Die Menschheit war mehr als fähig, dafür zu sorgen, dass so etwas nie wieder jemandem passieren würde, und fuhr einfach an diesem atemberaubenden Moment der Geschichte vorbei, ohne auch nur einen Blick von ihrem Smartphone zu heben.
Více: uncutnews.ch
V prosinci vychází odborná monografie P. Sirůčka Dialektika teorie a praxe Františka Valenty a Miroslava Tomse. S předmluvou R. Valenčíka. Praha: Institut české levice 2025. ISBN 978-80-908974-7-2. 404 s. Dostupná je v sekci „Elektronické publikace ke stažení“.
Prof. Ing. František Valenta, DrSc. (1928 – 2002) byl český marxistický ekonom, akademik, politický a veřejný činitel, který zaujímá čelné místo v rozpracování mikro-, mezo- i makroekonomických souvislostí inovací. Vedle aspektů podnikohospodářských přispěl také k rozvoji inovačního vysvětlení hospodářských cyklů, hlavně dlouhých K-vln, přičemž navazuje na J. A. Schumpetera. Především klasifikací inovací pomocí inovačních řádů se F. Valenta výrazně zapsal do dějin nejen tuzemské, nýbrž i světové teorie inovací. F. Valenta vytvořil, na marxistických materialistických základech v čele s pracovní teorií hodnoty, ucelenou teorii inovací. F. Valenta se orientoval na otázky vědeckotechnického rozvoje, efektivnosti průmyslové výroby a komplexní problematiku inovačních procesů. Rozpracovával kategorii efektivnosti, kdy jako jeden z prvních začal spojovat dvě stránky efektivnosti – účelnost a účinnost. F. Valenta v marxistickém duchu rozvíjí úvahy J. A. Schumpetera o inovační dynamice a pokouší se tyto aplikovat do československé hospodářské praxe. F. Valenta vymezuje řády inovací, inovační rádius, frekvenci inovací aj. a obohacuje teorii inovací o řadu dalších aspektů, včetně časových souvislostí inovací anebo rozpracování kategorie inovačního zisku. F. Valenta bývá řazen k velikánům teorie a metodologie inovací typu J. A. Schumpetera či P. F. Druckera.
V ukrajinském digitálním prostoru je v současnosti veřejně dohledatelných přibližně 699 000 nekrologů příslušníků ozbrojených sil, kteří zemřeli od února 2022. Tyto záznamy nejsou centralizovanou databází státu, ale souborem příspěvků na sociálních sítích, memoriálových stránkách, regionálních skupinách a specializovaných platformách. Největší koncentrace pochází ze Lvovské, Poltavské, Dněpropetrovské a Vinnycké oblasti, což odpovídá jak populační hustotě, tak míře mobilizace.
Samotné číslo 699 000 však není konečným počtem mrtvých. Je pouze viditelnou špičkou jevu, jehož skutečný rozsah lze odhadnout jen pomocí statistických a sociologických pravidel, která platí napříč kulturami a konflikty.
PROLOG: Ticho před bouří
Jsou v dějinách lidstva okamžiky, kdy se čas jakoby zpomalí a vzduch ztěžkne nevysloveným očekáváním. Starý svět – ten, který známe, ve kterém jsme vyrostli a jehož pravidlům jsme se naučili rozumět – stále funguje. Jeho banky otevírají přepážky, továrny chrlí výrobky a na burzách blikají nekonečné řady čísel. Ale kdesi hluboko pod povrchem, v podvědomí společnosti, všichni cítíme, že tento svět už nikomu neslibuje budoucnost. Je to gigantický stroj, který běží setrvačností, ale jehož motor dávno zhasl. Nový svět ještě nezačal. Nemá jasné obrysy, nemá jméno a nemá pravidla. Žijeme v mezidobí – v éře, kterou italský myslitel Antonio Gramsci nazýval interregnum. Je to doba, kdy „staré umírá a nové se nemůže narodit“. V tomto šeru se rodí monstra, ale také naděje. My, kteří tuto dobu prožíváme, ji vnímáme jen jako chaos. Pandemie, energetická krize, inflace, rozpad globálních řetězců, války na periferiích velmocí. Každá epocha hledá viníky pro své rozpadání. Ale tyto události nejsou příčinami našeho stavu – jsou jen symptomy. Jsou to praskliny ve zdi, která už neunese váhu stropu. Systém, který vyčerpal své vnitřní zdroje a především své motivační faktory, se zhroutí. Vždy. Bez výjimky. A globální kapitalismus, ať už ten západní, nebo jeho východní mutace, není výjimkou.
Po bitvě je každý generálem, ale být generálem půl roku před bitvou, to je vzácnost. Členové redakce se zúčastnili několika neformálních schůzek, kde jednoznačně vynikal fundovaný a dobře argumentovaný pesimismus politického “generála” Josefa Skály. Máme po volebním debaklu levice, generálem může být každý, kromě těch, kteří porážku zavinili. Ti více méně mlčí, a tak sami dali odpověď na své politické schopnosti. Proto jsme generálovi po bitvě položili několik otázek.
Více: e-republika.ch
