. Jinými slovy: na hranici negativních úroků.
Prezident Schlegel vysvětloval, že-V měnové politice nemá smysl čekat. Zásada prezidenta SNB může platit pro normální časy. Od vypuknutí obchodní války se však svět obrátil vzhůru nohama: to, co platilo včera, bude zítra zastaralé. To se týká i SNB – její obrovské devizové rezervy ve výši 750 miliard franků jsou přímo ovlivněny. Podobně tomu bude i v jiných státech. Nepřekvapuje, že i ve Švýcarsku existují politické síly, které záměrně usilují o eskalaci – ve jménu svobody a evropských hodnot. Hlásnou troubou je hnutí Operation Libero. To, co začalo jako levicově liberální nevládní organizace, se již dávno vyvinulo v geopolitického aktéra s nebezpečným smyslem pro poslání. Operace Libero ve své současné kampani jednoduše prohlašuje konec švýcarské neutrality: Neutralita je mýtus. Naše svoboda je na Ukrajině bráněna zbraněmi. Příklad potvrzuje starou pravdu: Rozdávat rady je zbytečné, moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.
Příklad nebezpečí a rizika
Deník South China Morning Post vyjádřil ve svém nedávném článku znepokojení nad podivnými úmrtími čínských vědců, kteří učinili zásadní objevy v oblasti umělé inteligence (AI). Publikace uvádí, že to vyvolává obavy z tlaku na průmysl během technologické války mezi Spojenými státy a Čínou. Deník současně informuje o úmrtí v roce 2022 ve věku 45 let odborníka na počítačové vidění, hlavního vědce pekingské společnosti Megvii Technology, Sun Jiana. Jako další podivné úmrtí v roce 2023 lze nazvat smrt na důležité misi 38letého plukovníka Feng Yanghe. Ten se specializoval na vojenské plánování s pomocí umělé inteligence. Je proto nezbytné uvědomit si, že nové technologie se vyvíjejí příliš rychle, sektorová, mezistátní a civilizační konkurence v době antropologické války je extrémně tvrdá a nepřítel nikdy nespí.
Vedení Číny, Ruska a dalších zemí to ví a proto nepanikaří. Například přístup Číny k nové situaci se mi jeví jako předem velmi připravený. Proč? Protože se vyhýbá rétorické eskalaci, prezidenta Trumpa rétoricky nenapadá, reaguje rázně a nebude lehkovážně ustupovat. Čína tím dává najevo, že veškerá odpovědnost za turbulence v mezinárodním obchodu náleží administrativě ve Washingtonu. Proto prezident Si nekontaktoval prezidenta Trumpa, aby se spolu pokusili celní válku urovnat. Čína se nepustí do rozhovoru, který by mohl eskalovat v něco podobného rozhovoru mezi prezidenty Zelenskym a Trumpem.
Podobně je tomu s Ruskem pod sankcemi v počtu přesahujícím 29 tisíc a prezidentem Putinem. Štěkající Evropa nekouše, protože kousající pes neštěká.
V geopolitice se počítá ekonomická síla, zahraničněpolitické ambice a vojenské schopnosti
V éře globalizace – ve třech desetiletích po studené válce – se význam mocenské politiky, vojenské moci a soupeření mezi státy vytratil. Je to ekonomika, hlupáku, byla epochální věta amerického prezidenta Billa Clintona v roce 1992. Některé země jsou na změny připraveny lépe než jiné. Česká republika mezi připravené nepatří.
Úmrtí papeže: Od 13. března 2013 stál v čele římskokatolické církve Argentinec Jorge Mario Bergoglio. Byl prvním papežem, který pocházel z Jižní Ameriky a byl známý tím, že vždy usiloval o blízkost věřících a svou politickou angažovaností vůči uprchlíkům, chudým a lidem jiných vyznání. Dne 21. dubna 2025 papež František zemřel ve věku 88 let.
Za zmínku stojí, že papež František udělil americkému viceprezidentovi audienci na Velikonoční neděli. Jedná se o setkání plné symboliky a kontrastů. V poledne, několik hodin před smrtí se papež naposledy objevil na Svatopetrském náměstí k radosti věřících. V přechodném období je Camerlengo důležitý. Kardinál Kevin Farrell, který má zmíněnou funkci, je však kontroverzní osobností. O tomto důležitém aspektu se nebudu dnes podrobněji zmiňovat kromě uvedení následující skutečnosti:
Od listopadu 2002 až do své inaugurace jako biskup Dallasu v květnu 2007 žil Farrell jako pomocný biskup s dalšími duchovními v činžovním domě ve Washingtonu. Tam se nachází arcibiskupova rezidence, ve které žil v těsné blízkosti kardinála McCarricka. Ten vedl arcidiecézi v letech 2001 až 2006. Farrell tvrdí, že se tam nedozvěděl nic o McCarrickově předchozím sexuálním prohřešku, jehož zveřejnění vedlo k jeho vyloučení z kardinálského kolegia v roce 2018 a k jeho propuštění z kněžského stavu v roce 2019. Farell také si nevšiml žádného nevhodného chování ze strany svého nadřízeného. Nevidící, neslyšící a nevědoucí Farell se přesto stal vševědoucím Camerlengo! Zázraky a podivný výběr elit se dějí i ve Vatikánu.
Pro doplnění obrazu Vatikánu připomínám pouze, že na konci roku 1942 Vatikán věděl o vyhlazovacích táborech v Belzecu a Osvětimi: Spisy o Piu XII. (1876–1958) ukazují, že papež si byl dobře vědom nespravedlnosti nacistů. Takže člověk již cítí, že vše, co zůstane z Pia XII., je jeho mlčení o těchto činech. Historie ho bude znát jako papeže, který mlčel. Tak komentoval Sebastian Haffner premiéru hry Rolfa Hochhutha Náměstek 7. dubna 1963 ve filmu Stern.
Papež je mrtev. Ať žije papež, nazval svůj komentář Heribert Prantl (SZ). Sdílím s autorem, že Není to církev, která je příliš politická, ale politika CDU/CSU, která není dostatečně křesťanská. Osobně dodávám, že to platí i pro české ateisty, křesťanské demokraty a ostatní politiky a politické strany a hnutí. Neudivuje mne ani, že žádné politicky korektní médium se nezmínilo o reakci Opus Dei na smrt papeže Františka. Opus Dei má své české sídlo a žijícího zakladatele české pobočky Dr. Petra Kopu v Praze.
Dr. Kopa vůbec poprvé jako numerární člen Opus Dei, s jistou odvahou a upřímností napsal knihu Můj život v Opus Dei. V knize živě vypráví o podrobnostech svého života v této osobní prelatuře katolické církve. Vyprávění na 120 stranách začíná v poválečné Praze, následuje autorova emigrace do Paraguaye v říjnu 1947, návrat do Evropy v roce 1969, osmnáctiletý pobyt v Curychu a končí návratem do Prahy. V roce 1991 se vrátil Dr. Kopa, po skoro 40 letech života v zahraničí, do Prahy a založil instituci Opus Dei v České republice a na Slovensku. Nezaslechl jsem také ani slovo o možnosti, že katolická církev má s pravděpodobností hraničící s jistotou více papežů než toho, který zemřel v pondělí. Jednou v minulosti jsem měl možnost vidět fotku druhého papeže. Ten třetí je podle vyprávění veřejnosti zcela neznámý. Přesto jsem na toto konspirologii podobné téma psal před delší dobou v jednom z článků a podle očekávání nedostal žádnou reakci.
Připomínám, že letošní rok je pro církev obzvlášť důležitý. Proč? Protože rok 2025 je Jubilejním rokem a významnou náboženskou událostí katolické církve, která se pořádá jednou za 25let.
Papež František v únoru vyzval věřící ke společnému putování v naději během postní doby 2025. Zdůraznil důležitost sebereflexe, solidarity s trpícími a potřebu duchovní obrody. Postní doba měla být dle jeho slov časem sebereflexe a ochoty odpovědět na Boží výzvu ke změně. Úvahy papeže se zaměřují na tři hlavní aspekty: důležitost putování, společného putování a putování s nadějí. Otázka: je naše naděje na sociální mír a spravedlnosti reálná?
