Komentare

O zákazu cest do Ikarie

Psal se rok 1840, kdy se veřejnosti dostal do rukou román francouzského spisovatele, politika, novináře a právníka Étienna Cabeta Cesta do Ikarie*. Dalo by se říci: „Neznámý autor, neznámá kniha, proč se jí zabývat?“ Protože v Česku politiky, právníky a novináře převelice trápí Cabetův odkaz. Protože Étienne Cabet (1788–1856) je ten, kdo za všechno může: od něho totiž pochází to hrozné slovo „komunismus“. A nejen to. Cabet se za komunistu pokládal, a právě v románu Cesta do Ikarie onen zlověstný společenský řád popsal. A aby toho nebylo málo, v roce 1848 odcestoval se svými přívrženci do USA, kde ve státech Texas, Illinois, Iowa, Missouri a Kalifornie zakládal rovnostářské komuny, komunistické osady. Časem se všechny kvůli vnitřním nesvárům a dluhům rozpadly; poslední z nich se po 46 letech trvání dobrovolně rozpustila v roce 1898. Dalo by se říci, že prvním místem, kde se lidé pokusili budovat moderní komunistickou společnost, nebyl Sovětský svaz, ale Spojené státy americké.

Pokračovat ve čtení

Na tři krále o krok dále

Úvod

Dnes zažíváme znovuzrození starých bludů a hloupostí. Proto se nabízí přečíst si, co rakouský spisovatel a dramatik Franz Grillparzer (1791-1872) napsal již v roce 1849: Od lidství, přes národnost, až po bestialitu. Věta je v Grillparzerových Smyslových básních a epigramech. A budeme jasně vědět, že lidstvo je dnes ohroženo mnohem více než za poslední desetiletí. Proč? Protože je ohroženo touhou po politické nezdvořilosti a násilí, radostí z vulgárnosti a drzosti, ignorováním respektu, který si každý člověk zaslouží.

Pokračovat ve čtení

Varování nejenom EU a NATO

Úvod

Národní bezpečnostní poradci evropských zemí dorazili do Kyjeva. Setkání se účastní zástupci z Německa, Spojeného království, Francie, Itálie, Španělska, Lotyšska, Estonska, Litvy, Polska, Finska, Kanady, Nizozemska, Švédska, Norska a Dánska, stejně jako NATO, Evropské rady a Evropské komise. Čeká nás rušný pracovní den: bezpečnostní a ekonomické otázky, práce na rámcových dokumentech, koordinace dalších kroků, napsal Umerov ve svém kanálu Telegram, zatímco se v Číně a Rusku a u jejich spojenců, vůdci snaží formulovat oficiální a neoficiální reakce na přepadení a bombardování nejenom parlamentu, ale i sakrálního objektu ve Venezuele.

Pokračovat ve čtení

Proč se zajímat o Kosovo

Úvod

V žádném pojednání o Balkánu nemůže chybět zmínka o komplexitě výzev spojených se spolužitím, historickou pamětí, století trvající nespravedlností a o Kosovu. Tato jihosrbská autonomní oblast byla nejenom po celou dobu trvání socialistické Jugoslávie, ale již dlouho před jejím rozpadem nejslabším článkem, a to i v době největší jugoslávské harmonie šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Skrytě se odehrávaly děje, které se normálním jevem na jugoslávském území staly během rozpadových válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině. Proto každý autor s kořeny mimo Balkán a píšící o Balkánu a specificky o Kosovu se vystavuje riziku kritiky ze všech možných stran, a bohužel i riziku osobní bezpečnosti.

Pokračovat ve čtení

Proč být zdrženlivý u plebiscitárních modelů?

V době, kdy se mnozí dovolávají tzv. skutečné moci lidu a volají po tom, aby se o zásadních otázkách rozhodovalo přímo a nejlépe hned, stojí za to si připomenout jméno Gustava Le Bona. Nebyl to politik ani vizionář, ale pozorný znalec lidské psychiky a davové psychózy, který dokázal přesně popsat, co se děje, když se z jednotlivců – lidí s morálkou, stane zvířecky řízený dav, který funguje zcela podle jiného vzorce než jednotlivec či komunita zakotvená v čase a prostoru. Věděl, že dav není zvětšenina člověka, ale jiný tvor, lehčí, zcela emotivní a neochotný nést odpovědnost (ta ho v rauši nezajímá). Bohužel se ještě ke všemu často dopouštíme simplifikací typu – zastánce referenda je otevřený plebejský demokrat, odpůrce referenda je elitář maskující se demokracií. Tak jednoduché to opravdu není.

