1. červenec 1921-2026

Úvod

1. července 2026 si Čína připomněla 105. výročí založení Komunistické strany Číny. Nemohl jsem osobně navštívit posvátné místo revoluční Číny Jen-an (Yan’an), které jsem plánoval navštívit v červnu. Měl záměr napsat příspěvek do připravované knihy a k tomuto výročí.

Jen-an (čínsky Yan’an) je významná městská prefektura v provincii Šen-si. Leží na středním toku Žluté řeky na severu střední Číny. Žije zde přibližně 2,3 milionu obyvatel na rozloze přes 37 000 km². Město je opředeno legendami a je považováno za kolébku čínské civilizace. Podle pověstí zde žil Žlutý císař a nachází se zde jeho mauzoleum. Moderní dějiny města jsou definovány rolí základny KS Číny v letech 1935-1948, a koncem Dlouhého pochodu v roce 1936.

Region je celosvětově známý pro koncept Tři žluté a jedna svatá země: 1) Žlutý císař: Mauzoleum uctívané jako místo původu čínského národa. 2) Vodopád Chu-kchou: Druhý největší vodopád v Číně, nacházející se na Žluté řece. 3) Sprašová plošina: Typická žlutě zbarvená krajina, která dala řece její jméno. A Jean-an jako Svatá země revoluce: Četná historická muzea a památníky připomínající éru Maa Ce-tunga a formování moderní Číny.

Jméno prefektury je také jménem několika uměleckých talentů. Jedním z nich je Yan An (1996), čínský herec a zpěvák, který debutoval v jihokorejské chlapecké skupině Pentagon v říjnu 2016. Kromě hudebních aktivit debutoval jako herec v čínském dramatu Use for My Talent (2021). Nejvíce je známý svou rolí Li Luna ve filmu Fangs of Fortune. Hraje na klavír profesionálně.

Jen-an je jenom hodinu od Xi’anu díky vysokorychlostní železnici. Na rozdíl od Xi’anu toto město není plné zahraničních turistů. Člověk musí být nadšencem čínské revoluční historie, aby slyšel o Yan’anu. Když si člověk připomene jeskynní obydlí, která kdysi sloužila jako domov a sídlo zakládající generace strany, nemůže si pomoci nevzpomenout si na muže a ženy, kteří se zde ukrývali, často promrzlí a hladoví a bránily svou zemi. Od té doby pod vedením KS Čína vyvedla stovky milionů lidí z chudoby a zcela odstranila absolutní chudobu.

Výročí 105 let od založení strany tak nabízí myšlenkový návrat na místa zrodu strany a způsob, jak pochopit cestu a vitalitu strany navzdory všem překážkám s pomocí náhledu do historie.

Pozdní dynastie Čching byla zemí pod koloniální nadvládou: zahraniční ústupky rozdělovaly její území mezi západní mocnosti, nerovné obchodní smlouvy byly násilně uvaleny, což uvrhlo zemi do chudoby a závislosti. Demokratická revoluce v roce 1911 dynastii svrhla, ale nedokázala dokončit potřebné transformace. Čína zůstávala roztříštěná, rychle se propadala do válečných konfliktů a připravených manipulací z vnějšku. Právě v tomto vakuu, tváří v tvář neúspěchům buržoazní revoluce, v roce 1921 malá skupina dělníků a intelektuálů založila Komunistickou stranu Číny. Skupina se snažila odpovědět na historické výzvy imperialismu, feudalismu a národní obnovy. To, co začalo jako skromný kruh, se rozrostlo v masovou stranu, která vedla celou zemi válkou národního odporu proti japonské invazi a poté sociální revolucí.