Smlouva se Svatým stolcem: Na předem formulovanou otázku neodpoví ani smlouva ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a italském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Smlouvu podepsal v Praze dne 25. července 2002 za Českou republiku bývalý ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda a za Svatý stolec apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Erwin Josef Ender.
Se smlouvou musí vyslovit souhlas Parlament ČR a ratifikovat ji k tomu oprávněný činitel. Součástí českého právního řádu se Smlouva stane zveřejněním ve Sbírce mezinárodních smluv. (http://www.cirkev.cz) Ve čtvrtek 24. října 2024 podepsali premiér Petr Fiala a státní sekretář Svatého stolce kardinál Pietro Parolin – potenciální nástupce papeže Františka, Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Jelikož se jedná o mezinárodní smlouvu prezidentského typu, budou s ní muset následně vyslovit souhlas obě komory parlamentu. Uzavření smlouvy je obsaženo v programovém prohlášení vlády. Podpisem smlouvy se Svatým stolcem jsme jako vláda splnili část našeho programového prohlášení. Nyní se ještě musíme zasadit o její ratifikaci v parlamentu, čímž bychom po dlouhých 22 letech dokončili tento proces, uvedl ministr zahraničních věcí Lipavský.
Pro doplnění a jasnost rozdílu mezi názvy Vatikán a Svatý stolec uvádím, že Svatý stolec je subjektem mezinárodního práva reprezentující katolickou církev. Má navázány diplomatické vztahy se 184 státy světa, včetně České republiky. Alespoň jednu mezinárodní smlouvu s ním má uzavřeno 25 evropských států. Poslední smluvní ujednání mezi Prahou a Svatým stolcem představoval tzv. modus vivendi z roku 1928, který v době vlády komunistů přestal stát užívat. Po roce 1989 se téma sjednání smlouvy do agendy jednotlivých vlád opakovaně vracelo.
Evropská unie a Svatý stolec: Takový je název konference při příležitosti 75. výročí Schumanovy deklarace. Celodenní konference je pořádána v rámci výzkumného programu UK Cooperatio a bude se konat dne 6. května pod záštitou rektorky, profesorky Králíčkové, J.E. Mons. Jana Graubnera a J.E. Mons. Jude Thaddeus Okolo, apoštolského nuncia v ČR. Místo konání: Vlastenecký sál Karolina (Univerzita Karlova).
Řečníci z několika zemí a zvolená témata - Svatý stolec a proces evropské integrace, Diplomatické vztahy mezi EU a Svatým stolcem, Styčné body mezi EU a Svatým stolcem, Náboženská svoboda její pozadí, Vývoj vztahů mezi Svatým stolcem a EU, Právní vztah mezi Svatým stolcem a vatikánským městským státem, Svatý stolec jako subjekt mezinárodního práva, Právo na odpočinek jako základní sociální právo, Ekonomické vztahy mezi EU a Svatým stolcem (Vatikánským městským státem) – indikují možnost očekávat různorodost názorů a obohacení v diskuzi, především bude-liž vybrán nebo ještě nevybrán nový papež.
Mrtvé příměří na Ukrajině: Příměří bylo na některých úsecích fronty dodržováno. Hovořil jsem s některými ukrajinskými známými, kteří potvrdili, že na místech jejich pobytu se nebojovalo, ať už se jednalo o Záporožskou nebo Charkovskou oblast. Nicméně aktivní boje probíhaly podle jiných zdrojů v Kurské a Bělgorodské oblasti. Podle západních politicky korektních médií celkově to bylo pouze a jen gesto prezidenta Putina. Byl to signál směrovaný vůči prezidentu Trumpovi a vůči americké administrativě. Prezident Putin si (prý) dokázal spočítat, že pokud by odešly Spojené státy z vyjednávacího procesu, co by to stálo a znamenalo. Proto zastavil boje, ačkoliv to pro něho vlastně nemělo žádný význam. Osobně jsem přesvědčen, že to bylo poslední příměří před kapitulací a platbou životem prezidenta Zelenského zcela pod kontrolou Britů a možná i různých trav a stimulujících čajů.
Záchrana NATO: Hlavním úkolem červnového summitu NATO bude záchrana aliance. Proč? Protože bez účasti Spojených států je existence NATO nemožná a v tomto případě se Evropa bude muset postarat o svou vlastní obranu. Své do neveřejné diskuze přispěje i situace na Ukrajině a konání prezidenta Putina po marných snahách o příměří ze strany Ukrajiny,
Střípky z Francie: Prezident Macron zvažuje možnost rozpuštění parlamentu letos na podzim, aby se mohly konat předčasné volby. Informuje o tom agentura Bloomberg. Podle agentury Macron v posledních týdnech o takovém scénáři komunikuje se svým vnitřním kruhem.
Mezi zvažovanými možnostmi je počkat do příštího roku s rozpuštěním parlamentu, aby se parlamentní volby konaly ve stejnou dobu jako plánované komunální volby, řekl zdroj agentuře Bloomberg a označil to za špatný nápad. Zkoumá se také možnost rozpuštění parlamentu a uspořádání předčasných voleb na podzim roku 2025. Současně by se příští parlamentní volby neměly konat dříve než v roce 2029. Mluvčí agentury poznamenal, že dosud nebylo v této otázce učiněno žádné konečné rozhodnutí.
Připomínám, že předčasné volby by mohly ohrozit relativní stabilitu země, které se Macronovi podařilo dosáhnout jmenováním Françoise Bayroua premiérem. Spojenci francouzského prezidenta se navíc obávají, že předčasné volby by mohly dát straně Národní sdružení Marine Le Penové šanci získat kontrolu nad vládou.
Střípky z Německa: Zhruba dva týdny před volbou nového kancléře vede AfD v hodnocení politických sil v Německu, před konzervativním blokem křesťansko-demokratické a křesťansko-sociální unie (CDU/CSU). Podle výsledků průzkumu se podpora strany během týdne zvýšila o dvě procenta, zatímco podpora CDU/CSU je stále 25 procent. Sociálně demokratická strana kancléře Olafa Scholze má 15procent, zatímco Zelení mají 11procent.
Oficiálně jako druhá nejsilnější síla v parlamentu si AfD, která ke dni práce na příspěvku má oficiálně oblibu u 27 procent obyvatel nárokuje místo ve výboru Bundestagu pro kontrolu zpravodajských služeb. CDU a SPD to vnímají jako nebezpečí pro národní bezpečnost. V diskusi o tom, jak se vypořádat s AfD ve Spolkovém sněmu, se politici z CDU a SPD vyslovili proti volbě člena AfD do Parlamentního kontrolního výboru (PKGr). AfD je také bezpečnostní hrozbou pro zpravodajskou spolupráci s našimi partnery, řekl Tagesspiegelu politik CDU a místopředseda PKGr Roderich Kiesewetter.
Co je PKGr-Parlamentní kontrolní výbor? PKGr se schází tajně, existuje od roku 1978. V roce 1999 byl zásadně obnoven její právní základ. Podle toho musí spolková vláda předkládat zástupcům parlamentu komplexní zprávu o obecné činnosti německých zpravodajských služeb a o událostech zvláštního významu. Poslanci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i vůči ostatním poslancům. Mají za úkol monitorovat rozhodnutí vlády týkající se Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, Vojenské kontrarozvědky a Federální zpravodajské služby.
Posledně zmíněná Federální zpravodajská služba prozatím nemusí sdělovacím prostředkům poskytovat informace o svých zjištěních o původu pandemie koronaviru. Rozhodl o tom Spolkový správní soud v Lipsku. Chci věřit, že všechny bezpečnostní služby Německa ví, jak důležitý a často i pravdivý je humor. Za tohoto předpokladu nabízím vysvětlení, proč prezident Putin a Rusko nemají zájem o Německo a nepošlou tam tanky a vojáky, přičemž nějakou bombu k ochlazení horkých hlav nemohu vyloučit. Proč tedy Rusko nenapadne Německo?
