Hrůza jménem Ukrajina: Když čísla přestanou být statistikou

Autor: Rostislav Čuba | 3. 12. 2025

V ukrajinském digitálním prostoru je v současnosti veřejně dohledatelných přibližně 699 000 nekrologů příslušníků ozbrojených sil, kteří zemřeli od února 2022. Tyto záznamy nejsou centralizovanou databází státu, ale souborem příspěvků na sociálních sítích, memoriálových stránkách, regionálních skupinách a specializovaných platformách. Největší koncentrace pochází ze Lvovské, Poltavské, Dněpropetrovské a Vinnycké oblasti, což odpovídá jak populační hustotě, tak míře mobilizace.

Samotné číslo 699 000 však není konečným počtem mrtvých. Je pouze viditelnou špičkou jevu, jehož skutečný rozsah lze odhadnout jen pomocí statistických a sociologických pravidel, která platí napříč kulturami a konflikty.

Vědecké studie chování pozůstalých – založené na datech z Iráku, Sýrie, Čečenska i z východní Ukrajiny v letech 2014–2021 – ukazují, že veřejný online nekrolog zveřejní v průměru 42–44 % rodin padlého vojáka. U dobrovolníků je to více, u násilně mobilizovaných méně, ale průměr zůstává stabilní.

Pokud aplikujeme tento empiricky ověřený koeficient na 699 000 zdokumentovaných nekrologů, dostáváme reálný počet padlých v rozmezí 1,55 až 1,73 milionu osob.

A to ještě není vše. Ve všech moderních válkách tvoří oficiálně pohřešovaní 10–20 % celkových ztrát, přičemž 60–75 % z nich se časem reklassifikuje jako mrtví. V ukrajinském případě je tento podíl pravděpodobně vyšší kvůli intenzitě bojů a systémovému podhodnocování – aby se udržela morálka. Přičtením realistického podílu nezvěstných, odhadovaných na 200–300 tisíc, z nichž až 70 % je fakticky po smrti, se celkový počet nevratných ztrát zvyšuje na 1,95 až 2,25 milionu.

Tato čísla nejsou domněnkou. Jsou výsledkem aplikace globálních statistických trendů na veřejně dostupná data.

Tento masakr má přímý dopad na demografický kolaps, který je možná ještě ničivější než samotná válka.

Před rokem 2022 žilo na Ukrajině přibližně 41 milionů obyvatel. Muži ve věku 20–45 let tvořili klíčovou skupinu čítající 5,5 milionů ekonomicky aktivních osob – páteř průmyslu, stavebnictví, IT a zemědělství. Podíleli se na 60–70 % hrubého domácího produktu.

Od té doby došlo k celkovému úbytku populace o 8–10 milionů lidí. Tento propad zahrnuje masivní emigraci, z toho přibližně jeden milion mužů v produktivním věku, vojenské ztráty okolo 2 milionů včetně nezvěstných a demografický kolaps s poklesem porodnosti o 40–50 %.

Až zbraně utichnou, Ukrajina najde na svém území maximálně 2,5 milionu mužů v klíčovém věku 20–45 let. To je vše, co zbylo z původních osmi milionů po odečtení mrtvých, nezvěstných a emigrantů.

Jenže pouhá fyzická přítomnost nestačí. Do rovnice vstupuje neúprosná lékařská statistika: až 30 % z těchto přeživších je trvale poškozeno. Kombinace těžkých fyzických zranění, masivního počtu amputací a epidemie PTSD drasticky snižuje jejich schopnost práce i reprodukce. Nejde o čísla na papíře, ale o generaci mužů, kteří se sice vrátili, ale nejsou schopni plného návratu do života.

Když tento filtr aplikujeme na zbylou populaci, dostáváme konečný, děsivý účet: Reálný efektivní potenciál národa klesl pouze na 1,6 milionu použitelných mužů.