Hlavní hnací vlastností procesu vývoje strany

Všeobecně a stručně lze konstatovat, že myšlenku o budování strany představuje plná a důsledná samospráva a samo-reforma jako dlouhodobá strategie a trvalá priorita. Jako základ udržitelnosti vedení strana formálně nemá a ve skutečnosti se snaží nemít žádné zvláštní zájmy kromě zájmů lidu. Strana nese odpovědnost za konání svých členů, stanovuje přísné standardy chování svých členů, dohlíží na výkon moci na všech úrovních a snaží se napravit chyby dříve, než zakoření. Generální tajemník strany a prezident Si Ťin-pching prosazuje odvahu zapojit se do procesu sebe-reformy strany a obnovy pro každou konjunkturální výzvu. Tím se KS Číny nejvíce odlišuje od ostatních, a především západních politických stran, které podléhají principu konkurence a boji mezi sebou v systému neustálých voleb a reforem, přičemž nehledě na vše, co se stalo během 105 let platí, že konání KS Číny se oddalo zájmům a potřebám čínského lidu, zatímco západní strany ukotvené v kapitalistickém systému se oddaly zájmům a potřebám kapitálu a jeho vlatníkům.

Předem zmínění město Yan’an je místo, kde se sociální myšlenka stala hmatatelnou a zmaterializovala se. Po Dlouhém pochodu strana vybudovala disciplínu, sebereflexi a vojenské strategie. Doporučuji návštěvu sálu, kde se konal legendární Sedmý národní kongres. Proč? V sále s obnovenými prapory a dřevěnými lavicemi lze lépe pochopit myšlení, které se objevilo během slavného Hnutí za nápravu 40. let. Snahy identifikovat a odhalit chyby a přizpůsobit marxismus čínské realitě se stalo vodítkem strany. Sebe-reforma strany se stala částí a zvykem zapsaným do DNA strany a trvalou prioritou.

Generální tajemník Si povýšil tento instinkt na systematickou doktrínu strany. Proč? Protože strana, která přestane anylyzovat své vlastní chování, začíná umírat, ať už jsou její úspěchy, jakkoliv působivé. Přidám-li k tomu neexistující pouto mezi stranou a lidem, jak je tomu ve většině zemích Západu, stáváme se svědky úpadku politických stran (na Západě) kvůli deficitu sebereflexe, nemožnosti obnovy národa a nemožnosti profesionální správy věcí veřejných.

Není proto propagandou, když generální tajemník Si poměrně často říká, že lidé jsou skutečnými pány své historie a strana, která se od nich odchýlí, ztrácí svůj smysl existence. Přísná samospráva je v tomto světle mechanismem, který udržuje vedení ukotvené u lidí, kteří mu dávají legitimitu. Budování politické strany je možné, když je zajištěna nepřerušená samospráva, samo-reforma a disciplína. Tato trojice umožňuje zachovat vitalitu strany. Yan’an, se svou krásou, jeskyněmi a vlajkami ukazuje, že dějiny tvoří lidé, jejich boje a oběti.

Oslava 105. výročí založení KS Číny

Pravděpodobně nejzajímavější a nejvýznamnější část oslav představuje hlavní projev prezidenta Si Ťin-pchinga. Ten stranu postavil jako stabilizační kotvu v bouřlivém světě a stanovil přísné cíle modernizace:

1. Silné větry a rozbouřené moře. Si Ťin-pching ve svém výročním projevu varoval, že svět vstoupil do nového období turbulencí a proměn. Vyzval stranu, aby se připravila na silné větry rozbouřené moře, a dokonce i nebezpečné bouře.

2. Konkrétní milníky a modernizaci představují úspěšnost KS Číny v odmítání západních politických teorií dosažením rychlé modernizace bez západní orientace. Byl zdůrazněn probíhající 15. pětiletý plán a plány na dosažení úplné socialistické modernizace do roku 2035 a poloviny století.

3. V kontextu geopolitických a vojenských výzev generální sekretář Si Ťin-pching vydal nařízení a směrnice týkající se základních suverénních a bezpečnostních zájmů Číny. Zdůraznil absolutní kontrolu strany nad ozbrojenými silami a vyzval k úsilí o dosažení stého výročí Lidové osvobozenecké armády do roku 2027, aby se povýšila na světovou armádu.

Co se týče Tchaj-wanu, generální sekretář Si potvrdil dlouhodobý cíl Pekingu-sjednocení, a slíbil rozhodné kroky proti zastáncům nezávislosti Tchaj-wanu a zahraničnímu vměšování. Co se týče Hongkongu a Macao byla zdůrazněna podpora (jejich) dlouhodobé prosperity a stability a jejich role v procesu národního oživení.