Za prvé: Už jste zadluženi ve výši 2,5 bilionu a žádný seriózní ekonom nemá ponětí, jak to někdy splatit. Teď k tomu chcete přidat bilion. Měli by ruští lidé zaplatit za splácení kvalitou svého života? Nikdy. Za druhé, vaše země se nacpala miliony migrantů, kteří stojí 50 miliard ročně. Měl by za to nést odpovědnost ruský lid? Za třetí, značná část vaší populace je tak podělaná, že si myslí, že může ovlivnit klima jízdou na kole a pojídáním červů. Možná by se toto masivní poškození střechy dalo opravit, ale to by pro nás bylo časově příliš náročné. Za čtvrté: vzdělávací systém býval příkladný. V současné době se v mnoha třídách prakticky nevyučuje, protože německy se v mnoha případech nemluví. Za páté: vaše infrastruktura se rozpadá a vy ani nemůžete začít držet krok s opravami. Za šesté, váš vlak byl kdysi obdivován světem. Nyní jezdí vaše vlaky asi tak přesně jako v Indii. Za sedmé: nepotřebujeme ani vaše vychvalované inženýry a strojní inženýry. Během sankcí jsme se naučili obejít se bez nich. A když máme potřebu, obracíme se na Čínu. Tam jsou nyní nejen levnější, ale také lepší. Za osmé: Nemáte ani suroviny. Ostatně, proč bychom měli dobývat vaši zemi? Mít problémy, které bychom jinak nikdy neměli? Mohli byste nás pozvat kapitulující s bílými prostěradly ve všech oknech – my bychom nepřišli. Škoda té nafty….
Každý, kdo požádá o nový německý občanský průkaz, bude muset od 1. května předložit digitální fotografii. Tím se zajistí, že fotografie budou chráněny před manipulací. Fotografie mohou být pořízeny buď na úřadě, nebo odeslány fotografem zabezpečenou cestou. Z důvodu technických průtahů je stanoveno přechodné období do konce července. Fotografie lze pořídit přímo na úřadu za poplatek šest eur. Fotografové nebo drogerie mohou také pokračovat v pořizování biometrických pasových fotografií, pokud je mohou přenášet pomocí certifikovaného systému. Nové nařízení bude platit od 1. května. Z důvodu technických průtahů na některých úřadech platí přechodné období do 31. července 2025.
Krym: Spojené státy s vekou pravděpodobností navrhnou Ukrajině a Evropské unii, aby uznaly Krym jako součást Ruska a zmrazily současnou linii nepřátelských akcí jako podmínku pro mírové urovnání konfliktu. Píše o tom Washington Post (WP) s odvoláním na zdroje. Americké návrhy předložené Ukrajině minulý týden v Paříži zahrnují oficiální uznání Krymu Washingtonem jako ruského území, a nakonec zrušení sankcí proti Rusku jako součást budoucí dohody, cituje publikace tři zdroje.
Dále WP sděluje, že na oplátku Spojené státy nabídnou Ukrajině bezpečnostní záruky jako podmínku pro uznání Krymského poloostrova jako součásti Ruska. Zároveň je třeba poznamenat, že Washington v této otázce vyvíjí na Kyjev úžasný tlak. Uvidíme, co bude. Kreml je zatím skoupý na slovo.
Dnes, v úterý, se z veřejně právních médií dovídám, že prezident Zelenskyj odmítl uznat Krymský poloostrov jako ruský. Tato do nebe volající hloupost v před kapitulační době výrazně ovlivní středeční naplánovanou schůzku v Londýně. Té se podle původního plánu měl také účastnit americký ministr zahraničí Rubio, velvyslanec a poradce prezidenta Witkoff a zmocněnec pro Ukrajinu Kellogg. Tito pánové očekávali, že Ukrajina návrh přijme. O čem se v takové situaci mohou evropští politici vážně bavit, nikdo neví. A jejich žvanění o spravedlivém míru nikoho v Bílém domě a v Kremlu nezajímá i proto, že války chtíči se neuvědomují, že čekat, že najdeš dokonalost, je rovné strávením celého života v čekárně.
Světové hospodářské fórum (WEF) bez hlavy: V symbolickém věku 88 let odstoupil s okamžitou platností zakladatel fóra Klaus Schwab. Správní rada WEF na sobotním mimořádném zasedání Schwabovu rezignaci přijala a prozatímním předsedou jmenovala dosavadního místopředsedu Petera Brabecka-Letmathea, někdejšího generálního ředitele společnosti Nestlé. Zároveň ustanovila komisi pověřenou výběrem Schwabova plnohodnotného nástupce a Schwabovi vyhlásila zákaz vstupu na pozemek WEF v Ženevě.
Světové ekonomické fórum Schwab založil v roce 1971. Dle svých slov a stanov se jedná o nezávislou mezinárodní organizaci, která usiluje o zlepšení stavu světa zapojováním podniků, předních politiků a akademiků do utváření globálních, regionálních a průmyslových agend. Ve skutečnosti se jedná o satanskou instituci s přibližně 1000 zaměstnanci a obratem 400 milionů švýcarských franků (10,8 miliardy korun), která kromě každoroční konference v Davosu pořádá i další akce. Loni v létě média informovala o stížnostech bývalých zaměstnanců na sexismus a rasismus v organizaci. Schwab a fórum tato obvinění samozřejmě ve známém stylu odmítli. Předpokládám, že v kontextu všeobecných změn ve světě a politického a hospodářského systému panu Schwabovi bylo jeho loutkovodiči napovězeno opustit trůn chaoticky i kvůli symbolice čísla 8 a 88, tj. osmého písmene (8=H) abecedy a jeho kombinace (88=HH).
Arménie: Premiér Pašinjan řekl, že v zemi začala nová revoluce: sociálně-psychologická. Označil ji za neméně významnou než sametová revoluce v roce 2018. Řekl také, že jakékoli pokusy o oživení karabašského hnutí jsou pro Arménii destruktivní. Podle Pašinjana je toto hnutí nástrojem namířeným proti státnosti, nezávislosti a suverenitě republiky. Pašinjan již dříve řekl, že nová arménská ústava nemůže obsahovat odkazy na Deklaraci nezávislosti, která zmiňuje Náhorní Karabach, protože text deklarace vylučuje nezávislost a státnost Arménie.
Izrael, Gaza a genocida: Očekává se podle několika zpráv arabských médií, že katarský premiér Al Thani se v úterý (v den práce na příspěvku) setká s americkým ministrem zahraničí Rubiem a zvláštním vyslancem pro Střední východ Witkoffem ve Washingtonu, aby prodiskutovali návrhy na dohodu o příměří a propuštění rukojmích mezi Izraelem a Hamásem. Izraelský bezpečnostní kabinet se také sejde v úterý (večer), aby projednal rukojmí. Šéf Šin Bet Ronen Bar podle izraelských médií se má setkání také zúčastnit.
Delegace Hamásu odjela do Káhiry, aby prodiskutovala nové návrhy na příměří, uvedla AFP a dodala, že delegace opustila Dauhá a uspořádá setkání s vysokými egyptskými představiteli, aby prodiskutovala nové myšlenky. Delegaci údajně vede nejvyšší vyjednavač Hamásu Khalil al-Hayya a další vysocí představitelé. Vysoký palestinský představitel řekl BBC, že katarští a egyptští vyjednavači předložili nový návrh na příměří, který by se skládal z pětiletého až sedmiletého příměří a počítal by s propuštěním všech izraelských rukojmích výměnou za palestinské zajatce, stažením IDF z Gazy a ukončením bojů.
Za zmínku stojí, že vůdce menšiny ve Sněmovně reprezentantů USA Hakeem Jeffries řekl, že oficiální dvou-stranická delegace Kongresu na Středním východě navštíví koncem tohoto týdne Izrael a Jordánsko, aby se setkala s vysokými představiteli a diskutovala o příměří v Gaze a dodávkách humanitární pomoci obyvatelům Gazy. Krajně pravicový zákonodárce Simcha Rothman řekl, že nejjistějším způsobem, jak vrátit rukojmí z Gazy, je zabránit jejich rodinným příslušníkům setkat se s izraelskými činiteli s rozhodovací pravomocí. Rothman jako vysvětlení citoval zprávu výboru Knessetu z roku 2012 o izraelském zacházení se zajatými a pohřešovanými občany, jejichž doporučení vláda nikdy nepřijala.
