Celých třicet dva let je součástí českého politického systému i segment, který je možno označit za „komunistický". Je možno diskutovat, co přesně zahrnuje, ale předpokládejme, že do něj patří ti, kdo uznávají marxistickou koncepci emancipace občanů, třídní rozdělení společnosti a to, že ekonomická základna předurčuje celou politickou a ideologickou nadstavbu. A jsou toho názoru, že bez zásadních změn ekonomické základny nelze podstatně změnit ve společnosti nic podstatného. Jsou to ti, kdo jsou připraveni dávat v různých volbách svůj hlas, subjektům, které se takto deklarují nebo je tento postoj u nich všeobecně předpokládán. Je v podstatě jedno, zda se reprezentant těchto postojů jmenuje komunistická strana nebo úplně jinak. Mnozí po listopadu 1989 naivně předpokládali, že skončením reálného socialismu automaticky začne odumírat i „komunismus". Vždyť i prognostik M. Zeman někdy v roce 1990 předpokládal, že komunisty bude zprvu volit několik málo procent tzv. bývalých lidí úzce spojených s minulým systémem a pak sami zmizí. První polistopadové volby však přinesly KSČ 13,5 % (celkově za tehdejší federaci se Slovenskem). To zaskočilo odborníky i širokou veřejnost a ukázalo to, že to s „komunismem" nebude tak jednoduché. I přes velkou snahu všemožných institucí a jednotlivců se nepodařilo vykořenit tento „plevel" z nově zorané půdy po Listopadu. Jak to vypadá dnes, více než třicet let poté? Na podzim 2019 CVVM provedl sociologické šetření a zjistil, že ke komunistickému politickému směru se hlásí (společně v tak zvané 1. a 2. volbě -jednalo se o alternativu k prioritní volbě) 6 %, k socialistickému 8 % a k sociálnědemokratickému 34 % občanů, celkově to je zhruba čtvrtina občanů (pozor - v součtu 1. a 2. volby jde celkově o 200 % hlasů!). Posledně uváděný směr je nejvíce zastoupený mezi všemi ostatními, na druhém místě je s 31 % „žádný" a následuje s 30 % liberální směr. Je vidět, že „komunistický" směr je relativně malý, ale není nicotný a pokud se mu podaří oslovit i voliče z těch, kdo se hlásí k socialistickému směru, nebo naopak podpoří socialistický směr, půjde již o relativně relevantní společenskou sílu. Rozložení názorů vzhledem k věku ukazuje, že „výchovné" působení zaměřené na potírání všeho, co jen vzdáleně připomíná minulou dobu, tedy „komunismus" a preferuje liberalismus, nebylo tak neúčinné. U komunistického a socialistického směru u věkové skupiny 15-29 let jde vždy o 1 % a 1 %, v následujících věkových skupinách do 59 let stagnuje komunistický směr na 0-1 %, zatímco socialistický postupně stoupá na 5 %, aby v kategorii 60+ u obou názorů dosáhl 9 %. To jednoznačně ukazuje, že politické subjekty vycházející z původní marxistické koncepce (chcete-li „komunismu") aktuálně musí hledat cesty, jak získat pro svoji volbu hlasy ve věkové skupině především 60+, pokud chtějí v nadcházejícím volebním klání získat poslanecká křesla. Spolehnout se především na jiné skupiny by bylo velmi riskantní. To samozřejmě platí v krátkodobém časovém horizontu, v tom střednědobém a dlouhodobém jejich strategie musí být ovšem odlišná. Zde je potřeba zvážit, jak komunikovat s dalšími věkovými a sociálními skupinami. Poznávat je, jejich světonázorovou orientaci, priority a sociální zakotvení. Opačně pak s nimi komunikovat, jaká je pozice „komunismu" v lidské historii posledních dvě stě let a proč řada světově uznávaných osobností, kultury, politiky nebo vědy se k tomuto směru hlásila. Nejde o politický marketink, jak přitažlivě nabídnout „produkt" potenciálním zákazníkům, ale vědět, co formuje jejich světonázorovou orientaci, jaký je jejich postoj k levicovým koncepcím. I to, jak se na jejich orientaci a odmítání komunistického a socialistického směrování podílela uplynulá výchova, formování v rodině, ve společnosti, její atmosféra i historie a co na těchto levicových směrech fakticky odmítají. Samozřejmě ale, dobrý a účinný politický marketink může pozitivně přispět anebo také v opačném případě ledacos pokazit. I průzkumy provedené loni a před dvěma lety společností Median ukázal, že vedle těch, kdo programově preferují levicovou světonázorovou orientaci a deklarují ji veřejně (cca 32 %) je skupina (27 %), které lze podle určitých postojů a názorů zahrnout do levicové části spektra i když oni sami se takto neoznačují a možná, že část z nich by si to ani nepřipustila. Je ovšem otázkou, jak velká část z těchto občanů se je schopna se třeba jen částečně ztotožnit s komunistickým a socialistickým světonázorem. Kolik z nich vnímá „komunismus" jako synonymum pro „gulag a antidemokratické represe" a absolutně odmítá vše, co by s tímto směrem mohlo být pozitivněji spojováno. U některých je toto odmítání opřeno o kritickou pozici vůči klasickému marxismu ve všech jeho podobách.
Pokračovat ve čtení