4. Ocenění výjimečných členů KS Číny, kteří významně přispěli svým komunitám a zemi, proběhlo ve Velké lidové síni v Pekingu udělením prestižní Medaile 1. července.

V kontextu uvedeného připomínám, že to, co začalo jako revoluční síla v roce 1921, se dnes rozrostlo v stranu s více než 100 miliony členů. Tento růst nastal navzdory a kvůli napětí, se kterým se strana opakovaně setkávala. Cílem strany bylo vždy výrazně zlepšit životní podmínky lidí. Jako vše, tak i proces zlepšení podmínek a kvality života, vyžaduje řešit přirozené rozpory. Ty vznikají mezi tradicí a modernitou, mezi individuálním úspěchem a kolektivní odpovědností, nebo mezi ekonomickým růstem a potřebou ochránit lid.

Na téma rozporu Mao Ce-tung ve své práci O rozporu z roku 1937 průlomově vysvětlil na základě marxisticko-dialektických základů, že rozpory jsou univerzální a existují ve všech společenských procesech a strukturách stejně jako v myšlení lidí. Rozhodujícím faktorem není je eliminovat nebo vše redukovat na jednu pravdu, jedno správné řešení nebo jedinou cestu. Důležité je uvědomit si potřebu správného řešení rozporů. Někdy tím, že se vydáme opačným směrem, abychom současně dosáhly vyšší úrovně rozvoje.

Od 18. sjezdu strany v roce 2012 KS Číny systematicky podporuje vznik socialistického ústavního státu s čínskými rysy. Ústavní stát směřuje svobodu k růstu a zároveň poskytuje právní ochranu. Existují proto rozpory, v nichž na jedné straně je potřeba dosáhnout maximálního rozvoje, ale zároveň je potřeba chránit lidi. Tato výzva vyžaduje mimořádnou péči v legislativním procesu. Proto je právní systém navržen tak, aby chránil před svévolností, aniž by zatěžoval lidi nadměrnou byrokracií. Občané a firmy mají většinou svobodu navrhovat smlouvy a vyvíjet nové obchodní modely. V nově vznikajícím rámci mohou kolektivní bezpečnost a podnikatelská svoboda koexistovat. Právo zde nefunguje jako hranice, ale jako vodítko pro rozvoj v stále složitějším, komplexnějším světě. Kéž by so toto uvědomili současní evropští politici.

A také, jakým důležitým milníkem na cestě k socialistickému právnímu systému s čínskými rysy je občanský zákoník Čínské lidové republiky. Vstoupil v platnost 1. ledna 2021. Během několika let vývoje byl návrh několikrát veřejně diskutován. Celkem bylo přijato přibližně 900 000 komentářů od občanů, firem a odborníků. Na základě této zpětné vazby bylo upraveno mnoho předpisů týkajících se ochrany spotřebitele v online maloobchodě nebo digitálních smlouvách. Tento typ legislativy se řídí pevně stanoveným principem: Návrhy jsou zveřejňovány, aby se mohli vyjádřit občané a odborníci. Osm demokratických stran a řada organizací se účastní Čínské lidové politické poradní konference. Předkládají vlastní prohlášení a návrhy, která jsou začleněna do finální verze. Tímto způsobem se legislativa vytváří nejenom od shora dolů, ale je formována zpětnou vazbou z praxe a zlepšována pod vedením strany.

Přičemž, a pro občany se zájmen o Čínu, legislativní proces a jeho aplikace má mnohem hlubší úroveň. To, co právní rámec v praxi drží pohromadě je konání KS Číny, sebekázeň a práce s lidem. Nic podobného nelze ani postřehnout v Evropě.

Co nabízí historie KS Číny Evropě a České republice

Předem zmíněný Mao Ce-tung vždy zdůrazňoval, že disciplína je základem jednoty a schopnosti jednat. Prezident Si Ťin-pching také již léta zdůrazňuje, že kádry by neměly sklouznout do formalismu a byrokracie, ale měly by jít přímo k lidu, rozpoznat jejich konkrétní problémy v terénu a nabídnout skutečná řešení. Kádry jsou proto pravidelně vysílány do vesnic, podniků a okresů, aby pochopily skutečné potřeby obyvatelstva a přizpůsobily politiku, a poskytly zpětnou vazbu k formálním zákonům. Na tomto místě zmiňuji trvalou kritiku Západu týkající se politiky v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, nacházející se na severozápadě ČLR. Málokdo tam byl, ještě méně je těch, co opravdu vědí, co se tam dělo a děje.