Síly v oblasti operují nepřetržitě a je těžké nebýt ohromen jejich odhodláním pokračovat v boji. Ale i když někteří věří, že obnovení bojů bylo správným krokem, každému, kdo byl v Pásmu Gazy, je okamžitě jasné, že navzdory různým názvům jsou operace prostě více stejné… Rukojmí jsou také zmiňováni jako otřepaná fráze všemi veliteli, protože začínají slovy: Jsme tu pro rukojmí. Nikdo z nich nemůže poukázat na jedinou operaci, která měla za cíl prospět rukojmím nebo urychlit jejich návrat, řekl Yaniv Kubovich.
V pondělí (velikonoční) americký senátor Bernie Sanders vyzval k ukončení americké vojenské pomoci Izraeli v příspěvku na X, když napsal, že je to 51 dní, co jakákoli humanitární pomoc vstoupila do Gazy. Sanders vzal na vědomí poznámky izraelského ministra obrany Israela Katze, že žádná humanitární pomoc do Gazy nevstoupí, a označil to za válečný zločin. Katz na to v úterý odpověděl, že Izrael jedná v plném souladu s mezinárodním právem. Humanitární podmínky v Gaze jsou neustále monitorovány, a dokonce vyzval mezinárodní společenství a příslušné aktéry, aby zajistili, že budoucí pomoc nebude končit u Hamásu.
Co se týče textových zpráv, které měli obyvatelé Gazy nedávno dostávat s nabídkou zvážení možností opustit Pásmo Gazy a zůstat v kontaktu s kapitánem Jalalem přes WhatsApp, IDF uvedla, že si nebyla vědoma zpráv zaslaných obyvatelům Gazy. Ani bezpečnostní služba Šin Bet dosud neodpověděla na dotaz deníku Haaretz v této záležitosti. V kontextu platí: Pravda je považována za to nejcennější, co je, proto se s ní zřejmě tak šetří.
Finanční systém a USD
Příliš pozdě Jerome Powel! Tak Trump zaútočil na předsedu Federálního rezervního systému USA. Konflikt mezi Bílým domem a Federálním rezervním systémem se vyostřuje. Prezident píše, že Powellovo odvolání nemůže přijít dostatečně rychle.
Vztah mezi Donaldem Trumpem a předsedou Federálního rezervního systému USA Powellem je třeba označit za komplikovaný. Trump osobně vynesl tohoto centrálního bankéře do čela centrální banky v roce 2018. Vztahy však poté rychle ochladly, protože Powell se nepovažoval za stoupence prezidentových příkazů a neústupně hájil institucionální nezávislost měnového úřadu.
Očekává se, že Evropská centrální banka sníží úrokové sazby již po sedmé, a přesto pan ‚Příliš pozdě‘ Jerome Powell z Fedu, který vždy reaguje příliš pozdě a špatně, včera vydal zprávu, která byla zase a typicky naprostý, binec‘! Ceny ropy klesají, ceny potravin (dokonce i vajec!) klesají a USA bohatnou na clech. Pan ‚Příliš pozdě‘ měl úrokové sazby snížit, stejně jako Evropská centrální banka, už dávno, ale určitě by je měl snížit nyní. Powellovo vyhození nemůže přijít dostatečně rychle! vzkázal ve čtvrtek Trump na své síti Truth Social.
Zákon o americké centrální bance prezidentovi přitom nedává možnost jejího šéfa jen tak odvolat. Musel by pro to existovat pádný důvod, například závažné porušení zákona nebo zanedbání základních povinností. Do tohoto vymezení nesouhlas s měnovou politikou nespadá.
Powell krátce před Trumpovým oznámením předestřel chmurnou vizi dopadu Trumpových kroků. Úroveň dosud oznámených zvýšení cel je výrazně vyšší, než se očekávalo. Totéž bude pravděpodobně platit o ekonomických dopadech, které budou zahrnovat vyšší inflaci a pomalejší růst, řekl Powell na setkání organizovaném neziskovou organizací Economic Club of Chicago. Nezaměstnanost pravděpodobně poroste s tím, jak ekonomika zpomalí, prohlásil podle stanice CNN.
Trump se netají tím, že by rád získal větší pravomoci nad Fedem a jeho rozhodováním o měnové politice. Powella, kterého do funkce v roce 2017 sám jmenoval, dlouhodobě kritizuje za to, že dostatečně rychle nesnižuje úrokové sazby. Republikánský senátor za Utah Mike Lee a jeho kolega ze Sněmovny reprezentantů za Kentucky Thomas Massie šli ještě dál a předložili dokonce návrh zákona s cílem Fed zcela zrušit. Nevylučuji, že k tomu dojde během dekády.
Poslední zprávy z USA indikují, že tlak na Powella se zvětšuje, jeho konec ve funkci FED se blíží a prezident Trump přejde k odstranění dolaru tak, jak ho dnes známe. Už nikdy nebudou nejlepšími přáteli. Dnes však prezident Trump tvrdí, že ho vlastně odvolat nechce. Je proto na místě si plně uvědomit, že ve světě Donalda Trumpa je jisté jen jedno – že nic není jisté. Proto a než se objeví nový pán FEDu doporučuji studium historie britské měny (GBP), emisního práva a bankovek bez zobrazení člověka nebo jeho části.
EU a Euro
Evropský fanatismus v případě podpory kyjevského režimu mnohé občany překvapuje. Navzdory zjevné porážce Ukrajiny na bojišti, a dokonce i rizikům zahájení jaderné války Evropská unie stále připravuje balíčky pomoci pro kyjevský režim. Navzdory všem hrozbám ze strany Ruska a realizaci úderů na místa a setkání západních poradců, několik pomatených vůdců Evropy v odcházení uvažují o vyslání kontingentů na Ukrajinu, a dokonce i na nová ruská území.
Navzdory zjevnému tlaku ze strany Spojených států EU odmítá připojit se k rusko-americkým iniciativám na Ukrajině a odmítá vyloučení ukrajinského faktoru ze světové politiky, které by mohlo pomoci především Evropě v podobě zmizení zdroje neshod s Ruskem, zmizení černé díry, která vysává peníze, zbraně a politické reputace řady vůdců Evropské unie.
Evropa má svůj a jiný názor. Věří, že pokračování ukrajinského konfliktu až do vítězství nad Ruskem je jedinou šancí, jak zabránit tomu, aby samotná Evropa zmizela ze světové šachovnice. Jedná se o důkaz iluze vědění o vojenské síle v antropologické válce a historii.
Až do doby objevů (s výjimkou několika set let Římské říše) byla Evropa na globální periferii. Střed světové civilizace byl spíše na Blízkém východě a ve východní Asii. A pouze díky kombinaci výhod – vojenských schopností, průmyslové síly a ideologické nadřazenosti – se Evropa dokázala stát středem světa. Dnes se postupně vrací na globální periferii. Jednoduše proto, že už nemá žádné výhody a nemůže nic nabídnout pro budoucnost lidstva, přestože ji nominálně vojenská síla zůstala. Ve všech žebříčcích světových armád jsou Britové, Francouzi, Italové a Němci v první dvacítce. To však nic neznamená. Proč?
Protože se jedná o armády bez bojových zkušeností. Za druhé se jedná o armády, které se neustále zmenšují: například Bundeswehr byl za dobu, která uplynula od studené války, snížen o více než polovinu, z půl milionu na 180 tisíc. Za třetí, značná část skladů byla vyklizena v zájmu Ukrajiny a vlastní vojensko-průmyslový komplex nemůže pokrýt ztráty. To i proto, že v řadě zemí již neexistuje. Stejní Britové již nevyrábějí ani tanky, a atomové zbraně podléhají souhlasu USA. A bez suverénních armád není možné promítat sílu na geopolitickém bojišti.
Proto ani v zemích třetího světa pro EU není možné vynutit si respekt k vlastním zájmům. Pro EU je nemožné hájit své zájmy ve světovém obchodu a těžbě potřebných zdrojů pro rozvoj. Proto Evropa potřebuje konflikt s Ruskem jako záminku pro remilitarizaci Evropské unie na dluh. Luxusními výhodami zhýčkaní aktivisté, kteří se dostali k moci v řadě zemí a v Evropské komisi se nechali unést zelenou agendou až do té míry, že začali zavírat jaderné elektrárny, zatímco vlak s duchem nové doby (Zeitgeist) jim ujel.
