Na tržišti politických idejí se to přímo hemží celou řadu partají, z nichž každá se snaží se vší vehemencí přesvědčit voliče, že právě a jedině ona sama je tím, kdo přichází s tím správným programem, kdo národu přinese štěstí a státu blahobyt. Proč a z jakých důvodů by to tedy měla být – v tuto chvíli ještě se teprve rodící, slabá a neznámá – strana, která by se měla nějakým zásadním způsobem odlišit od tohoto množství všech ostatních?
Dovoluji si tvrdit, že pro obě data platí mj. obsah výroku Miloslava Ransdorfa (1953-2016), který pronesl během jedné z besed v Bruselu s účastníky zájezdu Klubu společenských věd (KSV), a který tvoří společně s obrázkem zadní stranu obálky knihy zvané S Randsdorfem o marxismu (ISBN 978-80-87528-54-9) vydané Orego productions jako svou 316. publikaci v roce 2019: Zjistil jsem, že životnímu prostředí komisař Dumas moc nerozumí, ale výborně jsme si popovídali o byzantské teologii…Jsou tam představy, že všechno bude podřízené nějakým směrnicím. Dělají se různé cíle a akční plány, a když probíhá debata o strategii, tak jsem uvedl, že bych uplatnil zásadu mrtvého koně, kterou mají indiáni kmene Dakota. A ta zásada zní: „Sedíš-li na mrtvém koni, sesedni!" Místo toho v Evropské unii vytváříme tým pro lepší image mrtvého koně, pro lepší výživu mrtvého koně a pro lepší trénink mrtvého koně. Dodávám za sebe, že i pomalu a jistě některé vystrkující hlavy nové vlády ČR by si měly uvědomit, že i ČR je hříbětem koně zvaného EU.
Je svým způsobem opravdu pozoruhodné, jak snadno je u některých lidí možno vybudit pocit životního štěstí. V ten volební večer, kdy se ukázalo že dosavadní český ministerský předseda ztratil většinu ve sněmovně, zavládla v mnohých kruzích vyslovená euforie. Znovu a znovu bylo opakováno a radostně zvoláváno jediné slovo: ZMĚNA!!
Budiž; nelze popírat že k určitým změnám v české politické krajině skutečně dojde. Ovšem – nejedná se v prvé řadě ani tak o Babiše samotného, nýbrž především o to, že se teď konečně rozlomí populisticko-nacionalistický, xenofobní a mnohdy vysloveně reakční blok Babiš – Zeman. Posledně jmenovaný se nyní dostane do citelné izolace; snad stále ještě ne společenské (v národě samém má ještě mnoho svých věrných), ale do izolace politické. Nyní proti sobě bude mít jak senát, tak poslaneckou sněmovnu, tak i vládu. Lze jen doufat, že těmto třem orgánům se podaří spojenými silami potlačit jeho šovinistické a vůči jistým autoritativním a totalitním státům velmi vstřícné choutky.
Rashomonův efekt je termín související s notoricky známou nespolehlivostí očitých svědků. Popisuje situaci, kdy je událost dána protichůdnými interpretacemi nebo popisy zúčastněných osob. V právní oblasti se o Rashomonově (také Rašomonově) efektu hovoří, když se jedná o případ, kdy svědci uvádějí svědectví, která jsou si navzájem zjevně protichůdná, nebo se stalo příliš mnoho věcí, aby byl platný pouze jeden z jejich příběhů. Jako dva z mnoha příkladů Rashomonova efektu v české kotlině slouží kauza s jízdenkami Dopravního podniku, kterou jsem začal studovat a kauza týkající se nafty Správy státních hmotných rezerv (SSHR) uskladňované zkrachovalou Victoriagruppe v Kraillingu (SRN).
Všichni se u našich jižních sousedů ptají: Jak je to možné? Ve Štýrském Hradci nebo místně Grazu, druhém největším rakouském městě, vyhráli místní komunální volby „komunisti", přesněji kandidátka Komunistické strany Rakouska (KPÖ). S obavami se ptají ti, kdo v tom vidí příchod „rudé revoluce". Ptají se také ti, kdo si přejí, aby radikální levice, zde reprezentovaná komunistickou kandidátkou, se prosadila. Zůstává ale otevřená otázka, proč se to stalo.
