Aktualizovaný dokument v naší sekci ke stažení na aktuální téma COVID-19 ve faktech a souvislostech relevantních pro Českou republiku od poslance KSČM na Plzeňský kraj - PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiřího Valenty, DBA.
Celý text práce naleznete zde.
Report z on–line diskuze ke studii „Kam utekli voliči levice?"
Vzhledem k tomu, že nás nadále trvající omezení, které souvisí s bojem proti nemoci COVID – 19, omezují v pořádání fyzických seminářů, jsme se rozhodli uskutečnit on – line diskuzi na sociální síti Facebook. Tato diskuze probíhala nad studií Jana Klána „Kam utekli voliči radikální levice?". První dva semináře na toto téma proběhly ještě fyzicky, ale závěrečný seminář jsme byli nuceni přesunout do on – line prostoru. Diskuze na Facebooku probíhala celkem tři týdny, během které mohli čtenáři psát své dotazy, na které jim bylo posléze odpovídáno. Otázky se dost prolínaly, někdy se týkaly samotné studie, jindy mimoběžných témat, které ale se studií souvisely. Nejzajímavější otázky padaly zejména na Piráty, jejich působení ve společnosti a jak od nich získat levicově smýšlející voliče.
Nepodmíněný základní příjem je prvním krokem k naplnění známého principu “Každému podle jeho potřeb”, neboť základní příjem uskutečňuje princip “Každému podle jeho základních potřeb”. Celoroční informační, diskusní a petiční iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem byla zahájena 25. září 2020 ve všech zemích Evropské unie. Podobné aktivity nyní probíhají také v Norsku, Švýcarsku a dalších evropských zemích. Více o nepodmíněném základním příjmu se můžete dozvědět v Haló novinách zde (http://www.halonoviny.cz/articles/view/54257905) nebo na Novinkách zde (https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/nepodmineny-zakladni-prijem-je-klicovy-pro-demokracii-rika-filozof-hrubec-40336778).
Leninova „děsivá" zpráva dnešku: musíme jednat.
Eszter Bartha (E.B.) vyzpovídal Tamáse Krausze (T.K.) u příležitosti 150. výročí Leninova narození
E.B.: Proč dnes musíme mluvit o Leninovi?
T.K.: Bertrand Russell nazval 20. století stoletím Lenina a Einsteina. Zapomněl dodat, že nebudou chybět ani ve 21. století. I když je to už 30 let od pádu státního socialismu a rozpadu Sovětského svazu, liberálové a nacionalisté z východní Evropy a Ruska stále sdílejí divokou nenávist, která se projevila v jejich vzpomínkách na Lenina u příležitosti 150. výročí jeho narození. Velmi dobře ví, proč tomu tak je: jméno vůdce ruské revoluce Lenina je neoddělitelně spjato s praktickou alternativou ke kapitalismu. Parafrázuji Majakovského, revolučního básníka: když řeknu Lenin, myslím socialismus – když řeknu socialismus, myslím Lenin. Vladimira Iljiče Lenina nelze ze socialistické tradice „vymazat".
LEVICE? ano, ale jaká?
(příspěvek k diskusi)
Institut české levice zorganizoval třídílný seminář na téma „Kam utekli voliči levice". Téma velmi zajímavé a aktuální, hledající odpověď příčiny a důsledky dlouhodobého trendu snižování počtu členů, voličů i sympatizantů tzv. levicových stran. Význam tématu je akcentován přípravou, průběhem a výsledky voleb do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu, peripetiemi a názorovým pnutím v KSČM v souvislosti se XI. sjezdem strany, blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ale i nestálostí vlastní „levicové scény" českého politického jeviště, charakteristické vznikem, stagnací, prolínáním a zánikem nerůznějších za levici se prohlašujících či levicovými názory se zaštiťujících zcela marginálních stran, iniciativ a hnutí. Hledání odpovědi na otázku: kam zmizeli voliči levice je důležité i proto, abychom si ujasnili jak své postavení ve společnosti a úkoly v jejím rozvoji, tak i kriticky zhodnotili naše (bohužel) dlouhodobě klesajících možnosti a akceschopnost. Nedokážeme-li dešifrovat podstatu a příčiny dlouhodobě trvajícího poklesu postavení, funkcí a vlivu KSČM, budeme-li se ubíjet flagelantstvím a budeme-li jako dosud nadávat na kapitalisty a současně panáčkovat před multimiliardářem, a budeme-li se i nadále ubezpečovat o správnosti naší podpory jeho vládě, budeme pouze pokračovat v naší sebedestrukci bez ohledu na krásná slova a fráze v našich programech. V tom, co tvrdými daty vyjadřují následující tabulky:
Čísla : regionální volby se týkaly 13 krajů (regionů), neprobíhaly v Praze (hlavní město má zvláštní statutem), kde se zastupitelstvo volí podle jiného zákona (společně s místními volbami v obcích).