Co se týče správy věcí veřejných, stačí seznámit se s velkými infrastrukturními projekty Číny, aby jeden získal základní představu o principech správy věcí veřejných. Proto jsem požádal v posledním rozhovoru na TV Bureš (v pátek 17.července) o vložení videa západního původu do programu vysílání. Absolutní většina projektů je dokončeno podle plánu a nekončí na staveništích, která jsou roky prázdná. Ve svém rozhovoru na TV Bureš jsem ukázal a popsal, čeho lze dosáhnout s pomocí disciplíny a dohledem strany. Proto má Čína nejdelší železniční sítě vysokorychlostních vlaků na světě, která pokrývá více než 50 000 kilometrů, nebo velký námořní most mezi Hongkongem, Zhuhai a Macaem, který byl otevřen podle plánu v roce 2018. Tyto a podobné projekty dokazují ideový rozdíl mezi západním kapitalismem orientovaném na zájmech kapitálu a jeho vlastníků a socialistickým budováním země pod vedením strany oddané zájmům lidu a jejich vzájemnému propojení na velkém území.

Nebudu popisovat skutečnost, že celosvětově stavební a infrastrukturní projekty, a v posledních letech in vojenské spolupráce, často selhávají kvůli zdlouhavým byrokratickým postupům a korupci. Čínský systém zajišťuje, že veřejné prostředky skutečně prospívají veřejnému prospěchu, že projekty jsou rychle realizovány a vytvářejí trvalá pracovní místa.

Současná formulace strany se zaměřuje na rozpor mezi nevyváženým rozvojem a rostoucími potřebami lidí po lepším životě. Rozpor, bude-li správně zvládnut, povede k postupnému růstu. Oslavy 105. výročí založení Komunistické strany Číny ukazují, jak lze spojit národní sílu, rozvoj a hmatatelné zlepšení životních podmínek lidí.

Co se týče vlastenectví, nejenom jako emocionálního pouta k vlastní zemi, ale jako aktivní vůle učinit Čínu silnou, nezávislou a jednotnou, tvrdím, že bylo od samého počátku ústředním principem komunismu jako základního postoje. Již na počátku 50. let 20. století byl učiněn první, dalekosáhlý krok tímto směrem s pozemkovou reformou. Před reformou kontrolovalo asi 70 až 80 procent zemědělské půdy asi 10 procent venkovského obyvatelstva. S pozemkovou reformou v letech 1950 až 1952 získalo vlastní půdu přibližně 300 milionů zemědělců. Toto zásadní přerozdělení nejenže vytvořilo novou sociální základnu na venkově, ale také umožnilo znatelný nárůst zemědělské produkce a položilo základy pozdější industrializace země.

Další důležitou součástí národní obnovy bylo systematické zlepšování postavení žen. Zákon o manželství z roku 1950 porušil staleté donucovací struktury, zavedl svobodnou volbu partnera a poprvé v historii Číny ženám zajistil vlastní práva na majetek, rozvod a dědictví. Zatímco v roce 1949 umělo číst a psát jen asi 10 procent žen v Číně, dnes je míra gramotnosti žen přes 95 procent. Dnes ženy tvoří přibližně 44 procent celkové pracovní síly a jsou silně zastoupeny v mnoha oblastech průmyslu, vědy a administrativy.

Za prezidenta Si Ťin-pchinga byly realizovány podpůrné programy pro ženy ve venkovských oblastech a na zvýšení podílu žen na vedoucích pozicích. Posílení postavení žen není chápáno jako izolované sociální opatření, ale jako nezbytný příspěvek k celkové síle a budoucí životaschopnosti národa. Přesto i v této sféře se Čína potýká s demografickou výzvou. Situace v EU a České republice není lepší, jeví se mi dokonce horší i s ohledem na migrační politiku.

