100_let_ksc

Bouřlivé 20. století komunistického hnutí

»Proletariát nemá v boji o moc jinou zbraň kromě organizace,« napsal kdysi V. I. Lenin. Komunistické hnutí, nesoucí v názvech svých politických organizací slovo »komunistická«, si v těchto dnech připomíná 100 let od založení ve své době své nejsilnější politické organizace – Komunistické strany Československa. Jejímu založení předcházel bouřlivý kvas uvnitř sociální demokracie.

Není nezanedbatelné, že KSČ byla z pohledu vzniku komunistických stran po celém světě pod vlivem VŘSR a založení Komunistické strany Ruska (bolševiků) ustavena poměrně později. Svou roli vedle vnitřních poměrů rodící se Československé republiky, jejího dělnického hnutí a kvasu uvnitř sociální demokracie a vytváření jejího levicového revolučního křídla sehrála také mezinárodní situace. I samotná Komunistická internacionála posuzovala tento krok, zejména po porážce Maďarské republiky rad. Vůle revolučního dělnictva, rozčarování ze zrady sociální demokracie podporou válečného masakru první světové války, zkušenosti značené části vracejících se demobilizovaných vojáků armády rozpadlého Rakouska-Uherska, mezi něž patřil například Antonín Zápotocký, i nemalé části legionářů, byl zásadní.

Pokračovat ve čtení

Na stadiónu života byla normalizace jako bazén olympijských rozměrů plný kalných vod

Přinášíme interview s Muriel Blaive (1) pro Institut české levice (IČL) v rámci aktivit věnovaných 100. výročí Komunistické Strany Československa.

IČL : Jak hodnotíte pozici KSČ v průběhu let od jejího vzniku až do roku 1990 v kontextu evropského komunistického hnutí? Byla KSČ prokazatelně podřízenou složkou sovětské komunistické doktríny a politiky? Jestliže ano, nakolik hrála i aktivní, vlastní roli v Československu a v evropském komunistickém hnutí?

Muriel Blaive : KSČ byla jednou z mála komunistických stran (pomysleme také na německé a francouzské KS), které se v době svého vzniku těšily skutečné legitimitě ve společnosti.

Pokračovat ve čtení

Roky zlomu

Hovořím-li se svými známými, s posluchači nejrůznějších kursů a seminářů, resp. kolegy na pracovišti na téma zlomová léta moderních dějin ČSR (ČSSR, ČSFR, či ČR) velkou většinou se shodují na roce 1948 (vítězství československého pracujícího lidu), na roce 1968 (zahájení a násilné potlačení „obrodného procesu"), na roce 1989 (porážka socialismu a mocenský převrat směrem ke kapitalismu). S tím lze souhlasit, uvedená léta jsou skutečně pro nás, obyvatele středoevropské kotliny osudová. Podle mého názoru k nim patří ještě rok 1960, který sice nebyl doprovázen pochodujícími jednotkami Lidových milicí, tanky Varšavské smlouvy ani stotisícovými demonstracemi na Václavském náměstí, nicméně svou typickou vnucenou, výrazně byrokratickou, administrativní, dogmatickou náladou položil základy pro devastující normalizační podobu společenského zřízení po porážce tzv. obrodného procesu. Právě na přelomu 50.tých a 60.tých let s těžištěm v roce 1960 se tvořily základy onoho centrálně direktivního řízení společnosti, které, jak dnes již víme, předurčovalo Brežněvovo pojetí „reálného socialismu" objektivně k zániku se všemi mnohačetnými konotacemi.

Pokračovat ve čtení

To jsou ty paradoxy…

Miloš Jakeš v osobních vzpomínkách a jako účastník komunistického hnutí, ba třetího odboje?

„Byl oddaným a horlivým stoupencem Dubčeka, a to až do konce června 1968. Jakeš v té době odjel na čtrnáct dní do SSSR na dovolenou. Když se vrátil, zavolal svého přítele a pomocníka a řekl mu: ,Já se teď budu měnit. Myslím, že ty se mnou nepůjdeš, a proto nic už nesmíš vyřizovat a budeš sem chodit jen tak. Já ti zatím – dokud je čas – najdu místo, kde tě bude možno ulít. Později to už nepůjde.' (…) Jakeš se seriózně postaral o ty svoje spolupracovníky, kteří se nechtěli ,měnit', veliký rozdíl oproti Husákovi. Za důležitější ovšem považuji, že Jakeš se jeví jako vydrezírovaný baťovák, baťovácký robot, který bez ohledu na vlastní stanoviska přebírá automaticky a ukázněně stanovisko šéfa. Specifikum je dnes v tom, že názory nového šéfa jsou v příkrém rozporu s jeho dvacetiletou a velmi horlivou angažovaností pro Brežněva. Jak se s tím vyrovná, to je veliká otázka," stojí v jednom interním archivním záznamu z ledna 1989. Dnes už víme, že se s tímto paradoxem vyrovnával těžce, prakticky do konce života. Na detaily už se ho ale nezeptáme.

Pokračovat ve čtení

Sto let zápasů o ideje komunismu

Je nutno uznat, že ideje komunismu, jak je představili v devatenáctém století Marx a Engels dodnes neuchvátily celou zeměkouli a nezískaly ani většinu světové populace. Ale daly o sobě zřetelně a výrazně vědět. V relativně velké části světa, od Kuby až po Čínu se ideje komunismu proměnily v reálnou politickou sílu a v různých podobách ovlivnily společenská zřízení celých světadílů. Téměř ve všech zemích komunistické a socialistické ideje zanechaly nemalé stopy. Lidstvo mělo možnost nejen v představách, ale i v denním životě poznat co znamená sociální spravedlnost, hodnota člověka a jeho život.

