SPOLEČNOST, KTERÁ SE PŘESTALA PTÁT
Největší výhodou člověka, který dnes soudí Františka Čubu, není větší odvaha, větší odpovědnost ani nutně větší moudrost. Je jí prostá skutečnost, že přišel později. Zná konec příběhu. Ví, že komunistický režim padl, ví, co následovalo po roce 1989, zná dnešní ekonomické, ekologické i politické kategorie a může se pohodlně ohlédnout do minulosti, v níž už nehrozí žádné skutečné riziko. Nemusí rozhodnout, nemusí nést odpovědnost za tisíce lidí, nemusí se pohybovat uvnitř systému, který existuje právě teď a jehož konec nikdo nezná. Stačí otevřít archiv, několik starších článků a z bezpečí přítomnosti vyslovit soud nad člověkem, který nic z tohoto pohodlí neměl. Možná právě zde začíná jeden z podivných rysů naší doby: zaměnili jsme časovou vzdálenost za intelektuální převahu a množství dostupných informací za skutečné poznání.