Jako jeden z mnoha příkladů rozvojové cesty vypracované KS Číny je Tibetská autonomní oblast. Před rokem 1959 zde převládal teokraticko-feudální systém, v němž méně než 5 procent obyvatelstva, převážně členové šlechty a vysokých náboženských hodnostářů, ovládalo většinu půdy a dobytka. Více než 95 procent Tibeťanů žilo jako nevolníci bez osobní svobody pohybu a s vysokými daněmi a povinnými službami.

S demokratickou reformou v roce 1959 byl tento starý systém zrušen, půda a dobytek byly přerozděleny přibližně jednomu milionu bývalých nevolníků. V následujících desetiletích, zejména od roku 2000 centrální vláda výrazně investovala do infrastruktury regionu. Železnice Qinghai-Tibet, otevřená v roce 2006, poprvé vytvořila přímé železniční spojení mezi Tibetem a zbytkem Číny. Dnes má Tibet více než 120 000 kilometrů asfaltových silnic, několik moderních letišť a téměř univerzální dodávky elektřiny, čisté vody a širokopásmového internetu. V rámci cíleného boje proti chudobě bylo mezi lety 2016 a 2020 bylo osvobozeno z absolutní chudoby více než 628 000 lidí a současně byla tibetská kultura aktivně podporována.

Tibetština se vyučuje ve školách jako primární nebo druhý jazyk, tradiční festivaly jako Losar jsou podporovány státem a historické kláštery a kulturní památky jsou uchovávány jako součást národního dědictví. Dnes mohou být tibetští lidé hrdí na svou jedinečnou kulturu a historii a zároveň hrdí na to, že jsou součástí moderní a silné socialistické Číny. Podobné se uskutečnilo i v jiných autonomních oblastech, jako předem zmíněné provincii Sin-ťiang a Vnitřním Mongolsku. Díky cíleným investicím do infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví a místního průmyslu byly tyto regiony úžeji integrovány do celonárodního rozvoje.

Za 105 let Komunistická strana Číny jasně ukázala, že socialistický rozvoj a vlastenectví jsou v Číně neoddělitelné. Pravý komunista je vlastenec, který podporuje znovuzrození čínského národa. Tento patriotismus platí pro všechny etnické skupiny. Opravdové vlastenectví zahrnuje respekt k suverenitě a rozvojové cestě jiných národů, a má proto vliv i na vnější svět.

Proto Čína prosazuje multipolární světový řád, v němž se státy respektují jako rovné a nezasahují do vnitřních záležitostí. Národní kultura, náboženství, tradice a politické systémy jsou považovány za záležitost každého jednotlivého národa, a dokonce jsou podporovány prostřednictvím osobních nebo kulturních výměn.

Současné evropské politické elity se urputně, ale marně snaží omezit předem zmíněné výměny. Přímo a napřímo jsem na toto téma hovořil i v pátečním rozhovoru. Snaha omezit nebo dokonce trestat osobní, kulturní a vědecké výměny je cestou do pekel již proto, že indikuje obavy a strach z něčeho, co současné politické elity nevědí řídit. K tomu něčemu patří i multipolarita. Ta umožňuje kulturní rozmanitost a sebeurčení, místo standardizace v rámci globalizovaného modelu. Kombinace domácího pokroku, kulturního sebeprosazení a suverenity zahraniční politiky je tím, co definuje čínský způsob života. Po 105 letech KSČ představuje Čínu, která je ekonomicky silná, kulturně sebevědomá a vlastenecky sjednocená a která dává ostatním národům rovné právo na vlastní rozvoj a kulturní identitu. Čeští politici dostali možnost se rychle poučit, protože jinak nestihnou nastoupit do čínského rychlíku a zůstane jim jenom možnost stěžovat si. Jak ale víme, stěžovat si, to nepomáhá. Platí: pomož si, a bude ti pomoženo.

….

Čínský zákon o etnické problematice z 12. března, platný od 1.7.

Zákon si zaslouží víc než jen letmou zmínku. Nejde o drobnou administrativní reformu ani o další zákon plný hesel, který bez odporu schválil Národní lidový kongres. Zákon představuje zásadní mezník v tažení čínského vůdce Si k cíli posunout Čínu od zdání etnické autonomie k politické asimilaci zakotvené v zákoně.