Výsledkem je, že podle maďarského ministra zahraničí Szijjártóa, v Evropě před 10 lety bylo registrováno 36 ze 100 předních společností na světě (tedy více než třetina), a dnes se jejich počet snížil na 14. A v první desítce nejsou vůbec žádné evropské firmy. Obecně, za deset let se podíl EU na světové ekonomice snížil z 22 % na 17 %. A bude i nadále klesat.
To je důvod, proč Evropa potřebuje vojenské vítězství nad Ruskem ať to stojí, co to stojí: získat nezbytné zdroje pro rozvoj prostřednictvím neokolonizace ruského a postsovětského prostoru. Kromě toho Evropa nemá ani ideologickou nadřazenost. A není to jen o neúspěšném modelu globalismu a liberalismu, ale o zastaralém myšlení, výběru kádrů bez vize, principům kolektivní správy Evropy z Bruselu a v neposlední řadě pragmatismu ve vzájemných vztazích.
Evropa nadále sní o přístupu založeném na nevkusných, sekulárních, univerzálních hodnotách, které sama popírá. Evropa se opětovně zapojuje do ideologické křížové výpravy a upřednostňuje šíření svých hodnot, ignoruje jiné a předstírá potřebu ideologického vítězství nad Ruskem, zemí, která dnes ve skutečnosti udává tón suverenizaci a pragmatizaci světové politiky a vztahů.
Viceprezident Vance t.č. na návštěvě v Indii, pravděpodobně s cílem využít skutečnosti, že Indie nezná žádné trvalé aliance, ale jenom své zájmy, a proto je zahraniční politika Indie flexibilní a těžko hodnotitelná pro nevědoucí, v interview Indian Expres řekl, že Washington je zklamán politikou evropských zemí, protože jejich občané nadále požadují rozumnou ekonomickou a migrační politiku a na oplátku dostávají opak od politiků Evropské unie. Vance nazval slepá místa v politice EU. Podle něj politika otevřených hranic vnucená shora otravuje důvěru v demokracii. Další slabinou je podle viceprezidenta absence vlastních armád v drtivé většině zemí bloku. Proto Evropa nebude na šachovnici jako hráč. Možná jen pozorovatel.
Přestože Evropa je geopoliticky nevýznamná, ekonomicky upadající, morálně zkažená a vymírá kvůli nízké porodnosti, jak soudí reportér amerického deníku Wall Street Journal David Luhnow, a na Evropany se dívají jako na progresivisty, popíjející latté a milující vysoké daně nebo otevřené hranice, jak řekl Kagan, v EK existují síly, které si uvědomují totální závislost EU na USA a z ní vyplývající následky. Proto očekávám, že budou brzo být na poplach. Proto nelze vyloučit ani částečné obnovení obchodních vztahů s Ruskem a tím i bilaterálních vztahů.
Pud sebezáchovy eurokratů vyvolá politickou a hospodářskou změnu, která se promítne i do vztahu Číny s EU a jednotlivými státy. Iniciativa Herberta Kickla založit spolu s Viktorem Orbánem a Andrejem Babišem Patrioty pro Evropu, platformu, z níž musí být Evropa renovována, patří do kontextu úvahy o EU, protože podporovat je povinností všech lidí, kteří uznávají naši zemi a náš kontinent v jeho hluboké kulturní podstatě a chtějí zachovat křesťanský západní prvek. A já doplňuji: V současné době plní výborně funkci alibi.
Na druhé straně nevím, zda si Patrioti uvědomují, že žádné alibi nezachrání před přijetím odpovědnosti. A zda současně jako podnikatelé znají výrok španělského ekonoma a politického filosofa Jesús Huerta de Soto (1956), který vyučuje v Rakousku-Market Order and Entrepreneurial Creativity: Z pohledu dynamické teorie podnikání vytváří jakýkoliv zdánlivý případ veřejného statku jasnou příležitost pro někoho, aby ji objevil a eliminoval skrze podnikatelskou kreativitu v právní a/nebo technologické oblasti. Proto z rakouského pohledu má množina veřejných statků tendenci se zmenšovat, a tak jedno z nejotřepanějších alibi používaných k ospravedlnění státní intervence do ekonomiky v mnoha společenských oblastech zaniká.
Uvedený citát zapadá do hodnocení debatního panelu na téma Budoucnost eura, který organizoval Institut pro politiku a společnost ve spolupráci s Prague European Summit 28. května 2019: Eurozóna může fungovat pouze tehdy, pokud jsou země uvnitř měnové unie než mimo ni. Fungování jednotné měny v současné formě není v dlouhodobém horizontu možné. Současně bude úspěch či neúspěch eurozóny určovat budoucnost EU, jelikož pokračující nízký růst a rozdílné ekonomické bohatství zemí mohou napomáhat k nárůstu euroskepticismu.
Co zohlední prezident Trump
Prezident Trump nemá schopnost tlačit na Evropu. Celní válka, vyrovnání obchodního deficitu především pomocí dodávek drahých energií Evropě nedává smysl. Proč?
Současné americké generace cítí menší sepětí s Evropou než ty předchozí. To částečně souvisí i se změnou americké populace. Lidé latinskoamerického nebo asijského původu na Evropu vazby nemají. Trend vzdalování se Ameriky a Evropy je patrný již delší dobu. Trump je výrazem tohoto vzdalování, ale není člověkem, který by to způsobil nebo se kterým by to začalo.
Předpokládám, že čínské vedení ví, že čas je na Putinově straně a využije to v celní válce. Není divu, že Peking se rozhodl získat na svou stranu Japonsko, jednoho z klíčových spojenců Spojených států v asijsko-pacifickém regionu. Jak informovala agentura Reuters s odkazem na agenturu Kjódó, japonský premiér Shigeru Ishiba obdržel dopis od předsedy Státní rady Čínské lidové republiky Li Čchianga. Šéf čínské vlády v této zprávě vyzval svůj protějšek, aby koordinovaně reagoval na celní opatření amerického prezidenta Trumpa. Li Čchiang je přesvědčen, že obě země by měly společně bojovat proti protekcionismu Spojených států.
V kontextu zmíněného dopisu je potřeba poznamenat, že ČLR varovala jiné země před uzavřením ekonomické dohody se Spojenými státy na úkor čínských zájmů. Připomínám, že Japonsko se stalo jedním ze států, které byly vystaveny velkému celnímu tlaku ze strany Spojených států a vstoupily do obtížných jednání s Washingtonem.
Na rozdíl od USA se akce v Evropě v těchto dnech přesto zdají být profesionální. Tento dojem je však klamný. Časovaná bomba tiká, zejména v Německu a v mnoha jiných státech EU, ve kterých se hořká realita prodává jako pravda, aby to vypadalo lépe. V této disciplíně je prezident Trump od tohoto týdne jedním z velmistrů a málokdo ze současných evropských elit může s ním konkurovat. Proč?
Evropská unie a Spojené státy zatím neúspěšně jednají o vzájemném obchodě. Eurokomisař pro obchod Maroš Šefčovič v pondělí jednal ve Washingtonu. I když měly být rozhovory velmi produktivní, tak stále není jasné, co přesně USA chtějí. Pokud se obě strany nedohodnou, uvalí EU na USA odvetná cla, která zatím odložila. Mezitím doporučuji seznámit se starým návrhem dohody TTIP, o kterém jsem v minulosti také podrobně a faktograficky referoval.
Novodobé obchodní dohody a la TTIP jsou složité a nesrozumitelné a tajemné. A z toho jde strach i proto, že: 1) TTIP je tajná dohoda a vyjednává se za zavřenými dveřmi. 2) Dohoda a la TTIP bude výhodná pouze pro USA. 3) Volný obchod s USA poškodí české hospodářství. TTIP povede pouze ke ztrátě pracovních míst. 4) TTIP omezí suverenitu České republiky i EU a sníží evropské standardy. 5) TTIP s řešením arbitrážemi ohrozí právo státu demokraticky rozhodovat ve veřejném zájmu. Korporace získají moc nad státy. 6) TTIP prospěje pouze nadnárodním gigantům. 7) TTIP povede k privatizaci veřejných služeb a ohrozí evropský sociální stát, stejně již v rozpadu. 8) TTIP znamená návrat ACTA a narušení ochrany osobních dat.