Hned z kraje je třeba říci, že odpověď není ani jednoduchá ani jednoznačná. A také, že dlouhodobě je spolková země Štýrsko poněkud odlišná od ostatního Rakouska. Jestliže rakouští komunisté dosahují ve volbách dlouhodobě výsledek spíše okolo jednoho procenta, pak v této spolkové zemi je to za poslední dekádu mezi 4,4 až 6 %. Nejvýznamnější rakouská tradiční levicová strana Socialistická strana Rakouska (SPÖ) se dlouhodobě uchází o vládní pozici a mnohdy jí to vychází. Ve zmíněném období ve Štýrsku dosahovala nejvíce před jedenácti lety 38,3 %, v posledních volbách (2019) pak 23 %. V Grazu to dopadalo následovně – KPÖ si stabilně držela od roku 2012 okolo 20 %, letos získala 28,8 %, což je první místo. SPÖ začala na 15,3 % , v roce 2017 to bylo 10 %, letos 9,5 %. Dlouhodobě na radnici v Grazu vévodila Rakouská lidová strana (ÖVP) se ziskem nad třetinu hlasů, letos však získala pouze 25,9 % a nevyhrála. Tato čísla ukazují, jak se tato oblast Rakouska liší od celého státu. Na celostátní úrovni je vztah SPÖ a KPÖ jako Goliáš a David. Čísla ale naznačují, že jednak místní výsledek komunistů zase není tak překvapující, a také, že to nebylo „na úkor" SPÖ. Ta téměř neztratila oproti minulým volbám. K volebnímu úspěchu patří také volební výsledky v 17 okresech Grazu, kde je nyní KPÖ okresním lídrem v osmi okrscích místo v jednom. Stabilní ukotvení KPÖ se odráží také v toku voličů. 80 procent voličů KPÖ roku 2017 se drželo svého volebního rozhodnutí a relativně největší nárůst dosáhla strana z předchozího nevoličského segmentu.
Volby do obecního (městského) zastupitelstva v Rakouském Štýrském Hradci a do Spolkového sněmu SRN, které se konaly týž den 26. září, nabízejí českým voličům, především levicově orientovaným, ještě nerozhodnutým a samotné KSČM mnoho k zamyšlení, přestože jejich obsah a význam nejsou v geopolitickém kontextu srovnatelné.
Všeobecně v kontextu voleb, problematiky a omezení způsobených Covid-19 v Rakousku, která osobně znám, mohu potvrdit, že pro odevzdání hlasu platilo mít: masku FFP2, vlastní psací materiál (kuličkové pero, barevnou tužku nebo podobný psací instrument), oficiální průkaz totožnosti s fotografií - pas, občanský průkaz, zbrojní průkaz, invalidní pas a podobné.
Volby do Státní Dumy (SD) proběhly poprvé v historii Ruské federace a po změně Ústavy RF během tří dnů (od 17. do 19.září, včetně).
Hlavní událostí voleb představují podle osobního hodnocení: 1) vstup páté a nové politické strany do SD – Noví lidé. 2) úspěch KSRF (Komunistické strany Ruské federace), 3) nejhorší výsledek Liberálně demokratické strany Ruska (Žirinovského) od roku 2007 a 4) absolutní propad neoliberálů a podobných představitelů liberálního západního myšleni, hospodářského, politického a hodnotového systému.
Před mnoha lety řekl bývalý spolkový kancléř Helmut Schmidt (1918 - 2015): V tomto století je v sázce sebeovládání a zachování evropské civilizace. Zcela určitě také věděl, že v padesátých letech byly mnohé automobily pravděpodobně postaveny možná i proto, aby se mladí lidé v nich naučili líbat a vyjadřovat cit a lásku. Po té, co začal post-sexuální věk, milenci se považují za partnery v dočasné komunitě pohodlí, aby oheň vášně mohl být uhašen. Romantická, komplikovaná láska byla nahrazena modely konzumu, egoismu a pseudo-sdílení. Člověk se tak pomalu a jistě osvobozuje od zlomeného srdce a pocitu, co je on, rodina a domov.
V kontextu obsahu částí věnovaných Pravdě a Rusku s poznámkami k zamyšlení se nachází logicky i třetí sovětský výrok - Práce za tři kopějky. Co by vláda ČR a EU neslibovaly občanům v oblasti zvýšení mezd a udržení životní úrovně a její kvality v budoucnosti, skutečnost bude jiná. Nůžky mezi bohatými a chudými se budou ještě více rozevírat, napětí a represe ve společnosti budou posilovat a marnost v objetí narcismu, agresivního ticha a vládních represí bude metastázovat do všech oblastí života. Bude přitom vyžadovat nový typ řízení státní správy nového typu zbídačelé společnosti. Proto metaforu – práce za tři kopějky je potřeba brát vážně. S pravděpodobností hraničící s jistotou se stane obrazem povolební reality, i kdyby měla vláda mít možnost chlubit se minimální mzdou nebo důchodem ve výši 35 tisíc a více korun měsíčně.
Vynucené stěhování, způsobené zvýšením nájemného o maličkost, kterou si nemohu ani ve snu dovolit – minimálně osm tisíc korun plus měsíčně, které mi během pobytu v lázních oznámila nová majitelka domu, působí na mně příjemně jako studená sprcha v letním počasí. Nepřekvapilo mně, kromě té rychlosti, protože již dlouhou dobu vím, že ztráta zdravého rozumu se týká také akademiků a materiálně zabezpečených lidí. K nim patří i nová majitelka.
Současné stěhování Západu z afgánského Kabulu je velmi podobné. Dokazuje ztrátu zdravého rozumu u výkonných elit, neschopnost demokratického systému západního vzoru reagovat podle principu prevence a reálného vývoje transformačních procesů ve světě a neochotu přiznat si veřejně, že neexistuje návrat k normálnímu životu, který nás přivedl na kraj propasti.