Celkově mohlo volit 7399299 voličů, platných hlasů bylo odevzdáno 2769361 hlasů, tj. 37,4 % (celková volební účast 37,95 %).
Počty (souhrnné za ČR) získaných hlasů: ANO 604441 (21,83 % z celkových hlasů); Piráti 333153 (12,03%); ODS 192946 (6,97 %); STAN 167459 (6,05 %); SPD 167459 (6,14 %); ČSSD 136427 hlasů + v rámci 2 koalicí celkem za tyto koalice 9023 a 24529 hlasů (4,93 % + 0,33 % + 0,57 %); KSČM 131770 hlasů (4,76 %); KDU-ČSL 141477 (5,11 %) – tato strana byla ještě v řadě dalších koalic; Zelení 4868 hlasů + koalice s ČSSD 15726 a s Lib. ekolog. stranou 5586 hlasů (0,18 % samostatně), Demokratická strana zelených 19297 hlasů (0,70 %); Levice (býv. SDS + hnutí Skutečná levice) 203 hlasů – kandidovala v jednom kraji (0,05%)
Příliš drahá utopie
V rámci hledání východisek ze současné ekonomické krize a překonání sociálních i mravních důsledků pandemie koronaviru včetně předcházení jejích cyklických výkyvů v ekonomickém, sociálním i etickém slova smyslu se objevila ve veřejném prostoru recidiva poměrně staré ideje zaručeného, nebo nepodmíněného základního příjmu1. V západní Evropě (konkrétně ve Finsku, Holandsku, Švýcarsku a jinde) se v tomto smyslu v předchozích letech uskutečnilo několik experimentů, které v zásadě kopírují zkrachovalé pokusy v 70. letech v USA. Přes tyto nepodařené experimenty a několikrát prokázanou nereálnost se idea rovného příjmu objevuje - byť zatím v marginálním měřítku a spíše jako podnět k diskuzi - stále znova v případech, kdy si establishment neví rady se složitou ekonomickou a sociální situací ve společnosti a byť třeba jen latentně hrozícími mravními a politickými problémy.
Autor: Walter Baier, politický koordinátor Výkonný výbor transformace!europe představuje následující strategický dokument k diskusi
Předvídání je velmi složité, zvláště, jde-li o budoucnost
I.
V lednu, kdy se virus Covid-19 dostal do Evropy, byly na to upozorněny vlády členských států a Evropská komise, ale opomněly přijmout preventivní opatření proti jeho šíření. Itálie a Španělsko, jejichž systémy zdravotní péče byly vyhublé desítkami let úsporných politik, byly nejvíce tragicky zasaženy a byly ponechány, aby se postaraly samy o sebe. Místo okamžité pomoci, ministři financí zemí EU dočasně pozastavili fiskální dohody, což znamená dočasné řešení problému, který by byl méně závažný, pokud by se netýkal Fiskální dohody.
Koronavirová pandemie: test lokálních přístupů a globální koordinace
Současná pandemie může mít vážné dopady jak na zdraví a životy mnoha lidí, tak na dlouhodobé uspořádání světa. Podobně působily v dějinách jiné závažné nemoci či války. Toto stanovisko zaujímají nejen autoři kritičtí k současnému globálnímu řádu, ale také bývalý ministr zahraničí USA a národní bezpečnostní poradce Henry Kissinger ve svém článku „Koronavirová pandemie navždy změní světový řád" (Kissinger 2020), kde zdůrazňuje, že je nutné zvládnout současnou pandemii a připravovat se na novou éru.Vláda by měla zajistit ochranu zdraví lidí a chod země a zároveň by všichni měli začít pracovat na proměně podmínek, které by byly schopny reagovat na bezprecedentní společenské, technologické a geopolitické proměny. Víme však již, jaký bude rozsah změn? Na to bych rád naznačil odpověď v tomto eseji.
Osvobození Československa od nacistické nadvlády, které vyvrcholilo v květnu 1945 na území dnešní České republiky porážkou nacistického Německa, současně ukončilo boje druhé světové války na evropském kontinentu. Šestiletá poroba naší vlasti se proměnila v minulost. Pro generaci našich rodičů, prarodičů a mnohdy už i praprarodičů patřily zmíněné události mezi nejsilnější životní zážitky. Doslova celá česká společnost, až na nevelkou skupinu kolaborantů, se radovala ze znovunabyté národní svobody. Nefalšovanou a upřímnou byla i vděčnost, kterou v květnových dnech roku 1945 cítili a spontánně projevovali svým osvoboditelům obyvatelé českých zemí. Optimistická nálada těch dnů vyrůstala z vědomí, že je konec utrpení, strachu a obav o vlastní život i životy blízkých, které sebou přinášela nadvláda cizí mocnosti a válka. Vždyť právě české země byly nejdéle okupovaným evropským územím. Připomeňme si tedy poměry, které sebou přinášela nacistická okupace, neboť v nich je ukrytá odpověď na otázku, kterak vnímat a jak posuzovat stále se vzdalující květnové události roku 1945.