Složitost tohoto posunu je zřetelnější v čínském originálu než v uhlazeném anglickém překladu. Zákon opakovaně používá výraz 铸牢中华民族共同体意识, který se často překládá jako upevňování silného vědomí společenství čínského národa. Čínský výraz 铸牢 však znamená vykovat, odlít nebo zpevnit něco tak, aby to bylo pevně zakotveno. Nabízí se otázka: co má být zpevněno? Jenom společenská harmonie. Nebo něco víc. Například samotné vědomí.

Zákon o podpoře etnické jednoty a pokroku byl přijat 12. března a vstoupil v platnost 1. července a zaměřuje na jeho ústřední myšlenku: Přechod od správy etnických odlišností k disciplinárnímu přístupu.

Podle anglického překladu zákona od projektu China Law Translate článek 6 uvádí, že Čína bude podporovat to, co mají jednotlivé etnické skupiny společné, a zároveň respektovat a přijímat jejich odlišnosti. V angličtině to může znít jako podpora multikulturního soužití.

V čínském politickém kontextu je však rozhodující uvědomit si, že přednost mají společné prvky podřízené vedení Komunistické strany Číny, národní jednotě, vzdělávání v mandarínské čínštině, státem schválenému výkladu historie a stranou prosazovanému pojetí čínského národa.

Tvrzení vyplývá ze článku 2 zákona, který podřizuje oblast etnické jednoty celkovému vedení KS Číny a vyžaduje dodržování myšlenek prezidenta Si. Článek 6 zákona prohlašuje, že vědomí příslušnosti k čínskému národnímu společenství je základem etnické jednoty, a zakazuje jednání, která jednotu narušují nebo vytvářejí etnické rozdělení. Článek 10 zákona ukládá každému občanovi povinnost zachovávat národní jednotu a stavět se proti tomu, co vláda označuje za zahraniční snahy využívat etnické otázky, náboženství nebo lidská práva k omezování či oslabování Číny. Jinými slovy a krátce: V podstatě jde o test loajality a identity.

Proto očekávám trvalou kritiku ze Západu. Již nedávno Americká organizace Council on Foreign Relations označila zákon za posun od autonomie k asimilaci a uvedla, že Peking jím právně zakotvil dlouhodobý odklon od poválečného příslibu etnické autonomie po roce 1949 směrem k silnější, centralizované národní identitě. Zákon vytváří celostátní právní rámec modelu, který se realizuje již v předem zmíněné Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, v Tibetu a Vnitřním Mongolsku. i mezi muslimy Hui.

Připomínám, že starší čínský systém etnické autonomie obsahoval formulace o ochraně menšin. Uznával menšinové jazyky, zvyky i formální samosprávu ve vymezených regionech. Existence zákona vyhovovala západnímu pohledu, protože zákon vyjadřoval představu, že identita menšin má v rámci čínského státu chráněné místo. Nový zákon přesouvá těžiště politiky. Tvrdí, že odlišnost může být respektována, ale teprve poté, co je učiněna bezpečnou pro stát, potažmo pro stranu. Posun poskytuje úředníkům prostředky pro uplatňování nátlaku. A to je výzva pro KS Číny, kterou by měla řešit co nejdříve, aby se vyhnula propagandistické kritice Západu.

Půdu pro kritiku si připravila již v prosinci 2025 americká Kongresově-výkonná komise pro Čínu (CECC), když upozornila, že návrh zákona posílí jazykovou a kulturní asimilaci tím, že prosadí výuku v mandarínštině pro děti z menšin již od předškolního věku a zakotví ideologickou výuku předepisující správný pohled na dějiny, etnicitu, kulturu a náboženství.

Výroční zpráva CECC za rok 2025 se věnuje i Vnitřnímu Mongolsku. Tam úřady dokončily přechod na výuku všech předmětů v mandarínské čínštině od mateřských škol až po vyšší střední školy a nahradily kulturní rámec založený na mongolské identitě pojmem kultura severního pohraničí. Tím Čína sama nabídla západním analytikům možnost zneužít pojem ke kritice na základě údajného oslabování mongolské identity a na dominanci etnických Hanů.

Co se týče Tibetu americký CECC varuje, že přibližně 80 procent tibetských dětí je odděleno od svých rodin a vzděláváno v systému státních internátních škol. Problému dětí se uchopila samozřejmě i organizace Human Rights Watch.