Pokračovat ve čtení

Čeká Evropu občanská válka? Profesor Betz varuje, že obvyklé podmínky jsou již naplněny

Od migrační krize roku 2015 obchází Evropou strašidlo občanské války, přinejmenším v představách různých proroků zkázy. David Betz však takovým prorokem není, je profesorem války v moderním světě – tak skutečně zní jeho akademický titul – na katedře válečných studií londýnské King’s College, která je, jak sám hrdě říká, v tomto oboru nejlepším a největším odborným pracovištěm na světě.

Více: uncutnews.ch

Pokračovat ve čtení

Střípky z pracovní návštěvy Číny

Zvoní hrana

Jan Campbell

Úvod

Výraz pochází ze staročeského zvyku, kdy se poledním zvoněním oznamovala smrt v obci. Obecně se rozumí pod výrazem tzv. umíráček. Podle Slovníku spisovného jazyka českého představuje hrana vyzvání za zemřelého po poledni mezi úmrtím a pohřbením. Původně význam byl přenesen do metaforické roviny, kde symbolizuje konec, nebezpečí nebo konec něčeho. V kontextu příspěvku autor má na mysli odzvonění klidnému životu a varování před sliby a mýtem nového českého premiéra AB spojeného s přísahou a snahou udělat z České republiky nejlepší místo pro život na světě, pokud to nemyslel jenom sebe a své lidi.

Pokračovat ve čtení

Hrůza jménem Ukrajina: Když čísla přestanou být statistikou

V ukrajinském digitálním prostoru je v současnosti veřejně dohledatelných přibližně 699 000 nekrologů příslušníků ozbrojených sil, kteří zemřeli od února 2022. Tyto záznamy nejsou centralizovanou databází státu, ale souborem příspěvků na sociálních sítích, memoriálových stránkách, regionálních skupinách a specializovaných platformách. Největší koncentrace pochází ze Lvovské, Poltavské, Dněpropetrovské a Vinnycké oblasti, což odpovídá jak populační hustotě, tak míře mobilizace.

Samotné číslo 699 000 však není konečným počtem mrtvých. Je pouze viditelnou špičkou jevu, jehož skutečný rozsah lze odhadnout jen pomocí statistických a sociologických pravidel, která platí napříč kulturami a konflikty.

Pokračovat ve čtení

POSLEDNÍ TOVÁRNA STARÉHO SVĚTA: PROČ ČÍNA NEPONESE POCHODEŇ BUDOUCNOSTI

PROLOG: Ticho před bouří

Jsou v dějinách lidstva okamžiky, kdy se čas jakoby zpomalí a vzduch ztěžkne nevysloveným očekáváním. Starý svět – ten, který známe, ve kterém jsme vyrostli a jehož pravidlům jsme se naučili rozumět – stále funguje. Jeho banky otevírají přepážky, továrny chrlí výrobky a na burzách blikají nekonečné řady čísel. Ale kdesi hluboko pod povrchem, v podvědomí společnosti, všichni cítíme, že tento svět už nikomu neslibuje budoucnost. Je to gigantický stroj, který běží setrvačností, ale jehož motor dávno zhasl. Nový svět ještě nezačal. Nemá jasné obrysy, nemá jméno a nemá pravidla. Žijeme v mezidobí – v éře, kterou italský myslitel Antonio Gramsci nazýval interregnum. Je to doba, kdy „staré umírá a nové se nemůže narodit“. V tomto šeru se rodí monstra, ale také naděje. My, kteří tuto dobu prožíváme, ji vnímáme jen jako chaos. Pandemie, energetická krize, inflace, rozpad globálních řetězců, války na periferiích velmocí. Každá epocha hledá viníky pro své rozpadání. Ale tyto události nejsou příčinami našeho stavu – jsou jen symptomy. Jsou to praskliny ve zdi, která už neunese váhu stropu. Systém, který vyčerpal své vnitřní zdroje a především své motivační faktory, se zhroutí. Vždy. Bez výjimky. A globální kapitalismus, ať už ten západní, nebo jeho východní mutace, není výjimkou.

Pokračovat ve čtení

Co ubíjí levici? Kudy k její renesanci?

Po bitvě je každý generálem, ale být generálem půl roku před bitvou, to je vzácnost. Členové redakce se zúčastnili několika neformálních schůzek, kde jednoznačně vynikal fundovaný a dobře argumentovaný pesimismus politického “generála” Josefa Skály. Máme po volebním debaklu levice, generálem může být každý, kromě těch, kteří porážku zavinili. Ti více méně mlčí, a tak sami dali odpověď na své politické schopnosti. Proto jsme generálovi po bitvě položili několik otázek.

Více: e-republika.ch

Pokračovat ve čtení