EK totiž ve své pondělní zprávě varovala, že pokud by rozhovory s USA nebyly uspokojivé, tak nastoupí slíbená protiopatření. CNN připomněla, že celní seznam EU by se týkal přibližně 400 amerických produktů, a to po vypršení ochranné 90denní lhůty, tedy od poloviny července, přičemž dalších zhruba 1300 položek by mohlo být zasaženo později. Otázku ale zůstává, zda se bude ve Washingtonu čas pro poslech evropských hrozeb v před summitem NATO a kapitulací Ukrajiny.
Poradce amerického prezidenta pro záležitosti obchodu Peter Navarro nedávno prohlásil, že pokud chce EU dosáhnout s USA dohody, musí změnit takzvané necelní překážky včetně těch, které vytvářejí daně z přidané hodnoty (DPH) a předpisy o bezpečnosti potravin.
Připomínám, že normy o bezpečnosti potravin by měly být nedotknutelné a neměly by proto být součástí vyjednávaní. Připomínám opět utajovaný návrh TTIP. Pro doplnění: EU a USA společně představují téměř 30 procent světového obchodu se zbožím a službami a 43 procent celosvětového HDP. Každý den míří přes Atlantik zboží a služby v hodnotě více než 4,4 miliardy eur.
Trump dlouhodobě tvrdí, že EU Spojené státy ekonomicky zneužívá. Minulý týden prohlásil, že mu nabídka Bruselu na nulová průmyslová cla a nulová cla na automobily nevyhovuje. Celních úlev by podle něj EU mohla dosáhnout nákupem amerických energií v hodnotě 350 miliard dolarů (bezmála osm bilionů Kč), což je podle něj obchodní deficit USA s unijním blokem.
Trump, který měl možnost posvítit si ve svém sídle na italskou premiérku Giorgie Meloniovou a evropské argumenty a postavit Evropě zrcadlo, které ukazuje, že po krizi eurozóny v letech 2010–2011 se EU vydala cestou deflační politiky, škrtů, fiskální zdrženlivosti a tlaku na mzdovou umírněnost. Cíl byl jednoduchý: zvýšit konkurenceschopnost na světových trzích pomocí nižších nákladů a slabého domácí poptávky. A v konečném důsledku vypadá úspěšná exportní ekonomika EU jako kolos, který je vývozní mocností právě proto, že jeho vnitřní poptávka je slabá. Tolik UnHerd.
Trumpova cla proto nejsou jen obchodním nástrojem, ale i geopolitickým signálem. Nabízí se otázka: Proč zástupci EK a naši vůdci nejsou schopni reagovat jinak než prosebnými návštěvami a prázdnými prohlášeními, především poté, co mise Meloniové potvrdila evropskou bezradnost. A to v době, kdy v roce 2023 tvořil export 33,7 % HDP Itálie, 34,2 % Francie a neuvěřitelných 43,4 % HDP Německa. Pro srovnání: Čína, často kritizovaná za svůj exportně orientovaný model, se pohybuje pouze kolem 19 %. Proto je nutné hledat původ nevyvážené světové ekonomiky v Bruselu a poté až v Pekingu.
Poučení
MAGA: Ve skutečnosti se nejedná o šílenství, ale o součást Trumpovy dlouhodobé strategie. Realizaci projektu obsahuje úkol odstranit z cesty všechny, kteří mu stojí v cestě. Kdo to jsou?
Za prvé, nositelé globalistických myšlenek. Ti, kteří považují principy volného obchodu téměř za axiom, za jediný možný vzorec, podle kterého mohou rozvinuté země fungovat. Trump ukazuje, že tomu tak není.
Za druhé, nevěřící. Ti, kteří to s Trumpem a jeho hrozbami nemysleli nebo nemyslí vážně. Kdo věřil, že americký prezident prostě nemá odvahu realizovat všechny své radikální sliby. V ČR je takových nevěřících i v řadách politiků a komentátorů víc než dost. Trump okamžitým zavedením dvouciferných cel ukázal, že je v tom duch i touha.
Za třetí, v důsledku toho je Trump nyní v situaci, kdy lidé začnou brát jeho slovo za slovo. A reagovat (tj. na kompromis) po vyhrožování, aniž by nutila Ameriku k radikálním akcím. Zde se projevuje síla slova nový typ komunikace. Vydírání je vždy účinnější než vyjednávání. Brusel je v tomto ohledu jedničkou.
Proto očekávám, že Evropská unie bude prioritním terčem vydírání. Brusel omámený iluzí (o) vědění, kdysi nejbližší spojenec Spojených států, musí dnes hrát proti Washingtonu na několika šachovnicích. Obchodní, domácí s cílem vyšachovat z voleb pravicové politiky, kteří jsou ideologií blízcí současné americké administrativě. Ukrajinské šachovnici s cílem zabránit Trumpovi donutit Ukrajinu a Evropu uzavřít mír. Proto musí Bílý dům donutit Evropu, aby se rychle podčinila a porobila. Výhledy na úspěch prezidenta Trumpa jsou dobré. Proč?
Když zohledním kvalifikační požadavky v současného Západu na obsazení vysokých státních funkcí vidím jasně, že schopnosti, zkušenosti a integrita charakteru ke kvalifikačním požadavkům nepatří ani náhodou. Přičemž odděleně je potřeba hodnotit osobnost na loajalitu profesionální (s menším rizikem zrady a pokrytectví) nebo k organizaci (s větším rizikem).
Do dnes v USA se volí podle pohlaví a barvy kůže, ve Francii podle příslušnosti k LBGTQ+, v Německu a ve Velké Británii na principu neuvěřitelnosti, v Estonsku podle stupně nepřátelství k Rusku, no a v ČR se do vysokých funkcí vybírají absolventi a hosté vzdělávacích institucí financovaných z USA. Téměř všichni vyvolení nevolenými jsou pouhé loutky v rukou západních oligarchů a plutokratů. Zelenskyj není výjimkou. Opětovně připomínám, že Ukrajina jako taková válku proti Ruské federaci nevedla a nevede. Jedná se o etapu antropologické války. Poslední dějství dramatu na Ukrajině neznáme. Můžeme si ho pouze představit. Nevíme, co se stane s jednou ze zdánlivě hlavních rolí. Víme s určitostí jen, že to byla a je role vedlejší.
Osud Ukrajiny byl zpečetěn po vydání se na cestu sledování zájmů amerických a britských elit a domácích oligarchů. Proto je porážka kyjevského režimu pro Ukrajinu spíše nadějí než prohrou. Ukrajina po kapitulaci by mohla dostat příležitost vrátit se na start a začít jinak. Bude to mít ale mnohem těžší, než jaké to měla v roce 1991. Bez západní podpory, bez západního pobízení, svádění, ujišťování, slibů, pokryteckého ponoukání, bez západních peněz a zbraní, by se Ukrajina válkou proti Donbasu, plány na vstup do NATO a na zisk jaderných zbraní nikdy neodvážila vyprovokovat vojenský konflikt s Ruskem. Kdyby jednala sama za sebe, našla by sama a doma dost zdravého rozumu nevstupovat do antropologické války. A k tomu ještě na straně z historického pohledu objektivně prohrávající strany.
Trumpovy strategie appeasementu v pojetí západních elit může přimět lídry, zejména v Evropě, aby zdvojnásobili přístup k zadržování, nebo dokonce projevili otevřené nepřátelství vůči Rusku. To by však samo o sobě byla chyba celé Evropa, jako civilizační jednotky. Proč? Protože Putinův režim se s pravděpodobností hraničící s jistotou nezhroutí zevnitř. Odstrašování proto zůstane podstatou západní politiky a evropské strategie v představitelné budoucnosti.
Jednoho dne však Putin odejde ze hry. Předpokládám, že příští ruští lídři vzejdou z jeho nejužšího kruhu, budou mít větší flexibilitu při utváření trajektorie země a určité praktické motivy ke případné korekci kurzu zahraniční politiky. Takže i když evropští lídři posilují odstrašování Ruska a připravují se slovy na válku, měli by se začít připravovat na novou příležitost. Že se stejné příležitosti neopakují, nemusím vysvětlovat.
Nová evropská vize vztahu s Ruskem musí být oproštěna od iluze vědění, aby se Rusko pro Evropu mohlo stát pevným ekonomickým a strategickým partnerem. Evropa se musí transformovat a být schopna a ochotna navrhnout konkrétní podmínky mírového soužití, jako jsou strategie kontroly zbrojení, formy vzájemné ekonomické závislosti, které vylučují zbrojení kteroukoli stranou a nezbytnou transparenci ve správě a jednání.