Ve své nové zprávě z roku 2026 s názvem Start with the Youngest Children (Začněme u nejmladších dětí) dokumentuje politiku zaměřenou na mateřské školy, předškolní vzdělávání a začleňování tibetských dětí do systému identity, v němž má přednost mandarínská čínština. Ani jedna ze zpráv neříká a nepíše nic o mizerném stavu výchovy a školství v USA, o České republice ani nemluvě. V žádné zprávě není ani slovo o tom, jak je tomu s angličtinou, kterou vyučuje kdejaký držitel TEFL a Bůh ví jakého certifikátu, nevědoucí nic o idiomatice anglického jazyka jako imperiálního, o tom, že nositelé rodného jazyka, angličtiny, neznají dnes v průměru ani 4 tisíce slov, ale že sama EK má vlastní definici rodného jazyka pro výuku ve svých vlastních Evropských školách.

Skutečností je, že zákon v podmínkách současné Číny ukládá občanům ztotožnit se s velkou vlastí, čínským národem, čínskou kulturou, čínskou komunistickou stranou a socialismem s čínskými rysy. Státu zákon zároveň ukládá budovat společný duchovní domov prostřednictvím školství, bydlení, náboženské politiky, veřejné architektury a médií. O programech nebo parlamentních aktivitách v EU s cílem vytvoření zákona podobného tomu v Číně, nevím.

Zato vím, že trvalá kritika Západu předem krátce popsaných programů a lidských práv ve zprávě Congressional Research Service je založená na předsudcích a neznalosti historie a představuje varování, kam může logika vést. Tvrdit, že například program typu staňme se rodinou, v jehož rámci ujgurské a muslimské rodiny ubytovávaly ve svých domovech stranické kádry a státní úředníky představuje násilí, je absolutní hloupost pro znalce místních podmínek.

Připomínám, že Peking vnímá svébytnou etnickou, náboženskou nebo kulturní identitu za možné ohrožení národní jednoty. Proto ukládá školám, pracovištím, místním úřadům, náboženským institucím, médiím i rodinám, aby pěstovaly nabídnutou identitu.

Předpokládám, že nikdy nebude existovat jediný příkaz, že Tibeťané musí přestat být Tibeťany, Mongolové Mongoly, muslimové Hui muslimy, nebo Ujgurové Ujgury. Proč? Protože zákon vyžaduje přirozenou jednotu občanů k udržení míru a stability v nestabilní době. Hovořit mandarínskou čínštinou a absolvovat ideologickou výchovou s moderním výkladem historie představuje možnost kulturně se sjednotit a být politicky loajální v době, kdy Čína a vedení komunistické strany musí chtěně nechtěně ujmou role a funkce jednoho ze světových hegemonů. Nejenom Spojené státy a jejich spojenci včetně EU by měli tento zákon pečlivě studovat. Proč? Protože poskytuje jasný obraz toho, kam směřuje vnitřní správa Číny.

Je přitom nutné si uvědomit, že mezinárodní debata v duchu západních stereotypů na kurzu Pekingu nic nezmění. Svět však tento zákon stále potřebuje vidět takový, jaký skutečně je. A naučit se rozlišovat mezi překladem určeným pro západní publikum a plánem, podle něhož se transformují čínské menšinové komunity.

Iniciativa pro globální správu

V roce 2025 prezident Si Ťin-pching předložil Iniciativu pro globální správu. Iniciativa nabízí čínský přístup k zásadním otázkám naší doby: jaký systém globální správy budovat a jak reformovat a zlepšovat globální správu.

V červnu tohoto roku Čína zveřejnila bílou knihu s názvem Budování spravedlivějšího a rozumnějšího systému globální správy: čínské koncepce, iniciativy a kroky. Kniha systematicky představuje čínskou vizi, návrhy a konkrétní opatření v oblasti globální správy. Dovolte v této souvislosti uvést několik poznámek.