Pokračovat ve čtení

Krátké zamyšlení k výročí komunistického hnutí

Je vždy problémem na pár stránkách vyjádřit mnohé z tak obsahově komplexní a víceúrovňové historie komunistického hnutí v průběhu jednoho století. Již proto je nutné akceptovat subjektivní výběr autora někdy rozbíhajících se, někdy jen koloraturních obrazů a načatých myšlenek a s nimi spojené riziko vylučující jedinou pravdu a interpretaci událostí, současně však vybízející k samostudiu dalších materiálů a reflexi ve spojení s osobní zkušeností čtenáře.

Prolog

Žádný historik není prorokem, přesto svým výkladem minulosti nechtěně indikuje budoucnost. V ní se nachází otázka vztahů, včetně těch mezi sousedy (např. Čechy a Němci), mezi státy a (např. EU) a v neposlední řadě mezi civilizacemi (Atlantik, Euro-Asie, Asie). To proto, že každý vztah má nadčasovou kvalitu a je tak vždy přítomen a aktuální.

Pokračovat ve čtení

Politický okres Brandýs nad Labem v průběhu generální stávky v prosinci 1920

V následujícím textu se pokusím popsat prosincové události roku 1920 v politickém okrese Brandýs nad Labem s důrazem na činnost místní Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSDSD) a jejich nejvýznamnějších osobností. Nejedná se o první příspěvek na dané téma. Již v minulosti se mu věnoval regionální historik Vladimír Loyda, jehož text přinesl mnoho zajímavých poznatků, ale autor bohužel využil jen omezené množství pramenů a text byl ovlivněn dobou svého vzniku a v některých hodnoceních sklouzával ke schematičnosti.1 O generální stávce stručně pojednává i můj text, který byl primárně věnovaný meziválečné Komunistické straně Československa (KSČ) v okrese Brandýs nad Labem.2 Generální stávce jsem v něm věnoval jen omezený prostor. Tento příspěvek je ideální příležitostí k využití všech dostupných zdrojů. Primárně se jedná o archivní materiály z fondů České místodržitelství Praha – prezidium – 1911-1920 a Československá sociálně demokratická strana dělnická 1878-1921, které jsou uloženy v Národním archivu v Praze. Využívám také fondu Okresní úřad Brandýs nad Labem uložený ve Státním oblastním archivu Praha-východ se sídlem v Přemyšlení. Dále jsou významné dokumenty ze sbírek regionálních muzeí a periodický tisk. Využívám knižní vydání edic pramenů, dosavadní literaturu k tématu a vzpomínky pamětníků. Před vylíčením samotných prosincových událostí považuji za nutné zmínit se stručně o charakteristice okresu a popsat politické události a nálady prvních dvou let samostatného Československa (ČSR).

Pokračovat ve čtení

Levicové pojetí kultury a umění ve 20. a 30. letech

Otázky kultury obecně, a umění zvlášť, jsou vždy součástí společenského dění, ideové, až politické orientace. Je tu však jeden problém a tím je, míra reflektování těchto otázek ve společnosti. Jak je společnost vnímá. Jedná se jen o jakousi pasivní polohu, nebo má kultura a umění své aktivní místo v konkrétním společenském dění?

Položíme-li si otázku jakou úlohu, tedy myšleno, samozřejmě tu aktivní, sehrála kultura a umění v rámci levicového nasměrování a tedy svým způsobem i v orientaci KSČ, ve dvacátých a třicátých letech 20. století, odpověď nebude snadná.

Pokračovat ve čtení

Cesta k 17. novembru 1989, jeho priebeh a dôsledky

Abstrakt

Obsahom príspevku je politický vývoj, ktorý prebiehal v Československu v rokoch 1987-1989. Vyznačoval sa dvomi tendenciami: na jednej strane bola realizácia reforiem, ktorú v rámci politiky tzv. prestavby pod sovietskym nátlakom realizovalo vedenie Komunistickej strany Československa (KSČ), na druhej strane bola aktivizácia opozičných protikomunistických skupín, ktorá sa prejavovala organizovaním pouličných demonštrácií ako foriem politického nátlaku. Cieľom autora je poukázať na skutočnosť, že tak vedeniu KSČ ako aj protikomunistickým skupinám išlo v rokoch 1988-1989 o zásadnú politickú zmenu. Jej spúšťacím mechanizmom sa stala študentská demonštrácia dňa 17. novembra, ktorá vyvolala masové protesty československého obyvateľstva. Na ich pozadí začal „dialóg" medzi zástupcami protikomunistickej opozície a komunistickým establishmentom. Jeho výsledkom bola likvidácia socialistických spoločenských vzťahov v Československu.

Pokračovat ve čtení

130. narozeniny levicového listu SVOBODA

K výročím letošního roku pro komunisty a levicově smýšlející občany Kladenska, ale vlastně i celého Středočeského kraje, patří 130 let levicového listu SVOBODA. Byla druhým nejstarším dělnickým listem po brněnské Rovnosti, která již neexistuje.

SVOBODA je týdeníkem OV KSČM Kladno. Její výročí jsme nemohli opomenout, proto jsme připravili mimořádné číslo , které připomíná její jednotlivé reakce na události uběhlých 130 let. Bude také na webových stránkách OV KSČM. V tomto článku jen stručně avizujeme obsah onoho vydání.

Pokračovat ve čtení