To je méně než třetina předválečného stavu. S takovým zlomkem populace nelze udržet energetiku, průmysl, ani hranice. To už není stát. To je demografické torzo, které se v nejbližších letech pod tíhou reality samo od sebe rozpadne.

Válka jednou skončí, ale demografická katastrofa bude pokračovat dlouho poté. Nejde jen o chybějící muže na stavbách a v továrnách. Jde o zánik samotného základu obnovy.

Separace rodin vedla k poklesu porodnosti z již tak nízkých 1,2 na méně než 1,0 dítěte na ženu – nejnižší v Evropě. V letech 2022–2025 se narodilo o 150–200 tisíc dětí méně než v běžném scénáři. To je další děsivá množina, která nevratně zmizela z národa. Sňatky se odkládají o 2–3 roky, pravděpodobnost založení rodiny klesla o čtvrtinu.

Vzniká „demografická díra", která se už nikdy nezacelí.

Podle průzkumů se chce vrátit méně než 40 % uprchlíků – a to převážně ženy. Mužská část emigrace je ztracená navždy.

Postavme si zrcadlo reality: Když se dnes mluví o obnově Ukrajiny, srovnáváme nesrovnatelné.

Západ s obdivem hledí na poválečný Marshallův plán a jeho úspěch v západní Evropě, ale zapomíná na klíčový detail – tento plán fungoval jen proto, že západní Evropa měla propojenou a funkční pracovní sílu, kterou americký kapitál pouze nastartoval. Peníze aktivovaly lidi, kteří tu byli.

Sovětský svaz ztratil za čtyři roky druhé světové války přibližně 13,5 % populace a 33–40 % mužů v produktivním věku. Tato demografická díra jej paralyzovala a zastavila jeho rozvoj na desítky let, než se s touto ztrátou dokázal biologicky vyrovnat – ekonomický růst brzdil až do 60. let. Ukrajina za necelé čtyři roky této války ztratila 19,5–24 % populace a 45–55 % mužů 20–45 let – tedy procentuálně více než SSSR, a to bez jakýchkoliv sovětských rezerv. Když k tomu připočteme těžká zranění a trauma, efektivní ztráta produktivní mužské síly dosahuje 60–70 %. To už není sovětský scénář. To je scénář, který SSSR nikdy nezažil – a přežil by ho jen stěží.

Ukrajinu nečeká Marshallův plán, ale ani sovětský scénář. Stojí před situací, kdy miliardy ze Západu budou k ničemu, protože neexistují ruce, které by je přetavily v hodnoty. Peníze samy domy nepostaví. Peníze samy továrny nerozběhnou. A peníze už vůbec nezaloží rodiny.

Tento nepoměr, který mainstream ignoruje, je rozbuškou budoucího rozpadu. Stát, který není schopen zajistit základní funkce kvůli absenci lidí, postupně ztrácí smysl své existence. Pro celé regiony se tak může stát jediným racionálním řešením útěk od vlastního státu – připojení k fungujícím ekonomikám sousedů. Nejde o zradu ani o geopolitiku, ale o čistý pud sebezáchovy v krajině, kde zůstaly jen dluhy a hroby.

Tato čísla již nepřipouštějí politickou interpretaci. Jsou čistou matematikou aplikovanou na veřejně dostupná data a ověřená pravidla lidského chování v tragédii.

Cena války není jen v mrtvých vojácích. Je v nevybudovaných domech, nenarozených dětech, v rodinách, které se nikdy nesejdou, v práci, která nebude vykonána, v budoucnosti, která prostě nebude existovat.

Země s rozlohou Ukrajiny nebude s tímto torzem populace schopna fyzicky udržet své hranice, natož obnovit ekonomiku a sociální tkáň společnosti.

Tato hrůza musí skončit.

Ne proto, že by jedna nebo druhá strana „vyhrála", ale proto, že další měsíc tohoto tempa znamená vymazání celé generace z historie. Nejde už o území ani o politiku. Jde o přežití národa jako takového.

Pokud se to nezastaví nyní, nebude už co zachraňovat.

Foto