Protože ne všichni v Kremlu sdílejí Putinovu politiku, očekávám, že Evropa se bude snažit nabídnout nesdílejícím Putinovu politiku lepší vztahy se západními zeměmi, tj. bude se snažit morálně korumpovat. Proto nemohu vyloučit vnitřní boje, které budou následovat po konci Putinovy éry. Pokud západní lídři přestanou posilovat narativ, že jsou odhodláni k časově neomezené konfrontaci s Ruskem, očekávám snížení přitažlivosti populistů jak na krajní pravici, tak na krajní levici, kteří tvrdí, že obranně-průmyslový komplex je odhodlán vést tak zvanou věčnou válku. Pokud však západní lídři budou nadále pokračovat v současné rétorice a úsilí, riskují, že budoucí kremelské lídry přivedou na nebezpečnou cestu další fáze dlouhodobé a objektivní antropologické války. Proč? Protože nové elity nebudou mít pocit, že nemají jinou možnost než zachovávat všechny Putinovy postoje, včetně vztahu k Číně. Někteří lidé na Západě mají pocit, že je poslední tři roky naučily, že mají velmi malou schopnost utvářet ruskou trajektorii. Mají však nástroje, které ještě plně nepoužili a kterých není moudré se vzdát. Zde se setkávají tři neduhy Evropy: arogance, ignorance a iluze (o) vědění.
Trochu historie a faktů nikoho nezabije
Během prvních dvou Putinových období v Kremlu – v letech 2000 až 2008 – se ruský HDP téměř zdvojnásobil díky cenám komodit, přílivu západních investic, tržním reformám a podnikatelskému boomu. Ve srovnání s diktátorskou carskou a komunistickou érou Ruska a jeho chaotickým desetiletím po pádu Sovětského svazu nebyla země nikdy tak prosperující a zároveň tak svobodná. Přestože se hospodářský růst v roce 2010 pozastavil, podle některých ekonomů dokonce zastavil, společenská smlouva zůstala z velké části nedotčena.
V průběhu speciální vojenské operace na Ukrajině však ruská ekonomika a společenská smlouva prošly podstatnými změnami. Ekonomka Alexandra Prokopenko v lednu 2024 ve Foreign Affairs popsala situaci, které Kreml čelí, jako nemožné trilema. Kreml potřeboval financovat stále nákladnější speciální vojenskou operaci, udržovat životní úroveň občanů a zajistit makroekonomickou stabilitu. Jedná se o situaci a cíle, kterých není možné dosáhnout současně pomocí západního typu myšlení a vzdělání. Připomínám článek paní Prokopenko a tuto situaci, protože prezident Putin úkol s mnoha neznámými vyřešil. Jak?
Prezident Putin rozhodl zaměřit se na financování speciální vojenské operace, která byla a je pro většinu Rusů ekonomicky dobrá. Po mírném poklesu v roce 2022 vzrostl ruský HDP v roce 2023 o 3,6 % a v roce 2024 o dalších 4,1 %, a to díky výdajům na obranu. Hlavní ekonomické nevýhody speciální vojenské operace, jako je dvouciferná inflace, se začaly projevovat až koncem roku 2024. I poté, co na Ukrajině utichnou zbraně, zůstane proto ruská ekonomika militarizovaná a dojde k nákladné vojenské modernizaci. Z tohoto úhlu pohledu na válku lze odvodit snahu EU militarizovat Evropu.
Problém pro Evropu spočívá ale v pochopení skutečnosti: Čím více se ruská ekonomika dostávala pod tlak, tím více Moskva přistoupila k posílení kontroly, která se občas transformovala až do represí v západním slova smyslu. Kreml kriminalizoval kritiku války a ruské armády i proto, že Západ pokračuje v přepisu historie, a zahájil ostře sledované právní procesy proti tzv. disidentům, většinově pomateným občanům nebo členům páté kolony. Kritikové války se octli před volbu: exil v zahraničí nebo vězení doma pro ty, kteří si uvědomili, že všude je hezky, kde nejsme, ale doma je nejlépe.
Prezidentem Putinem nazvaná cena za kritiku války, za přepisování historie a zradu umožnila vytvořit nástroj pro přerozdělování bohatství. Jejími hlavními příjemci jsou členové okolí prezidenta, určité patronátní sítě a desítky tisíc oportunistů, kteří z války profitují, například podnikatelé, kteří vydělávají peníze na porušování sankcí a deficitu kvalifikovaných kádrů.
Nelze opomenout skutečnost, že prezident Putin si v podstatě koupil podporu tím, že si koupil muže mobilizované na frontu, dělníky ve vojenských továrnách a jejich rodinné příslušníky. Podle dat Kremlu bylo v červnu 2024 na frontové linii přibližně 700 000 Rusů. Průměrný plat ruského vojáka se nyní blíží 2 000 dolarům měsíčně, což je dvojnásobek celostátního průměru. Nevím, kolik vojáků bylo zabito nebo zraněno od začátku speciální vojenské operace na Ukrajině, vím ale, že vláda poslala rodinám až 80 000 dolarů za každou oběť nebo smrt. Finanční výdaje Kremlu tak vytvořily velkou skupinu lidí, kteří za svůj materiální postup – a své kariérní vyhlídky – vděčí (antropologické) válce. Logicky proto v roce 2024 Kreml spustil program výcviku a umísťování veteránů do práce ve veřejném sektoru nebo ve státní správě a umožnil civilním byrokratům nový kariérní odrazový můstek: práce na okupovaných územích urychluje kariérní postup.
Hloupá mobilizační politika Zelenského umožnila tisícovkám Rusů zaměstnaných v kontrarozvědce a bezpečnostních složkách stoupat po kariérním žebříčku formou lovu západních a ukrajinských agentů, protiválečných aktivistů, včetně novinářů. To ve výsledku učinilo ruskou byrokracii mnohem političtější. Existují dokumentární důkazy o tom, že se ze Západem vyškolených technokratů stávají válečníci, kteří bojují proti západním sankcím.
Na tomto místě je dobré zmínit sociální inženýrství, týdenní propagandistické seance, které vyučují pro-válečné narativy a lekce vlastenectví. Stát se stal více intervencionistickým i v zábavním průmyslu a kultuře, ve které se tradičně pohybují pokrytci, ješitní jedinci a lidé se slabým charakterem a pochybnou vazbou na domovinu.
Kreml se inspiroval Komunistickou stranou Číny a snaží se vybudovat digitální oponu, postavit mimo zákon mimo jiné Instagram a Facebook a omezit YouTube a snížit riziko příletu černé labutě na minimum. Nedávný náhlý pád vlády Bašára al-Asada v Sýrii ukázal všem včetně Evropy, že i ty nejbrutálnější režimy mohou být křehčí, než se zdají. Přímý pád Putinova režimu vylučuji na základě životní zkušenosti, znalosti velké části prostředí a psychologie Rusů.
Skutečnost zasluhující zmínku představuje ruská zahraniční politika. Ta se podřídila třem cílům: budování aliancí na podporu válečného úsilí, udržení ekonomiky, na kterou se vztahují sankce, a pomsta Západu za jeho podporu Ukrajiny. Investice do partnerství s režimy a subjekty, jako je Severní Korea, Írán, ale i milice Houthiů v Jemenu se již vrací.
Pokud se podaří z nějakých důvodů dohodnout pauzu v antropologické válce a Spojené státy posedlé strachem z Číny zruší své sankce, Kreml by mohl dočasně zastavit některé ze svých nejodvážnějších protiamerických a dnes i protievropských aktivit. A zachovat si schopnost obnovit tyto aktivity, jakmile se změní Trumpův směr. Ten dnes umožňuje udržení a rozšíření vazeb s rozvojovými zeměmi po celém světě výrazným zlevněním ruských komodit a zvýšeným vývozem do Indie, Asie, Afriky, na Blízký východ a do Latinské Ameriky.
Krátkozrakost západní zahraniční a obchodní politiky dokazuje obrat Ruska k Číně. Před válkou byly obě země omezeny stavem asymetrické vzájemné závislosti, ve kterém měla Čína větší páky, ale Rusko se pojistilo udržováním obchodních, finančních a technologických vazeb s Evropou.