I. Prosazovat skutečný multilateralismus a neochvějně hájit ústřední postavení Organizace spojených národů. Spojené státy se snaží OSN oslabit, a dokonce nahradit Světovou radou míru s doživotním předsedou prezidentem Trumpem. Dnes se může zdát, že multilateralismus nefunguje tak, jak by měl. Není to však proto, že by OSN ztratila svůj význam, ale právě proto, že její autorita a úloha nejsou dostatečně respektovány a využívány. To, že se znovu objevuje zákon džungle, není důsledkem zastaralosti Charty OSN, nýbrž skutečnosti, že její ustanovení nejsou důsledně dodržována a chráněna. Proč tomu tak je, je otázka, na kterou dnes nelze z časových důvodů odpovědět.

II. Podporovat inkluzivní a přínosnou ekonomickou globalizaci. Jako největší rozvojová země světa Čína vždy zasazuje svůj vlastní rozvoj do širšího kontextu rozvoje lidstva. Důsledně se drží principu otevřenosti a vzájemného prospěchu, prosazuje inkluzivitu a sdílený rozvoj. Prostřednictvím čínské modernizace a šířením výsledků vytváří nové příležitosti pro svět a podporuje modernizační úsilí všech zemí. Bohužel EU se brání.

Čína trvale hájí multilaterální obchodní systém, jehož jádrem je Světová obchodní organizace (WTO), podporuje liberalizaci a usnadňování obchodu a investic. Čína usiluje o to, aby se ekonomická globalizace ubírala inkluzivnějším a prospěšnějším směrem. V kontextu uvedeného připomínám, že letošní rok je prvním rokem realizace 15. pětiletého plánu Číny na období 2026-2030.

Od nové formálně české vlády by se měl očekávat rozvoj ekonomické diplomacie a prosazování národních hospodářských zájmů, které ale nejsou jasně definovány. Jsem přesvědčen, že Čínská strana by ocenila pragmatickou spolupráci s českou stranou ve všech oblastech, které mohou potenciálně přinést výhody občanům obou zemí. Samozřejmě nelze ignorovat ty veřejně známé, ale i zatím veřejnosti utajované skandály v českých státních společnostech. Pragmatická spolupráce se nabízí při podpoře a realizaci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Pařížské dohody i proto, že Čína trvá na principu společné, avšak diferencované odpovědnosti, prosazuje budování systému globální klimatické správy a současně ví, že z politického hlediska česká pozice nemá v EU šanci na realizaci a vážné zohlednění.

Připomínám, že u příležitosti 50. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Evropskou unií a 10. výročí uzavření Pařížské dohody vydali v loňském roce vedoucí představitelé Číny a Evropské unie společné prohlášení o změně klimatu, v němž zdůraznili potřebu posilovat spolupráci v této oblasti s ohledem na blaho obyvatel.

Co se týče tzv. umělé inteligence, Čína již osm let po sobě pořádá Světovou konferenci o umělé inteligenci a v den rozhovoru na TV Bureš (17. července) založila v Šanghaji spolu s 29 státy mezinárodní organizaci pro spolupráci v oblasti umělé inteligence s cílem společného využívání AI ve prospěch lidstva a nejenom ve prospěch několika technologických oligarchů a kapitálu.

Konference Čína-CEEC o spolupráci v oblasti inovací

Prohlubování spolupráce v oblasti technologií mezi Čínou a centrální a Východoevropskými zeměmi pokračuje nehledě na překážky, vyhrůžky a rizika. Od svého založení v roce 2016 konference úspěšně realizovala pět zasedání v Číně, Slovensku, Bosně a Hercegovině, Srbsku.

Rok 2026 znamená 10. výročí od založení Konference. Ministerstvo vědy a techniky Čínské republiky a Ministerstvo hospodářství Slovenské republiky pořádají od 9. do 11. září 2026 v Ningbo (provincie Zhejiang) a Nanking (provincie Jiangsu) konferenci na téma Desetiletí inovace, budování budoucnosti společně.

Konference zveřejní 10letý ročník, tj. Zprávu o inovační spolupráci mezi Čínou a CEEC. Ve zprávě bude diskutována i Vize 2030 pro inovační spolupráci a očekává se podepsání několika dohod o spolupráci. Nemám tušení, zda se konference zúčastní někdo z ČR, a když ano, z jaké organizace. Samozřejmě rád nabídnu adekvátnímu partnerovi součinnost, bude-li zájem nebo potřeba. Souhlasu netřeba. 19.07.2026