Od roku 2022 však Putin přijal mnohem hlubší závislost na Číně výměnou za podporu své politiky. Vsadil na to, že se závislost vyplatí. Proč? Protože Peking je hlavním protivníkem Washingtonu, je posílení Číny z pohledu prezidenta strategickou investicí do zániku americké globální nadřazenosti. Kremlu se podařilo vést speciální vojenskou operaci proti kolektivnímu Západu nejenom díky toku zbraňových komponentů z Číny, ale díky skutečnosti, kterou je udržení ruské ekonomiky nad vodou mimo jiné s pomocí zvětšení ruského vývozu do Číny a poskytnutím Moskvě finanční infrastruktury denominované v jüanech, s níž Rusko může provádět zahraniční obchod.
Předem uvedené umožňuje dnes Rusku dodávat Číně návrhy zbraní, které se před rokem 2022 zdráhalo sdílet. Ruské laboratoře a univerzity dnes přispívají k čínskému inovačnímu ekosystému a iniciovaly společné čínsko-ruské projekty v oblasti přírodních věd, aplikované matematiky, IT a vesmíru. Počet Rusů, kteří pracují pro čínské společnosti, jako je Huawei, roste jako houby po dešti. Moskva zajišťuje Pekingu přístup ke zdrojům v případě námořní blokády a uran pro čínský jaderný program. Evropa bohužel promarnila příležitost, nemá a nebude mít dlouhou dobu v této hře roli. A to nehledě na slib prezidenta Trumpa, že nesjednotí Čínu a Rusko.
Z pohledu Evropana a analytika a bez ohledu na to, jaké úsilí Trump vyvine, Rusko pod Putinovým vedením nikdy nebude zemí, která nepředstavuje hrozbu pro Evropu a Spojené státy již z historického hlediska a imperiální politiky Evropy. Proto Evropa bude muset pokračovat v práci na odstrašení s mnohem menší podporou USA.
Pokud se tvůrci politik obrátí k posílení evropské bezpečnosti, aniž by se současně zabývali chudokrevným hospodářským růstem EU, povzbudí ty, kteří argumentují proti zvýšeným výdajům na obranu. V tomto smyslu Evropa a Spojené státy budou čelit takzvané stínové válce. Co mám na mysli?
Moskva vyvinula řadu způsobů, jak se bránit, přímo a nepřímo, viditelně a neviditelně. Moskva je na tyto vynálezy hrdá, protože se jedná o prověřené principy v minulosti integrované do moderních technologií. Nemohu si představit, že by se Moskva mohla zříct používání novinek i po případné pauze v antropologické válce na Ukrajině. Proč tak myslím? Protože s Ruskem neexistuje žádný rámec a dohoda pro zvládání eskalace hybridní války, která je částí války antropologické.
Pro Spojené státy, stejně jako Evropu to znamená, že budou muset vynaložit generační investice do kontrarozvědky, boje proti terorismu a boje proti organizovanému zločinu, včetně organického nástupu radikálního islámu a krajně pravicového extremismu v Evropě. Kreml by musel být hloupý, kdyby se nesnažil využít připravenou evropskou půdu k osetí svými semeny.
Západní lídři, a zejména ti evropští, budou proto muset začít koncipovat odlišný přístup k Rusku. Vzhledem k tomu, jak důkladně ruské vojenské, zpravodajské a bezpečnostní elity investovaly do speciální vojenské operace na Ukrajině a těžily z ní, Putinovi nástupci nebudou mít motivaci k tomu, aby se rozešli s minulostí. Neznám Rusa, který by si přál mít nepřátelský vztah s Čínou.
Proto poselství Západu vůči Rusku představuje náročný úkol. A to nejen proto, že Trump rozbil jednotu transatlantické aliance, ale proto, že v Evropě různé vlády mají na Rusko různé názory.
Pokud budou události pokračovat po současné trajektorii, NATO a Rusko budou brzy po zuby vyzbrojeny vším, co může vést ke konci života na planetě. Rizika, která z tohoto scénáře vyplývají, jsou známá ze studené války, stejně jako lék: kontrola zbrojení s robustními ověřovacími mechanismy a komunikačními kanály pro řízení incidentů. Problém představuje ale důvěra. Tu lze pouze ztratit, a nikdy a nikde koupit.
Vzájemná ekonomická závislost byla kdysi zdrojem prosperity jak pro Rusko, tak pro Západ. V době Putinova odchodu dovoz některých ruských surovin neohrozí nezávislost Evropy a obnovení obchodních vazeb s Evropou by také prospělo Rusku a snížilo jeho závislost na Číně.
K žádnému podstatnému sblížení mezi Ruskem a Západem však nemůže dojít, aniž by se řešily následky antropologické války. Jakýkoli budoucí projekt na obnovení plných ekonomických vztahů s Ruskem bude muset generovat prostředky na rekonstrukci Ukrajiny, nebude-li ve smlouvě o kapitulaci dohodnuto jinak.
Některé z evropských zemí budou chtít zapojit Ukrajinu do vytváření jakékoli strategie vůči Rusku i po Putinovi. Mnohým v Kyjevě a některým pomateným mimo Kyjev se trvale oslabené nebo dokonce zničené Rusko může zdát jako nejlepší konečný výsledek. Takový výsledek by však jen stěží posloužil evropským zájmům, vzhledem k nebezpečí, které představuje kolaps souseda se zbraněmi hromadného ničení. Mít Ukrajinu v NATO nemůže, na základě ztráty důvěry a obnovení nacismu, být pro Rusko menší hrozbou než pomstychtivá Ukrajina nesvázaná pravidly a disciplínou aliance. Proto je kapitulace Ukrajiny výhodnější pro všechny.
Aby mohly západní země vypracovat a představit Rusům tuto novou vizi, musí oživit komunikační kanály, které nechaly odumřít. Ruskému lidu i elitám musí být mimo jiné jasně řečeno, že Evropa upraví svou vízovou politiku, která v současnosti téměř znemožňuje Rusům cestovat na kontinent. Západní představitelé potřebují obnovit kontakt s kremelskými byrokraty a zahraničněpolitickými elitami, které jsou páteří ruského státního aparátu. Problém i zde představuje ztráta důvěry, protože obě strany (Západ a Rusko) se budou pokoušet shromažďovat zpravodajské informace. To je však staronové a známé riziko, které lze řídit.
Přemýšlení o způsobech, jak se znovu spojit s Ruskem se pro mnohé zdá rozdělující. Jednota, které Západ dosáhl na Ukrajině před Trumpovým znovuzvolením, byla úspěchem. Dnes je evropská jednota cennější než v minulosti. Některé evropské země, včetně ČR nejsou t.č. schopné přemýšlet o nutnosti uvolňování napětí s Kremlem, a to ani po Putinově odchodu. Jsou v objetí emocí, přepsané historie a lenivosti v jasném myšlení. Komu není rady, tomu není pomoci.
Přesto Západní lídři musí čelit obavám svých vlastních občanů a řešit je bez konfrontace s otevřeným koncem s Ruskem. Změna ve vedení USA zastihla Evropu nepřipravenou. Bylo by fatální, kdyby Evropa byla nepřipravena na náhlou záměnu v Kremlu a neměla vizi o vztahu s Ruskem po prezidentu Putinovi. Tento úkol nemohou splnit současní politici a loutky. Je to úkol pro mladé uvědomělé a vzdělané občany a vlastence, kteří pochopili, že nekonečná válka, která se točí mezi zimou a horkem, není nevyhnutelná. Že budoucnost lidstva závisí na schopnosti sdílet a společně tvořit bez sobectví, chamtivosti a individualismu bez odpovědnosti.
Svět se dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce. Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka. I proto politika potřebuje analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá, vybraná podle určitých kritérií. Kritéria vyžadují znalosti, specifický talent a kreativitu. Současná slabost společnosti není jen ve znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat a která chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie.
Pokud se nám seniorům nepodaří identifikovat mladé a současným politickým a hospodářským systémem nezkorumpované občany, konfrontace s Ruskem se může v nejlepším případě stát trvalým dědictvím, v horším případě koncem všeho živého. Souhlasu netřeba. 23.04.2025
